Vsetín? Moje nejlepší sezona, vrací se k loňskému angažmá Luboš Rob

Historicky prvním vítězem Ceny Tomáše Zelenky, která se nově udílí nejlepšímu hráči Chance ligy, se stal útočník Luboš Rob. Ten si loni díky fantastickému ročníku na Vsetíně vystřílel angažmá v Plzni. Na Lapači odehrál devětašedesát zápasů, ve který nasbíral skvělých jednasedmdesát bodů za třiačtyřicet branek a osmadvacet asistencí. Po obdržení ceny pro nejlepšího hráče Chance ligy Luboš Rob poskytl rozhovor, ve kterém vzpomenul i povedenou sezonu na Lapači.

Vybavují se vám občas vzpomínky na minulou sezonu?
Samozřejmě si na ni občas vzpomenu. Vsetín furt sleduju a s klukama jsem v kontaktu. Na loňskou sezonu budu vždycky myslet v dobrém. Zatím byla moje nejlepší v kariéře. Ale už je to za námi, teď hraju v Plzni.

V základní části jste dal 39 gólů. Čím to, že si to tak sedlo?
První věc je ta, že jsem měl výborné spoluhráče. Celou sezonu jsme spolu hráli v lajně. Bez nich bych to určitě nedokázal a nebyl ani tady.

S Vítem Jonákem a Antonínem Pechancem ta souhra byla opravdu speciální, že?
Byla radost s nimi hrát. I když se nám třeba někdy nedařilo, tak nás trenéři podrželi. Věděli jsme, že i když se zrovna nedaří, stejně nakonec můžeme ten zápas rozhodnout. Hodně totiž rozhoduje hlava, jak je nastavená. Každý měl v té lajně svoji úlohu – a myslím, že jsme ji plnili výborně. Zkrátka byla to zatím nejlepší lajna, ve které jsem kdy hrál.

A ta další věc, proč si to na Vsetíně tak sedlo?
Už jsem to nakousl: super trenéři. Pan Dopita s panem Jenáčkem nás nechali hrát hokej. Říkali, ať se nezbavujeme puků, ať hrajeme hokej, že si máme věřit a nehoníme puk někde po rozích. Jak jsem říkal, hodně rozhoduje ta hlava. Lidi okolo na tom tedy mají také velkou zásluhu. Prostě si to tam sedlo se vším všudy. Fanoušci byli taky úžasní, opravdu super sezona.

Za co Vsetínu vděčíte?
V podstatě za to, že jsem teď v Plzni.

Jakou máte na Vsetín nejsilnější vzpomínku?
Na zápasy, kdy přišel plný zimák. Asi největší vzpomínka ale je ta, když jsme hráli semifinále playoff s Budějovicemi. Vůbec se nám nedařilo, doma jsme ve třech zápasech nedali ani gól... Když už bylo v posledních deseti minutách jasné, že vypadneme, stejně celý stadion stál a lidi zpívali. Byli rádi, že tam ten hokej je a že se zase posunuli o kousek dál. Začali ve druhé lize, pak postoupili do čtvrtfinále a loni se dostali do semifinále. Takže právě tohle se mi vybaví: jak nás lidi hnali a fandili po celou sezonu. Nezanevřeli na nás ani v době, kdy už bylo jasné, že je konec. Byli jsme za to tehdy šťastní. A lidi byli asi taky šťastní, že je tam zase hokej na nějaké úrovni. Snad to letos opět posunou dál a budou ve finále.

Kdyby do finále vedle Vsetína postoupil i Motor, asi byste z toho byl rozpolcený...
To samozřejmě. V Budějovicích jsem vyrostl a hrál jsem tam dvacet let. Řekl bych, že by bylo spravedlivé, když by teď byly na řadě Budějovice. Lidi tam ten hokej obrovsky žerou. Mám tam jednoho ze svých nejlepších kamarádů, kapitána Čendu Pýchu, takže jemu bych to přál, aby to tam dotáhl k postupu a oslavili to. (usmívá se) Mají to teď výborně rozehrané, ale uvidíme, aby se to nepokazilo třeba v playoff.

Jak se vám líbí trofej, kterou ukovali studenti Střední průmyslové školy v Třebíči?
Viděl jsem ji předtím na fotkách na internetu. Nevěděl jsem ale, že je tak velká. Musím říct, že mě to docela překvapilo, protože je fakt těžká. Je to moc pěkná trofej, opravdu se povedla. Je to něco jiného, než člověk dostává třeba v žákovských kategoriích.

Kam si ji dáte?
Já si vždycky přestěhuju věci tam, kde zrovna hraju. Takže momentálně bude v Plzni. (usmívá se)

Znáte příběh Tomáše Zelenky, po kterém je cena pojmenovaná?
Tak samozřejmě. Každý, kdo se pohybuje okolo hokeje, ten příběh zná. Je to prostě velká tragédie, velká smůla, co se stalo. Klobouk dolů, jak to zvládá a jak se zase zapojil do života. Musí za tím stát obrovská vůle. Nedokážu si to ani představit. To si asi člověk musí prožít, aby to pochopil. Klobouk dolů...

O vítězi rozhodují sportovní manažeři.
Samozřejmě každá cena potěší. Člověk pak ví, že tam odvedl nějakou práci. Ještě, když je to hlasování sportovních manažerů, tak to má trošku větší váhu, protože Chance ligu sledují celý rok. A asi tomu musí rozumět, když jsou to sportovní manažeři. (usmívá se) Potěší to – pak si můžu říct, že jsem odehrál dobrou sezonu.

