Chceme hrát nátlakový a dynamický hokej, tvrdí nový trenér juniorů Jan Fadrný

Realizační tým mládeže nově posílil trenér Jan Fadrný. Pětačtyřicetiletý kouč přichází po úspěšném angažmá u plzeňských Wolves, kde vedl kategorii dorostu a mužstvo dovedl z regionální ligy až do nejvyšší soutěže. Další výzva jej čeká na Valašsku, kde také působil jako hráč. Mimochodem právě Jan Fadrný je posledním autorem vítězné branky Vsetína v jeho extraligové historii. Nyní přichází s cílem pomoci Valachům zabojovat o návrat do nejvyšší juniorské soutěže, o kterou Vsetín přišel administrativním vyloučením v roce 2019.

Vítejte zpět na Vsetíně. Můžete přiblížit jak se seběhly okolnosti vašeho příchodu na Valašsko?
Nedomluvili jsme se na pokračování v Plzni, a mezitím jsem dostal nabídku jít na Vsetín. Dohodli jsme se celkem rychle a nabídku jsem akceptoval.

Vzpomněl jste si ještě na své extraligové působení na Lapači?
Jasně, vzpomínky se mi vybavily. Moc se toho nezměnilo, když jsem stadion viděl. Před dvěma lety jsme tu hráli s dorosty, takže jsem věděl, jak Lapač vypadá. Je sice nová plocha a šatny, ale jinak je stadion víceméně stejný.

Jste si vědom, že jste autor poslední vítězné branky Vsetína v nejvyšší soutěži?
Vzpomínám si, že to bylo proti Slavii. Angažmá tady na Vsetíně bylo super i s výhledem do budoucna. Bohužel, v létě nás vyřadili ze soutěže a každý si musel hledat nové angažmá. Nepočítal jsem s tím, že by takový scénář mohl nastat.

S Lapačem vás ještě pojí čtvrtfinálová série s pražskou Slavií z roku 2003, vybavujete si nájezdový thriller ve třetím utkání, který jste rozhodl v deváté sérii?
Ano, to si také dobře pamatuji. Pro mě to byl asi největší gól kariéry. Vsetín byl pro nás první překážkou na cestě za titulem, nakonec jsme pak dokráčeli k titulu a vybojovali vůbec první titul pro Slavii. Vzpomínám si i na poslední zápas na Lapači v základní části, pak jsme šli hned na Vsetín znovu ve čtvrtfinále.

Byly nájezdy vaší specialitou?
Musím říct, že ano. Většinou jsem volil zakončení do bekhendového blafáku. Když jsem hrál na pravém křídle, tak jsem často volil i střelu nad lapačku, z čehož jsem také vstřelil spoustu gólů. U nájezdů to ale většinou byl právě ten bekhendový blafák.

Přesuňme se zpět do přítomnosti. Přicházíte se skvělou vizitkou, povedl se vám úspěch s Pilsen Wolves, kde jste s dorostenci dokráčeli z regionální ligy až do nejvyšší soutěže, v čem tkvělo kouzlo rychlého progresu?
Řekl bych, že jsme měli opravdu dobrý tým. Většina kluků spolu hrála už od mala, hráči se dobře znali. Zajímavé je, že tým který šel z Ligy dorostu do extraligy neměl takovou kvalitu co se týče skills dovedností jako tým, se kterým jsme vyhráli regionální ligu o rok dřív. Málokdo ví, že šest hráčů z toho týmu hraje v Americe AAA a mají nakročeno do USHL. Byli to sice mladší kluci, ale odešli a hrají ve Státech. Zbyli nám kluci, kteří hráli klíčové role až později, ale v regionální lize tvořili třeba až třetí pětku nebo byli součástí širšího kádru. Podařila se nám kvalitní příprava, byli jsme dobře natrénovaní a kluky jsme přesvědčili o stylu, který chceme hrát. Kluci to dobře pochopili, věděli, že to může fungovat. Bylo to ale založené na tom, že musí být hráči dobře natrénovaní a zároveň na týmovosti. Neměli jsme typ hráče, který by dal 30 gólů. Měli jsme dobré gólmany. Při postupu do extraligy se vyznamenal náš brankář hlavně v semifinálové sérii se Vsetínem a potom do finále nás hodně podržel. Měli jsme to postavené na dvou kvalitních obráncích, jeden byl Slovinec a druhý Ukrajinec, ti nám tvořili hru vzadu. Dalším faktorem byly tři vyrovnané útoky, opravdu se nedalo říct, že by byl jeden první nebo druhý či třetí. Celkově to bylo postaveno i na velké soudržnosti, kluci opravdu věřili své hře a samozřejmě jsme měli i štěstí, vyhýbala se nám zranění, což bylo klíčové, protože jsme neměli široký kádr.

