Ice Breakers: Přepište dějiny...

Podařilo se! Od roku 2008, kdy se Vsetín ocitl ve druhé lize, se doma marně snažil zvítězit ve valašském derby. 10. 10. 2012 se mu to, na sedmý pokus, konečně podařilo. Potřeboval k tomu sice prodloužení, i výhra za dva body se ale počítá. Tradiční článek shrnující derby tak bude pro zelenožluté příznivce mnohem optimističtějším čtením, než ty předchozí. Jakých pět klíčových momentů rozhodovalo, dle našeho názoru, 13. valašského derby?

Slovák do repre? Opět a zase

Mluvilo se o tom už v sezónách minulých. Ať Bobři přijedou na Lapač s jakýmkoliv gólmanem, domácí útočníci z něj v průběhu šedesáti minut udělají kandidáta na reprezentační dres. Jmenovitě o Slovákovi se tohle tradovalo již vloni a letošní derby číslo jedna tuto pravdu znovu potvrdilo. Zejména úvodní třicetiminutovka zápasu byla festivalem spálených příležitostí domácích. Místy se zdálo, že brankovou čáru Bobrů chrání nějaké neviditelné silové pole a že lapačka Slováka ukrývá záhadný magnet, který dokonale a neomylně přitahuje letící puk. Vždyť brankář Bobrů z ní v některých fázích zápasu takřka nestíhal vytahovat kotouče. No, a když už to vypadalo, že i neprůstřelný Slovák je překonán, zabránila skórování Zelenožlutých vyšší moc, nejčastěji ve formě záhadně posunuté branky.

Dlouho se zdálo, že Slovák je zkrátka nepřekonatelný. Druhá polovina duelu ale přeci je připravila hostujícího muže s maskou o kouzlo. Především první gól musí hostujícího hrdinu hodně mrzet. Neodhadl totiž situaci a souboji o puk, daleko od své branky, prohrál s Kajabou, který následnou střelou „do prázdné“ odstartoval obrat. S ostatními inkasovanými brankami už Slovák nemohl udělat vůbec nic, první gól ale přesto zůstane kaňkou na jeho výkonu. Nic to však nemění na tom, že především Slovákovi mohou Bobři vděčit za to, že z derby vytěžili alespoň bod.

To Lukáš Plšek v brance VHK prožil hodně nešťastný začátek duelu. Přes tři minuty si nesáhl na puk, aby pak na něj v krátkém sledu přiletěly dvě přesně umístěné střely, za nimiž se domácí gólman mohl pouze ohlédnout. Vsetínský brankář ale následně prokázal své zkušenosti. Nesesypal se a ve zbytku zápasu několikrát významně podržel svůj tým. Příliš práce sice neměl a zejména v první polovině utkání nejspíš mohl v klidu počítat přihlížející diváky, o to těžší jeho úloha ale byla. Klíčový zákrok Plšek předvedl chvíli před polovinou druhého dějství, kdy vychytal příležitost Miroslava Vargy, který mohl brankou na 0:3 definitivně pohřbít domácí naděje. Ve zbytku zápasu inkasoval Plšek ještě dvakrát, pokaždé to pro něj bylo ovšem v nelehké situaci. Ani brankář Vsetína se tudíž po derby rozhodně nemá za co stydět.

Podešvova bitka

Jednou z hlavních úloh týmových bitkařů v NHL bývá nabudit svůj tým. U nás sice bitkaři nejsou tradičním sortimentem, tím spíš ve druhé lize, přesto jsme ve vyhecovaném derby viděli nefalšovaný pěstní souboj. Navíc s obrozujícím účinkem pro vsetínskou skvadru. Vůbec největším překvapením je ale to, kdo v dresu VHK shodil rukavice. Mladík Jan Podešva je všeobecně považován za technického šikulu, jeho představa co by bitkaře byla pro většinu fanoušků až do tohoto derby z kategorie sci-fi. Po derby se možná názor na Podešvu změní. Nevysoký vsetínský útočník si to s Bobrem Voznicou, disponujícím podobnou postavou jako Podešva, rozdal na férovku… a minimálně na body jasně vyhrál.

Pro oba kohouty tímto utkání skončilo. Další minuty však ukázaly, že Podešvova oběť Vsetínu do jisté míry pomohla. Nabuzení domácí již o několik desítek sekund později snížili a v příštích minutách průběh utkání zcela otočili. Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že oba hráči, kteří se o obrat zasloužili (Kajaba a Vrba), s Podešvou hrají již od mládežnických let. Bitka, a na ni navazující trefy, lze tedy označit za jeden z nejdůležitějších momentů zápasu.

