Stanislav Pavelec: Vydali jsme se původní cestou a zapojili mladé hráče

Před třemi lety byl u založení Valašského hokejového klubu a až do podzimu 2010 stál v jeho čele. Než odešel na radnici. Dnes je Stanislav Pavelec třetím místostarostou Vsetína a do jeho resortu patří oblast životního prostředí, sportu nebo Technických služeb. Stále figuruje ve správní radě VHK, avšak sám přiznává: „Asi mi to kolegové vracejí, ale mnoho informací o dění v klubu teď nemám. Ale neříkám, že je to špatně. Jsem pro, aby si každý mohl realizovat svoji představu. Mým úkolem je pomoci celému našemu sportu,“ říká Pavelec, který v rozhovoru hodnotí i uplynulé tři roky vsetínského hokeje ve 2.lize.

Řekněme, že chci v nějakém městě provozovat hokej. Co musím udělat jako první?
Zjistit, zdali má to město zimní stadion a jestli už tam něco takového nefunguje. Ale vážně. Je nutné skloubit zájem o takový projekt mezi městem, veřejností a podnikatelskou sférou a také je nutno dát do toho spoustu elánu a chuti.

Bylo to takhle i v případě Valašského hokejového klubu? Jaká byla jeho geneze?
My jsme vycházeli z toho, že všichni vsetíňáci vědí, o čem to je. Soustředili jsme se na obnovení hokeje ve městě a finanční zabezpečení týmu jsme nebrali jako prioritu. Trochu jsme se nechali unést tradicí.

Měli jste od začátku jasno, že chcete s VHK hrát 2.ligu?
Chvilku jsme uvažovali o 1.lize, ale ta nebyla k mání, tak jsme sáhli po tom, co dosažitelné bylo.A to byla druhá liga. V tom počátečním nadšení jsme to jako rozjezd brali.

A měli jste na co navazovat? Když se o dva roky později znovuzrodil Havířov, jeho manažer v médiích tvrdil, že jim po starém vedení nezbyla ani jedna výstroj…
Mohu potvrdit totéž. Museli jsme nakoupit výstroje, licence mládežnických kategorií, převést hráče…. Musím ale férově říct, že v té době nám s těmito starostmi kromě členů nového výboru pomohl jak Olda Štefl, tak pan senátor Čunek. Možná si i někteří vzpomenou, že právě on vhodil úvodní bully nové sezony.

Stanislav Pavelec vol.1: „Bylo toho hodně, ale měli jsme štěstí a našli pochopení u paní starostky, která měla zájem hokej do Vsetína vrátit. Také nás s Ljošou přijali v několika firmách, kde nám řekli, že jsme takoví blázni, až se jim to líbí, a že nás podpoří. V jiných firmách to zase vzali jako svoji povinnost, udělat něco pro lidi, kteří tady žijí a pracují, což bylo taky moc sympatické.“

Tehdejší předseda KDU-ČSL Čunek přispěl k získání druholigové licence od Blanska, jehož radnici šéfovali právě lidovci, viďte?
Druholigovou licenci od Blanska jsme si kompletně obstarali sami. Jiří Čunek nám pomohl s mládežnickými týmy.

Jakou roli hrál v prvních okamžicích existence VHK Oldřich Štefl, někdejší šéf Vsetínské hokejové?
Pomohl nám v začátcích administrativně a měl zájem pomoci i s financemi. Pak ale využil jinou pracovní nabídku a tím to skončilo.

Co si mám pod slovním spojením „pomohl nám v začátcích administrativně“ představit?
Kolem převedení licencí mládežnických týmů, samotných hráčů i získání výstroje a výzbroje bylo třeba udělat hodně práce. Na tomto poli jsme s Olinem spolupracovali.

Se Vsetínskou hokejovou byl spojen i její bývalý sportovní ředitel Alexej Jaškin. Váhal jste, zda tohle spojení ponechat i v nové organizaci, nebo jste naopak kvitoval jakousi kontinuitu?
Nic takového jsem neřešil. Od začátku jsem věděl, že to buď budeme dělat spolu, nebo vůbec.

