DĚKUJEME VŠEM FANOUŠKŮM ZA SKVĚLOU SEZÓNU

Historické fotografie (50. - 90. léta)

Tip 1: Fotky jsou rozklikávací. Klepnete-li na fotografii, otevře se vám v novém okně.

Tip 2: Vlastníte staré fotografie hokejového Vsetína? Můžete nám je poskytnout? Přispějte k většímu poznání historie nejpopulárnějšího sportu v regionu! Ozvěte se nám na adresu redakce.vsetin@gmail.com a získejte na oplátku drobný dárek z hokejového e-shopu Marken.

Legendární sestavy Zbrojovky, část I. (50. – 70. léta)

1957. Mužstvo Zbrojovky Vsetín po vítězném utkání v Lipníku nad Bečvou 4:14. Psalo se 24. ledna 1957 a Valaši odehráli v rudých dresech utkání Moravské hokejové divize. Horní řada zleva: Navrátil, Holec, Macourek, Spilka, Donáth. Dolní řada: Jiří Straděj, Černotík, brankář Procházka, Stanislav Straděj, Koňařík. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1974. Hráči druholigové Zbrojovky Vsetín na ledě tehdejšího Gottwaldova, jak ostatně signalizuje i znak G v pozadí. „Byli jsme tam tenkrát na soustředění,“ vzpomíná Ivan Tesařík (na fotografii třetí zprava). Horní řada zleva: Svojše, ?, Hambálek, Lang, Jašek, Vlček, Trtík, Tesařík, Šelešovský, Hedvábný. Dolní řada zleva: Šefr, Kroupa, Křiva, Semrád, Čelůstka, Cunda, Blažek. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1975. Hned následující rok se Vsetín fotografuje na domácím – otevřeném – stadionu. Sestava doznává mírných změn. Horní řada zleva: Augusta, Zelenický, Tesařík, Tomaník, Trtík, Hambálek, Šelešovský, Duba. Dolní řada zleva: Kroupa, Vlček, Šefr, Lang, Kuňák, Blažek. Sedící: brankář Křiva, Janošek, brankář Levč, trenér Svojše, brankář Semrád, Hedvábný. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1976. Vsetínští dorostenci získali v sezóně 1975/76 prvenství ve II. lize a pod vedením trenéra Stanislava Palečka vybojovali nejvyšší soutěž. Dorosteneckou 1. ligu (Moravská skupina) hráli Valaši v následujícím ročníku 1976/ 1977. Soutěž se hrála čtyřkolově za účasti osmi mužstev. Při gólovém objetí jsou na fotografii zachyceni Radek Valchář se Stanislavem Dančákem (součastný ledař s rolbou). V útoku této trojice hrával Petr Husička, jenž patřil k nejlepším střelcům dorostu Vsetína. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1977. Týmová fotografie vsetínských dorostenců, působících v sezóně 1976/77 v nejvyšší soutěži. „Tehdy se v naší generaci sešlo několik výjimečných hráčů a měli jsme výborného trenéra Standu Palečka. V nejvyšší soutěži jsme působili trochu jako rarita. Když jsme do ní postoupili, byli jsme jediný tým, který hrál na otevřeném stadionu. Každý soupeř na to vždycky hleděl. Ale někdy nám to i pomáhalo,“ vzpomíná útočník Petr Husička (na fotografii sedí druhý zleva).

„Když jsme přišli na led a sněžilo, museli jsme to nejdřív shrabat a pak trénovat. Nebo třeba trénink v polovině přerušit a zase led upravit. My jsme na to byli zvyklí, ale spousta soupeřů vůbec. Škoda, že jsme v nejvyšší soutěži vydrželi jenom jeden rok, brzy jsme totiž dost nešťastně spadli. Hráli jsme zápasy na deset dvanáct lidí a měli úplně jiné podmínky než mužstva, se kterými jsme hrávali. Když do Vsetína přijeli hráči Vítkovic, ubytovali se v hotelu Vsacan, tam přespali a druhý den s námi hráli. Když jsme přijeli my do Vítkovic, tak jsme hráli až po zápase domácích s Českými Budějovicemi, to znamená o půl deváté. Skončili jsme o půl jedenácté, osprchovali se a jeli domů. Vrátili jsme se po půlnoci a ráno v osm hodin jsme jeli na další zápas. Dnešní asistent hlavního trenéra Slávek Plachtovič, který bydlel v Ústí, byl třeba tak utahaný, že sedl ve Vsetíně na vlak, usnul a probral se až v Horní Lidči. Byly to takové pionýrské časy, ale přesto to bylo úplně famózní. Muži tehdy spadli do krajského přeboru, takže my měli obrovskou diváckou podporu. Chodilo se na nás,“ říká Husička. Autorem fotografie je Julius Ficek

