Vstupenky online

Na Cestě 48 – Černý sever dobyt (jak kým)

Zuzana Marcalíková • 25.10.2001

Extraligová mašinérie od půlky září znovu pohltila všechny své aktéry. Fanoušci vystáli fronty na permanentky, novináři nažhavili brka a hokejisté se museli přizpůsobit kvapíkovému tempu zápasů pátek-neděle-úterý. V 8. kole bylo pak načase posoudit „na živo“ i nový vsetínský tým. Žlutozelení přijeli na svatého Václava do města horníků.

Byl to víkend opět veskrze hokejový. Náš dynamicky se rozvíjející spolek eSports.cz totiž prostřednictvím svého vrchního čmuchala, tedy mě, vyhodnotil situaci havířovského klubu co do seriózní internetové prezentace a vzhledem k výsledku slídění (nemají nic takového) kontaktoval představitele klubu. Pan ing. Hinner nás měl očekávat krátce po poledni právě toho dne, kdy Panteři hráli se Vsetínem.

Nutno říct, že jsme se na úvodní osobní setkání velmi zodpovědně připravili. Po 4 hodinách intenzivního dumání jsem sestavila primární komentovanou logickou strukturu prezentačního materiálu. Alec veledílo doplnil svými odbornými marketingovými pindy a Mishan to celé upravil tak, aby tomu rozumělo víc lidí než jen my. Vytištěno na hlavičkovém papíře, doplněno barevnými náhledy „našich“ webů a úhledně zabaleno do složek vypadalo to velice působivě. Když jsme k tomu přičetli Mishanovu čistou košili namísto obvyklého orvaného trička a moji akademickou mluvu, úspěšnost akce byla pravděpodobná. Bohužel jsme naše snažení v určený den neuplatnili. Pan ing. Hinner měl pár hodin před plánovaným setkáním autonehodu a ač se mu nic vážného nestalo, schůzku jsme z pochopitelných důvodů odložili.

Domácí kotel nadšeným rykem přivítal vsetínského brankáře, neboť jednou z mnoha Radovanových předvalašských štací bylo právě hornické město. První letošní měření sil s Havířovem nepostrádalo nic z tradičního vsetínského pojetí hry. Naopak, můžeme říci, že se jednalo o jednu z nejčistších forem projevu typické hry valašského týmu, ať se tento účastní extraligy v jakémkoliv složení. Mluvím o zavedeném systému „vysilovat se jen v nejnutnějším množství a správně načasovaně“. Žlutozelení dostali dva góly z prvních dvou nájezdů. Pak se po zbytek první, celou druhou a polovinu třetí třetiny se soupeřem přetlačovali o puk a místy dali najevo, že umí zakombinovat a kdyby opravdu chtěli, možná by bylo s domácími zle. V poslední šestině hry dvěma góly vyrovnali a pár desítek sekund před koncem potvrdil „exPanter“ (dle Roberta Záruby „mládě s tváří jaguára“) Hudler převahu hostů brankou vítěznou. Fanoušci domácích zaházeli led vším, co měli po ruce, vypískali svůj tým a znechuceně odcházeli. Hráči vítězného mužstva nadšeně zdravili pár svých příznivců, kteří vydrželi a vzhledem k průběhu hry odolali atakům zaklampování srdečních cév.

Aleca jsem na zimáku nenašla, a tak jsme se sešli až po tiskovce u autobusu vsetínských hokejistů. Chtěla jsem je aspoň pozdravit, event. se někoho optat, jestli by nemohli hrát nějak přijatelněji. Ondra Němec byl ovšem přesvědčený, že takový průběh hry je normální. On je odborník, já tomu zřejmě nerozumím. Do tmy skandovala skupinka fandů jména hráčů, jak se trousili k odjezdu a cpali zavazadla do útrob autobusu. Z kabiny vyvolávalo rádio výsledky z ostatních stadionů a od hráčů jsme se navíc dozvěděli, že už skoro dva dny je na světě Srdínko junior. Kamarádka Lenka to riskla a sedla se mnou do auta. Prokličkovala jsem zkušeně křižovatkami, kruhovými objezdy a semafory, prolítly jsem noční Horní Suchou, okolo těžebních věží dolu Darkov a byly v karvinské čtvrti s poetickým názvem Ráj.

