Ice Breakers: Když se moc chce...

Dost možná ten pocit znáte. Jste odhodláni vydat ze sebe to nejlepší. Ukázat v plném lesku to nejlepší co umíte, a když dojde na věc, dopadne to takřka přesně naopak. Velmi podobné pocity nejspíš v neděli večer zažívali hokejisté VHK Vsetín. Moc si přáli konečně porazit Bobry na svém ledě a ukázat zaplněnému Lapači výborný výkon. Místo toho se šedesáti minutami protrápili a led opouštěli se svěšenými hlavami. V tradičním ohlédnutí za derby se pokusíme podívat se neúspěchu na zoubek trochu podrobněji.

Přesilovky

Přesilovky jsou tématem věčným a i v tomto derby, jako již mnohokrát předtím, měly rozhodující úlohu právě ony. Vždyť již po šesti minutách hry se Vsetínu nabídla málo vídaná možnost – celé dvě minuty si zahrát v pěti proti třem. Domácí ale tuto megašanci, jak nastartovat utkání k obrazu svému, odmítli. Dvojnásobnou přesilovku Vsetín nesehrál dobře, a když už si vytvořil jednu nebo dvě vyložené šance, nechal vyniknout gólmana Slováka. Za vše pak hovoří slova trenéra Hlobila: „Jak jsem říkal již několikrát, kdo nevyužije přesilovou hru pět na tři a ke všemu ještě tak dlouhou, tak nemá šanci vyhrát.“

Vsetínští už tak nevstoupili do zápasu v nejlepším rozpoložení a promarněná hra pět na tři srazila jejich sebevědomí k bod mrazu. Zvlášť, když se i později v hojném počtu objevovaly další a další přesilovky, byť už „jen“ pět na čtyři a ty znovu a znovu nevycházely. Jednu z mnoha početních výhod nakonec Vsetínští přeci jen proměnili, když Petr Hruška protlačil puk za Slováka. To ovšem bylo na takový zápas žalostně málo. Mimochodem, této brance předcházela tvrdá Hešova střela od modré. Byl to snad jediný moment v celém zápase, kdy se vsetínský šutér ke své obávané bombě dostal. Bobři si ho, především v oslabeních, skvěle hlídali, neustále mu byl na blízku jeden z bránících hráčů a Heš zkrátka střílet nemohl. Tentokrát to, díky skvěle vyhranému Vítkovu vhazování, nestihli a hned z toho byl gól. Jinak ale Bobři předvedli, jak kvalitně jsou připraveni po taktické stránce. Za nepovedenými přesilovkami tak chtě nechtě musíme vidět i výbornou hostující hru v oslabení.

Valašské Meziříčí v minulých zápasech předvedlo už i lepší přesilové hry než včera na Lapači. Přesto v nich i tentokrát dominovalo. V první třetině se právě díky početní výhodě Bobři ujali vedení, ve druhé si pak poradili s hrou pět na tři nesrovnatelně lépe než Vsetín. Díky tomu odskočili na uklidňující, čtyřbrankové vedení. Přesilovky zkrátka byly znovu alfou a omegou derby a ani tentokrát tomu Vsetínští nemohou být rádi.

Snaha přeměněná v křeč

Dlouhá série domácích neúspěchů v derby se stává čím dál větším závažím. Očekávání veřejnosti byla tentokrát velká. Vždyť Vsetín je doma nejlepším celkem soutěže, navíc má dobrou formu. Bobři naopak v posledních kolech příliš neoslnili. Leč realita znovu potvrdila, že derby je zcela specifický zápas a papírové předpoklady většinou neplatí. O střetnutí se tentokrát mluvilo dlouho dopředu, ze všech stran znělo, že nyní už se prostě musí vyhrát. Trenér Hlobil sice prohlásil, že se na derby nijak speciálně nepřipravovali, přesto bylo i z úst hráčů jasně patrné, že moc dobře chápou význam tohoto zápasu a že už skutečně chtějí neúspěšnou sérii zlomit. Chtěli... chtěli skutečně hodně, jejich výkon to bohužel poznamenalo negativně. Vsetínským nechyběla bojovnost, odhodlání ani snaha, jenomže to zkrátka nešlo. Znovu se v plné nahotě ukázalo, jak velkou roli hraje ve sportu psychika. Jindy výborně kombinující domácí si tentokrát nedokázali přihrát na tři metry, puk je neposlouchal, led je neposlouchal, nevěřili si v zakončení, občas vymýšleli věci, které by je jindy ani nenapadly. Když navíc přišel, už zmíněný, špatný přesilovkový začátek, proměnilo se očekávané galapředstavení v křeč. Krátký záchvěv uklidnění a zlepšení sice nabídla třetí desetiminutovka, byla to však jen krátká labutí píseň domácích. Utkání vůbec nevyšlo obvyklým tahounům, nezazářil ani nikdo jiný. Bylo by hodně obtížné najít vsetínského hráče, kterému se utkání povedlo.