Ukázal se tedy obrovský charakter mužstva…
Ten tým byl opravdu výborný. Celý rok byl super, od začátku jsme neměli výraznější krizi, sezonu jsme měli od léta výborně nastartovanou. Kluci tvořili opravdu skvělou partu, určitě tomu přispěl fakt, že spolu hráli od mala nebo se znali. Výborně zahrál kapitán Patejdl, který tým vedl a kluci za ním šli. Na dovednosti jsme neměli tak kvalitní tým jako třeba Chomutov, ti to nezvládli zas jinak. Soudržnost může být klíčem k úspěchu, ale pořád je důležitá i kvalita. Z našeho týmu ale hráči s kvalitou většinou okamžitě zamířili do extraligy. Měli jsme například vyřazené hráče z plzeňské Škodovky, ale ty nám ještě před play-off stáhli zpátky. Nakonec i tak se nám úspěch podařil, ale bylo tam i to štěstí, které vždy k úspěchu potřebujete.

Juniorka Vsetína se po administrativním vyloučení v roce 2019 snaží marně o návrat mezi elitu. Je to pro vás coby trenéra velká výzva vrátit Valachy do extraligy?
Určitě jde o velkou výzvu. Kromě juniorky bych měl působit i u 9. třídy. Bude to pro mě zase něco nového. Je to podobné jako v Plzni, tehdy jsem také nevěděl do čeho jdu. Budu znovu poznávat kvalitu soutěže. Když si vzpomenu na první zápas v Plzni, prohráli jsme o gól v Chomutově, který byl jasný favorit, my jsme prohráli gólem půlminuty před koncem, ale herně jsme byli lepší. Očekávám, že i tady mě čeká podobné poznávání soupeřů i hráčů a celkové kvality soutěže. Už teď kluky pozoruji, ale pořád to není zápas. Až přijdou zápasy, tak teprve mohu hodnotit, jak se hráči v zápase chovají. Na tréninku už aspoň vidím, jak se hráči chovají v zátěži, jak kdo maká, ale stejně vše ukáže až zápas a navíc až zápasy, které budou opravdu klíčové.

Radim Kucharczyk je u juniorky už třetí sezonu, pomáhá vám se seznámením kádru?
S Radimem si myslím, že jsme nastavili super vztah. Máme spolu podobný pohled na hokej. Samozřejmě mi řekl o hráčích i herním stylu, ale stejně musíte vše vidět a poznat sám. To samé platí o soupeřích.

Je ve hře i posílení týmu před startem sezony nebo jde o předčasnou otázku?
Samozřejmě bychom chtěli posílit, nabízí se využítí hráčů z ciziny, tuhle možnost soutěž umožňuje. Takový hráč by ale musel být top a opravdu rozdílový oproti domácím hráčům. Nemá cenu sem tahat hráče, kteří by tato kritéria nesplňovala, protože domácích hráčů máme dost. V případě posílení bychom se tedy bavili o hráčích, kteří mají potenciál hrát v první pětce.

Letní příprava je v plném proudu, na co se chcete zaměřit respektive jaký je její program?
Trénujeme dvakrát týdně na ledě. Po čtyřech týdnech jsem zatím příjemně překvapen, jak kluci pracují. Opravdu kluci chodí na každý ranní trénink a jde vidět, že chtějí makat. Vědí, že bojují o místo, nemůže jich hrát pětadvacet. Chceme hrát nátlakový a dynamický hokej, na to musíme být natrénovaní. Jsem překvapený a spokojený jak dobře kluci pracují. Na ledě jsme pondělí a čtvrtek, každá kategorie trénuje již nyní dvakrát týdně na ledě.

