Ice Breakers: S Hromadou za zády vítězství vstříc

Tříbodový zisk, skvělý výkon gólmana Hromady, dobrá střelecká forma Kolaříka, výkony některých mladých hráčů, první letošní trefa kapitána – tak zní stručný výčet pozitiv, které přineslo první letošní valašské derby. Výkon Vsetína nebyl, zejména v první polovině zápasu, ideální a bojovní Bobři ho hodně trápili, přesto nakonec dokázal vydřít důležité tři body, které jej katapultovaly na první příčku tabulky. Co o úspěchu rozhodlo? To se pokusíme rozklíčovat v prvním letošním díle Ice Breakers.

1. Famózní Petr Hromada

Proč je Vsetín první? Protože Hromada. Mladý vsetínský brankář na sobě před sezónou hodně pracoval a nyní sklízí ovoce. Vstup do sezóny se mu totiž povedl parádně a ve všech odehraných utkáních byl Vsetínu velkou oporou. Těžko spekulovat, kolik bodů by měli Vsacané na kontě, nebýt jeho skvělé formy, faktem každopádně je, že právě Hromadovi vděčí Valaši za to, že dokázali uspět i v zápasech, v nichž nebyli lepším týmem. Platí to i o středečním derby. Bobři byli VHK vyrovnaným soupeřem, Vsetínské přestříleli, měli i o něco víc vyložených šancí. Na Hromadu však dokázali vyzrát jen ve dvou případech.

Vsetínský gólman působil sebevědomě, jistě, puky mu prakticky nevypadávaly a Bobři se tudíž nedostávali ani k dorážkám. Hromady se navíc drží štěstí, tyčky zatím povětšinou hrají s ním. Potvrdilo se to i v derby, když Škumátova střela za stavu 1:1 jen zacinkala o horní tyč hostující svatyně. Hromada byl zkrátka nejlepším hráčem zápasu a měl lví podíl na konečné výhře VHK. Ostatně, že je jeho forma skvělá potvrzuje i fakt, že o brankáře VHK projevil zájem extraligový Zlín. V rámci střídavých startů tak vsetínský brankář dostane příležitost vyzkoušet, jak chutná hokej na nejvyšší české úrovni.

2. Přesilovky rozhodovaly! I když…

Jedním z klíčových faktorů derby byly i tentokrát přesilovky. Oba celky si jich užily poměrně dost, vyzkoušely si dokonce hru v pěti proti třem (VHK dokonce 2x). Lépe si v této herní situaci počínal Vsetín, který jednu svou přesilovku proměnil a v další, i když zůstala nevyužita, nakročil za výhrou. Vezměme to ale popořádku. První početní výhodu zápasu si zahrál Vsetín a hned ji využil. Stanislav Báchor dostal přihrávku na modrou, David Vítek zaparkovaný před bránou zastínil gólmanovi výhled a ten tak nedokázal zastavit Báchorovu přízemní střelu. Mladý vsetínský bek tak byl za své letošní velmi dobré výkony po zásluze odměněn brankou.

V dalším průběhu střetnutí se v přesilových výhodách oba celky nepravidelně střídaly, ani jeden tým v nich ale nebyl příliš nebezpečný. Až Bobří přesilovka v úvodu třetího dějství přinesla velké šance, hostující čtveřice a poté i trojice ale odolala. A pak přišla asi klíčová situace derby. Dva Bobři současně se dopustili evidentních faulů a hlavnímu rozhodčímu nezbylo nic jiného, než oba odeslat na trestnou lavici. Dvouminutová vsetínská přesilovka se stala dokonalou ukázkou toho, jak by hra pět na tři neměla vypadat. Pětice zelenožlutých borců se v útočném pásmu postavila na nacvičené značky a z těch se pohnula snad jen ve chvíli, kdy domácí vyhodili puk ze svého pásma. Není proto divu, že za celé dvě minuty nedošlo k výraznějšímu ohrožení Vydrželovy branky. Jenže právě v okamžiku, kdy vyloučená Bobří dvojka vlétla do obranného pásma, aby pomohla bránícím spoluhráčům, přišla krásná Hrazdírova přihrávka a Kolaříkovi u tyčky stačilo nastavit hůl. Přesilovka tedy zůstala nevyužita, přesto měla rozhodující podíl na brance, která se následně ukázala jako vítězná.