Stanislav Pavelec » Narodil se 28. 4. 1964 » Nejvyšší soutěž hrál za Slovan Bratislava, Třinec a Vsetín, se kterým získal dva mistrovské tituly (1995 a 1996) » Jako funkcionář působil v extraligovém Třinci a druholigovém Novém Jičíně, v roce 2008 stál u zrodu Valašského hokejového klubu » Jednatelem VHK byl až do podzimu 2010, kdy byl zvolen třetím místostarostou Vsetína za TOP09 » Je stále členem správní rady VHK, těžiště jeho práce však leží na radnici, kde má na starost resort sportu, životního prostředí či Technických služeb » Pavelec je vystudovaný právník, titul získal na Univerzitě Komenského v Bratislavě

Takže zvítězila varianta „spolu“. Šlo vám to „spolu“ stejně dobře, jako před lety na ledě?
Nezvítězila, ona byla od začátku jediná a bez jakékoliv diskuze o změně. My jsme s Ljošou dokonce natočili CD pro sponzory, ale to bylo tak strašné, že jsme ho nakonec nikomu neukázali. Máme ho ale schované a musím říct, že by teď bylo hodně k smíchu a pobavení. Prostě typické začátky.

Co bylo v těch začátcích největším oříškem?
Bylo toho hodně, ale měli jsme štěstí a našli pochopení u paní starostky, která měla zájem hokej do Vsetína vrátit. Také nás s Ljošou přijali v několika firmách, kde nám řekli, že jsme takoví blázni, až se jim to líbí, a že nás podpoří. V jiných firmách to zase vzali jako svoji povinnost, udělat něco pro lidi, kteří tady žijí a pracují, což bylo taky moc sympatické. Takhle jsme něco na ten rozjezd naskládali.

Jak taková jednání probíhala? Přišli jste do firmy a řekli: „Zdravíčko, chceme tady zase rozjet hokej. Dáte nám na to peníze?“ ?
Je jasné, že jsme oslovili hlavně firmy, kde nás znali nebo šli tam, kde nám to někdo předjednal. A dvě věty tak, jak píšete, to taky neřešily. To by bylo hodně jednoduché. Jak jsem už psal výše, CD nakonec nepřesvědčilo k možné spolupráci ani nás samotné a tak jsme museli chodit sami a osobně.

Nastaly vám ale dvě objektivní komplikace: zemřel dlouholetý podporovatel vsetínského hokeje Petr Říha a zároveň nastoupila světová ekonomická krize. Jak se tyto faktory promítly do chodu klubu?
Krizi jsme neřešili, úmrtí pana Říhy ale problém byl. Potřebovali jsme někoho, kdo by se chtěl více s hokejem spojit, vzít si ho za svůj a řešit spolu s námi problémy. Měli jsme několik jednání se syny pany Říhy a jejich maminkou a nesmírně nás potěšilo, že nám chtějí pomoci, že to berou jako uctění jeho památky. Tato spolupráce trvala pouhý rok a já dodnes nechápu, jak a proč se všechno událo tak, že to skončilo. Vždycky ale budu doufat, že se k tomu společně vrátíme.

Vznik Valašského hokejového klubu, i to, že budete od nové sezóny hrát 2.ligu, jste oznámil na tiskové konferenci 29. května 2008. Naplňoval vás ten moment hrdostí?
Nepociťoval jsem hrdost, na to nebyl důvod. Spíše tam bylo napětí a nervozita, jestli je vše tak, jak má být.

Jakou jste měli v roce 2008 představu o tom, jak by měl hokej ve Vsetíně vypadat? Jaká byla vaše dlouhodobá vize?
Měl to být klub založený na vlastní líhni, vhodně doplněný o typy hokejistů zvenčí, s důrazem na srdíčko a hrdost každého jednoho hráče. Dlouhodobě nebo spíše střednědobě s výhledem na postup do 1. ligy. Byl jsem a jsem stále přesvědčený, že tato soutěž by Vsetínu slušela.

