Jó krásná minulosti, úžasná budoucnosti aneb Střepy z finále

V s e t í n – „Pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ zní sborově po strop zaplněným vsetínským stadionem. Vzápětí se ozve siréna a následuje všeobecné veselí, předávání medailí, poháru, buchání šampaňského a kouření vítězných doutníků. Generace, která s hokejem začínala v éře Dopity, Čechmánka nebo Jaškina a které byli tito hráči a jejich úspěchy vzorem, dnes získala svůj juniorský titul. Novodobou historii vsetínského hokeje tak beze zbytku charakterizuje text jesenické kapely Priessnitz. Jó krásná minulosti...

Naposledy byla taková sláva na Lapači k vidění před jedenácti lety, kdy tehdejší HC Petra porazila ve finále Chemiky z Litvínova a na domácím ledě slavila druhý titul. A právě v těch dobách se učili zavazovat tkaničky od bruslí dnešní juniorští šampioni. Po vítězném finále se Zlínem se v nich mísila únava se štěstím, podobně jako kdysi jejich idolům.

„Nejtěžší utkání? Druhé finále ve Zlíně, to bylo těžké na psychiku. Ale říkali jsme si, že jsme byli větší část zápasu lepší a že to dneska zvládneme. “ ⇒ Lukáš Navrátil, muž s céčkem.

„Nejtěžší zápas play off byl druhý finálový ve Zlíně,“ říkal unavený ale šťastný kapitán Lukáš Navrátil. „To utkání bylo těžké na psychiku. Ale říkali jsme si, že jsme byli větší část zápasu lepší a že to dneska zvládneme. No a v play off vůbec? Asi ten poslední zápas se Slavii. Prohrávali jsme 3:2 a nakonec jsme to otočili během posledních dvou minut,“ vykládal hráč s „céčkem“ na hrudi, který s několika spoluhráči párkrát nastoupil i v seniorské lize.

„Hlavně jsme byli zvyklí na atmosféru plného hlediště, takže nás to ve finále nesvazovalo. Taková zkušenost nám pomohla asi nejvíc.“ Podle Navrátila uspěl Vsetín ve třetím finále díky tomu, že dodržel taktické pokyny kouče Turka. „Taktika byla dát co nejdříve gól a využívat přesilovky, které většinou v takových sériích rozhodují. Nám se to povedlo, takže jsme ten zápas měli docela pod kontrolou.“, řekl, než se vydal s pohárem pro mistry republiky objet vítězné kolečko po ledové ploše.

Po vítězném kolečku se nad hlavami hráčů ocitl trenér Josef Turek. Když slezl, našel si během přijímání gratulací a vstřebávání emocí čas i pro několik diktafonů. „Věděl jsem, jak budou hrát Ostrčil, Knebl, Hrňa, Podešva a jiní, ale překvapil mě Lukáš Mičulka. V základní části dal asi deset branek, ale do Vánoc toho moc nenahrál. Dost jsme se mu věnovali, chodili s ním ráno na dvoufázové tréninky a on nám to v play off vrátil. Patřil skutečně k nejlepším hráčům a má v juniorce perspektivu i do dalších let,“ nešetřil chválou trenér a vzpomínaný Lukáš Mičulka mu slova chvály oplatil slovy díků.

„Věděl jsem, jak budou hrát Ostrčil, Knebl, Hrňa, Podešva a jiní, ale překvapil mě Lukáš Mičulka.“ ⇒ Josef Turek, muž několik decimetrů nad zemí

„Panu Turkovi bych chtěl moc poděkovat. Za ty dva měsíce toho se mnou na těch ranních trénincích hodně udělal. Na našem úspěchu a na mých bodech má velkou zásluhu,“ pravil skromně hráč, který si během vyřazovacích bojů připsal sedm kanadských bodů.

„Byla to bezesporu moje nejlepší sezona. Základní část se nám povedla a play off bylo ještě lepší. Kdyby mi ale před sezonou někdo řekl, že vyhrajeme titul, tak bych mu odpověděl, že je blázen,“ usmíval se. A že má na svědomí čtyři finální přihrávky během finále se Zlínem? „Jak by mi řekli moji spoluhráči, dávám to na „slepičku“. A teď vážně. Chtěl bych poděkovat svým spoluhráčům a jsem rád, že jsem se takhle prosadil.“

Komentáře se dočkali i příznivci vsetínského hokeje, kteří přišli na Lapač zanechat své hlasivky. „V základní části jsem jich tam oproti vyřazovacím bojů moc neviděl, ale co předvedli naši fanoušci v play off bylo super. Před takovými diváky se hned jinak hraje,“ kýval hlavou uznale Mičulka. Produktivní forvard si však nemohl nechat pro sebe poznámku o davovém veselí na ledě, které vsetínským fandům uštědřilo pořádnou kaňku na jejich renomé.

V pozápasové euforii, kdy na led vtrhlo velké množství fanoušků, totiž hokejisté začali zjišťovat, že jim mizí části výstroje. „Skoro všem něco chybí. Já postrádám helmu a rukavice,“ líčil smutně Mičulka. Tvář se mu rozjasnila až při otázce na otázku slavení. „Nejdříve jsme navštívili malou hospůdku, kde jsme se zdrželi přibližně do půlnoci a potom jsme se přesunuli na náměstí. Tam jsme byli až do rána,“ usmíval se šibalsky.

„Třetí zápas měl s extraligou mužů hodně společného, i tu atmosféru.“ ⇒ Radim Ostrčil, muž s doutníkem

Kdo však nestihl ani hodinu oslav, byl autor první vsetínské branky Radim Ostrčil. Brzy nad ránem jej totiž čekalo balení a odlet na soustředění reprezentační osmnáctky před mistrovstvím světa. Svůj vítězný doutník si však vykouřit stihl a v mezidobí odpovídal na otázky reportérů. „Jestli byla taktika vlétnout na Zlín hned od začátku? Právě že ne, bylo to spíše v našich hlavách,“ odpovídal na dotaz redaktora MF DNES, čímž krásně vyvrátil tvrzení kapitána Navrátila.

„Ale rozhodně to bylo lepší než kdybychom zůstali zalezlí a čekali, s čím na nás Zlín přijde,“ dodával. Nadějný mladík, kterého si jako jediného zástupce mistrovského týmu všiml trenér národního mužstva, sbíral zkušenosti v průběhu sezony v extralize mužů. Sedmatřicet startů v ostrých extraligových soubojích se projevilo na jeho herní dovednosti i sebevědomí. „Mezi juniory jsem teď uvolněnější, víc jsem si dovolil. Ale třetí zápas měl s extraligou mužů hodně společného, i tu atmosféru,“ chrlil ze sebe.

Osmnáctiletý Ostrčil bude mít příležitost nastupovat za vsetínskou juniorku ještě dva roky. Pokud si jej tedy nevytáhnu trenéři A – týmu. Ale co zbytek mužstva? Kouč Turek je ve vyhlídkách optimistou. „I když někteří kluci po sezoně odejdou, je tady spousta dobrých hráčů. A pokud se s nimi bude pracovat, výsledky určitě zase budou,“ říká uvolněně.

„A těm, kteří u nás letos skončí, to je Verličovi, Pokorovi, Kneblovi a Navrátilovi přeji, aby se uchytili v nějakém extraligovém mužstvu. Výkonnostně na to stoprocentně mají.“