Milníky play-off: Vsetín to dokázal!

„Jsme ve finále!“ Porubský zimní stadion ovládlo ve čtvrtek večer bujaré veselí. Ne, neradovalo se domácí publikum, to několikasethlavý dav vsetínských fanoušků slavil se svými miláčky skvělý výkon a především vysněný postup do finále. Před rozhodujícím zápasem série nebyl VHK v dobré situaci, klíčovou bitvu ale zvládl bravurně. V dalším díle Milníků play-off si ještě jednou rozebereme památný čtvrteční zápas, ale shrneme si rovněž nejdůležitější okamžiky celé semifinálové série.

Klíčový okamžik: Gól na 2:0
Zlomové momenty rozhodujícího semifinálového zápasu bychom našli nejméně dva. Prvním z nich byl určitě gól na 1:0 z hole Kolaříka, minimálně stejně důležitá však byla i trefa Filip Ondráčka na 2:0. Poruba v těch chvílích hodně kousala a nebezpečně se tlačila za vyrovnáním, trefa rychlonohého vsetínského útočníka jí ale viditelně vzala vítr z plachet. Vsetínské radosti přitom předcházel nápor Poruby. Bučkovu střelu od modré ale právě Ondráček dokázal zblokovat, aby se následně ujal odraženého puku, přespurtoval hráče soupeře, a i když střílel poměrně z úhlu, dokázal křížným pokusem zakončit přesně k tyči. Domácí sice i poté podnikali nebezpečné akce, bylo však jasně patrné, že jejich sebevědomí pozvolna klesá k nule.

Hvězda: Petr Hromada
Vsetínští sehráli výborný zápas a pochvalu si bezesporu zaslouží všichni Jenáčkovi svěřenci. Velký podíl na výhře měl dvougólový Filip Ondráček, defenzívu řídil s obrovským přehledem Radim Tesařík, nade všechny ale čněl Petr Hromada. Ten skvělým výkonem vygumoval všechny porubské šance – a že jich v první polovině utkání rozhodně nebylo málo. Už za stavu 0:0 vychytal vsetínský gólman dvě velké příležitosti TORAXu, další nejméně čtyři „loženky“ pak domácím zlikvidoval za stavu 1:0. Je přitom zřejmé, že pokud by Poruba vyrovnala nebo dokonce šla do vedení, mohl rozhodující semifinálový zápas vypadat úplně jinak.

Smolař: Adam Vrba
To porubský gólman si tentokrát vypil pověstný kalich hořkosti do dna. Přitom to už začínalo vypadat, že právě překvapivé nasazení Adama Vrby namísto zraněného Tihláře nastartuje velký obrat série. Vrba totiž předváděl výborné výkony a drželo se ho i štěstí – viz. Hrazdirova střela ze třetího duelu, která minutu a půl před třetí sirénou propadla Vrbovi pod paží, ale puk nakonec proklouzl těsně vedle porubské branky. I v úvodu pátého zápasu to vypadalo, že štěstí dál neochvějně hnízdí ve Vrbově výstroji – v první desetiminutovce ho hned dvakrát trefil puk, aniž by Vrba tušil jak. Jenže Kolaříkova trefa jakoby Vrbovo kouzlo odčarovala. Několik dobrých záruku sice ještě porubský gólman předvedl, hned čtyřikrát ale na puk nedosáhl. Po páté trefě VHK v čase 43:48 pak definitivně rezignoval a se sklopenou hlavou přepustil své místo Gleichovi. Vrbovo kouzlo bylo zlomeno!

Zklamalo: Odevzdaná Poruba ve 3. třetině
Po čtyřiceti minutách utkání prohrávali domácí 0:4 a všichni s napětím očekávali, zda se VHK povede ustát očekávaný porubský nápor v úvodu třetí periody. Ten se však nedostavil. Znovu se ukázalo, jak obrovskou roli má ve sportu psychika. Vsetín v hlavách neustál špatně se vyvíjející čtvrtý zápas a totéž se stalo zkušenému TORAXu v zápase číslo 5. Silný domácí tým se nepříznivého stavu nezmohl vůbec na nic, naopak v pohodě hrající Valaši si ve třetí třetině dělali na ledě takřka vše, co chtěli. Domácí už zkrátka ve třetí třetině nenašli síly na zvrat duelu.

Číslo dne: 14
Přesně tolik let čekal Vsetín na účast ve finále některé z hokejových soutěží. Naposledy se to povedlo v roce 2001, kdy v souboji se Spartou slavně vybojoval ztracený titul a po šesté během sedmi let se stal vládci českého hokeje. Dnes, o 14 let později, sice Vsetín vybojoval „jen“ druholigové finále, přesto je euforie na Valašsku v mnohém srovnatelná s nadšením z té doby. Místo neoblíbené Sparty bude vsetínským soupeřem další legendární rival – HC Zubr Přerov. Uspěje Vsetín ve finále i tentokrát? To ukáží následující dny.

Zaujalo: Vsetínské zmrtvýchvstání
Vsetín měl sérii skvěle rozehranou, po porážce ve třetím a především ve čtvrtém domácím zápase se však euforie rychle proměnila ve zmar. Vsetínu úterní domácí zápas hrubě nevyšel a řada lidí se obávala, že nastartovaná Poruba zlomené Valachy v rozhodujícím zápase snadno dorazí. Do Ostravy ale dorazil jiný Vsetín. Sebevědomý, odhodlaný, bojovný a maximálně koncentrovaný. Zelenožlutí se v jednodenní přestávce dokázali dát obdivuhodně dohromady a v pátém zápase předvedli vynikající výkon, který je zcela po zásluze katapultoval do finále.