Stíháte ještě sledovat první ligu?
Samozřejmě. Jak v Budějovicích, tak na Vsetíně, mám ještě kamarády, s kterými jsem hrál. Ta mužstva jsou sice trošku jiná, ale jsem s klukama v kontaktu a sleduju to.

Zmínil jste Pavla Pýchu. To je asi hlavní favorit na Cenu Tomáše Zelenky pro příští rok, že?
Tak kdo jiný by to měl vyhrát, když snad už ve 40. kole překonal rekord v počtu bodů od obránce? (usmívá se) Může udělat třeba 65 bodů, tedy stejně jako já loni coby útočník. Na beka je to neuvěřitelné. Samozřejmě mu to přeju, dá se říct, že je můj nejlepší kamarád. Příští vítěz je asi jasný. Takže to zůstane v Budějovicích zase. (usmívá se)

Sezona Pavla Pýchy je opravdu neuvěřitelná...
S Čendou jsem v kontaktu skoro každý den. Sledujeme se navzájem. Hraje výborně. Vždy prokazoval, že je výborný bek. Dřív měl třeba problémy, že nedával tolik gólů, ale letos... Hraje výborně. Příští rok bude určitě v extralize a věřím, že ji bude hrát nadstandardně. Myslím, že o vítězi je jasno. Vždyť může vyhrát kanadské bodování celé soutěže, to je na beka úžasné. Stěžujeme si, že český hokej nemá útočné beky, a on udělá šedesát bodů... To nikdy v žádné lize není lehké.

A jak vy zvládáte přechod do extraligy?
Člověk od toho určitě měl nějaká očekávání. Je to samozřejmě o level výš, je to poznat, že je to vyšší soutěž: hráči jsou zkušenější, silnější, každý ví, kde má jezdit. Některé věci, které fungovaly v první lize, tady prostě nefungují. Každým zápasem se učím.

Už máte ale čtrnáct gólů...
Kdyby mi před sezonou někdo řekl, že budu mít čtrnáct, patnáct gólů, tak bych to bral. Ale jak ta sezona probíhá, tak musím říct, že jeden zápas je dobrý, pak ale třeba dva špatné. Svoje výkony musím ustálit, to je největší minus téhle sezony. Jako týmu se nám ale daří, jsme teď druzí. Ani bodově to není špatné. Člověk se ale chce furt zlepšovat a já vždycky budu chtít dávat góly. Takže chci přidat ještě další branky, z osobního hlediska tedy absolutní spokojenost není.

Nekoukal jsem se, ale máte ještě v Plzni žluté tkaničky?
Jéžiš, to ne. (rozesměje se) To je jenom pro Vsetín. Když bych tam ještě někdy hrál, tak bych si je zase nasadil.

Vypadalo, že vás ta úvodní slavnost pro zápas s Karlovými Vary povzbudila. Měl jste parádní asistenci u prvního gólu Plzně.
Člověka to samozřejmě povzbudí, ale bylo to i tím, že jsme dlouho nehráli, jak byla ta reprezentační přestávka. Jinak máme velké problémy s tím, že doma hrajeme dobře, ale venku je to bída. Takže musíme ty naše výkony vyrovnat.

Zápas proti Karlovým Varům byl speciální i díky charitativní akci O kapku lepší hokej.
Jojo, je to dobrá věc. Jen víc takových akcí. Všichni jsme měli okolo hokejky oranžové omotávky.

V úterý jste hrál s Matyášem Kantnerem a Vojtěchem Němcem – a byli jste hodně vidět. Sedla si tahle lajna?
Já vám řeknu, že si sedla, ale příště to třeba bude zase jinak. (usmívá se) Máme nějaké hráče zraněné, takže teď dáme dohromady sotva čtyři lajny. Snad se nám ti zranění hráči co nejdřív vrátí. Němá je každopádně zkušenější hráč, vždycky před střídáním nám něco řekne: ať se nezbavujeme puků a hrajeme hokej. Vždycky je lepší hrát na puku, než když ho někde honíme.

Na sedmé místo už máte před Karlovými Vary náskok patnácti bodů. Je tedy definitivně klid?
Zbývá myslím devět zápasů... Abych řekl pravdu, před zápasem jsme si o tomhle neříkali. Ale každý na tu tabulku kouká. Tu první šestku je hodně důležité uhrát, abychom nemuseli do předkola. Samozřejmě jsou v lize bohatší týmy, týmy, které mají papírově kvalitnější hráče, ale my jsme rádi, že i s ne tak širokým kádrem se můžeme pohybovat vepředu. Těch patnáct bodů už je celkem velký bodový polštář, ale ještě zbývá těch devět zápasů. Takže dokud tam nebude skutečně ten křížek, že jsme v play-off, nemůžeme prohlašovat, že už jsme tam.

V derby jste zastavili sérii tří porážek. Teď je na čase ukázat, že umíte hrát i venku, ne?
Já si myslím, že největší problém ve venkovních zápasech je ten, že si tolik nevěříme. Nevěříme si tolik na puku, takže si netvoříme tolik šancí – a když dostaneme gól, tak nás to hrozně položí. Tím, že máme venku problém střílet góly, tak si potom tolik nevěříme. Doufám, že příště v Boleslavi dobře začneme. Venkovní zápasy zkrátka musíme odehrát líp. Je to důležité směrem k play-off: tam se venku prostě musí vyhrát.