Ice Breakers: A kletba trvá dál

Velká očekávání měla vsetínské hokejová veřejnost před 8. valašským derby. Fanoušci VHK věřili, že Vsetín, hrající v takřka nejsilnější dostupné sestavě, konečně zlomí sérii neúspěchů v soubojích se sousedem z Valašského Meziříčí. V zápase samotném byli Vsetínští lepším týmem, měli tlak i šance, přesto se bobří kletba dál vznáší nad Vsetínem. Proč? Příčiny této neutěšené situace jsme se pokusili pojmenovat v prvním letošním díle Ice Breakers.

1. Koncovka – na jeden gól se nevyhrává

Koncovka! Tak zní nejskloňovanější slovo po osmém valašském derby. Minimálně pro vsetínský tábor platí toto tvrzení bezesporu. Nejskloňovanější a také nejproklínanější. Proklínají ji hráči! Proklínají ji trenéři! Proklínají ji fanoušci Valašského hokejového klubu! Právě ona totiž byla hlavním faktorem dalšího vsetínského derby-neúspěchu. Slečna či paní koncovka se Vsetíňáky nekamarádí již od úvodu sezóny. Nebylo snad zápasu, po němž by byli trenéři s touto dovedností spokojeni. I na šestigólový příděl Uherskému Hradišti spotřebovali hráči z bývalého okresního města více než dvojnásob loženek.

Valašské derby pak problém „koncovka“ odhalilo v plné nahotě. Na prstech jedné ruky by se dali spočítat hráči zelenožlutých, kteří se nedostali alespoň do jedné větší příležitosti. A to by v té pětce figuroval i brankář Hromada. A výsledek? Jediný gól, o nějž se svým důrazem postaral už v šestnácté vteřině hry Brynecký. Od té doby již ve zdech Lapače fungovala jen spalovna! Na rozdíl od jiných spaloven ekologická, zato však nervydrásající! Ve stoprocentních šancích neuspěli Kubo, Ševčík nebo Vaněk, z brejku se neprosadil Radim Tesařík, tváří v masku brankáři se ocitli i Zavrtálek či Šafařík, mnoho a mnoho střeleckých pokusů z nadějných pozic si připsali též Dubec Bajtek či Rufer. A takto bychom mohli pokračovat. Samozřejmě se na vsetínské mizérii podílel velkou měrou i výborný brankář Vlachýnský, při vší úctě k jeho bezchybnému výkonu je ale třeba dodat, že vsetínským se dařilo brankáře Bobrů trefovat s až neuvěřitelnou přesností. A když už se domácím přeci jen podařilo brankáře prostřelit, stála jim v cestě tyč, jeho například Spitzerově střele od modré ve třetím dějství.

Znovu se tak potvrdilo pravidlo, že ať v dresu Bobrů nastoupí do derby ve Vsetíně jakýkoliv brankář, v jakékoliv formě, utkání na Lapači z něj udělá hvězdu. I kdyby snad nechtěl! Nedobrou koncovku tak lze bezesporu považovat za hlavního viníka vsetínské porážky v derby. Nezbývá než doufat, že do příštích zápasů ukáže koncovka hráčům VHK i svou vlídnější tvář a těm to začne padat tam, kam by si přáli nejvíce…

2. Přesilovky – alfa a omega dnešního hokeje

Ani druhý bod našeho shrnutí valašského derby není nikterak objevný či překvapivý. Přesilovky jdou hezky ruku v ruce s koncovkou, se vsetínským hokejisty se dlouhodobě nepřátelí a skoro by se až dalo říct, že se jim škodolibě vysmívají. Co naplat, těžko se vyhrává týmu, který nepromění hned dvě dlouhé přesilovky pět na tři. Přesně tři minuty a čtyři vteřiny odehráli Vsetínští ve dvojnásobné početní výhodě. Pohříchu si však za tuto dobu vytvořili jen jednu, skutečně vyloženou, příležitost. To, když Bajtek našel křížnou přihrávkou neobsazeného Kuba u opačné tyče branky, jeho střelu do „prázdné“ ale zastavil Vlachýnského beton, který se na poslední chvíli ocitl v dráze puku. Jinak Vsetínští hru pět na tři protrpěli. Taktiku s přihráváním ostrostřelci Radimu Tesaříkovi Bobři záhy prokoukli a ani Dubec hlídkující na modré neměl nikdy dostatek prostoru ke kloudné střele.

