Trenér Daniel Tesařík: V mládeži jsme na dobré cestě, dětem nabízíme slušný nadstandard

V minulosti za Vsetín hrál extraligu i třetí nejvyšší soutěž, nyní Daniel Tesařík v klubu působí jako trenér šesťáků a asistent u týmu osmé třídy. Kromě toho vede dovednostní tréninky, novinku letošní sezony, kdy se každá žákovská kategorie jednou týdně zdokonaluje v technice bruslení či práci s holí. Další dovednosti pak mohou mládežníci pilovat v KAPKA resortu. „Myslím si, že naše mládež je dobře nastavená,“ říká pětačtyřicetiletý kouč, který se na Lapači věnuje mládeži od roku 2008.

Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?
V osmé třídě, tedy u ročníku 2009, jsme na tom velmi dobře. Čtveřice Adam Němec, Kuba Kučerňák, Adam Hynek a Roman Dubec hrají stabilně za devátou třídu, v rámci Zlínského kraje jde o nadstandardní hráče. Dalších jedenáct kluků máme také ve výborném stavu. Proto si troufnu tvrdit, že tento ročník je dobře připravený pro další budoucnost v dorostu.

A co šestá třída?
V šesté třídě máme početně dostatek dětí. Jde o pětadvacet hráčů do pole plus tři brankáře. Konkurence je tedy dostatečná. Vedeme si průměrně, zvedli jsme se a jsme na tom lépe než před třemi lety. V kádru máme jak šikovné kluky, tak hráče, kteří například bruslení ještě dohání. Štěpán Haša, Petr Mikula a Kuba Hradil hrají pravidelně za sedmou třídu a jsou tam platnými hráči. Ne všichni kluci by hráli o víkendu, takže osm kluků posílám do Valašského Meziříčí, aby měli možnost hrát za mladší žáky Bobrů.

Čemu přičítáte vzestup šesťáků?
Všechno jde od vrchu, muži hrají dlouhodobě špičku Chance ligy. V rámci regionu máme dobrou spolupráci s Valašským Meziříčím a Rožnovem pod Radhoštěm. Kluci, kteří tam vyskočí, k nám chodí na tréninky. Do budoucna je možnost, že by ti šikovní z nich u nás mohli působit. Jsem rád, že se mládežnická základna Valašského hokejového klubu zvedá.

Co je pro vás ve výchově mladých hráčů nejdůležitější?
Když je někdo výborný v šesté nebo sedmé třídě, ještě to nezaručuje, že bude výborný i v dorostu nebo v A-týmu. Důležité je kluky naučit režimu a tvrdé práci, aby tomu dali něco navíc. Bez poctivého tréninku to nejde. Pro mě jako trenéra žákovské kategorie je důležité vychovat co nejvíce hráčů pro dorost. To má pak samozřejmě další návaznost směrem k mužské kategorii.

Liší se priority pro hráče šesté a osmé třídy?
Především každý ročník je jiný. Někdy vám přiskočí více šikovných kluků. Současná šestá třída v minulosti nebyla sportovně na výši, navíc ji zasáhlo období covidu. Kluci víceméně rok nehráli hokej, jiní začali později. Tato mezera byla znát, navíc pokud nejste pohybově nadaní. Loňskou sezonou jsme to doháněli a stále se to snažíme dohnat, abychom se přiblížili našim šikovným ročníkům. Myslím si ale, že naše mládež je dobře nastavená.

Daniel Tesařík na tradiční jarní akci Školky sportují s VHK.

Hraje v těchto kategoriích o to větší roli biologický věk?
Rozhodně. Každé dítě je jiné. Vzpomínám si na svoji hráčskou kariéru. Když jsem byl v dorostu, přišel k nám odložený hráč Karel Rachůnek ze Zlína. Nejsem velkého vzrůstu, ale Karel byl tehdy ještě menší než já, byl hubeňoučký. Za dva za tři roky reprezentoval za výběr osmnáctiletých a jeho kariéra pak šla úplně jinam. Dokázal to právě díky své píli.

Vzpomenul jste spolupráci s kluby v rámci valašského regionu. Jak probíhá?
Máme spolupráci s Valašským Meziříčím. Před sezonou nám odtamtud přišli dva hráči ročníku 2011. Protože jsme na tom v tomto ročníku početně výborně, tak aby mohli hrát, posíláme od nás další kluky na zápasy do Valašského Meziříčí. Také máme spolupráci s Rožnovem. Kluci nám chodí na tréninky, máme je pod dohledem. Je možné, že příští rok nebo za dva roky se objeví v našem týmu.