Nakolik se vám podařilo představy během tří sezón zrealizovat?
Asi jsme byli po první sezoně namlsaní, možná neměli dostatek pokory, nevím. Jisté ale je, že jsme pár věcí nedocenili nebo nevyhodnotili správně a tak plány na brzký návrat do vyšší soutěže vzaly za své. Teď jsme se tedy vydali původní cestou, zapojili naše mladé hráče a věříme, že kvalitní prací půjde jejich výkon nahoru. A že se bude tým zlepšovat a cíle dosáhne.

Stanislav Pavelec vol.2: „Přišlo mi, že naši kluci přijeli z donucení a z povinnosti. Tím jsem si hodně lámal hlavu a i tak nepochopil proč. V kabině taková atmosféra byla téměř vždy. Zdržet se v kabině co možná nejméně. To nebylo dobře.“

Máte za sebou tři sezóny ve 2. lize, ale nejúspěšnější byla jednoznačně ta první. Čím to bylo? Euforií?
V euforii bych to neviděl a jestli, tak snad až v závěru sezóny. Někdy zkrátka věci vyjdou, nasednete na vlnu a jedete. A čím méně o tom přemýšlíte, tím lépe. Neříkám tím, že to byla věc náhody, ale okolnosti nám byly nakloněny a když jsme to spojili s prací okolo týmu, tak si to sedlo.

Někteří lidé tvrdí, že semifinálová série s Šumperkem byla od stavu 2:0 pro Vsetín prodaná. Čím byste jejich přesvědčení vyvrátil?
Ničím. Já jsem uplacen nebyl a ostatním klukům věřím. Je těžké sehnat argument, ale v tomto případě bych na něm trval. Znám sport a vím, že kluci chtěli vyhrát jak pro sebe, tak pro lidi. Nemá cenu se v tom více hrabat a „domnívat se“.

Přijde mi, že se teď dva roky snažíte na úspěšný ročník 2008/2009 navázat, je to tak?
Určitě bychom rádi navázali a pokračovali. Jednak je to naším cílem a taky proto, že si to naši fanoušci a i naši mladí hráči zaslouží.

Když tři sezóny VHK ve 2.lize postavíte vedle sebe, jak je hodnotíte?
V té první jsme se těšili z toho, že máme kam zajít, s kým se potkat a něco vidět. Ve druhé jsme diskutovali jestli je správná farma, jestli je správný ten nebo onen hráč a nestihli se soustředit na samotnou podstatu. A v té třetí jsme zažili zklamání, ze kterého se ale musíme znovu postavit na nohy. Takový je život a nejen ten sportovní.

Zkuste prosím tyto sezóny porovnat po stránce rozpočtu.
Ta první byla úspěšná v tom, že jsme měli vysokou návštěvnost, sledovanost a příjem ze vstupného. Druhá byla úspěšná v tom, že jsme měli k dispozici talentované hráče ze Zlína a tím relativně menší náklady. Ta třetí byla „úspěšná“ v tom, že si hráči za svůj výkon téměř nic nevydělali a tak jsme nemuseli vyplácet skoro žádné prémie. Ale z toho je spíše hořkost na duši.

S odstupem času - nebyla chyba, že se během následujících dvou let rozmetal mančaft z té první úspěšné sezóny?
Nemám rád hodnocení s odstupem času. My jsme se museli rozhodnout v dané chvíli, chtěli jsme se posunout výše. Můžeme si vzít ponaučení, ale říct, že to byla chyba, to bych si netroufl. Prostě jsme zvážili situaci, nabídky, možnosti a podle našeho nejlepšího svědomí se rozhodli. Tečka.

Jak dnes hodnotíte farmu se Zlínem?
Mnoho mužstev nižších soutěží ji má nebo o spolupráci se silnějším klubem usiluje. My jsme házeli na led boty a chtěli raději chodit bosí. Tak to máme. Víte, kdo měl někdy snahu něco vybudovat, tak ví, kolik úsilí je třeba vynaložit, kolik jednání, přesvědčování a všeho možného je k tomu třeba. A kdo se někdy snažil něco shodit, pomluvit a pošlapat, tak ví, že to jde mnohem lehčeji. Já k tomu dodám, že pro mne jsou nejhorší takoví lidé, kteří všechno zavrhnou, ale sami nějaké řešení nemají a ani nechtějí komunikovat. Mají jen tu svoji pravdu. Naše společnost není nastavena na Mirky Dušíny, naše společnost je nastavena na negativní senzace za každou cenu. Naše společnost nevěří, že to ještě stále někdo může myslet poctivě. Na druhou stranu se ale nelze těm zklamaným divit. S tou farmou jsme asi i my udělali chybu, podle mne v lepší komunikaci s fanoušky. Ale to už je za námi a my se musíme dívat dopředu.

