Jackovy zápisky #8 - Pracovat na brankářovi Tomáši Kohnovi se vyplatilo

Starší dorostenci VHK stojí jednou nohou v první čtverce po základní části extraligy. Výrazně si k tomu pomohli v posledních utkáních, kdy po reprezentační pauze porazili v derby Zlín 2:1 a přestože na ledě Komety Brno prohráli v pátek 2:5, o den později se radovali z domácího vítězství 6:3 nad Havířovem. „Před těmi třemi zápasy jsem si říkal, že bude těžké vyhrát všechny, ale že šest bodů by bylo parádních,“ prozradil trenér Luboš Jenáček v osmém díle Jackových zápisků.

„Během reprezentační pauzy se mančaft vždy snaží dobít baterky. Takže jsme si odpočinuli a snažili jsme něco potrénovat. V rámci suché přípravy jsme se zaměřili na odrazovou sílu a celkové posílení těla. Na ledě jsme hodně bruslili a brousili věci, které nás trápí – hra kolem brány, obrana, útočné signály. Útoky jsme ale měli rozbité, protože Ondra Slováček byl na sraze reprezentační sedmnáctky a Dominik Pokorný zase na šestnátce. Snažíme se ale hrát jeden systém tak, aby kluci, kteří naskočí na svůj post, věděli, co mají hrát. Mělo by být jedno, kdo s kým hraje, Určitě je lepí, když kluci hrají pohromadě a při improvizaci to zužitkují. Vědí, jak reagovat a odhadnou spoluhráče. Je to lepší. Chceme ale, aby základní věci věděli a nebyl v tom chaos. V rámci reprezentační přestávky jsme byli i v lázních a regenerovali. Myslím, že to svůj účel splnilo.“

I díky Tomášovi jsme ve Zlíně brali všechny body

„Ve středu jsme odjížděli do Zlína bodovat. Věděli jsme, že to bude těžké, protože nám soupeř bude chtít oplatit dvě porážky z Lapače. Tušili jsme, že po nás půjdou, budou nás dohrávat a budou agresivní. To se potvrdilo. Dvě třetiny jsme měli navrch, byli jsme o něco lepší a měli i víc jasných šancí. Dali jsme bohužel jenom dva góly a tím pádem ve třetí části vyvinul Zlín velký tlak. Výkonem na hranici obětováním se pro kolektiv a za přispěním brankáře Tomáše Kohna jsme ale utkání dovedli do úspěšného konce.

Na Tomášovi jsme během přestávky pracovali, protože mu trošičku odešla forma. Tomáš, který normálně dojížděl jen na zápasy, s námi během pauzy trénoval. Musím poděkovat i trenérovi juniorů Mirovi Kubo, že s námi šel na led a mohli jsme si některé věci na ledě společně vysvětlit. Potřebovali jsme Tomáše dostat zpátky do formy a do pohody. A to se podařilo. Ve věcech, které jsme trénovali, byl Tomáš Kohn ve Zlíně perfektní. Výborně bruslil a vykrýval úhly v bráně. Myslím, že na konečném vítězství měl velkou zásluhu. Zlín nám vlastně za poslední dvě utkání vstřelil jen dvě branky. Nikdy to ale nebylo ze hry, vždy šlo o trestná střílení. Za tři body jsme byli tentokrát hrozně rádi a vítězství nám dost pomohlo.“

Kometa? Hryzala led a nedala nám čuchnout

„Když se nám podařilo zvítězit ve Zlíně, chtěli jsme uspět i v druhém venkovním zápase – na ledě Komety Brno. Myslím, že soupeř z jihu Moravy nám svým herním stylem seděl a že jsme jej přehrávali. Formu ze středečního utkání jsme si přenesli i do tohoto pátečního duelu. První třetinu jsme v Brně odehráli perfektně a soupeře nepouštěli do nějakých střeleckých možností. Drželi jsme puk a vytvářeli si šance. Bohužel jsme dali Martinem Ptáčníkem akorát jeden gól. Jak jsme ale utkání dobře rozjeli, kluci nastoupili do druhé třetiny ležérně. Však jsme lepší, přehráváme je, nemá se co stát, postupem času jim to tam nasypeme. Stal se ale pravý opak. Naší nedůsledností a malým důrazem u vlastní brány nám soupeř dal během dvou minut tři branky a otočil skóre na 3:1. Obraz hry se úplně změnil. Kometa začala mnohem víc bruslit, její hráči doslova hryzali led. Hráli strašně obětavě a do těla. Zkrátka ucítili šanci a utkání už z rukou nepustili. I když se nám podařilo snížit na 3:2, dalším špatným vstupem, tentokrát do třetí části, soupeř odskočil na 5:2. To už jsem věděl, že na vyrovnání nemáme sílu. Tahali jsme za kratší konec provázku, soupeř naopak lítal po ledě a nedal nám už čuchnout.