To Bobři jsou přesně opačný případ. Na Vsetín si věří, ví, že se jim na Lapači daří, a i když jim to v sezóně příliš nejde, na derby se dokáží tradičně připravit na výbornou. Výkon hostů byl sebevědomý, k čemuž jim notně pomohla úvodní branka. Nedělali chyby, nepodlehli atmosféře, zkrátka jim utkání opět vyšlo.

Situace stále nápadněji připomíná derby Zlína se Vsetínem z extraligové éry. Ať už na tom byli zelenožlutí sebehůř, do Zlína si jezdili v podstatě pravidelně pro body a pro Berany bylo krajské derby zlou noční můrou, která některé z nich straší možná dodnes. S trochou nadsázky se dá tedy říct, že vůbec nejhůř je na tom skupinka zlínských odchovanců hájících dnes barvy VHK. V mládí sledovali, jak jejich milovaný klub pravidelně selhává se Vsetínem a teď totéž zažívají v zelenožlutých barvách v derby proti Valmezu. No a na opačné straně pak stojí ti fanoušci Bobrů, co v extraligových dobách podporovali Vsetín a poté přešli na druhou stranu bobří hráze.

Taktika a finální fáze

Valašskomeziříčští hokejisté se na zápas znovu výborně připravili a především pak dokázali svou taktiku skvěle dodržet. Samozřejmě jim významně pomohl vedoucí gól, po kterém se už nepotřebovali nikam tlačit, zabetonovali střední pásmo a chytrou hrou nedopřávali Vsetínu příliš prostoru. Když se navíc přidala už tradičně vysoká bobří úspěšnost v zakončení, bylo s domácími zle. Hosté přitom v útočném pásmu nevymýšleli nic převratného. Povětšinou se snažili přímočaře mířit na bránu, či spoléhali na nahazování puku na brankoviště, kam dravě dojížděli útočníci.

Vsetínským bobří přímočarost chyběla. Když už se dostali do pásma, často se utápěli v upracovaných kombinacích, v dobrých střeleckých pozicích se ještě snažili hledat volného spoluhráče. A na rozdíl od mnoha jiných zápasů, tentokrát Vsetínu přihrávky do „prázdné“ nevycházely. Velký podíl v tom má opět hra Bobrů. Ti se totiž Vsetínu bruslařsky vyrovnali, možná jej dokonce předčili a na to letos domácí rozhodně nejsou zvyklí.

I když zelenožlutí bojovali více sami se sebou než se soupeřem, rozhodně to výkon Bobrů nesnižuje. Valašské Meziříčí předvedlo jeden z nejlepších výkonů, jaké letos hostující týmy na Lapači ukázaly. Sice se nejednalo o nikterak atraktivní hokej, jeho hra ale byla naprosto účelná a tentokrát lze vítězství Bobrů považovat za naprosto zasloužené. Ve městě na soutoku Bečev by se teď asi měli zamýšlet hlavně nad tím, jak to, že to se Vsetínem jde a s jinými týmy nikoliv. Pokud by totiž podobné výkony podávali hosté pravidelně, rozhodně by nebyli s odstupem sedmí.

Brankářská rošáda

Po delší době dostal ve vsetínské brance přednost Lukáš Plšek. Při zpětném pohledu se asi dá říct, že to nebyl nejšťastnější tah vsetínské lavičky. Ne, rozhodně se nedá tvrdit, že by Plšek chytal zle nebo že by nesl vinu na porážce. Předvedl několik velmi dobrých zákroků, na druhou stranu byla místy ale přeci jen znát zápasová nerozchytanost a co především – chybělo mu štěstíčko. To štěstíčko, které se poslední dobou drží jeho brankářského kolegy. Petr Hromada má v současnosti asi životní formu, ve většině zápasů byl velkou oporou mužstva a v těžkých chvílích při něm občas stáli všichni svatí.