Klub pro mládežnické hráče vytváří další servis. Můžete jej přiblížit?
Osobě si myslím, že máme nyní v klubu hodně dobré podmínky. Vedu sklad výstroje pro mládež. Rodiče dětí, které u nás s hokejem začínají, mi mohou zavolat, půjčíme jim brusle a helmu. Do čtvrté třídy půjčujeme celou hokejovou výstroj. Momentálně disponujeme třemi kondičními trenéry, které využíváme v rámci tréninků na suchu. Ty máme v žákovských kategoriích dvakrát až třikrát týdně, k dispozici máme i fyzioterapeutku. V některých klubech to není a dělají si to trenéři sami. Tohle je neskutečná výhoda. Dále děláme dovednostní tréninky, které jsou zařazeny jednou týdně pro každou kategorii. Stejně tak nabízíme dovednostní tréninky v partnerském KAPKA resortu, které mohou klukům pomoci nad rámec toho, jak s nimi pracujeme na Lapači. V kategorii od čtvrté do deváté třídy se hráči mohou zdokonalovat v technice bruslení, střelbě a dalších dovednostech. Myslím si, že tento nadstandard máme hodně slušný.

Dovednostní tréninky na Lapači jsou tedy jednu týdně integrální součástí standardního tréninku každé žákovské kategorie?
Přesně tak. Na led vždy zamíří více trenérů a hráče rozdělíme do více skupin. Díky tomu se jim ještě více věnujeme, co se týče střelby, techniky bruslení, vedení kotouče, techniky hole a dalších věcí, které jsou k hokeji potřeba. Je to nastavené tak, aby tento trénink měla každá kategorie jednou týdně v rámci svého standardního tréninku na ledě. Dovednostní tréninky v KAPKA resortu pak probíhají jednou týdně a více informací naleznete na webových stránkách (klikněte zde).

Momentka z náborové aktivity Pojď hrát hokej na Lapači.

Zároveň se věnujete projektu Trenéři do školek. Jak tato aktivita probíhá?
Musím podotknout, že do školek s ostatními trenéry chodíme už asi sedm nebo osm let. V dnešní době děti samy nepřijdou, musíme je motivovat, dělat nábory. Od loňské sezony připravujeme dětem sportovní výuku, v podstatě se jedná o pětačtyřicet minut tělocviku. Díky tomu vidíme, jak jsou na tom děti pohybově. Zkrátka jim uděláme pohybovou průpravu a v dobrém slova smyslu si spolu zablbneme.

Jak děti reagují?
Musím říct, že výborně. Když do školky přijdou chlapi od hokeje, děti zpozorní. Máme štěstí, že jsme hokejový region, lidé nám přejí, všude je to zelenožluté. Myslím, že to vítají jak pedagogové, tak i děti samotné, které se mohou hýbat a získat elementární pohybovou průpravu.

Trénování mládeže se věnujete dlouhé roky. Vidíte velký rozdíl v tom, kde byla vsetínská mládež před deseti lety a v jaké kondici je nyní?
Když jsem se na Vsetín coby hráč vrátil v roce 2008, začal jsem u toho trénovat. Jezdili jsme na mistrovství republiky, vyhrávalo se. Byl to takový závěr staré éry. Pak přišel určitý zlom. Děti na hokej přestaly chodit, nastoupily mobilní telefony a tablety. Bylo málo dětí, na Vsetíně jsme spojovali ročníky, abychom vůbec mohli nastoupit do zápasů. Začali jsme dělat nábory, pomalu se to zvedlo. Musím to zaklepat, momentálně máme ročníky naplněné dětmi dostatečně, jsme na dobré cestě. A když se podíváme na výsledky od deváté třídy až po ty nejmenší, patříme k těm nejlepším v kraji.

Hráči, které jste v minulosti vedl v mládeži, nyní působí i v mužské kategorii. Jaký je to pro vás pocit?
Jak jsme se bavili, pokud jste výborný v šesté třídě, neznamená to automaticky, že budete dobrý i v mužské kategorii. Když jsem začínal trénovat, byl jsem asistent. V ročníku jsem měl Honzu Ščotku. Upřímně Honza tehdy pařil spíše k těm průměrným. A vidíte, dnes je zástupcem kapitána národního týmu a má bronz z mistrovství světa. Na jeho příkladu je vidět, že tvrdou prací a pokorou se to dá dotáhnout všude. Přitom v jeho ročníku byli lepší hráči, kteří dnes už hokej nehrají.

V létě jste společně s dalšími trenéry VHK absolvoval stáž ve Finsku (více jsme psali zde). Jak na ni s odstupem času vzpomínáte?
V roce 1996 jsem byl ve Finsku coby hráč A-týmu Vsetína, nyní jako trenér. Jsem moc rád, že jsem vše mohl vidět i s odstupem času. Opravdu moc mě tamní prostřední nadchlo. Po trenérské stránce mě zaujala spousta věcí. Mentalita tamních lidí je jiná, děti mají mnohem více možnosti ke sportování. Děti jsou v rámci tréninku stále v pohybu, nejsou tak řízené jako u nás. Funguje také propojení se školami a dalšími kluby. Od raného věku jsou děti v konkurenci. Moc se mi líbilo, jak to mají ve Finsku nastavené, a jsem rád, že jsem se této stáže mohl zúčastnit.