Miroslav Stavjaňa: Na Vsetíně se mi vždycky líbilo

Je to měsíc, co se přidal na trenérskou lavici Vsetína, a hned před nejdůležitější částí sezóny. Miroslav Stavjaňa se však velmi rychle s týmem ztotožnil. "Kluci mají našlápnuto velmi dobře, ví, do čeho jdou, a myslím si, že na to mají. Nejsme sice favorité, ale o to více můžeme překvapit," ví o finálové sérii, do které se však Valaši musí nejprve probojovat přes Techniku Brno. O tým ale strach nemá, "Čím silnější soupeř, tím lépe nám to jde."

Jak jste se dostal k pozici trenéra zrovna tady na Vsetíně?

Zavolal mě můj velký kamarád Luboš Jenáček, že je problém s Viktorem Hlobilem, kterému hrozil nějaký vyšší trest. Trest nakonec nedostal, ale zlomil si nohu. Takže vzhledem k tomu, že se tady vybojovalo play-off z krásného druhého místa, tak aby v tom nezůstal Luboš sám při trénincích a případně se mohl s někým poradit, tak mě oslovil, abych mu šel pomoci. Všechno jsme ovšem zkonzultovali s Víťou Hlobilem, tam nebyl žádný problém. Řekl bych, že sám bych do nějakého týmu nešel, dávat jenom nějaký tzv. chytré rady. Ale vzhledem k tomu, že je Luboš můj velký kamarád, a že je to zrovna Vsetín, tak jsem neváhal a šel do toho.

Sledoval jste ještě předtím dění v druhé lize?

Jo, průběžně. Ne že bych to sledoval každý den, ale snažil jsem se být v obraze, vzhledem k tomu, že se kolem hokeje motám. Navíc teď už jsem i přímým účastníkem toho všeho, takže se tomu už nedá uniknout, to nesledovat.

Současně s trénováním tady zastáváte i pozici vedoucího klubu v Uherském Hradišti...

Ano, tam působím. Vím, že Uherské Hradiště není nějaká hokejová bašta. Je to tam opravdu od toho nejzákladnějšího stupínku. To znamená, že se věnujeme hlavně nejmenší mládeži, žákům, dorost hraje ligu, a potom máme až muže, kteří skončili až poslední v krajském přeboru. Ti muži hrají v podstatě bez posil, jsou to místní odchovanci, takže hrajeme, na co se dá. Samozřejmě tomu odpovídá i ten rozpočet, že sháníme každou korunu. Je to hokejový klub na nejnižší úrovni, ale je to svým způsobem i krásná práce.

Jak se vám líbí tady na Vsetíně?

Na Vsetíně se mi samozřejmě vždycky líbilo. V mládí jsem tady strávil čtyři roky, co se postupovalo od druhé národní až do nejvyšší soutěže. Pak jsem nějak rychle odešel, ale možná jsem měl v té době zůstat tady a už bych tady byl navěky.

Stýská se vám někdy po kariéře hráče?

To bych zrovna neřekl, že se mi stýská. Nějaká divoké sny z toho nemám. Na svou hokejovou kariéru mám opravdu dobré vzpomínky. Myslím si, že jsem měl štěstí, když mě trenér Vodák dotáhl na Vsetín, takže za tu kariéru jsem mu opravdu hodně vděčný. Nakonec zúčastnit se těch nejlepších let tady na Vsetíně, by si mohl přát každý hokejista.

Jak moc se ztotožňujete s vizí Vsetína, kterou je postup do první ligy?

Přijde mi to přirozené, protože kádr je naprosto výborný, celkem suverénně se uhrálo druhé místo, s tím, že Frýdek nám trochu odskočil. Kluci ale mají našlápnuto velmi dobře, ví, do čeho jdou, a myslím si, že na to mají. S vizí Vsetína se ztotožňuji. Nejsme sice favorité, ale o to více můžeme překvapit. Navíc mám zkušenosti, jak to třeba na Vsetíně šlo s postupy, takže si myslím, že by bylo fajn skončit 10. dubna tady na Vsetíně domácím zápasem.

Jakmile jste nastoupil na pozici trenéra a začalo play-off, tak šla technika týmů nahoru, čím si myslíte, že to je?

Tak určitě to nebylo vlivem mé přítomnosti. Je to věc trenérů a hráčů, jakým způsobem vlastně celá sezóna vyvrcholila. Závěr soutěže byl pro kluk náročný v tom, že tam nebyli až tak silní soupeři a o to bylo náročnější se donutit do nějaké přípravy na play-off. Tento progres je samozřejmě práce celého týmu a trenérů.

Ve čtvrtfinále jste mohli narazit ještě na Moravské Budějovice. Se kterým týmem jste si přál se utkat? S Jičínem nebo Budějovicemi?

Já jsem si nepřál nikoho. (smích) Já vím, že kluci mají na to, aby porazili kohokoliv.

Jak vidíte možné finále s Frýdkem?

Tak Frýdek je favoritem, ale my nejsme žádní žabaři, abychom se měli něčeho obávat, Kluci jsou na to napružení, a tak jako v každém play-off, tak i tady kluci částečně překročí vlastní stín a dostanou tak se zebe všechno plus ještě něco navíc. To je důležitá věc, která rozhoduje v takovýchto sériích play-off. Vím, jak se například vloni došlo s Přerovem až do posledního zápasu, kde se teprve rozhodovalo o vítězi. Podle mě jsou kluci schopni úplně stejně potrápit i Frýdek.

Jak jste se připravovali na začátek play-off a sérii s Novým Jičínem?

Tak připravovali jsme se na to už dva týdny dopředu, kdy už to vypadalo, že na ten Jičín narazíme. Jičín se na nás těšil a přál si nás, ale nemyslím si, že by z naší strany byly nějaké obavy. Připravovali jsme se na základě zkušeností ze zápasů, které jsme s nimi odehráli. To znamená nějaké základní dovednosti v rozehrání útoků, případně přesilovky a oslabení. Nic speciálního se ale nedělo. Nakonec se přece jen rozdíl mezi druhým a sedmým potvrdil a jsem rád, že to kluci ustáli, hlavně ve svých hlavách a srdcích.

Nový Jičín byl pro vás v začátcích utkání hodně nepříjemný, čemu to přisuzujete?

Myslím si, že to bylo hlavně o našich klucích, kteří potřebovali překonat nějakou nervozitu, která je logická. Bylo tam napětí a nebylo to jednoduché, ale že by ta byly nějaké obavy, tak to ne.

Jak vidíte následující sérii s Technikou?

Budou to samozřejmě těžké zápasy, nic jednoduchého tam určitě nebude. Myslím si, že čím jde proti nám silnější soupeř, tak ti kluci se sebe dostávají to nejlepší, a potom nemusí hledat síly, protože ty k nim sami přichází. Tím chci říct, že čím silnější soupeř, tím lépe nám to jde.