Snížení Bobrů na 3:4

Po úspěšném zvratu to se Vsetínem vypadalo moc dobře. Zelenožlutí na ledě dominovali, Bobři, přestože bojovali, se příliš do šancí nedostávali. I na tribunách už se pomalu začínalo slavit tříbodové vítězství. Ovšem chyba lávky. Stačila jedna nepřesnost, jedno zaváhání ve středním pásmu a všechno bylo jinak. Rychlonohý Robin Ševčík se protáhl do útočného pásma, zasunul puk mezi betony Plška a snížil.

Tato branka pak zcela změnila obraz hry. Domácí se pojednou začali brát o výsledek, zatáhli se do obranného pásma a nechali Bobry hrát. A jestli má letošní tým Valašského Meziříčí někde sílu, pak je to právě v ofenzívě. Trenéři VHK si sice rychle vzali oddechový čas, ten ale nepomohl. Vsetínští byli nadále pod velkým tlakem, a i když Plšek několikrát dobře zasáhl, na ukrytou střelu Zábojníka od modré neměl nárok. Branka na 3:4 zkrátka naprosto změnila rozložení na ledové ploše a významně pomohla hostujícímu celku k tomu, aby si z Lapače odvezl alespoň jeden bod.

Hra v nestejném počtu hráčů

Snad v každém článku hodnotícím uplynulé valašské derby jsme se zaobírali tématem přesilovek. Ani v tomto díle nemůžeme udělat výjimku. Zatímco v dřívějších dobách jsme ale početní výhody takřka pokaždé hodnotili jako velký plus pro Bobry, tentokrát tomu bude naopak. Bobrům se letos přesilovky nedaří a nic na tom nezměnilo ani derby. Bobři hráli dvě klasické hry v pěti proti čtyřem a jednu dlouho, pětiminutovou. Nejen že v nich neskórovali, ale vytvořili si při nich jen minimum příležitostí. Co je ale mrzí asi ze všeho nejvíce. Při, již zmíněné, pětiminutové přesilovce, navíc inkasovali. René Kajaba ukázal, jak má rychlé nohy, přespurtoval vše, co mu stálo v cestě, a důležitou trefou nastartoval vsetínský obrat. Výborně hraná oslabení tak domácí korunovali trefou v početní nevýhodě.

Vlastní přesilovky sice nehrál VHK nikterak úžasně, jednu z pěti ale využil. Zasloužili se o to střílející Farda a jeho spoluhráč Lukáš Vrba, který si pohotově sjel z postu obránce a doklepl vyražený pokus za brankovou čáru. Ani další dvě trefy nepadly při obvyklém počtu deseti bruslařů na ledě. V prodloužení je to pochopitelné, ve hře čtyři na čtyři však dal Vsetín i branku číslo tři. Kajaba, i s notnou dávkou štěstí, zastavil nahození soupeře a pak už hosté jen zpovzdálí sledovali, jak se jeho rychlé nohy vzdalují. I když byl Kajaba v závěrečné fázi akce zahákován, dokázal úspěšně zakončit a strhnout vedení za zelenožlutou stranu. Přesilovky, oslabení, ale i hra čtyři na čtyři prostě v tomto zápase svědčily Vsetínu a nemalou měrou přispěly k jeho konečnému úspěchu.

Prodloužení: zbytečná chyba hostů = radost pro Vsetín

Definitivně rozhodující okamžik celého utkání se nakonec odehrál až v prodloužení. V jeho úvodních třech minutách bylo k vidění několik nebezpečných výpadů Bobrů, do otevřené defenzívy VHK, přičemž zejména příležitost Ambruze zle vylekala zelenožluté řady. Spatřit šlo také několik sporných zákroků na obou stranách, které rozhodčí, nejspíše pod dojmem blížícího se konce, taktně přehlédl. Nic z toho ale nemělo vliv na rozhodující moment duelu. Trefně zhodnotil chybu, předcházející vítězné trefě VHK kouč Bobrů Jaroslav Stuchlík: Chtěli hrát na jistotu a místo toho se tam takhle drbeme s pukem,“ povzdechl si hostující lodivod.

To „drbání se“ s pukem mělo za následek to, že hostujícímu hráči se u mantinelu zamotal touš pod brusle, pohotový Vaněk mu jej vypíchnul a pak už to byl rychlý proces. V přečíslení dva na jednoho přihrál Vaněk Zúbkovi, ten vrátil puk Vaňkovi, aby se celá kombinace zopakovala ještě jednou, s tím rozdílem, že Fero Zúbek tentokrát nevrátil puk svému kapitánovi, ale pohotově jen zasunul do takřka prázdné brány. Odstartoval tak velkou radost ve vsetínském táboře. Ta byla sice „jen“ dvoubodová, čehož Vsetínští můžou, s ohledem na nepovedený závěr, litovat. Vzhledem předchozí neúspěšné sérii má však pro Vsetín domácí vítězství nad Valašským Meziříčím cenu zlata.