Ice Breakers: Derby nezná favorita, Bobři opět vítězí

Gentlemanská výpomoc trápícímu se sousedovi? I takto by se dalo pohlížet na druhé letošní valašské derby. Vsetínští do něj vstupovali v roli velkého favorita, znovu se ale potvrdilo, že papírové předpoklady v těchto zápasech obvykle neplatí. Vsetín byl sice aktivnější, z výhry se ale nakonec radovali nadšeně bojující Bobři. Proč? Tuto otázku se pokusíme zodpovědět v následujícím článku.

Důraz

Vsetín byl nesporně šikovnějším celkem. Měl víc šancí, povětšinu zápasu měl optickou převahu… V jedné věci ale za Bobry znatelně zaostával – v důrazu! Zejména v první polovině utkání vyhrávali Valašskomeziříčští většinu osobních soubojů a právě to jim pomohlo rozehrát duel k obrazu svému. Naprosto ukázkovou situací byla druhá branka v Plškově svatyni. Vsetínští beci prohráli ve vlastním pásmu sérii osobních soubojů a právě díky tomu se posléze dostal Varga k zakončení, navíc dvojitému. První střelu totiž brankář Vsetína zastavil, hosté ale dopřáli Vargovi přesně tolik prostoru, aby mohl ještě jednou dloubnout do puku a propasírovat jej do branky.

Z tribuny to vypadalo, jakoby zelenožlutí až příliš spoléhali na to, že na zdolání Bobrů bude stačit jejich vyšší individuální kvalita. Po polovině zápasu, za nepříznivého stavu sice Vsetínští pochopili, že bez patřičného důrazu to nepůjde a ve zbytku zápasu se v této činnosti soupeři výrazně přiblížili. Bylo již ovšem pozdě. S tématem úzce souvisí i počínání si v předbrankovém prostoru. Na straně Bobrů se nestalo, aby se vsetínský hráč dostal k dorážce. Když bylo nejhůř, nerozpakovali se použít zakázaných prostředků. Ostatně, mohli si to dovolit, přesilovky Vsetína totiž povětšinou hrůzu nebudily. To už se ale dostáváme k druhému bodu našeho článku…

Přesilovky

Po prvním letošním derby jsme psali, že Vsetínu se konečně podařilo porušit neradostnou tradici a přesilovky tenkrát proměnil ve svou silnou stránku. Po bitvě číslo dva se ale zdá, že šlo jen o výjimku potvrzující pravidlo. Kruté pravidlo. V první třetině to přitom vypadalo, že hra v početní výhodě by mohla Vsetínu výrazně pomoci. Vždyť první gól z hole Fardy padl právě v přesilové hře, Zúbkův zásah na 2:2 přišel pro změnu v signalizované výhodě.

Druhá třetina ale veškerý přesilovkový optimismus sfoukla. Vsetín v ní hrál pětkrát v početní výhodě. Dohromady takřka půl třetiny. Jenže v těchto pěti možnostech ke srovnání nepředvedl skoro nic. Paradoxně byl nebezpečnější při hře pět na pět než v situaci, kdy měl na ledě muže navíc. Dvouminutové výhody totiž povětšinou strávil ježděním za Plškovu bránu, kde končily puky vyhozené holemi pozorných Bobrů. Když už se Vsetín do útočného pásma dostal, zlepšený pohyb a přístup bránící čtveřice na jeho snahy o kombinaci platil.

„V Jičíně nám přesilovky šly, dnes ne. Hráli jsme jich ve druhé třetině pět, ale nedostali jsme se do postavení, které máme nacvičené,“ povzdechl si po zápase trenér Hlobil. Faktem je, že není lehké získat přesilovkový tlak, když tým prohraje většinu vhazování v útočném pásmu. Bobři se díky tomu osvobozovali hned v úvodu početních nevýhod a poté Vsetínu dlouho vzdorovali, než je pustili zpátky do pásma… Přesilovky prostě VHK nepodržely a významnou měrou se podepsaly pod neúspěch.

Ani Bobři přesilovky nehráli nijak úžasně. Ačkoliv jich ale hráli méně než Vsetín, dokázali dvě z nich proměnit, navíc se v obou případech jednalo o trefy, které patřily ke klíčovým pro konečný výsledek. Hra v početní výhodě byla zkrátka druhou z věcí, v níž Bobři VHK předčili.