Byli jsme z toho zklamaní a proběhlo trochu i mytí hlav. Nevadí mi, když se prohraje a vidím, že se kluci snaží na sto procent. To se ovšem nestalo. Samozřejmě nemluvím o všech, někteří kluci makali na sto dvacet procent, ale ono stačí, když v každé lajně vypadne takto jeden dva hráči. Náš hokej pak není kompaktní a hra není taková, jaká má být. Proto jsme vyhlásili, že sobotní domácí utkání s Havířovem bude náš zápas roku. Po pátečním kole dělilo první a osmý tým tabulky deset bodů, což je neuvěřitelná vyrovnanost. Havířov porazil Třinec 8:3, Jihlava předčila Olomouc, Zlín uspěl pro mě nečekaně 4:1 proti Vítkovicím. Věděli jsme, že když duel s Havířovem zvládneme, budeme před posledními třemi zápasy základní části hodně blízko první čtverky.“

Sobotní duel s Havířovem = zápas roku

„S Havířovem šlo vždy o těžké, vyrovnané duely. Tentokrát jsme na ně vlítli a první třetina dopadla podle našich představ, vedli jsme 2:0 a hráli výborně. Ještě jsme měli několik dalších šancí, ale nepodařilo se je proměnit. To se ale stává, nikdy nemůžeš dát úplně z každé šance gól. Na začátku druhého dějství jsme odskočili dokonce na 3:0. Myslel jsem, že se nebude opakovat nějaké podcenění soupeře, ale je těžké odhadnout, co se v hlavách některých kluků děje. Vyrobili jsme dva hloupé fauly a skoro dvě minuty se bránili ve třech proti pěti. Chybovali nejzkušenější hráči - Víťa Pelc, Pepík Daněk, bylo tam nějaké hákování ve středním pásmu… Soupeř to okamžitě potrestal. Bylo to 3:2.

Naštěstí nám v sobotu fungovaly, ve kterých jsme vsítili čtyři branky a odskočili na 5:2. Byly čtyři minuty do konce zápasu a Michal Brida naivní přihrávkou namazal soupeři před vlastní bránu. Tomáš Kohn to vůbec nečekal. Bylo to 5:3 a před námi hodně času. Myslel jsem, že dostanu infarkt, Michal to pak dost slízl. Je pravda, že se kluci v této kategorii pořád hokej ještě učí, ale tohle se prostě nedělá. Takže jsem ho pak posadil a Míša zbytek zápasu sledoval ze střídačky. Naštěstí se nám podařilo dát šestý gól a pak už jsme hru kontrolovali, byť jsme se nevyvarovali některých chyb. Tomáš Kohn pak čelil několika těžkým střelám, takže jsme si pak vzali time-out. Náskok 6:3 se může zdát jako velký, ale to v hokeji nic neznamená. Jsme rádi, že se nám podařilo dovést utkání do vítězného konce. Podle tabulky bychom měli být na 98% v první čtverce po základní části. Zbývají tři zápasy do konce základní části a my věříme, že už se nám to podaří. Jsme tomu hodně blízko.“

Předchozí díly:

Jackovy zápisky #7 – Bude to boj do posledního kola (2.11.2010)
Jackovy zápisky #6 – Jedině přes porážky se můžeme dostat k vítězství (26.10.2010)
Jackovy zápisky #5 – Nemusíme se klepat o každý bod, ale uvidíme, co bude dál (10.10.2010)
Jackovy zápisky #4 – Za vyhrané derby se Zlínem si kluci zaslouží pochvalu (4.10.2010)
Jackovy zápisky #3 – Ondra Slováček to vzal na sebe a rozhodl (21.9.2010)
Jackovy zápisky #2 – Na tabulku se nám zatím dívá dobře (13.9.2010)
Jackovy zápisky #1 – Čtyři body na úvod, to je slušný výsledek (6.9.2010)