Ice Breakers: Jediná sekunda změnila vše

25. valašské derby se zařadí mezi ty, na které se bude dlouho vzpomínat. Bobři v něm potvrdili dobrou formu, favoritovi byli minimálně vyrovnaným soupeřem a vzhledem k průběhu zápasu si možná výhru zasloužili více než Vsetínští. Hokej však není o zásluhách a umí být i pořádně krutý. Jediná sekunda změnila domácí radost na zklamání a naopak odstartovala vsetínskou euforii. Jak ona klíčová sekunda vypadala? A jaké další důležité momenty přineslo předposlední derby sezóny? To se dozvíte v dalším díle tradičních Ice Breakers.

1. Když defenzíva hraje prim

Třetí valašské derby této sezóny přineslo vyrovnanou podívanou, ve které se oba celky soustředily především na dobré zvládnutí defenzívní hry. Brankáři se sice nenudili, oba týmy, častěji Vsetín, se snažily o četnou střelbu, opravdu vyložených šancí však bylo v celém utkání jako šafránu. V první třetině jich měli víc hostující hráči, kteří se ve čtyřech či pěti případech dostali k nebezpečnému zakončení. Bobři byli nebezpeční v podstatě jen ve své přesilovce, ve které dvakrát zle dotírali na Hromadu.

Od druhé třetiny se však hra i množství šancí na obou stranách vyrovnaly. Bobři byli favoritovi zcela rovnocenným soupeřem a v některých fázích hry ho dokonce přehrávali. I nadále však platilo, že vyložených šancí bylo na obou stranách poskrovnu a brankáři tak museli řešit spíš rutinní zákroky. Ostatně dokazují to i vstřelené branky, které nepadly z precizně vypracovaných akcí a šancí. Bobři dali svůj první gól po individuální chybě, kdy neatakovaný vsetínský hráč nedokázal v oslabení vyhodit puk z vlastního pásma a ten druhý zas po nenápadné a nepříliš prudké střele od modré, kterou Hromada jednoduše neviděl. A góly Vsetína? První padl po nevinném nahození před branku, které si Bobři sami srazili do sítě a hodně podobnou historii měl i gól druhý, snad jen s tím rozdílem, že tentokrát se o šťastný odraz puku postaral Josef Daněk. Defenzívy zkrátka dominovaly, a pokud mají být trenéři obou celků s něčím spokojeni, tak je to právě obranná činnost.

2. Ach ty přesilovky

Směrem dopředu to bylo výrazně horší, především od druhého celku tabulky se určitě čekalo víc. Dvojnásob to platí o přesilovkách. Právě v těch byl mezi oběma týmy ten největší rozdíl. Zatímco v ostatních herních činnostech si vedli Vsetínští i Valašskomeziříčští víceméně podobně, v přesilovkách si počínali rozhodně lépe Bobři. Nejlépe to ostatně dokládá fakt, že obě trefy Bobrů padly v početní výhodě. To Vsetín v přesilovkách nepředvedl takřka nic a to i přesto, že hned dvakrát dostal možnost hry v pěti proti třem – v obou případech bezmála minutovou. Výsledek byl ale poměrně tragický.

Dvojnásobnou přesilovku číslo jedna si zahrála Vaňkova první formace, znovu ale potvrdila, že hra proti třem jí letos nejde – za celou dobu jejího trvání se v podstatě nedokázala uchytit v útočném pásmu, natož aby ohrozila brankáře Svobodu. Ve druhé třetině si v pěti proti třem zahrál druhý útok VHK. Počínal si lépe v tom, že se udržel v útočném pásmu a dostal se i do jedné velké šance, Hrazdirovu dorážku do odkryté brány ale stihl srazit obránce nad. Celková bilance, jedné příležitosti na skoro dvě minuty hry pět na tři je každopádně velmi špatná. Hra pět na čtyři nešla Vsetínu o nic lépe, přesilovky byly zkrátka jazýčkem na vahách, který měl rozhodnout o tolik kýženém vítězství Valašského Meziříčí. Jenže…

3. Spása v poslední vteřině

Jenže se tak nestalo. Zapříčinila to jedna jediná sekunda. Jediná sekunda, která dělila Bobry od vítězství, na které čekají skoro dva roky. A přitom se zdálo, že je rozhodnuto… Vsetín hrál sice dvě minuty power-play, hrál ji ovšem skoro tak špatně, jako předchozí přesilovky. Hráčům v útočném pásmu chyběl pohyb, hokejista s pukem tak často neměl komu nahrát, kudy vystřelit a Bobři bez větších problému hatili vsetínské snahy a vyhazovali puk do středního pásma. V něm byl také puk ještě v čase 59:50. Poté se sice Valaši v zoufalé snaze probili do útočné třetiny, hned vzápětí ale o puk přišli a jeden z Bobrů mohl vyhodit. To se mu ale nepovedlo, pokus z jeho hole zachytili na modré Vrba a Hrazdira. Do konce v tu chvíli scházelo sotva pět sekund.