Stanislav Pavelec vol.3: „Mám velký problém s tím, že jsou lidé, kteří v nás na městě vidí jen potenciální podvodníky a korupčníky. Jedním z mých cílů bude je přesvědčit, že to tak není. Rád bych, aby občané uvěřili a třeba se po čase i přesvědčili, že naše rozhodnutí měla smysl, ať už proto, že jsme je udělat chtěli, protože jsme byli přesvědčeni o správnosti nebo proto, že jsme je udělat museli, protože nebylo zbytí.“

Druholigový hokej má svá specifika a jedním z nich je určitě i to, že hokejisté nejsou profesionálové. Cítíte, že v tomhle ohledu máte v ruce krátký bič?
Velmi krátký. Ale o to větší zklamání pro mne bylo, že když už něco dělám víceméně dobrovolně, tak bych se měl u toho dobře pobavit a mělo by mi to přinést pocit radosti. A mně spíše přišlo, že naši kluci přijeli z donucení a z povinnosti. Tím jsem si hodně lámal hlavu a i tak nepochopil proč.

Kdy jste měl pocit, že „naši kluci přijeli z donucení a povinnosti“?
V kabině taková atmosféra byla téměř vždy. Zdržet se v kabině co možná nejméně. To nebylo dobře.

Nastaly během uplynulých třech let chvíle, kdy jste měl chuť se na všechno vykašlat?
Přemýšlím a napadla mne jedna. To když jsme otevírali sezonu utkáním s Havířovem, prohrávali a na stadionu začaly nepokoje. Vidíte rodiče s dětmi, bezmoc, strach v očích a žádost, prosbu: udělej s tím něco! A já nemám co. V podstatě to nakonec dobře dopadlo, ale stejně pak sedíte vyčerpaný, vystresovaný a říkáte si, co bude příště. Nebo domýšlíte, co se všechno mohlo stát. Když se k vám posléze donese ortel disciplinárky, která to v podstatě ani neprojednala, nevyhodnotila důkazy a argumenty a ani se s vámi nebavila, tak si opravdu položíte otázku, jestli to má vůbec cenu.

Byl jste někdy v situaci, ve které byste rád slyšel názor některého z vašich předchůdců ve vedení klubu? Miroslava Janoška, Oldřicha Štefla…
Nebyl. Já jsem ctil názor současného vedení a zvláště respektoval názor Ljoši Jaškina.

Zeptám se vás jako ve filmu Trainspotting: Myslíte, že máte nějakou slabost?
Asi bych měl odpovědět ne a vyhnul bych se vaší další otázce, ale to bych byl samolibý a to nechci. Ano, jako asi každý i já mám slabosti.

Projevily se nějak ve vaší práci během těch tří sezón?
Podle mne asi nejvíce ve druhé sezoně, kdy jsem byl přesvědčený, že spolupráce s extraligovým klubem je pro nás veliká pomoc. Musím říct, že jsem o tom přesvědčený stále. Ta slabost, protože to mnoho fanoušků odmítlo, byla v tom, že jsem byl natolik přesvědčený, že jsem nepřipustil žádnou diskuzi, případně podcenil vysvětlení naší situace. I když zase se nevyhnu pochybnosti co by bylo, kdyby se tak stalo.

Jak vycházíte se Vsetínskou sportovní, provozovatelem zimního stadionu? Už jste byli s její šéfkou Pavlou Stachovou na pivo?
Naše vztahy byly a jsou ryze pracovní a více nemá smysl o tom psát. Já pivo piji, ale netuším, zdali je to i oblíbený mok paní Stachové.