A hra pět na čtyři? Také nic nového pod sluncem. Vsetínští se jen těžce probíjeli do útočného pásma, a když už se jim to povedlo, přišli o puk často dříve, než se jim povedlo rozestavit přesilovkovou formaci. Právě bezzubé početní výhody se tak staly druhým z důvodů, proč osmé valašské derby dopadlo tak, jak dopadlo. Proměnit ostatní příležitosti, nemusely domácí přesilovkové nezdary tolik mrzet, jenže…

Velkou pochvalu si ale Vsetínští zaslouží za hru v oslabení. Snad až na první početní výhodu hostů neměli s početními výhodami soupeře problém a obstáli i v závěrečném přesilovkovém náporu Bobrů. Tam odvedl skvělou práci především Radim Tesařík, který hned několikrát postavil prokousávajícímu se Bobrovi do cesty ocelovou hráz a v zápětí odpálil touš daleko od Hromadovy branky. Přesto nakonec hra Bobrů ve čtyřech proti třem v prodloužení značně přispěla k rozhodující brance utkání, to už je ale jiný příběh…

3. Zbytečné vyloučení v závěru

O tom, že vítězný bod za výhru v prodloužení poputuje přes Bečvu do Valašského Meziříčí, rozhodl již závěr třetí třetiny. V největším náporu VHK totiž neudržel nervy na uzdě Filip Bajtek, který sestřelil svého soupeře u mantinelu a rozhodčímu nedal jinou možnost, než vyloučit jej na 2+10 minut za úder do oblasti hlavy a krku. Třinecký mladík ve vsetínském dresu se zkrátka neovládl, trochu polehčující okolností mu budiž fakt, že si Bajtek během tohoto střídání vytrpěl své. Několikrát byl zahákován, schytal i pár seker. Bohužel to byly všechno zákroky, které takticky pískající rozhodčí v intencích svého „výkonu“ ignoroval, Bajtkovu pomstu však již ignorovat nemohl.

Domácí se sice bránili výborně. Bez výraznějších potíží ustáli závěr normální hrací doby a odolávali i v nastavení při hře ve třech. Dvě minuty oslabení tudíž ustáli, než se ale Plachtovič, který na trestné lavici pykal za Bajtka, stihl plnohodnotně zapojit do hry, Bobrům se přeci jen podařilo dotlačit kotouč do branky. Proti vítězné trefě Bobrů domácí vehementně protestovali. Důvody fanouškům popsal brankář Hromada: „Puk šel od mantinelu před bránu a některý z meziříčských hráčů vystřelil. První puk jsem vyrazil před sebe a zakryl ho, byla to docela nepřehledná situace. Slyšel jsem, jak rozhodčí zapískal. Potom jsem už jen dostal hokejkou do lapačky a kotouč putoval k soupeři, který zakončil.“ Rozhodčí ale domácí zlobu a protesty nevzali v potaz, branku uznali a výhra tudíž opět putuje do Valašského Meziříčí. Vsetínští si naopak vypili svůj kalich hořkosti až do úplného dna.