Stavba a zastřešení zimního stadionu (60. - 70. léta)

1964. V průběhu padesátých a šedesátých let se úroveň hokeje stále zvyšovala. Proto už potřebám vsetínských hokejistů nestačilo přírodní kluziště na Tyršově ulici. V roce 1962 tak bylo započato s výstavbou stálého zimního stadionu s umělou ledovou plochou na Lapači. Po dvou letech usilovné práce se Vsetín dočkal nového kluziště, nejdříve jen s přírodní plochou, a od roku 1966 s umělou ledovou plochou. Fotografie zachycuje areál na Lapači 26. dubna 1964, kde mladíci vybírají cihly pro stavbu. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1964. Práce na stadionu jsou v plné proudu. Momentka pochází z jara 1964 a zachycuje míchačku zpracovávající beton. Je po dešti, povšimněte si efektních odrazů v kalužích. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1964. Konec dřiny. Po dvou letech usilovné práce je nová ledová plocha na Lapači hotová, jak dokládá fotografie z 8. června 1964. Vsetínští hokejisté se v dalších letech pokoušeli postoupit z krajského přeboru do vyšší soutěže. Byla proto zahájena úzká spolupráce s hokejovým oddílem TJ Gottwaldov a do Vsetína přešla celá řada tamních hráčů, včetně trenérů. Příprava mužstva byla zkvalitněna a konečně v sezóně 1968-69 si pod vedením trenéra Poláčka vybojovali hráči Zbrojovky Vsetín účast v II. hokejové lize. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1978. Vsetínský zimák těšně před začátkem zastřešování. V budově, kde dnes sídlí prodejna suvenýrů Lexa sport nebo fitness centrum Atlantik, sloužila na konci sedmdesátých let jako šatny domácích a hostujících celků. Stejně jako na fotografii ze září 1978. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1979. Na sklonku sedmdesátých let bylo započato se stavbou první etapy zastřešení, která v sobě zahrnovala zbudování základů, nosných pilířů a ocelové konstrukce. Stavba byla prováděna za velmi složitých podmínek, protože nová hala s kapacitou 5.400 diváků se stavěla nad původní ledovou plochou. Celá výstavba probíhala za intenzivní pomoci vsetínské veřejnosti. Pro zajímavost: podle tehdejších informací bylo na stavbě v období let 1979-1984 odpracováno celkem 95 200 brigádnických hodin. Výstavba kryté haly zimního stadionu byla jednou z největších stavebních akcí prováděných v tělovýchovné jednotě. Autorem fotografie je Julius Ficek

Legendární sestavy Zbrojovky, část II. (80. – 90. léta)

1981. Se začátkem osmdesátých let měli vsetínští hokejisté k dispozici zastřešený stadion Na Lapači. Fotografie zachycuje mužstvo Zbrojovky necelý rok před zastřešením, v zimě 1981. Jak je z fotky patrné, hráči z tehdejšího kádru jsou dodnes se vsetínským klubem spojeni. Jako například hospodář Ivan Tesařík (v horní řadě druhý z leva), trenér juniorů Jaroslav Plachtovič (osmý zleva) nebo ředitel zimního stadionu Petr Propš (druhý zprava). Tito hráči tehdy hájili barvy Vsetína v Krajském přeboru Severomoravského kraje „Když na otevřeném kluzišti začalo pršet nebo sněžit, skoro jsme dresy neunesli, jak byly těžké,“ vzpomínal na dobu před zastřešením zimního stadionu Ladislav Maršalík. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1984. O tři roky později už vidíme Zbrojovku Vsetín na ledě zastřešené, kryté haly, která dala předpoklad k vzestupu hokeje na Valašsku. Spodní řada zleva: Petr Dlapa, Josef Augusta, Jaroslav Janůš, Ladislav Minařík, Radomír Kašpar, Miroslav Kopistka. Stojící: Karel Luzar (trenér), Ctirad Valchář, Zdeněk Markytán (kustod), Petr Propš, Radek Velička, Ladislav Maršalík, Petr Kovář, Jaroslav Zubíček, Josef Václavík, Jaroslav Vlček, Bronislav Labaj, Radek Důbravský, Jaromír Střítezský, Milan Hána, Stanislav Paleček (trenér) a Josef Skýpala (masér). Zbrojovka je zde zachycena dva roky před návratem do druhé ligy a autorem fotografie je Julius Ficek. .