Trenéři se přesto rozhodli dodržet férovou dohodu o střídání brankářů a po prohře v Hradišti poslali do branky Plška. Ten v ní vydržel do čtvrtého gólu, pak zklamaně přepustil místo svému mladšímu kolegovi. A to i přesto, že vsetínští brankáři mají mezi sebou domluvu, že se během zápasu pokud možno nebudou střídat. Petr Hromada k tomu dodává: „To byla domluva spíš mezi námi. Hodně spolu komunikujeme, ale hlavní slovo má trenér a ten vždy rozhoduje. Chtěl dát mužstvu nový impulz, což se částečně povedlo, když jsme snížili stav na 2:4. Já dostal pokyn, ať jdu do brány. Chtěl jsem klukům pomoct.“ Hromada každopádně zápas dochytal dobře a v několika chvílích svůj tým podržel. K bodům však nedokázal pomoci ani on. Jak se říká, po bitvě je každý generál, faktem ovšem je, že změna brankářské jedničky tentokrát příliš nepomohla. Na druhou stranu, těžko říct, zda by Hromada zmohl proti precizní valmezské koncovce něco víc. Možná jo, možná ne, brankáři každopádně Vsetínu utkání neprohráli.

Na opačné straně nedošlo v brance k žádnému překvapení. Příležitost dostal znovu Slovák a dopadlo to tradičně. Vsetínští ho záhy dostali do tempa, ve vyložených pozicích ho několikrát trefili a povzbuzený brankář poté předvedl výborný výkon a významně svému celku pomohl. Zkrátka obehraná písnička. „Soupeř nám rozchytal gólmana, který potom byl v jednom ohni a odchytal výborně celý zápas,“ pronesl hostující trenér Stuchlík – a měl naprostou pravdu

Špatně načasovaná porážka

Prohra je pro vsetínský hokej bolestivá nejenom s ohledem na derby. Zelenožlutí měli podruhé v sezóně velkou příležitost skutečně prodat svou letošní výbornou domácí formu, jenže se to nepodařilo. Na Lapač dorazilo několik tisíc lidí, ukázali se i ti, jejichž množství návštěv Lapače v poextraligové éře by se dalo spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého dřevorubce. Pohříchu většina z nich opouštěla Lapač zklamaná. Viděla prohru domácího celku a ani hokej svou kvalitou nikterak nenadchl. Tolikrát vychvalovaná pohledná kombinační útočná hra domácího celku, byla přehlušena velikou křečí. Snaha o nalákání nových (respektive staronových) fanoušků tak zřejmě moc úspěchů nepřinesla a na zápas s Porubou nejspíš opět dorazí jen tradiční tisícovka věrných. Je samozřejmě nesmyslné cokoliv hráčům vyčítat. Oni sami moc dobře věděli, o co se hraje. Jenže sport je zkrátka nevyzpytatelný a občas se nezadaří v tu nejhorší možnou chvíli. A když si hlava postaví hlavu, je to prostě problém.

Nutno podotknout že po dvě třetiny vládla na Lapači výborná atmosféra. Nejlepší návštěva za poslední dva roky se postarala o kulisu příjemně připomínající staré doby. Škoda jen chování několik flaškometčíků apod., kteří svým pozápasovým extempore poněkud pokazili dojem ze zápasové kulisy. Frustrace některých byla bohužel až příliš velká...

Nepříjemná je porážka samozřejmě i s ohledem na bitvu o čtvrté místo. Bodový zisk z derby byl v tomto ohledu nanejvýš potřebný a to, že nepřišel, řádně zkomplikovalo situaci. VHK teď nejenže bude potřebovat uspět v těžkých zápasech doma, navíc bude nutné přivézt i nejeden bod z venku, což bude hodně obtížný úkol. Na druhou stranu, v silách Vsetína to rozhodně je. Výtečný výkon na ledě Přerova budiž důkazem. Dobře rozehranou partii o čtvrtou příčku si nicméně Vsetínští v posledních dvou kolech notně zkomplikovali.

Takové tedy bylo dvanácté valašské derby. Derby, jemuž předcházelo mnoho vsetínských očekávání a které nakonec přineslo další radost do bobřího stádečka. Příští derby nás zřejmě čeká až v následující sezóně. Věřme, že jeho shrnutí bude pro vsetínskou stranu příjemnějším čtením.