4. Úspěšná taktika Bobrů

Bobři sice v zápase rozhodně nebyli lepším týmem, bylo však znát, že hru Vsetína mají velmi dobře načtenou a na domácí se kvalitně připravili. Především největší útočné skvosty současného kádru VHK rozhodně neměly na růžích ustláno a byť byly i tentokrát nepřehlédnutelné, rozhodně se neprosazovaly tolik, jako v předešlých zápasech. Platí to například o Marku Dubcovi. Ten byl sice opět nejčastějším střelce VHK, do opravdu 100% šance se ale, snad vůbec poprvé od svého návratu do vsetínského dresu, nedostal. Bobři k němu skvěle přistupovali, jistili se, dobře vykrývali jeho individuální průniky. Též na variantu „Dubec – pálící ihned po vhazování,“ byli Meziříčané dobře připraveni a přistupovali k Markovi, jak nejrychleji to šlo. Totéž platí i pro jeho přesilovkovou palbu od modré. Jistě není náhodou, že nejnebezpečnější šance Dubce přišly při hře v oslabení.

Stejně pozorně Bobři hlídali i duo Bajtek – Rufer. Třineckých mladíků bylo sice opět plné kluziště, i oni se ale prosazovali míň, než v předchozích zápasech. Hosté jim jen málokdy dovolili nabrat plnou rychlost, většinou je s úspěchem zpomalovali v rozletu již ve středním pásmu. V kombinaci s tradičně výborným bruslením celku ze soutoku Bečev tak Bobři zdařile neutralizovali asi největší přednost vsetínského „bejby“ útoku – rychlost. Hráči v modrém zkrátka velmi dobře věděli o hlavních útočných zbraních Vsetína a co je hlavní, dokázali se na ně i kvalitně připravit. Lépe než kdokoliv jiný, Šumperk nevyjímaje.

5. Bojovnost, nasazení, prokletí

Jinak ale Valašskému derby nechybělo nic, co by mělo správné derby mít. Velké nasazení, bojovnost, napínavé momenty, emoce ani důstojná kulisa, o níž se zasloužilo více než dva tisíce platících diváků. Především úvod zápasu se nesl ve strhujícím tempu. Už první střídání výborně hrající Bryneckého formace ukázalo, jak moc jsou domácí do derby nažhaveni. V dalších střídáních oplatili podobnou mincí i Bobři, první třetinu tak oba celky odehrály na více než 100%. To se částečně podepsalo na dalším průběhu hry, kdy tempo utkání viditelně opadlo, přesto oba týmy nabízely i nadále nadprůměrnou druholigovou podívanou. Vsetín byl nebezpečnější a zaměstnával obranu soupeře všemi formacemi. Bobři dopředu hrozili Martiníkem a zejména duem Matějný – Bacul. Především Lukáš Bacul potvrdil, že alespoň po hokejové stránce už dávno přerostl mantinely druhé ligy a po právu je letos nejlépe hodnoceným hráčem Bobrů. Jeho pobyt na ledě znamenal pro vsetínskou defenzívu vždy zvýšení pohotovosti.

S přibývajícími minutami se zdálo, že Vsetínští mají více sil, než nemocemi zdecimovaná sestava Bobrů a třetí třetina to jen potvrdila. Bobři v ní takřka zcela rezignovali na útočení a soustředili se jen na odvracení vsetínského tlaku. Ten postupně nabíral na síle a ke konci zápasu již dosáhl parametru „drtivý.“ Co ale Bobrům chybělo v silách, to nahrazovali bojovností a obětavostí. Když se navíc přidaly faktory, zmíněné v předchozích bodech, dopadlo nakonec utkání tak, jak dopadlo.

Ze vsetínského tábora tudíž čím dál častě začínají zaznívat hlasy o prokletí. Trochu to připomíná někdejší derby Vsetína se Zlínem, v němž, ať byli zelenožlutí v jakékoliv krizi, dokázali takřka vždycky odvézt ze Zlína alespoň bod. Teď jakoby se situace opakovala, jen je tím začarovaným celkem Vsetín. Ještě nikdy neměli hráči VHK ve valašském derby takovou převahu jak tentokrát. Na jejich straně byla i individuální kvalita a přesto se ani v tomto zápase vítězství nedočkali. Nechme se tedy překvapit, co přinese derby s pořadovým číslem 9. Teorie pravděpodobnosti říká, že jednou se musejí dočkat i Vsetínští, zda se ale fanoušci VHK zaradují už příště, je zatím ve hvězdách.