1989. V revolučním roce 1989 působila v řadách vsetínských hokejistů celá řada hráčů ze Zlína. Dokládá to i naše fotografie, na níž vidíme například Leona Wesleyho, Radka Pšurného nebo Jiřího Korčáka, jehož syn dnes hraje rovněž za Vsetín. Horní řada zleva: Igor Kubiš, Radek Kašpar, Jiří Korčák, Richard Šebestů, Zdeněk Okál, Gustav Peterka, Karel Horešovský. Prostřední řada zleva: Ivan Tesařík (hospodář a tajemník), Radek Pšurný, Ivo Fišer, Stanislav Růžička, Oldřich Štefl, Ivan Nečas, Ctirad Valchář, Petr Hložek, R. Kovařík (kustod), Josef Holubec (předseda). Dolní řada zleva: Miroslav Kubo, Zdislav Tabara, Petr Husička, Jiří Vodák (asistent trenéra), Ivo Pešat, Jan Trnka (trenér), Luděk Pelc, Leon Wesley, Zdeněk Řezníček. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1993. Úspěchy valašského klubu v devadesátých letech jsou spojeny s podnikatelem Romanem Zubíkem, jenž byl jedním ze strůjců „vsetínského zázraku“. Zubík = Vsetín. Tak zjednodušeně zněla rovnice, jež platila mezi léty 1993 a 2001. „V době, kdy se Vsetín motal na chvostu 1.ligy, jsme začali z naší firmy uvolňovat peníze, aby se tým posunul někde do středu tabulky,“ vzpomínal po letech Roman Zubík, na fotografii první zleva. „Takže jsme ze Zlína platili hráče Mařáka nebo Miroslava Stavjaňu. Roli hrálo i to, že se mnou pracoval pan Mařák starší. Tímto jsme ale přičichli k hokeji a následující sezónu jsme si řekli, že bychom zkusili 1.ligu vyhrát. Za tím účelem jsme začali shánět další hráče. Z Německa jsme přivedli Rosťu Vlacha, z Hodonína Romana Čechmánka. Zlínskému klubu jsem vyplácel peníze za dalších asi šest hráčů a také bylo dobré, že k nám ze Slovanu Bratislava přišli Ivan Dornič s dnešním jednatelem Stanislavem Pavelcem. Na baráž jsme se posílili Tondou Stavjaňou a Tomášem Kapustou.“ Autorem fotografie je Julius Ficek.

1993. V sezóně 1993/94 se Zbrojovce Vsetín podařilo vyhrát první ligu a postoupit do nejvyšší soutěže. V nových zeleno-žlutých dresech se takto fotil tým na podzim 1993. „Pro to období je charakteristická velká euforie,“ vzpomínal později Josef Turek, který jako hráč postoupil se Vsetínem do extraligy a coby trenér dovedl jeho juniorku dvakrát k mistrovskému titulu. Necháme jej pokračovat dál: „Já jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Pan Štefl za mnou přijel do Plzně a řekl mi, že tvoří ve Vsetíně kádr a že by chtěli do čtyř nebo pěti let postoupit. Takže brali mladší hráče z extraligy s perspektivou do budoucna. Nakonec se tu v létě sešla skvělá parta lidí, která dostala kvalitní suchou přípravu od trenéra Valáška a asistenta Tabary. Lidi ve městě hokejem žili, na první přípravný zápas proti slovenskému Martinu byla vyprodaná hala. Je to víc než deset let, ale mám to teď úplně před sebou. Vyhráli jsme deset jedna, bylo to něco úžasného. Byl to už náznak, že ta sezona nebude jenom tak. Do Vánoc jsme se rozehráli a nakonec zjistili, že nemáme konkurenci. Poráželi jsme týmy ze špičky. O svátcích za námi přišli funkcionáři Husička se Zubíkem a řekli nám, že vzhledem k našim výsledkům přehodnotili situaci. Postoupit do nejvyšší soutěže zkusíme už tuto sezónu. Ta byla nakonec fantastická, snad jenom čtyřikrát jsme prohráli. Podmínky, jaké byly v prvoligovém Vsetíně, neměla ani Plzeň,“ vzpomínal Josef Turek.