Kolik hráčů tedy máte k dispozici?
Záleží, zda budeme počítat i hráče, kteří jsou teď s A-týmem. Na ledě je nás momentálně i sedmadvacet, navíc máme pět gólmanů, takže i tady pak budeme muset udělat finální výběr. Budeme se dívat i na to, zda někdo dostane prostor v A-týmu a podle toho budeme vše ladit. Máme domluvenou i úzkou spolupráci s Hradcem Králové, kam bychom chtěli některé naše hráče doporučit, aby si mohli vyzkoušet nejvyšší soutěž a naopak oni by nám mohli pomoci hráči, kteří se jim nevejdou do kádru, znovu ale opakuji, že i tihle hráči by museli být přínosem. S Radimem určitě nechceme tahat na Vsetín hráče, kteří nebudou lepší než místní kluci.

Máte už plán přípravných zápasů? Budete chtít kluky vystavit i extraligovým soupeřům?
Máme domluvených zatím pět zápasů, všechno jsou to soupeři hrající slovenskou extraligu. Cílem bylo, abychom nehráli se soupeři, které potkáme v soutěži. Půjde o zápasy se Žilinou, Trenčínem a Slovanem Bratislava, plus bychom chtěli ještě zápas navíc domluvit.

Klub zároveň představil koncepci mentálního koučingu, může to být další faktor případného úspěchu i pro juniorskou kategorii?
Přednášky Mariána Jelínka znám, měli jsme ho i ve Wolves, byl jsem u něj i na trenérském semináři a četl jsem i jeho knihu. Určitě je to zajímavé a poučné pro všechny, určitě to může pomoct. Se svým klukem jsem chodil ke sportovní psycholožce. Někdo to může pořád degradovat, že chodíte k psycholožce a tváří se na vás jako na blázna, ale tak to není. Hokej i celá společnost se vyvíjí a vím, že je to potřeba.

Může to být další aspekt, který našemu hokeji pomůže držet krok se zámořím či skandinávskými zeměmi?
Je to jeden faktor. S klukem ale jezdím do Kanady každý rok na měsíc a vidím jak to tam funguje. To už je opravdu jiný svět. Těžko se to popisuje, to se opravdu musí vidět a zažít. Jedna věc je podívat se na zápasy, ale když máte možnost nahlédnout, jak ti kluci trénují a fungují, tak jsou opravdu úplně jinde.

Vy sám máte z mládeže zámořskou zkušenost, působil jste ve WHL a pak se dostal až na farmu Pittsburghu, jako vás to formovalo jako hráče i člověka?
 Bylo to výborné. Někdo dnes říká, že by kluci neměli odcházet, ale já kdybych mohl doporučit nebo se rozhodnout znovu, šel bych hned. Nejde jenom o hokej, naučíte se jazyk, naučíte se o sebe starat, naučíte se všechno. Samozřejmě cesty hráče mohou být různé, odchod do Kanady neznamená, že se dostanete do NHL, takových hráčů je ve finále minimum. I borci jako byl Martin Nečas museli začínat na farmě, tam hrál dva roky. Klíčem je vybrat dobrou organizaci, zvlášť když hned nejdete do WHL, musíte cítit, že vás trenér chce. Neznamená, že když jdete do Kanady, že je vše ideální, lidé si někdy mylně myslí, že odchod do Kanady automaticky znamená, že se z hráče stane kvalitní hokejista, ale tak to nefunguje. Musíte vybrat opravdu kvalitní organizaci s dobrým zázemím, aby kluk dobře trénoval, protože tam je to všechno nastavené úplně jinak. Za všechno se platí, není to tam jako u nás, kde zaplatíte členské příspěvky a hotovo. V zámoří máte například dva týmové tréninky a za zbytek musíte platit sám. Máte kouče zvlášť na bruslení, zvlášť na střelbu i off-ice přípravu, to vše musíte zaplatit a musí vám na tom záležet. Když totiž zaostáváte, budete špatní, nebudete hrát a vyhodí vás z týmu. Je to opravdu jiný svět. Jiné už to je ve WHL, tam už si nic neplatíte, ale tam je podmínkou být minimálně v reprezentaci a zároveň být na draftu, pak je důležité se tam udržet a neustále na sobě pracovat.