3. Střelecky disponovaný Jan Kolařík

Po utkání se vyrojila spousta komentářů prohlašujících, že vyrovnaný zápas vyhrál šťastnější tým. Proti tomu se asi nedá příliš namítat, jedním dechem je však třeba dodat, že velký podíl na výsledku měly i hráčské osobnosti. Těch má Vsetín bezesporu víc a právě tito klíčoví hráči dokázali vzít odpovědnost do svých rukou. O brankáři VHK ale jeho skvělém výkonu jsme již mluvili, zmínit ale třeba i zástupce z řad útočných.

Jan Kolařík přišel na Lapač s jasným úkolem – potvrdit pověst kanonýra. Po pomalém rozjezdu, kterým byl způsoben i zraněním v přípravě, se Kolařík své role zhostil jak se sluší a patří. V posledních čtyřech zápasech pokaždé vsítil branku, přičemž Bobrům šoupl puk do sítě dokonce dvakrát. Jeho střelecké představení navíc mohlo začít už ve druhé třetině, avšak jeho pokus z bezprostřední blízkosti sice prošel gólmanovou výstrojí, ale zastavil se decimetr před brankovou čáru. Na gól si tak Kolařík musel počkat až do rozhodující periody. V ní si chytře počíhal u tyčky, odkud pak chladnokrevně usměrnil Hrazdírovu přihrávku za brankovou čáru a postaral se o vítěznou branku. O několik minut později se pak Kolařík postaral o definitivní zlom domácího odporu. Dostal přihrávku na levé křídlo, a byť jeho pozici nešlo označit jako jasně gólovou, Kolařík si s ní poradil bravurně a prudkou střelou mezi betony Vydržela stvrdil vsetínskou výhru. Bobrům taková osobnost v útoku chyběla a i proto opouštěli ledovou plochu se svěšenými hlavami.

4. Trápení 1. formace – pomůže Vaňkova trefa?

Že to první formaci VHK nejde, si všiml asi každý. Nejlepší útočníci VHK předchozích sezón zatím marně hledají herní pohodu a vidět to bylo i ve Valašském Meziříčí. První třetina tomuto útoku vůbec nevyšla. Patřil k nejslabším na ledě a mimo jiné byl přítomen prvnímu gólu domácích. Není tedy divu, že trenérům VHK došla trpělivost a o přestávce sehranou trojku rozdělili. K Vaňkovi se posunul talentovaný Slováček a ostřílený Hruška, Ambruz pak putoval do čtvrtého útoku k Daňkovi a Štrbíkovi, který do utkání naskočil místo Zúbka.

K zázračnému vzkříšení sice logicky nedošlo, první vlaštovky se ale přesto objevily. Martin Ambruz odehrál, až na zbytečná vyloučení, velmi dobrý zbytek zápasu a zejména v oslabeních odváděl skvělou práci. Daniel Vaněk se pak dočkal kýžené trefy. Ondřej Slováček mu šikovně poslal puk na křídlo, rozjetý Vaněk se protáhl za zády beků před Vydržela, počkal si na brankářův pohyb dolů a poté nad jeho ramenem neomylně skóroval. Sám Vaněk svou trefu sice částečně zlehčoval: „Nepovažuji se za střelce. Vždycky jsem dlouho čekal na gól, ale alespoň přihrávky jsem měl. Nějaká úleva tedy určitě přišla, ale depresi jsem kvůli tomu nepropadal.“ Přesto je jeho trefa dobrým signálem, že se snad i jemu a jeho spoluhráčům z útoku blýská na lepší časy.

5. Bleskové vyrovnání na 2:2

Vaňkova trefa měla na utkání ještě jeden zásadní vliv. Hra Vsetína sice měla, po špatné první třetině, lehké náznaky zlepšení, branka Bobrů na 2:1 ale mohla se sebevědomím a ambicemi obou týmů zle otřást. Naštěstí dřív, než si Bobři stihli vychutnat radost z nabytého vedení, inkasovali vyrovnávací branku. Ta VHK evidentně nakopla a nastartovala Vsetínské k výrazně lepšímu výkonu ve druhé polovině utkání. „Cítil jsem, že branka na 2:2 mužstvo nakopla,“ potvrdil po utkání vsetínský kapitán.

Těžko odhadovat, jak by utkání vypadalo, kdyby se vsetínským nepovedlo záhy vyrovnat, jisté ale je, že by jejich, už tak těžká dřina, byla ještě o kus těžší. Valašskomeziříčtí totiž podali velmi kvalitní výkon a pokud by navíc hráli s uklidňujícím vedením v zádech, zbytek utkání mohl vypadat všelijak. Takto se Bobři, přes sympatický výkon, museli před svým soupeřem sklonit a Vsetín se naopak mohl radovat z dokončení obratu a vítězství.