Horní řada zleva: Stanislav Pavelec, Martin Pospíšil, Miroslav Stavjaňa, Josef Turek, Richard Šebestů, Vlastimil Vajdák, Zbyněk Mařák, Miroslav Barus, Libor Forch. Prostřední řada zleva: Petr Propš (ředitel ZS), Karel Horešovský, Jiří Weintritt, Daniel Vrla, Marek Tichý, Rostislav Vlach, Daniel Horák, Petr Marek, Stanislav Beneš, Tomáš Stříteský. Dolní řada zleva: Roman Čechmánek, Zdislav Tabara (asistent trenéra), Radim Raděvič, Petr Husička (prezident), Ivan Dornič, Roman Zubík (viceprezident), Michal Tomek, Horst Valášek (trenér), Ivo Pešat.

Zlatá léta devadesátá I. (1994 - 1995)

1994. Trenérská dvojice Horst Valášek a Zdislav Tabara v šatně před tréninkem. Valášek trénoval Vsetín od roku 1993 a postoupil s ním do extraligy. Jako hlavní trenér vedl Valachy v prvních dvou extraligových sezónách, potom se rodák z Opavy přesunul do Zlína, kde pracuje dodnes. Valášek nejprve Berany trénoval, po čase se stal dokonce sportovním manažerem. Dnes působí u přípravky.

Jeho vsetínský parťák Zdislav Tabara zažil jako trenér Vsetína postup do nejvyšší soutěže v sezoně 1993-94. Coby Valáškův asistent vybojoval s HC Dadák v premiérové extraligové sezóně i mistrovský titul a se stejným partnerem první místo obhájili i o rok později. Získat titul se Zdislavu Tabarovi podařilo ještě čtyřikrát. Dvakrát s Janem Nelibou, jednou s Miroslavem Venkrbcem, v sezoně 1997-98 vedl celek sám.

Tabara stál na vsetínské střídačce nepřetržitě 12 sezon, což se žádnému z jeho extraligových kolegů nepodařilo. Ze Vsetína byl odvolán v průběhu neúspěšné sezóny 2004-05, ovšem vrátil se jako trenér juniorů o tři roky později. Po dlouhé a těžké nemoci zemřel Zdislav Tabara v lednu 2008. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1994. Antonín Stavjaňa při autogramiádě. Reprezentační obránce Stavjaňa posílil Vsetín v baráži o extraligu na jaře 1994 a zůstal zde až do roku 1998. Za tu dobu stihl ve službách Vsetína získat nejen čtyři tituly mistra republiky, ale i trofej pro nejlepšího obránce v roce 1997 (v jeho sbírce už třetí - 1987, 1995, 1997) a stal se nejlepším veteránem v sezóně 1997/98, po níž ukončil kariéru.

