Udělám maximum pro úspěch, říká odhodlaně Jiří Říha. Vsetínu fandil už jako malý

V posledních letech oblékal dres Mladé Boleslavi či Litvínova, loňskou sezonu dohrál po nepříjemné nemoci v pražské Slavii. Teď už je ale produktivní obránce Jiří Říha fit. A těší se na své valašské angažmá. „Jsem rád, že se to takto domluvilo a můžu začít trénovat s týmem. Nabídka Vsetína mi zase otevřela oči. Jsem moc natěšený na novou sezonu,“ hlásí po svém příchodu na Lapač hokejista, který v minulosti pomohl Jihlavě a Kladnu k postupu do nejvyšší soutěže.

Jirko, tradiční otázka na úvod rozhovoru. Jak došlo k vašemu příchodu na Valašsko?
Myslím, že Vsetín na mě nějakou chvíli čekal. Původně jsem chtěl zůstat v extralize, ale postupem času už jsem nechtěl dál čekat. Nějaké konkrétní vyjádření nepřicházelo. Jsem opravdu strašně rád, že jsem tady a doufám, že budu užitečný.

Co všechno o Vsetínu víte?
Vlastně už když jsem byl malý, tak jsme doma v Rychnově nad Kněžnou s tátou fandili Vsetínu. Moc se na angažmá těším. Hlavně na fanoušky. Když jsem na Lapači hrál jako soupeř, běhal mi mráz po zádech. Doufám, že vláda povolí lidem vstup na stadiony a ti nás budou moci podporovat. Z kabiny znám Víťu Jonáka, se kterým jsem hrál dříve v Benátkách, v Jihlavě jsem byl zase s Adamem Zemanem a Davidem Březinou. S dalšíma klukama se známe z ledu, když jsme proti sobě nastupovali.

Dal jste si nějakou osobní metu pro svoji valašskou misi?
Nikdy si nedávám velké cíle, člověk musí jít postupně. Od přípravných zápasů po ostré mistráky, skládat to kousek po kousku. Když budeme makat a držet při sobě, může přijít úspěch.

Jak se vám na Lapači v minulosti hrálo v roli soupeře?
Hrál jsem tady s Kladnem. Pamatuji si, že jsem dal gól a pak si od tribun něco vyslechl. (smích) Ale to k tomu patří, byla tady parádní atmosféra.

Co užší vsetínské kluziště? Vyhovuje vašemu stylu hry?
Přiznám se, že mám raději užší kluziště. Na ledě se pořád něco děje, na nic se nečeká, na všechno je méně času. Podobné je to na Kladně, kde jsou rozměry kluziště podle kanadskoamerického vzoru.

V Chance lize jste doposud odehrál 323 utkání, z toho 61 v play-off. Označil byste se za specialistu na tuto soutěž?
Těžko říct. V Chance lize jsem něco odehrál. Dařilo se mi v Jihlavě a v Kladně, kde jsme postoupili do extraligy, a napadalo mi tam hodně gólů. Doufám, že se mi podobně bude dařit i tady na Vsetíně. A jestli jsem nějaký specialista? Lidé to o mně říkají, ale já chci být užitečný pro tým a co nejvíc mu pomoct. Jsem odhodlaný pro to udělat maximum.

Jak se druhá nejvyšší soutěž ve vašich očích za posledních deset let proměnila?
Když jsem v této soutěži začínal, působilo v ní hodně zkušených hráčů, kteří dříve hráli v extraligu. Bylo to hodně o zkušenostech, soutěž se myšlením hráčů blížila extralize. Teď je Chance liga úplně jinde. V každém týmu jsou mladí kluci, kteří po ledě lítají. Hokej je rychlý, možná ne tak systémový jako v extralize. Možná je to leckdy i chaos, protože mladí kluci si někdy dělají, co chtějí, a nedodržují systém. V extralize jsou hráči z principu vyspělejší, ale pro mladé kluky je Chance liga výborná soutěž, mají na čem stavět do budoucna.

Zmínil jste úspěšné sezony, kdy se vám nejprve s Jihlavou a později s Kladnem podařilo postoupit do extraligy. Co je podle vás klíčem k úspěchu?
Základem je skvělá kabina, abychom vytvořili partu a všichni si sedli. Od toho se odvíjí všechno další. Je to jako když skládáte puzzle, kdy vám jednotlivé dílky musí zapadnout do sebe.

Jaké vlastně bylo hrát za Kladno v jednom týmu s Jaromírem Jágrem?
První pocit po příchodu do kabiny byl zvláštní. Nikdy předtím jsem nebyl Jágrovi tak blízko. Postupem času si člověk zvykne. Když se vídáte každý den, vnímáte ho jako normálního hráče. Samozřejmě Jarda byl zároveň i trenér a majitel. Byl to super chlap, se kterým byla v kabině sranda. Na Kladně jsem si nemohl na nic stěžovat.

Zpátky do přítomnosti. Jak snášíte aktuální letní přípravu?
Po sezoně jsem byl doma a chodil do posilovny. Teď se potřebuji dostat do kondice a všechno dohnat, protože kvůli nemoci jsem toho ztratil opravdu hodně. Ani jsem nevěděl, jestli hokej ještě někdy budu moci hrát. Teď na sobě budu pracovat, jak jen to půjde. Na soutěž se připravím parádně.

Máte v přípravě nějaká zvláštní specifika?
Jedu to, co nám připraví kondiční trenér. K tomu si přidávám věci navíc, když můžu a tělo se cítí dobře. Začátky jsou vždycky těžké, ale postupem času se do toho člověk dostane. Jsem takový, že se zakousnu a jedu na krev.