Jiří Heš Na Cestě z trestné lavice O dva dny později přijeli dobývat černý sever Orli ze Znojma. V ten den si můj bratr rezervoval automobil pro transport „svého“ florbalového týmu kamsi na veledůležitý zápas, a tak jsem musela vzít za vděk ČD a ostravskou MHD. Po Ostravě jsem šalinama nejezdila už pěkných pár let, navíc je město slušně rozkopané, a tak jsem se do PKS dostala až v 9. min zápasu. Nezanedbatelným zdržením byla na minimum snížená ochota paní pokladní. Na světelné tabuli svítil stav 1:1. Ptala jsem se kamaráda fotografa, kdo dal ten jeden gól hostů. Netušil. Prý takové jméno ještě nikdy neslyšel. Orli do té doby vyhráli jen jednou a novici v jejich řadách nebyli jediným projevem snahy změnit herní potíže mužstva. Novým kapitánem byl už druhý zápas Peťo Pucher. Nutno říct, že Hešák bez kapitánské zodpovědnosti vypadal i hrál podstatně klidněji a uvolněněji než dříve. Několikrát obral o puk samotného Davida Moravce, u mantinelů bojoval s nevídaným nasazením a dokonce ho za jeden zvlášť důrazný defenzívní zákrok vyloučili, což už vůbec není častá událost.

Marně jsme pátrali po Pavlu Kumstátovi, Jánu Plchovi a od poslední třetiny i Milanu Procházkovi. Na orlíky se kromě smůly lepily i viry. Druhý gól dali domácí 20 s po zahájení druhé části hry, když puk sklouzl Svobodovi po hrudi, betonech a doplížil se za čáru. Jinak toho pro diváky v PKS nebylo příliš k vidění. Martin Procházka se trápil už několikátý zápas a v Luďku Krayzelovi neměl David Moravec takovou oporu. V týmu hostů na sebe aktivním pohybem upozorňoval především Karel Plášek, v obraně nikdy nezklamali Tomáš Jakeš a David Havíř. Nedalo se s jistotou říct, který tým hraje méně pohledný hokej. Svoboda v závěru sedl na střídačku, ale Moravec uprázdněné místo po něm trefil přesně. Zápas skončil 3:1.

Marek Melenovský dává interwiev Dveře z tiskového centra mě přivedly přímo na chodbu k šatnám a málem jsem vlítla pod procházející orlobrusle. Postávali jsme tam s Beníkem do začátku tiskovky a sledovali cvrkot. Marek Melenovský dával rozhovor pro televizi a držel přitom v náruči svoji malou dcerku. Tiskové konference na Vítkovicích probíhají ve formě neformálního podání formálních věcí. Zástupci klubů si prostě na chvíli sednou na židle, novináři v počtu asi 7 lidí se shromáždí na zemi okolo. Oba trenéři zůstali věrni svému typickému projevu. Pan Kastner tlumeným hlasem a se sklopeným zrakem olitoval ztracených bodů i nemocných hráčů, pochválil tým za bojovnost v defenzívě a pokáral za pasivní hru dopředu. Pan Hadamczik si jako obvykle nebral příliš servítky a byl spokojen pouze s výkonem brankáře Trvaje, ostatní podle něj hráli jen do poloviny utkání. Poté trenér domácích pokáral i novináře za dotaz, od kdy nehrál znojemský Procházka – to si prý měl všimout sám. Celá show trvala necelých 5 minut.

Pokládám za zajímavou míru, do jaké znají hráči své herní nedostatky. V teorii jsou někteří skutečně velice zdatní. Vědí přesně, kde dělají chyby. Zřejmě si to uvědomí až zpětně, jinak bych nerozuměla tomu, proč nedostatky nenapravují už v průběhu. Po zápasech si umí působivě sypat popel na hlavu. Hešák nezůstal této zkušenosti nic dlužen a mít vlasy, jistě by si je rval. „Hráli jsme špatně! Prohráváme zápasy, které bychom neměli prohrávat! Prohráváme souboje jeden na jednoho, jsme málo důrazní před bránou a pak nevychází zakončení! A neproměňujeme ani vyložené šance!“ naříkal zoufale. Svatá pravda. Jinak Jiří stále stejně poutavě a zajímavě povídá na jakékoliv téma, o čemž se ostatně můžou přesvědčit i čtenáři orlowebu, kterým tam ve svých Injekcích zavádí dávky hokejové atmosféry až pod kůži.

Když se přijedu na Vítkovice podívat na hosty, většinou jim přinesu smůlu. Zápas Vsetína ze 2. kola, odloženého kvůli událostem za mořem, tedy asi vynechám. Přesně za týden jsem se byla podívat na Kladno, zvlášť na jednoho jejich mladého útočníka. Taky dostali slušný výprask, přesto mladý hráč zachoval dekorum hodné mistra světa. Ale o tom příště.

Příliš bodů pro Vsetín?
Jiří Heš - Doktorova injekce 1
Kreslený orlovtip

Foto: Radek Hotový, www.hc-vitkovice.cz