Klíčové momenty série

1. Skvěle zvládnutý první duel:
Základní kámen k budoucímu úspěchu položil VHK už první zápas série. Valaši favorizovanou Porubu zaskočili na jejím ledě výborným výkonem. Překvapení domácí takřka po celý zápas jen marně dotahovali vsetínský náskok a nakonec opouštěli led s porážkou 2:4. Porubské sebevědomí dostalo povážlivou trhlinu, naopak mladý vsetínský kádr si ověřil, že se s TORAXem může bez obav měřit. První krok byl zkrátka extrémně důležitý a Valachům vyšel na výbornou.

2. Šíře kádru a prázdná marodka:
Tak, jako Vsetín trápila extrémní marodka na podzim, tak se mu zatím v play-off zranění vyhýbají. Semifinále VHK přineslo jen jednu zdravotní komplikaci, byť hodně nepříjemnou. Kapitán Daniel Vaněk musel vynechat dva zápasy díky nepříjemnému onemocnění oka. Od čtvrtého střetnutí se však znovu vrátil do sestavy, a ač ne zcela doléčený táhl Vsetín za postupem. Díky minimální marodce si tak Valaši mohli znovu dovolit luxus odehrát takřka celé semifinále na čtyři útoky. V některých chvílích to možná působilo jako přílišné riziko, v celkovém ohledu se to ale Valachům rozhodně vyplatilo. V závěru dlouhé série měli viditelně víc sil. Uznat je nutné také to, že Poruba takové štěstí neměla. V průběhu série totiž přišla o tři klíčové hráče – Peslara, Seidlera a gólmana Tihláře. Jak moc jejich absence ovlivnila sérii se samozřejmě nedá říct, Tomáši Sršňovi ale bezesporu citelně chyběli.

3. Taktická připravenost:
Ve čtvrtfinále před dvěma roky udělila Poruba Vsetínu lekci z taktické připravenosti. I tentokrát provedl Tomáš Sršeň komplexní rozbor vsetínské hry a jeho svěřenci údajně dostali před sérii čtyři A4 taktický pokynů „Jak na Vsetín“. Ty se však tentokrát minuly účinkem. I Valaši se totiž na svého soupeře výborně připravili a dokázali mu odpovědět stejnou mincí. Na ledě tak bylo jasně patrné, že proti sobě stojí týmy, které se mají navzájem dokonale přečtené. Záleželo tak na tom, kdo si s nastalou situací lépe poradí, kdo bude pohotovější, kdo udělá méně chyb. Napínavou šachovou partii nakonec vyhráli Valaši, dlouhodobý souboj „Vosa“ versus Vsetín je tak srovnán na 1:1.

4. Týmový duch:
Dobrou atmosférou v kabině je Vsetín pověstný a i letos se na Lapači vytvořila výborná parta, která táhne za jeden provaz. To se projevilo v nejtěžších chvílích, především pak mezi čtvrtým a pátým zápasem. Vsetínští moc dobře věděli, že duel na Lapači zpackali. Dokázali si však společně sednout, věci si vyříkat, navzájem se povzbudit a do rozhodujícího duelu nastoupit jako jeden muž. Jako tým odhodlaný splnit poslání! Těžko soudit, jak dobrá parta byla v kabině vsetínského soupeře. Proslýchalo se však, že minimálně v úvodu sezóny atmosféra v Porubě příliš dobrá nebyla. Po Sršňově návratu na střídačku se situace uklidnila, při pohledu z tribuny to ve vypjatých chvílích série přesto vypadalo, že soudržnost TORAXu není taková, jako panuje u VHK. Zda tomu tak skutečně bylo asi ví jen samotní ostravští hráči, nesporným faktem ale zůstává, že výborná parta byla dalším z klíčů k postupu do finále.

5. Fanouškovská podpora (s kaňkou):
Vsetínští fanoušci sklízejí během play-off chválu ze všech stran. Není divu! Během semifinále navštívilo Lapač v průměru 3000 platících diváků na zápas, tři zápasy v Porubě pak navštívilo dohromady přibližně 1500 Valachů – nejvíc, cca 700 jich dorazilo na nedělní utkání. Vsetínští fanoušci navíc rozhodně jen nepřihlíželi, nýbrž svými hlasivkami svorně povzbuzovali své ovečky na cestě za úspěchem a bezpochyb nemalou měrou pomohli zelenožlutým barvám k postupu do finále. O to víc mrzí kaňka, která je pozůstatkem čtvrtého nepovedeného zápasu. To, že někteří fanoušci VHK neumějí prohrávat a místo čestného přijetí porážky dělají sobě i klubu ostudu házením předmětů na led se už bohužel stalo koloritem letošní sezóny. Co ale přesáhlo hranici zdravého rozumu, bylo osočování hráčů z vypuštění zápasu či dokonce z prodání série Porubě. Pravda, byla to záležitost jen malého procenta křiklounů, o to hlasitěji však na sebe tito „fanoušci“, upozorňovali. A teď, po postupu, se titíž lidé nestydí tlouci do prsou a vykřikovat do světa: „Na Vsetíně vychovaní, Vsetínu věrní!“ Inu, čecháčkovství už dorazilo i na Valašsko… Není divu, že se dění po čtvrtém utkání kabiny bolestně VHK dotklo. Hráči však všem těmto rádobyfandům zavřeli ústa nejlepším možným způsobem, skvělým výkonem v Porubě a postupem. Ve světle toho všeho patří velké uznání i cca 400 fanouškům, kteří se i za ne zcela dobré situace vydali ve čtvrtek odpoledne do Poruby a připravili svým miláčkům 60 minutové povzbuzovací peklo – možná vůbec nejlepší v této sezóně. Před superfinále nezbývá, než přát si jediné. Skvělou atmosféru a přístup dle hesla: „Hrdi když se vítězí, věrni když se nedaří.“