Co se dělo pak bylo jen pro otrlé. Hrazdira v nelehké pozici pouze nahodil puk do rohu, kde se k němu dostal Slováček. Ten v pokusu poslední naděje nastřelil puk k bráně – tou dobou už někteří hráči Bobrů zvedali ruce nad hlavu ve vítězném gestu. Nevěřícně je ale záhy sundávali dolů. Puk totiž doslova trefil hůl Josefa Daňka níž se puk, k velkému šoku všech přítomných, odrazil kolem Svobodových betonů za brankovou čáru. Časomíra sice hned poté utkání ukončila, všichni si však byli dobře vědomi, že puk byl v síti jednoznačně dřív, než uplynula hrací doba. Velmi dobře pískající hlavní sudí ani na okamžik nezaváhal a známým gestem rezolutně ukázal na bránu. Ve vsetínském táboře v tu chvíli propukla radostná vřava, valašskomeziříčšská část stadiónu naopak oněměla. Vítězství, které už Bobři svírali v rukou, bylo najednou pryč. Nešťastný brankář Svoboda zůstal ještě dlouhé minuty rezignovaně sedět na brankové čáře – na tento zápas asi jen tak nezapomene. Bobři se však museli rychle vzpamatovat, pořád mohli vyhrát alespoň v prodloužení…

4. Vyrovnání zlomilo odpor

Gól inkasovaný v čase 59:59 však byl až krutou ranou pro Tejklovu družinu, zklamání bylo až příliš velké a několikaminutová přestávka mezi třetí třetinou a prodloužením nemohla stačit ke vzpamatování se. „Dostat gól takto na konci, to vás psychicky poznamená. Byli hodně dole,“ všiml si autor vyrovnávací trefy Josef Daněk. Nastavený čas se tak hrál jednoznačně podle vsetínských not. Po necelé minutě a půl byl ve výborné příležitosti Nedbálek, jeho tvrdá rána ale Svobodovu branku těsně minula.

O půl minuty později však už byli Vsetínští úspěšnější. David Hrazdira dostal ve středním pásmu přihrávku a hbitě proklouzl do útočného pásma. Poté chytře schoval puk za obránce, aby následnou střelou zamířil přesně k levé tyči domácí svatyně. Gólman Svoboda byl v tu chvíli absolutně bez šance. Podruhé během krátké doby tak mohla propuknout radost v řadách zástupců někdejšího okresního města. Tentokrát to byla radost definitivní a konečná! Vsetín vyhrál 3:2 po prodloužení a znovu stáhl Bobří náskok v celkové bilanci valašských derby.

5. Štěstěna je zkrátka vrtkavá

V popisech rozhodujících momentů zápasu neradi přisuzujeme klíčovou roli štěstí, tentokrát byla ale jeho role natolik výrazná, že jej posunula mezi pět klíčových faktorů předposledního valašského derby sezóny 2014/15. Vždyť i mezi fanoušky na stadiónu nebo na diskuzních fórech je právě ono pomyslné štěstí asi tím nejskloňovanějším pojmem. Tentokrát se přiklonilo ke Vsetínu. Dva víceméně náhodné góly i vyrovnání v čase 59:59 dokazují, že štěstí tentokrát hrálo s VHK. Trochu se tak otočily role. V dobách, kdy Bobři Vsetínské poměrně pravidelně poráželi, to naopak byli právě zástupci a fanoušci zelenožlutých, kdo často onomu mýtickému štěstí spílali. Nejednou byli přesvědčeni o tom, že si zasloužili úspěch, avšak štěstí jim ukázalo záda… tentokrát to však bylo naopak.

A zajímavá paralela se nabízí i k onomu vsetínskému vyrovnání v poslední sekundě. Před dvěma sezónami, v ročníku 2012/13 nastala podobná situace. Bobři v samém závěru drželi těsný náskok, Vsetínští se snažili o vyrovnání. Puk do branky skutečně dostali, bylo to však těsně potom, co se bobří arénou rozezněla závěrečná siréna. Tehdy to Vsetínu nevyšlo a onen ztracený bod mimo jiné přispěl k tomu, že VHK těsně utekla čtvrtá příčka po základní části. Tenkrát Vsetínští nešťastnou sekundu proklínali, nyní se jim vrátila a kdo ví, třeba právě dva body získané díky této trefě pomohou Vsetínu k lepšímu finálnímu umístění v tabulce.