Koncovka

Jak již se v posledních letech stalo zvykem, Vsetín byl ve valašském derby střelecky aktivnějším týmem. K ničemu mu to ale nebylo. Střely z dálky chytal poměrně spolehlivě brankář Lukáš, k dorážkám se zase vsetínští dostávali, skrz obětavou defenzívu Bobrů, jen sporadicky. Po zahozených příležitostech z první třetiny se ke všemu zdálo, že někteří hráči VHK si v zakončení příliš nevěří a častokrát místo střely z ideální pozice hledali ještě spoluhráče – mnohdy hůře postaveného. Je to již evergreen, že Bobrům znovu zachytal brankář. Při velké marodce na tomto postu se v kleci Valmezu představil olomoucký junior Jan Lukáš, který odchytal svůj první seniorský zápas v životě. Odchytal ho úspěšně. Nepotřeboval k tomu ani bůhví jaké zákroky. Stačilo mu dobré postavení, koncentrace a někdy i trocha štěstí.

Zmiňované štěstí naopak chybělo Plškovi, na straně druhé. Hned při dvou brankách Bobrů se puk otřel o tyč a celkově byl domácí tým vysoce produktivní. Ani to ovšem není nic nového, Bokroš či Ambruz jsou zkrátka zkušení hráči a s nabídnutými šancemi umí nakládat. V derby to pak platívá dvojnásob a tento duel nebyl výjimkou.

Gól na 3:2

Máme-li vybrat jeden konkrétní herní okamžik, který by se dal označit za klíčový, byla by jím nejspíš branka na 3:2. Předchozí rozdílové góly soupeři bleskově dorovnali, u trefy na 3:2, kterou Valašské Meziříčí vstřelilo díky nepovedenému hostujícímu vyhození, se to ale nepovedlo. Kromě výše zmíněných bodů – špatných přesilovek a nepřesné koncovky – za to mohla také zlepšená defenzivní hra Bobrů. Ti se po vedoucí brance výrazně zatáhli, a přestože se jejich blok rozhodně nedal nazvat neprůchodným, přeci jen působil kompaktněji než v předchozím průběhu střetnutí.

Čím déle navíc Bobři drželi náskok, tím sebevědomější jejich počínání bylo. Pro Vsetín samozřejmě platilo přesně opačné. Nejprve to vypadalo, že bude jen otázkou času, kdy VHK znovu srovná, postupně se ale optimismus vytrácel a když se Bobři v 54. minutě trefili počtvrté, bylo po optimismu definitivně. Ambruzův gól na 3:2 byl zkrátka gólem zlomovým.

Disciplína a jiná úskalí

Znovu se potvrdilo, že pro Bobry je derby maximálně prestižní záležitosti a pro úspěch v něm udělají možné i nemožné. Zápas odedřeli, nevypustili jediný souboj, po celých šedesát minut působili maximálně koncentrovaným dojmem. Štěstí měl domácí celek také v tom, že v sobotu výjimečně nehrála olomoucká juniorka a Bobři tak mohli doplnit sestavu o tyto hráče. Talentovaní Hanáci samozřejmě byli pro úzký kádr Valašského Meziříčí cenným doplněním, nejvíc na sebe upozornil brankář Lukáš. Ten Bobrů pomohl skutečně významně… i když na druhou stranu, ono už tak nějak bývá tradicí, že Bobři můžou proti Vsetínu postavit kohokoliv a zelenožlutí z něj během šedesáti minut udělají hvězdu.

Je ještě jeden aspekt, v němž Valmez VHK předčil. Tím je disciplína. Bobři měli sice víc vyloučených než Vsetín, vesměs se ale jednalo o hrou vynucené zákroky. O některých faulech Vsetína se totéž říci nedalo. Platí to samozřejmě především o zákrok Tichého, který v přerušené hře sestřelil Ambruze a na pět minut oslabil svůj celek. Samozřejmě, Ambuz během zápasu praktikoval svou obvyklou hru plnou nenápadných faulů, na to ale Vsetínští rozhodně byli připraveni a přesto se nechali v nevhodnou dobu vyprovokovat k oplácení. Pětiminutové oslabení sice Vsetín paradoxně dokázal vyhrát 1:0, po vypršení trestu již ale zbývalo příliš málo času na vyrovnání. I disciplína je zkrátka důležitá součást hry a Bobři v tomto ohledu byli chytřejší.