"Hokej hraji z lásky," říká Kamil Brabenec

V s e t í n - Jedna z prvních posil vsetínského hokejového klubu přišla před novou sezónou až ze severu Evropy - ze Švédska. A je opravdu velká, tedy alespoň svým vzrůstem. Kamil Brabenec podědil svou výšku po otci, známé osobnosti českého basketbalu Kamilu Brabencovi seniorovi. Brabenec mladší však propadl kouzlu ledové plochy. „Táta mé rozhodnutí respektoval. I když možná doufal, že se vydám v jeho stopách,“ říká Kamil Brabenec, nová tvář vsetínského útoku.

Do Vsetína jste přišel ze švédského klubu Lulea. To přímo vybízí k otázce srovnání naší extraligy s nejvyšší ligou ve Švédsku. Jaké jsou tedy ty hlavní rozdíly?
„V české extralize je daleko více kreativních hráčů, kteří tvoří hru a hrají si s pukem. Švédská liga je důraznější, možná o chlup rychlejší a jednodušší. Používá se tam hodně prvků z Kanady, takže se často nahazují puky a hráči potom jezdí jako slepí koně. V tom je asi největší a nejpodstatnější rozdíl oproti české lize.“

Je známo, že je švédská liga hodně postavena na dokonalé obraně…
„To je také pravda. I když to je už takový trend ve všech klubech. A ve Švédsku to bylo někdy až únavné. Například na tréninku se udělalo pár cvičení na zahřátí a šla se trénovat jenom hra v obraně. Zkouší se spousta systémů a hráč je musí znát.“

Jak se vám jako útočníkovi tento styl hry líbil?
„Já jsem hrál bránícího centra, stejně jako v Čechách. Je to trošku rozdíl, ale pokud si hráč na toto zvykne, tak je to obdobné jako u nás. Každý styl hry má své kouzlo. Ta česká je spíše pro diváky. Já jsem technický hráč, takže se vyžiji hlavně v domácím stylu hry. Tím ale nechci nijak zatracovat švédskou ligu.“

Můžete nám v krátkosti přiblížit vaší dosavadní hokejovou pouť?
„Do juniorského věku jsem hrál za brněnské kluby Zetor a Ingstav. Vojnu jsem si odkroutil v Jindřichově Hradci, kde jsem hrál druhou nejvyšší soutěž. Dále jsem byl pět sezón v Českých Budějovicích, šestou jsem odehrál v Plzni a odsud jsem šel na dva roky do Švédska.“

Kdy jste poprvé naskočil do extraligového kolotoče a jak na vás nejvyšší soutěž zapůsobila?
„Extraligu jsem hrál poprvé v sezóně 1996 – 1997. Byl jsem z ní v té době hodně vykulený, protože do té doby jsem hrál pouze za juniory a dvě sezóny za muže v Brně. To ale byla druhá nejvyšší soutěž. Každý hráč vám potvrdí, že extraliga je rychlejší a tvrdší. Druhá liga je oproti tomu zákeřnější. Když přijde mladý kluk do nejvyšší soutěže, tak se musí několik zápasů rozkoukat. Samozřejmě pokud to není třeba Jaromír Jágr, který v šestnácti přehrává zkušené hráče. Ale takových je u nás málo. Pro mne bylo výhodou, že jsem začínal ve II.lize a tam jsem se dost otrkal.“

Co kdybyste zkusil popsat vaše hokejové přednosti?
„To je hrozně těžké :-). Mezi mé klady bych zařadil práci s pukem a rychlost – tedy když mi to dobře jezdí. Jsem tvořivějším hráčem, který se snaží na ledě různě vymýšlet a kombinovat. Záporné stránky mám také, ostatně jako každý jiný hráč. Já se na jejich zlepšení snažím pracovat celou kariéru a ne vždy se mi to daří. Někdy jsem například tvořivý až moc. Měl bych třeba více využívat střelbu, ale místo toho ještě přihrávám. To mi vyčítali trenéři odmalička. Možná bych měl přidat i na tvrdosti.“

