Vstupenky online

Mám pocit nedokončené práce, ohlíží se za zkrácenou sezonou Jiří Dopita

Redakce • 16.03.2020

Z důvodů, které jsou všem známé, byla sezona 2019/2020 předčasně ukončena. Na boje v play-off nedošlo, do extraligy postoupil vítěz dlouhodobé části z Českých Budějovic. Hokej si v současné době vybírá oddechový čas. „Opatření vnímám jako nutné zlo, nikdo z nás to neovlivní. Jde o to, abychom se toho problému co nejdříve zbavili. Beru situaci tak, jak je,“ říká Jiří Dopita, trenér vsetínských hokejistů, kteří pod ním ve své třetí sezoně v Chance lize získali pomyslné bronzové medaile. Jak se zkušený kouč ohlíží za zkráceným ročníkem?

Jaké ve vás převládají pocity z předčasně ukončené sezony?
Smíšené. Asi každý z nás doufal, že sezona skončí jinak, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. České Budějovice postoupily právem a zaslouženě. Ač jsme si mohli myslet, že v play-off budeme hrát dobře a prát se o postup do extraligy, tak vzhledem k průběhu odehrané sezony si Motor postup zasloužil. Musíme to takto přijmout.

Vraťme se na začátek, do loňského léta. Byli jste spokojení s tím, jak se vám podařilo kádr poskládat?
Každý skládá mančaft s tím, že ho chce mít stejně dobrý nebo ještě lepší než v předchozí sezoně. Vezmu to zeširoka. Každý rok, co jsem tu doposud byl, se nám podařil nějaký progres. Každá sezona byla o něco lepší, než ta předchozí. Jenomže doposud jsme všechny sezony hodnotili až po jejich konci. Tuhle hodnotíme po základní části, kde to nebylo úplně ideální. A pak už jsou to jen dohady, kažý by mohl říct, že by v následném play-off soutěž vyhrál. Jsou to jen spekulace. Znovu říkám: Vzhledem k tomu, jak sezona vypadala, si Motor postup zasloužil. Zároveň my jsme byli přesvědčeni, že když se nám uzdraví všichni marodi a budeme mít kádr konečně kompletní, je v našich silách být konkurenceschopní a České Budějovice hodně potrápit. To už se ale nedozvíme.

Vstup do sezony vám nevyšel podle představ, z úvodních dvou kol jste získali jeden bod. Byla to daň za poměrně silný zásah do kádru z předchozího roku?
Asi ano. Těch změn bylo víc, protože jsme chtěli udělat zase o ten krok výš. Je to jen na papíře, ale já si myslím, že mančaft měl na to, aby hrál líp. Celou sezonu nás doprovázela zranění klíčových hráčů a to i posil. Co se týče skládání sestavy, nebylo to celou sezonu ideální. I tak si však nemyslím, že by tato sezona byla nepovedená. Když se podíváte na extraligu, máte tam Kometu nebo Hradec Králové, ambiciózní mužstva, která se v tabulce také pohybovala jinde, než asi chtěla. My jsme se v nadstavbové části motali kolem třetího místa. Ale samozřejmě každý se věnuje hokeji proto, aby hrál co nejlíp.

Každá sezona je trochu jiná. Je to i o tom, jak si co sedne?
Jde o to, jak si sednou hráči, jejich zdraví… Těch vlivů je vždy víc. Myslím, že vzhledem k průběhu sezony se nebude uplynulý ročník hodnotit jako propadák, alespoň z mého pohledu.

Snažíte se, aby se hráči nebáli směrem dopředu tvořit, byť to někdy může být kostrbaté, dáváte jim důvěru…
Hráči tomu musí věřit. Pro spoustu kluků je jednoduché hrát jednoduchý hokej, aby nemuseli tolik přemýšlet. Valná většina je jich dnes takto vychovávána. Ale to je špatně. Proto je český hokej tam, kde je. Nevychováváme přemýšlivé typy, máme hráče vesměs jednoho jak druhého. Když se pak objeví výjimka, hrozně vyletí. Je to vidět v extralize, třeba Milan Gulaš je hokejista, který se nebojí hrát, přemýšlí. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby dnes hráli hokejisté z mé éry, hrají to pořád. Hokejistů, kteří chtějí přemýšlet, je čím dál míň. Proto je ta práce někdy složitější, ale je to moje vize, jak by měl hokej vypadat. Kvůli tomu, jestli jsme druzí, třetí, čtvrtí nebo pátí nebudu měnit to, proč tu práci dělám. Já trénuji proto, abych kluky něco naučil, a ne abych se někde za každou cenu udržel. Za mnou musí být vidět nějaká práce a myslím, že za čtyři roky, co jsem tady byl, vidět byla.