Kde vlastně vznikly vzájemné problémy? Je pravdivá historka, kdy Vsetínská sportovní nabízela VHK, ať si mezi sebou rozdělíte příjmy z permanentek a vstupenek na hokejové zápasy?
Nikdo nejsme dokonalý. Jde ale o to, abychom se o to aspoň snažili.

Nezlobte se, ale tohle je hrozné klišé…
Nezlobím a rovněž říkám: ano, je to klišé. Ale nebylo by gentlemanské, kdybych reagoval jinak.

Stanislav Pavelec vol.4: „Určité a nádherné etapy života jsem prožil ve Frenštátě, Opavě, Bratislavě a teď Vsetíně a ty vzpomínky a srdíčko patří všem těmto městům. Každé má něco do sebe a i Vsetín je v jistých ohledech jedinečný a úžasný. Chci udělat všechno pro to, abychom to využili ve prospěch nás všech.“

Když jste se zavřený na ubytovně v Bratislavě učil na zkoušky, asi jste nečekal, že jednou budete místostarosta města, že?
Nečekal jsem to do poslední chvíle. A když jsem se učil na zkoušky, nečekal jsem ani to, že jednou budu ve Vsetíně bydlet.

Jaké pro vás byly ty první čtyři měsíce na radnici?
Seznamovací, poznávací a teď mne čekají ty přesvědčovací. Mám velký problém s tím, že jsou lidé, kteří v nás na městě vidí jen potenciální podvodníky a korupčníky. Jedním z mých cílů bude je přesvědčit, že to tak není. Rád bych, aby občané uvěřili a třeba se po čase i přesvědčili, že naše rozhodnutí měla smysl, ať už proto, že jsme je udělat chtěli, protože jsme byli přesvědčeni o správnosti nebo proto, že jsme je udělat museli, protože nebylo zbytí.

Jak bude město řešit sedmnáctimilionovou půjčku, kterou poskytlo v roce 2006 Vsetínské hokejové a jejíž splatnost je 30.6. 2013?
Vše se odvíjí od sporů, které v současné době vede správce konkursní podstaty s ČSLH a APK o náhradu škod. Termín a výsledek však není možno v tuto chvíli předjímat.

Ve Vsetíně bydlíte od devadesátých let. Cítíte se už jako vsetíňák?
Víte, narodil jsem se na rozhraní Valašska a Lašska a tak jsem hrdý Valach. Určité a nádherné etapy života jsem prožil ve Frenštátě, Opavě, Bratislavě a teď Vsetíně a ty vzpomínky a srdíčko patří všem těmto městům. Každé má něco do sebe a i Vsetín je v jistých ohledech jedinečný a úžasný. Chci udělat všechno pro to, abychom to využili ve prospěch nás všech.

Stále jste členem správní rady VHK. Nakolik dnes ovlivňujete dění uvnitř klubu?
Musím přiznat, že mi to asi kolegové vracejí, ale mnoho informací o dění v klubu teď nemám. Ale neříkám, že je to špatně. Jsem pro, aby si každý mohl realizovat svoji představu. Mým úkolem, i z titulu mé funkce, je pomoci celému našemu sportu a o to budu usilovat. Asi každý ví, jaká sportoviště a jaké podmínky naši sportovci mají. A i když nám momentálně ekonomická situace svazuje ruce, optimismem mne naplňuje postoj ke sportu jak paní starostky, tak celého vedení a celého zastupitelstva města. V tom cítím opravdu velkou podporu napříč celým spektrem. Záměrně jsem nenapsal politickým, protože to slovo nemám na této úrovni rád, a věřím, že to jako dobrou investici budou vnímat i všichni vsetíňáci.

Před deseti lety, v roce 2001, slavil Vsetín šestý mistrovský titul. Kde byste chtěl vidět vsetínský hokej za dalších deset let, v roce 2021?
Bohužel to dnes není o výchově, srdíčku, dobrých trenérech a dřině, ale rozhodují jiné veličiny. Nás čeká spíše jen ta dřina a jiná možnost pro nás ani není, takže bude úspěchem postup a zabydlení se v první lize. To je reálný cíl, který se budeme snažit dosáhnout.