Soupeři nás dost často podceňují, říká Miroslav Janošek

O vsetínské juniorce se často moc nemluví. Počet jejich hráčů je dost omezen a tréninky i zápasy mají v pozdních hodinách. „Rmoutí mě to. Připadá mi, jakoby nás už odepsali,“ kroutí nad touto skutečností jeden z nejproduktivnějších hráčů Miroslav Janošek. I přes tato nepříznivá fakta si junioři udržují střední pozici v tabulce a do každého zápasu jdou s cílem vyhrát. „Myslím si, že se my hráči snažíme, seč to jde i v tak malém počtu.“

Jak byste zhodnotil zápas s Porubou?

Dnešní zápas bych hodnotil vesměs pozitivně, protože jsme zvládli po dvě třetiny udržet krok s tak silným soupeřem jako je Poruba, bohužel nám v té třetí třetině došly síly a protihráči nás přehrávali ve všech činnostech. Utkání nedopadlo podle našich představ.

Poruba hrála na tři pětky, vy pouze na dvě. Byl to pro vás nějaký handicap?

Pro nás to handicap nebyl vůbec, protože hrajeme na dvě pětky bohužel celou sezónu. Někdy i na míň. Nevím, jestli nás vedení už odepsalo, nebo proč nám nepošlou žádné posily. Ale bohužel to tak je a my jsme na to už zvyklí. Navíc myslím, že toto není první zápas, jehož výsledek ovlivnil náš počet.

Poruba má teď už 10. vítězství v řadě, co na to říkáte?

Poruba je jeden z nejsilnějších týmů tabulky. Jsou velmi dobří a mají tam výborné kluky. Hrají jak individuálně, tak týmově. Jsou na špičce tabulky a jsem rád, že jsme s nimi drželi krok tak dlouho a že se nám podařilo je potrápit víc, než soupeři, kteří jsou v tabulce výš než my.

Pod výsledek 4:6 jste se vy sám podepsal dvěma brankami a asistencemi, jaký je to pocit?

Tak pocit je to samozřejmě dobrý, byl by lepší, kdybychom zvítězili. Jsem rád, že mi to střílí, ale je to také ovlivněno návratem spoluhráče Ondřeje Tydlačky, který byl zraněný, a zároveň celé pětky, která se mnou hraje výborně celou sezónu.

Zdá se, že už tady nikdo s extraligou juniorů nepočítá…

Já nevím, opravdu mě to rmoutí, že nás lidé tam nahoře už pravděpodobně odepsali, nebo nevím, jestli nevidí, co se tady děje. Ty tréninky v šesti lidech s jedním brankářem. Máme tréninky večer, opravdu si někdy v lize juniorů připadám, jako kdybych hrál v lize odborářů. Jsem z toho opravdu smutný a myslím si, že se dá dělat víc. 

Většinu zápasů už máte za sebou, jak se díváte zpátky?

Tak i z jiných okruhů, než je náš tým, slyším pozitivní ohlasy, protože se držíme ve středu tabulky s úctyhodným počtem bodů. Je však pravda, že nás na ten počet soupeři často podceňují, když vidí na soupisce deset hráčů. Myslím si, že jsem ale spokojený a že děláme, co můžeme.

I přes ten nízký počet hráčů se tedy držíte ve středu tabulky. Myslíte si, že kdyby vás bylo víc, byli byste v tabulce výš, anebo jste si už zvykli hrát v tak malém počtu?

Zvyknout jsme si zvykli, protože my s tím nic dělat nemůžeme. Myslím si, že v této sezóně nám většinou rozhodovaly až třetí třetiny, kde nám došly síly. I když byly zápasy opravdu celé, kdy jsme to projeli, ale některé zápasy byly opravdu ovlivněné tím, že nás bylo málo, nám už došly síly a soupeř nás přehrál. Je to škoda.

Jaké to pro vás bylo zvykat si, že je vás najednou na ledě tak málo?

Většina z nás hrála minulý rok extraligu staršího dorostu, kde to bylo naopak. Byla tam ta zdravá rivalita. Moc lidí, kteří se chtěli ukázat. Tady v juniorce je to tak, že i když hráč udělá nějakou chybu, nemůže být potrestán, trenér ho prostě posadit nemůže, bohužel. Bylo by nás potom sedm, což se jen tak mimochodem už někdy stalo a je to těžké. Obrovský demotivující.

V neděli dorazí Warrior, jak se díváte na tento zápas?

Tento zápas bude nesmírně těžký. Na Warrioru nás přehráli po všech stránkách, byli lepší než my, jak bruslařsky, tak technicky. Bude to zajímavý zápas, do kterého půjdeme jako outsideři, ale doufám, že se nám podaří konkurovat déle než dnes a odehrát lepší zápas.

Hrajete ale doma, kde se vám body neberou snadno. Naposledy vás porazili doma v listopadu, když vynechám dnešek.

Nevím co na to říct. Je to zásluhou těch osmi, deseti kluků, kteří opravdu chodí na ty tréninky. I přes malý počet a nevhodné hodiny těch tréninků se opravdu snaží. Je opravdu velké štěstí až kuriozita, že se nám daří vyhrávat tolik zápasů, takže máme docela dobrý tým.

Je pro vás nějak těžké hrát tak pozdě večer?

Není to dobré. Zápasy po obědě jsou lepší, ale tím, že i přes týden míváme tréninky takto večer nebo pozdě odpoledne, tak je to větší šok pro naše soupeře než pro nás. De facto jsme si na to už zvykli hrát tak pozdě, i když to určitě není pro nikoho nijak příjemné.

Vzkázal byste něco vašim fanouškům, kteří se na vás chodí dívat i tak pozdě?

Víc než fanouškům, kteří jsou určitě taky skvělí, rodičům i kamarádům, kteří nás chodí podpořit, tak bych chtěl vzkázat něco i mým spoluhráčům, kteří i přes tak malý počet na ty tréninky chodí. Chodí nás šest, někdy osm, protože někteří hráči studují vysoké školy, odjíždí do jiných měst a mají i jiné povinnosti. Takže jim všem děkuju za celou sezonu, kterou jsme doteď odehráli, a doufám, že i ten konec odehrajeme v důstojném počtu a podaří se nám uhrát ještě nějaké ty body.