Hokej není o jednom hráči. Naší největší zbraní by měla být týmovost, říká o dorostu Miroslav Barus

Příprava je u konce, sezona klepe na dveře. Extraligoví dorostenci Vsetína do ní vstoupí domácími zápasy s Šumperkem (čtvrtek) a Havířovem (sobota). „Kluci začali od 1. září chodit znovu do školy a teď pojedou v kuse v zaběhnutém režimu až do první reprezentační přestávky,“ hlásí trenér Miroslav Barus, jenž se chce především vyhnout záchranářským starostem. Vsetínský dorost hraje nejvyšší soutěž nepřetržitě od roku 1996.

Jak se ohlížíte za uplynulou přípravou?
Jako každý rok, i tentokrát se projevily jak pozitivní, tak negativní věci. Z těch pozitivních bych vyzvednul pracovitost. Kluci chtějí pracovat, hrát a bojovat o výsledek, což je důležité. Věřím, že celková příprava na novou sezonu proběhla dobře, a že ji zúročíme.

Vedle Tomáše Frola se vám nově věnovala i kondiční trenérka Barbora Jurová. Bylo to velké plus?
Bára u nás začala s kompenzačními cvičeními a jógou a od května už pro klub pracuje v roli kondiční trenérky napříč kategoriemi. Dorostu se věnovala společně s Tomášem Frolem. Mají to rozdělené, Tomáš se soustředí na silové věci, Bára se věnuje pohybovým dovednostem a kompenzačním cvičením se strečinkem. Její záběr je docela široký. Pro kluky to je určitě velký přínos.

Na ledě s vámi také byla krasobruslařka Vanesa Masárová…
Vanesa se na stadionu věnovala menším dětem v rámci příměstského tábora VHK. Rádi jsme ji využili i pro kluky z dorostu, věnovala se technice bruslení. Byli bychom samozřejmě rádi, kdybychom s ní navázali dlouhodobou spolupráci napříč kategoriemi. Není to ovšem jednoduché, Vanesa má šanci se účastnit velkých akcí za Českou republiku, a časově to pro ni není snadné.

Nastoupili jste do téměř dvaceti přípravných utkání. Bylo záměrem odehrát jich v létě co nejvíc?
Byl to záměr, ale bohužel se nám to úplně nepovedlo. Například s Havířovem jsme měli hrát dvě utkání, následně jsme se domluvili na odkladech a ve finále jsme s nimi nehráli ani jednou. Podobně nám vypadl zápas ve Vítkovicích, domluvili jsme se alespoň na sehrání duelu na Lapači. Zápas s Třincem nám také nevyšel, protože jsme měli tolik zraněných a nemocných, že jsme nemohli poskládat sestavu. Přípravných utkání jsme tedy nesehráli tolik, kolik jsme chtěli.

Čím si vysvětlujete velký počet zraněných respektive nemocných hráčů?
V tuhle chvíli máme více nemocných, než zraněných hráčů. Zranění mají charakter podvrtnutého kotníku nebo něčeho nastřeleného. Vrátili jsme se z Jihlavy a kabinou se nám prohnal nějaký bacil. Nejprve to vypadalo na silnější nachlazení, nakonec někteří kluci skončili na antibiotikách. S tím ovšem nic nenaděláme. Pozitivní je, že začal trénovat Šimon Rigo, který byl prakticky celou přípravu mimo. Věřím, že se co nejdříve sejdeme na ledě všichni.

Jak bude vypadat program týmu do prvního mistrovského zápasu, který odehrajete už ve čtvrtek?
Bude to klasika. Kluci začali od 1. září chodit znovu do školy a teď pojedou v kuse v zaběhnutém režimu až do první reprezentační přestávky. Už není co vymýšlet, rozjede se to v klasickém školním programu. To znamená v pondělí a úterý vždy dva tréninky, ve středu jeden, čtvrtek a sobota zápas, v pátek kratší intenzivní trénink.

S jakými cíli do sezony vstupujete?
Čeká nás náročná sezona, na jejímž konci bychom rádi udrželi nejvyšší soutěž. To je náš hlavní cíl. Druhým cílem je, aby kluci prokazovali zájem se zlepšovat, být pořád lepší a pracovat na sobě na ledě i mimo led. Aby si vzali něco z toho, co jim vštěpujeme, a byli připraveni i na budoucí sezony. Mají sny, které si chtějí plnit, a každý z nich si ten sen může ovlivnit. My jim k tomu můžeme jenom pomoct. Čím dřív se to kluci naučí a pochopí, tím spíše se budou posunovat.

Existuje osa mužstva, na kterou budete spoléhat především?
Osu mužstva jsme skládali po celou dobu přípravy. Poznali jsme kluky tak, že víme, kdo a jakou by měl mít v týmu úlohu. Jsme ale jeden tým a jako jeden tým bychom měli fungovat. Každý zápas se daří někomu jinému a takhle já to beru. Hokej je kolektivní sport, který není o jednom dvou nebo třech hráčích. Myslím si, že právě týmovost by měla být naše největší zbraň.

Ze startu soutěže přivítáte na Lapači Šumperk a Havířov. Je výhoda, že začínáte doma?
Myslím, že v této kategorii je to úplně jedno. Kluci jsou ve věku, kdy podléhají spoustě emocí a ovlivňuje je řada věcí. Mají sklony k podceňování některých soupeřů, nebo naopak respekt až strach z jiných. Hodně se to v nich bije a jsou ve věku, kdy se s tím srovnávají. A jak jsem už řekl před chvílí, čím dříve, tím lépe. Domácí prostředí v tomto ohledu nepřináší zásadní výhodu. Není důležité, jestli začínáme doma, nebo venku.

Co říkáte na úspěch obránkyně Sáry Čajanové, která si zahrála na mistrovství světa žen?
Je to především její zásluha. Sára to má v hlavě srovnané, ví, co chce, a jde si za tím. Je hrozně fajn mít v týmu takového hráče. Jsem rád, že si plní své sny. Je za tím píle, kterou hokeji dává. Daří se jí a je oporou nároďáku. Rozhodně tam není jenom do počtu, vím, že si ji trenéři národního týmu cení.