Je takový přístup i o velké trpělivosti?
Samozřejmě, každý má nějakou vizi. Hlavně Chance liga by měla sloužit tomu, aby se hráči vychovávali. Ne abychom hráli jen na výsledky. Ty jsou samozřejmě důležité, ale věřím, že i s tím hokejem, co jsme hráli, se výsledky dají uhrát. Neříkám, že to je vždy ideální, ale mě by nebavilo hráčům říkat: Hoď kotouč tam a tam, jeď rovně, teď to nastřel, teď se vracej… Hokej je pěkná hra, ale musí to tak všichni hráči chtít hrát. Já jako hráč jsem chtěl takový hokej hrát, a proto mě bavil.

Jsou ve vašich očích už nějaké výsledky této práce, nebo je to ještě běh na dlouhou trať?
Neříkám, že úplně hokejově, ale když si vezmeme příklad Davida Vítka nebo Vojty Šilhavého, tak na těch klucích je vidět posun hrozně moc. Kluci pracují se mnou čtyři roky. Kdo by tehdy řekl, že mohou být plně platnými hráči první ligy? Na klucích je vidět obrovský kus práce a velký progres. Je to cesta, ale je třeba mít ten správný typ hráčů.

Souvisí správný typ hráčů i s letošními přesilovkami, u kterých jste měli využití 16,49 procent?
Není to jen u nás, podívejte se na extraligu. V týmech je v uvozovkách úplně jiný level hráčů, a jak vypadaly jejich přesilovky. Leckdy mnohem hůře než u nás. Je to o trpělivosti. Přesilovku tvořili hlavně dva až tři hráči a letos se bohužel kluci trochu hledali.

Jaký dojem si ze sezony odnesete?
Cítím pocit nedodělané práce. Všichni jsme věřili tomu, že si tým sedne v tu pravou chvíli. Teď už si můžeme říkat, co chceme, třeba by si to sedlo, třeba bychom vypadli v prvním kole, to už se nedozvíme. Týmu jsme věřili a byl dostatečně kvalitní na to, aby v play-off dobrý výsledek udělal.

Máte představu, co bude dále?
Nevím. S nikým jsem zatím nemluvil. Uvidíme. Je otázkou, kdy hokej bude pokračovat, jestli o mě bude zájem a také jestli budu mít zájem já.

A máte chuť ve Vsetíně pokračovat?
Momentálně nevím. Jsem na vážkách. Musím to zvážit, protože z určitého pohledu byla tato sezona pro mě ponaučením ohledně mé práce, mého přístupu a přístupu některých hráčů. Těch otázek je více. Musíme si s vedením klubu ohledně toho sednout a všechno probrat. Třeba k tomu nedojde a přijde jiný trenér a bude to vyřešené.

Není to klasický pocit po každé náročné sezoně?
Je to tak vždycky. Hlavně chci být tam, kde je o mě zájem. Ani jako trenér, ani jako hráč jsem se nikdy nikam netlačil. Musím cítit, že ten klub mě chce a věří tomu, co dělám. Pokud najdeme nějakou další společnou řeč, tak může být. Jestli třeba má vedení v plánu jiného trenéra, to já nevím. Pro mě je to otevřené, ale nebudu dělat něco jen proto, abych se někde udržel a někomu zalíbil. Mám svou hokejovou filozofii a věřím tomu, že ji dělám správně. Samozřejmě člověk chyby dělá, ale já bych z pohledu trénování, taktiky a dalších věcí nic neměnil.

banner pod článkem