Co považujete za váš největší sportovní úspěch?
„Určitě to, že se mi podařilo hrát za národní tým. To byl vždy můj sen, který se mi již splnil. V té době jsem byl na sebe dost pyšný. Další osobní úspěch je mé zahraniční angažmá. Švédská liga je pro české hráče dost zakletá, neboť českých hokejistů se do této ligy –narozdíl třeba od NHL- moc nedostane. Odmalička jsem chtěl zkusit hrát ve Švédsku a vidíte, i toto se mi splnilo.“

Přesto je pro někoho tím nejvyšším snem NHL. Proč to pro vás bylo právě Švédsko?
„Vždy jsem si myslel, že na NHL moc nemám. Za prvé ani postavu, za druhé jsem si na tuto soutěž nikdy moc nevěřil. Potom jsem na to přestal myslet úplně, dokonce jsem nebyl ani draftovaný. Zaměřil jsem se tedy na domácí nejvyšší soutěž a následně i na zahraniční angažmá ve Švédsku."

Nyní jste ukončil své působení v zahraničí a vrátil jste se zpět domů. Proč?
„To je složité. Každému, kdo hraje déle v cizině, se po čase začne stýskat po domově. Dva roky ve Švédsku byly super. Ke konci jsem se rozmýšlel zda mám prodloužit smlouvu, ale švédská povaha je taková, že vše odkládají na poslední chvíli. Já se však musel rozhodnout hned. Proto jsem se po domluvě s agentem a manželkou rozhodl vrátit se zpět do Česka. Klub Lulea sice projevil o mé další působení zájem, ale až v době, kdy jsem byl pevně rozhodnutý odejít. Proto jsem nyní tady.“

Proč zrovna Vsetín?
„Vybral jsem si nabídku ze Vsetína, neboť chceme být co nejblíže k Brnu. Já i manželka jsme z Brna, proto jsem preferoval kluby z okolí. Pokud by přišla super nabídka z druhého konce republiky, tak bych ji asi přijal. Nabídky jsem měl i z jiných extraligových mužstev, ale nebyly nic moc. Naproti tomu Vsetín se mnou jednal velmi rychle a korektně. Navíc to splňuje i tu mou podmínku být blíže k domovu.“

Jak se vám líbí ve vsetínském hokejovém prostředí?
„Je to tu fakt dobré. Ještě před podpisem smlouvy jsem mluvil s kluky, kteří už dříve za Vsetín hráli a sondoval si u nich zdejší prostředí. Všichni mne přesvědčovali, že tady byla a je dobrá parta, což můžu jen potvrdit. A pokud všichni mluví o rodinné atmosféře uvnitř klubu, tak člověk opravdu cítí, že je to tady jiné než v týmech, kde jsem dříve působil. Musím říct, že na všechny hráče působí toto prostředí velmi dobře co do psychické pohody :-)."

V přípravě většinou nastupujete společně s Liborem Pavlišem a Pavlem Selingrem v jedné pětce. Jak vám tato spolupráce vyhovuje?
„Nemůžu sice mluvit za ostatní kluky, ale mně to takto vyhovuje. Jsme si sobě velmi podobní v herním stylu a i věkem od sebe nemáme daleko. Na začátku jsme sice nevěděli co můžeme jeden od druhého očekávat, ale nyní to začíná výborně fungovat. Já doufám, že to samé cítí i oba kluci.“

Vaše řada se postarala v přípravných zápasech o největší podíl na brankách v sítích soupeřů. Dodává vám i toto na potřebném klidu?
„Určitě, i když jsou to zatím jen přátelské zápasy. Ale přesto vám bude sebevědomí pozvedávat, když dáte branku nebo na ní přihrajete. Pro mne osobně bude důležité, aby se dařilo týmu.“

