Vstupenky online

JUN: Máme na postup, ale bude to dlouhá cesta, ví Vančura. Táhne ho to zpět do USA?

Helena Hegeďová • 31.12.2024

Vsetín byl pro Jana Vančuru první volbou po návratu z USA, kde hrál v EHLP za tým New England Wolves a v 45 zápsech nasbíral 58 bodů (18+40). Valašský klub na jeho seznamu figuroval i před Kladnem, z něhož před minulou sezonou do zámoří odcházel. Nejlepší střelec juniorky VHK věří, že jeho tým dokáže vybojovat extraligu, jednoduché to však určitě nebude. Jak to vypadalo v USA a proč by se tam chtěl Vančura ještě vrátit?

Jaká je spokojenost se sezonou?
Výkony by mohly být lepší, pořád je co zlepšovat. Určitě bychom mohli dávat víc gólů, chceme se zlepšit v koncovce. Soupeře totiž většinou tlačíme, ale málokdy z toho dokážeme vytěžit maximum. Máme ale dobrou obranu a brankáře, takže celkově nedostáváme moc branek.

Jste nejlepším střelcem týmu, jak jste spokojen se svými výkony?
Jsem rád, že můžu týmu takhle pomoct. Hlavně ale chci, abychom měli dobré týmové výsledky. Všechno ostatní už je navíc, ale jsem za to rád.

„Chtěl jsem zůstat v Česku kvůli škole, abych dodělal maturitu.“

Na Vsetín jste přišel před sezonou, jaká byla vaše očekávání?
Věděl jsem, že juniorka Vsetína má dobrý kolektiv a tým. Také proto byla mezi možnostmi, když jsem se před sezonou rozhodoval.Jsem tady spokojený a jsem rád, že se nám zatím takhle daří.

Jaké byly další možnosti?
Měl jsem pár dalších nabídek v Americe, takže jsem mohl jít zpátky. Chtěl jsem ale zůstat v Česku kvůli škole, abych dodělal maturitu. Teď jsem tady a uvidím, jak bude vypadat do budoucna.

Předtím jste hrál na Kladně, bylo také jednou z možností?
Mojí prioritou bylo dostat se sem do kádru Vsetína. Kdybych se sem nedostal, tak hned druhé v pořadí by bylo Kladno, kde mi trenér říkal, že se můžu kdykoliv vrátit. Nakonec to dopadlo, jsem tady, ale na zápasy proti Kladnu jsem se už od začátku sezony těšil, protože tam všechny kluky znám.

Přemýšlel jste i nad tou variantou vrátit se do USA?
Určitě ano. Obecně platí, že bych to chtěl dotáhnout v hokeji co nejdál, takže je tu víc cest, jak se tam dostat. Jednou z nich je jít zpátky do Ameriky, třeba na nějakou sportovně zaměřenou univerzitu, abych mohl dělat hokej a školu zároveň, by mě určitě lákalo. Také by to bylo určitě dobré pro moji budoucnost a další život „po hokeji“, teď ale hlavně myslím na to dostat se co nejdál a pak se uvidí, co dál.

„Jsem v kontaktu skoro se všemi bývalými spoluhráči, občas si píšeme a bavíme se o tom, jak se máme a jak se nám daří.“

Co vás na univerzitě v USA láká?
Škola je tam přizpůsobená hokeji. Hráči tam mají čas jak na studium, tak na hokej. Mě to do Ameriky vlastně vždycky táhlo a tato možnost mě opravdu zaujala.

Měl jste už možnost se s univerzitním hokejem potkat?
Minulý rok jsem měl spoluhráče, kteří šli po konci sezony na univerzitu. Aktuálně tak nějak vím, co by mě tam čekalo. Jsem v kontaktu skoro se všemi bývalými spoluhráči, občas si píšeme a bavíme se o tom, jak se máme a jak se nám daří. Z toho, co jsem slyšel, tak bych řekl, že je to určitě dobrá soutěž.

Už jste to naznačil, ale proč jste se rozhodl zrovna pro Ameriku?
Předtím jsem byl v dorostu na Kladně, kde jsme hráli extraligu. Do juniorky to pak byl docela skok, protože v juniorce už jsou hráči ze třech ročníků, navíc se u nás nehrála nejvyšší soutěž. Chtěl jsem proto zkusit něco jiného. Ozval se mi jeden tým z Ameriky s tím, že by o mně měli zájem. Kývl jsem na to a vybral si, i když byly ve hře i varianty jinde po Evropě, například ve Švédsku. Amerika mě ale lákala od mala a NHL je vždy vysněná meta asi pro každého kluka, který hraje hokej.

Neměl jste strach?
Určitě měl. Je to daleko, jste pryč od rodiny, nikoho jsem tam ze začátku neznal, prostě cizí prostředí s cizím jazykem. Bylo to těžké, ale potom už jsem si zvykl a bylo to jenom dobré.

„Ze začátku tam přišlo asi třicet kluků. Každý se chce v takové situaci ukázat a vůbec jsem nevěděl, jestli v tom týmu nakonec budu hrát, jestli nebudu sedět, nebo jak to bude vypadat.“

Bylo něco, co vás tam překvapilo?
Asi přístup trenérů. Baví se tam s hráči spíš jako s kamarády. Přišlo mi, že jsou víc přátelští než kouči, které jsem zažil v Česku, a snaží se každému hráči více pomoci. Jinak bych tam ale po hokejové stránce nic složité neviděl, je to všechno dost podobné tomu v Česku, nebo alespoň já mám takovou zkušenost.

Jak se vám tam dařilo po herní stránce?
Ze začátku tam přišlo asi třicet kluků. Každý se chce v takové situaci ukázat a vůbec jsem nevěděl, jestli v tom týmu nakonec budu hrát, jestli nebudu sedět, nebo jak to bude vypadat. Nakonec jsem se dostal do sestavy a dával jsem i nějaké body, takže už si mě tam trenéři nechali (usmívá se).

Který okamžik vám utkvěl v paměti?
Asi výlet na Den díkuvzdání, kdy jsem jel ke spoluhráči do rodiny a v rámci volna jsme se šli podívat na zápas NHL, vidět něco takového na živo je to vždy zážitek.

Jak vypadal váš běžný režim?
Žil jsem v městě dvě hodiny od Bostonu, hráči tam bydlí v rodinách. Každý den jsme měli tréninky, rodina se o mě skvěle starala. Problém byl ale například v tom, že jsem neměl americký řidičák, takže jsem nemohl jezdit. Vždycky jsem psal nebo volal spoluhráčům, jestli by mě vzali, a někdy mě právě vozila i rodina.

„Chceme se dostat do play-off a vyhrát, aby se tady příští rok hrála extraliga.“

Měl jste kolem sebe i nějaké Čechy?
Ano, bylo tam se mnou pár Čechů, jeden z nich hrál dokonce předtím se mnou na Kladně. Bylo dobré, že aspoň jednoho člověka jsem tam znal, měl jsem někoho k sobě, s kým jsme si dokázali poradit co a jak.

O svých osobních cílech už jste mluvil. Jaké jsou týmové cíle pro tuto sezonu?
Chceme se dostat do play-off a vyhrát, aby se tady příští rok hrála extraliga. Budeme se snažit a dáme do toho všechno. Bude to ale ještě náročná cesta, musíme pořád makat a ukázat, že Vsetín má na to postoupit.

×
Dnes v 17:30 | Muži
VHK ROBE Vsetín
RI Okna Berani Zlín