Jako trenér se do Vsetína vrátil v průběhu výlukové sezóny 2004/2005, kdy vedl tým společně s Janem Nelibou a Jiřím Režnarem, ale s tehdejším vedením se nerozešel v nejlepším. „Když manažera Štefla přejede auto, tak klub bude řídit kdo? Uklízečka?“ ptal se dnešní kouč Slovanu Bratislava. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1994. Tomáš Sršeň nastupuje k zápasu, za ním kráčí Josef Beránek. Sršeň byl jako hráč vyhlášeným bouřlivákem. Na ledě i mimo něj. Dnes je vlastníkem, sportovním manažerem a koučem druholigového Uničova, se kterým nastupuje proti VHK. „Vždycky když jedu kolem Vsetína a vidím z dálky zimní stadion, usměju se a vzpomenu si na devadesátá léta. Byly to nejlepší roky mé hokejové kariéry. Získal jsem se Vsetínem pět titulů a byla tady výborná parta,“ vzpomínal po jednom ze vzájemných zápasů Sršeň, který má dodnes na Valašsku řadu přátel. „Ale stýkáme se víceméně jenom během sezóny, protože každý má svých starostí dost. Standa Pavelec s Lexou Jaškinem mají na starost práci ve Vsetíně, já zase v Uničově. Moc času není, ale vždycky rádi pokecáme, když se vidíme. Třeba po zápase. A dáme si nějakou tu slivovičku,“ usmíval se. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1994. Galkin gestikuluje na střídačce. Drobný útočník Andrej Galkin působil ve Vsetíně v letech 1994 – 1998. Sezónu 1998/1999 strávil v dresu Opavy, poté se přesunul zpět do Ruska. Rodák z Voskresensku získal na Valašsku čtyři mistrovské tituly, byl členem úderné elitní formace Beránek – Galkin – Sršeň a nejvíce řádil v Evropské lize v roce 1998. Devíti body (5+4) v šesti utkáních se rozhodující měrou podílel na bronzových medailích Vsetína.

Galkin hrál naposledy soutěž srovnatelnou s českým krajským přeborem za ruský tým HK Ryazan. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1995. Kapitán Vlach a trenér Valášek na triumfální jízdě po stadionu s pohárem pro mistra republiky. Na jaře 1995 získal Vsetín první mistrovský titul, když finále proti rivalovi ze Zlína rozhodl legendární brankou právě kapitán Valachů Rostislav Vlach. V prodloužení rozhodujícího zápasu se za zlínskou brankou zmocnil puku, který zasunul mezi betony nic netušícího Jaroslava Kameše.

Na gól, jenž vešel do dějin, vzpomínal později k knize Hokejový svět Rostislava Vlacha: „Po bully byl kotouč nahozen do obranné třetiny Zlína. Jako střední útočník jsem měl za úkol napadat soupeřova obránce, přebírajícího puk. Byl to obránce Kowalczyk, který s ním zajel za vlastní branku, kde zůstala kaluž vody po předešlé úpravě ledu. Kowalczyk hledal spoluhráče, kterému rozehraje. V tom okamžiku se kotouč ve vodě zastavil. Byla to vteřina, možná dvě. Měl jsem k puku dost blízko. Získal jsem jej a blesklo mi hlavou, že bych mohl brankáře Kameše, který to vůbec nečekal, překvapit a dát gól. Zkusil jsem to mezi betony, puk prošel.“ Vlachův zásah odstartoval triumfální cestu zelenožlutých napříč devadesátými léty. Autorem fotografie je Julius Ficek.

Zlatá léta devadesátá II. (1996 - 1997)

1996. A ještě jednou Tomáš Sršeň. Tentokrát s brankářem Romanem Čechmánkem a mistrovskou trofejí slaví druhý vsetínský triumf. Před několika okamžiky Valaši porazili ve finále Litvínov a stadion Na Lapači bouří radostí. „V první extraligové sezóně jsme neměli co ztratit. Přišel neznámý mančaft, který měl štěstí, a protože všechno klaplo, získal první místo. V dalších letech přicházeli lepší a lepší hráči a soupeři z nás měli respekt. My to už brali tak, že pro nás není úspěch finále, ale titul. Proto byl pro nás začátek play off těžký. Museli jsme se dostat do zápasového rytmu a na vítěznou notu,“ vzpomínal Sršeň. „Ostatní mančafty překvapovaly, překvapovaly, pak se dostaly do finále a to pro ně byl obrovský úspěch. A už možná trošku polevily v koncentraci. Kdežto my ne, protože jsme brali jen vítězství. Možná to vypadá namyšleně, ale v situaci, která tehda byla, se nic jiného nebralo.“ Autorem fotky je Julius Ficek.