Jak vy sám vidíte šance mužstva?
„Neznal jsem kluky v týmu, ale když vidím mužstvo na ledě, tak si myslím, že je poskládané dobře. Možná by bylo ještě lépe, kdyby přišli jeden nebo dva zkušení beci. Věřím, že budeme hrát o play off. Síly na to jsou. Velkou roli hraje štěstí, které přeje dobrým a připraveným. Věřím, že to bude fungovat.“

Zřejmě vypukne stávka v NHL a do ligy přijde spousta zajímavých jmen. Budou starty zámořských hráčů pro naší ligu přínosem?
„To je samozřejmé. Hlavně pro lidi, kteří nemají možnost jednotlivé hráče běžně vidět, a díky tomu by se měla zvednout i návštěvnost. Mladší hráči se můžou od těch zkušených hráčů zase něco přiučit. Co hráč z NHL, to pojem. Podle mne to bude jenom ku prospěchu extraligy.“

Možná ne každý ví, že jste synem opravdu velké osobnosti českého basketbalu. Nevedl vás otec nejprve taky „pod koše?“
„Jako kluk jsem basket hrával, dokonce jsem se Zbrojovkou Brno vybojoval ve čtrnácti letech titul mistra republiky. Zároveň jsem hrál i hokej, což se později nedalo skloubit dohromady. Proto jsem se musel rozhodnout pro jeden z těchto sportů. Zvítězil hokej a táta mé rozhodnutí respektoval. V koutku duše sice jistě doufal, že zvítězí basket, ale myslím si, že je rád, že to dopadlo takhle. Hokej se mi odmalička líbil. Chtěl jsem ho zkusit hrát. Zkusil jsem to a zamiloval jsem se do něj. A do dneška mne to nepustilo. Proto jsem rád, že hokej nehraji z povinnosti, ale z lásky k tomuto sportu.“

Nicméně - basketbal a hokej jsou od sebe dosti vzdálené sporty. Je něco v čem vám táta pomáhal, respektive v čem vám radil?
„Oba sporty jsou hlavně o myšlení. Hlava je 80% výkonu. Člověk může být sebevíc natrénovaný, ale pokud je psychicky nalomený, tak nic nevytvoří. A to platí v hokeji i basketu. A v tomto mi táta radil nejvíce. Těžko mi mohl ukázat, jak mám dělat kličky na ledě, nebo jak mám bruslit. Ale dal mi hodně ve věcech kolem toho, jak mám makat a jaké si klást cíle."

Chodí se váš otec dívat na zápasy?
„Pokud jsme hráli v okolí Brna, tak chodil i s mámou. Stejně tak ve Švédsku, když za námi přijeli na návštěvu.“

Co byste chtěl v hokeji ještě dokázat?
„Znovu bych chtěl nakouknout do národního týmu i když vím, že to bude velmi těžké. Už je mi 28 let a trenéři upřednostňují mladé kluky. Musel bych mít velmi dobrou sezónu, abych se tam dostal. Také chtěl opět zkusit nějaké další zahraniční angažmá. Samozřejmě hlavním cílem je hrát dobře, abych nedělal ostudu klubu, sobě, ani svému jménu.“

Jaký je Kamil Brabenec mimo led?
„Jsem sedm let ženatý s manželkou Janou. Mám dvě děti – dcera Kristýnka bude mít na vánoce pět let a syn Jakub má jeden rok. Mým hlavním koníčkem je rodina. Je to fantastický pocit, když mi doma děti skáčou kolem krku. Rád si zahraji tenis, fotbal, a taky něco na PlayStation. Baví mne počítače, sbírám DVDčka. V Brně rádi využíváme multikina."

Obligátní a tradiční otázka na závěr - co by jste chtěl vzkázat příznivcům vsetínského hokeje?
„Ať nám drží palce. A ať jsou shovívaví, když nám to nepůjde. Určitě se budeme snažit nechat na ledě všechno. Někdy to opravdu nejde i když se všichni moc snažíme. Na druhou stranu se jim budeme snažit maximálně odvděčit za jejich podporu.“