1996. Obránce Alexej Jaškin pozoruje ze střídačky mistrovské utkání, po jeho levici vidíme útočníka Ivana Padělka a dalšího obránce Pavla Zubíčka. Ruský bek přišel do Vsetína v roce 1994 a s valašským klubem zažil postup do extraligy a všech šest mistrovských titulů. Po ukončení kariéry v roce 2005 pracoval jako sportovní manažer Vsetínské hokejové, od roku 2008 vykonává stejnou funkci v nástupnické organizaci – Valašském hokejovém klubu. Autorem fotografie je Julius Ficek.

1997. Radim Tesařík prožil v devadesátých letech zvláštní období. Byl odchovancem Vsetína, který ale hrál pouze 1.ligu. Proto se talentovaný obránce vydal přes Syrákov do sousedního Zlína, v jehož dresu vstoupil do extraligy. Na jaře 1995 se ještě musel sklonit před zeleno-žlutou mašinou, od sezóny 1997/1998 už ale válčil za svůj mateřský klub. „Že jsem nebyl u prvního vsetínského titulu? Na jednu stranu mě to mrzelo, ale na druhou jsem ze Vsetína odcházel v době, kdy tady nic nebylo. Hrála se tu druhá národní a nikdo nemohl vědět, že přijde Roman Zubík a udělá z toho takovou továrnu na zlaté medaile,“ řekl Radim Tesařík. Autorem fotky je Julius Ficek.

1997. Na jaře 2007 slavili vsetínští hokejisté třetí mistrovský titul. Byl u toho i Jiří Dopita, ikona klubu a od odchodu Rostislava Vlacha jeho kapitán. Urostlý centr působil na Valašsku v letech 1995 – 2001, získal zde pět mistrovských titulů a jednu stříbrnou medaili. V roce 2001 se vydal zkusit štěstí do NHL, poté hrál za Olomouc, Pardubice, Znojmo a naposledy Kometu Brno. Dopita je čestným občanem města Vsetín. „Pokud chce mít někdo kvalitu, musí si za ni zaplatit. Myslím, že to tak není jenom ve sportu. Samozřejmě se nemůžeme rovnat se západní Evropou nebo Amerikou, ale je to tak i u nás,“ říká dnes Jiří Dopita ke svému vsetínskému angažmá. „Druhá věc je ta, že v hokeji to kolikrát není ani otázka peněz. Pokud se chce mladý hráč zlepšovat, jde do kvalitního týmu, kde zažije pocit vítězství a naučí se vyhrávat. Když by šel do jiného týmu, dostal by možná víc peněz, ale zase po hokejové stránce by to měl jinak. Vsetín přispěl ke zkvalitnění soutěže.“ Autorem fotografie je Julius Ficek.

1997. Rostislav Vlach s posledním mistrovským pohárem, který ve vsetínském dresu získal. V sezóně 1996/1997 utrpěl zranění kotníku a celé play off sehrál se šrouby v noze. „Nebylo to až takové špatné. Konzultoval jsem to i s doktory. Prostě nebyl čas šrouby z kotníku vytáhnout, tak jsme si řekli, že to provedeme až po sezóně. Vyloženě jsem šrouby necítil, spíše jsem měl problémy s pohyblivostí kotníku, která byla omezená. Dopředu a do boku jsem kotníkem mohl hýbat pouze do určitého úhlu, víc mě to nepustilo. V některých fázích bruslení mě to omezovalo a vadilo i z hlediska toho, že se to pak odrazilo na zádech. Bolela mne a špatně se mi dýchalo. Ale nešlo o nějakou hrdinskou zásluhu,“ odmítal chválu Vlach, jenž se v roce 1997 podíval ve svých pětatřiceti letech na MS do Finska a získal s českou reprezentací bronzovou medaili. Ze Vsetína odešel během následující sezóny, několikrát se vrátil a v roce 2005 zde ukončil aktivní kariéru. Do vyloučení klubu z extraligy v roce 2007 působil ve Vsetíně jako trenér. Autorem fotky je Julius Ficek.

Autorská práva

Na fotografie zveřejněné na www.hc-vsetin.cz se vztahuje autorský zákon a jakékoli jejich užití bez souhlasu eSports.cz s.r.o. je zakázáno.