Vstupenky online

Lukáš Buchta se těší na fanoušky. Když hraji před vyprodaným stadionem, můj výkon roste, říká

Redakce • 08.05.2021

V sedmnácti letech se vydal do zámoří, kde v juniorské USHL a univerzitní NCAA odehrál dohromady pět sezon. Po návratu oblékal dres rodného Zlína a Slavie, nyní bude obránce Lukáš Buchta bojovat za zelenožluté barvy. „Agent mi řekl, že by měl o mě zájem Vsetín. Sešli jsme se s panem Tesaříkem, Tobolou a Stantienem. Měl jsem z našeho rozhovoru velmi dobrý pocit, rozhodl jsem se poměrně rychle,“ popisuje vítěz Clark Cupu z roku 2015, co předcházelo jeho valašské misi. Ta právě začíná.

Sehrála roli i skutečnost, že pocházíte z regionu?
Rozhodně. Šest let jsem byl pryč z domova. Chci být nablízku rodičům a lidem, kteří mi věří. Když mám šanci jít do dobrého klubu, který je ještě k tomu blízko, je to bonus.

V loňském ročníku Chance ligy jste proti Vsetínu nastupoval ve slávistickém dresu. Jak se za sezonou ohlížíte?
Měl jsem dobrý start, ale zbrzdila mě měsíc a půl trvající pauza, kdy se hokej nehrál. Pár zápasů jsem se potom hledal. Když jsem se do toho dostal nazpět, podával jsem pod panem trenérem Štrbou dobré výkony. Následně přišel nový trenér pan Říha a já si musel znovu vybudovat svoji pozici. To se mi podařilo, ale před play-off jsem onemocněl covidem. Úplně jsem z toho vypadl, upřímně jsem hodně zhubnul. Musel jsem se do toho zase dostávat, takže celé předkolo proti Třebíči jsem nehrál, jenom v jednom utkání jsem nastupoval coby sedmý bek. Pravidelně jsem hrál až potom ve čtvrtfinále proti Kladnu.

Takže pro vás obrovsky náročné období…
Nebylo to jednoduché, ale to nebylo pro nikoho. Každý tým to měl náročné. Na druhou stranu mi ta sezona zase něco dala. Musím si vážit toho, co mám, že jsem zdravý, mám rodinu. Zkrátka věci, které bychom možná neřešili, kdyby nás něco takového nepotkalo.

A jak se vám hrálo proti Vsetínu?
Na Lapači jsem neodehrál nějaký exkluzivní zápas, ale na Slavii to bylo lepší. Každopádně Vsetín byl těžký soupeř. Tehdy byl hlavní trenér pan Srdínko, nyní je to pan Stantien, takže systém bude asi trochu jiný. Uvidíme, jak to bude vypadat.

Vsetínské prostředí jste poznal coby soupeř v mládeži. Jak vnímáte cestu, kterou klub za poslední léta urazil?
Upřímně jsem o tom slýchal od hodně lidí už dříve. Odvedlo se tady kus práce. Když jsem na Lapač po dlouhé době přijel, viděl jsem, jak se komplet změnilo zázemí, kabiny jsou nové. Když si vezmete, jaká je doba, tak něco opravit není vůbec jednoduché. Není snadné sehnat peníze. Napadlo mě, že to na Vsetíně šlo hodně dopředu. A když jsem pak viděl, jak Vsetín hraje, řekl jsem si, že do budoucna to je extraligový tým.

Zmínil jste extraligu. Je to pro vás meta?
Určitě by mě lákala. A proč bychom si ji nemohli zahrát se Vsetínem? Věřím, že v nové sezoně budou moci na stadion fanoušci, protože ti vsetínští jsou nejlepší v republice. Vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl pro Vsetín. Když hraji před vyprodaným stadionem, můj výkon roste. V Americe byly vyprodané haly a to mě vždycky vyhecovalo. Vždyť fanoušci jsou důvod, proč hrajeme hokej. Když přijedete někam, kde je na tribuně tři sta diváků, bývá kolikrát těžké se namotivovat.

Jakou zkušenost pro vás znamená pět let strávených v zámoří?
Neskutečnou. Osamostatnil jsem se, naučil anglicky, vybudoval si kontakty. Také jsem si osvojil věci, které bych se v Česku nenaučil, protože jsem musel vystoupit z komfortní zóny. Už jenom to, že jsem si musel vyřídit základní věci, otevřít si bankovní účet. A nebo si přebukovat letenky. Když vám uletí letadlo, neumíte anglicky a jste v New Yorku, jak si bez angličtiny poradíte? Další věci byl time management. Měl jsem třeba v pátek a v sobotu zápas a předtím ve čtvrtek večer těžkou zkoušku. Musíte ji udělat a pak se totálně připravit na pátek. Když odvedete špatný výkon, trenér vás ve velké konkurenci dalších hráčů posadí a další dva týdny si nezahrajete. Tím pádem jsem se naučil plánovat věci dopředu a jsem mnohem efektivnější.

Ve své první sezoně 2014/2015 jste hrál USHL a s týmem Sioux Falls jste dokonce celou soutěž vyhráli. Byl to pro město velký úspěch?
Určitě. Úspěch je i ten, že pět hráčů z toho tým dnes hraje NHL. Navíc všichni kluci kromě jednoho mají univerzitní diplom. To jenom ilustruje, jak to tam fungovalo.

Jak si v porovnání s juniorskou USHL (United States Hockey League) stála univerzitní NCAA (National Collegiate Athletic Association), ve které jste v dresu Omahy strávil další čtyři sezony?
Ta byla ještě o dva levely výš. Bruslařsky, silově. Já navíc hrál v konferenci, kde bylo jenom osm týmů. Hokejisté, kteří hráli první dvě lajny v USHL, šli do této konference. Hrál jste proti nejlepším Američanům konference, což bylo velmi náročné. Pamatuji si svůj první zápas proti Severní Dakotě. Byl jsem v první obraně a nastupoval proti jejich první pětce. Všichni ti hráči jsou dnes v NHL včetně gólmana. Jsou to neskutečné zážitky. Kdybych zůstal v Česku ve Zlíně, nikdy bych tohle neprožil.

Je právě skloubení hokeje s vysokoškolským studiem největším benefitem NCAA?
Řeknu to takto: Kdo vám v dnešní době dá dvě věci najednou? Tady jsme měli možnost hrát hokej na špičkové úrovni a ještě vystudovat obor, jaký chcete. A to zadarmo. Vezměte si, jak je hokej rizikový sport. Kamarád, nebudu ho jmenovat, byl jeden z nejlepších beků na univerzitě. Draftovalo ho Chicago, podepsal nováčkovský kontrakt v NHL. V posledním přípravném zápase ho sestřelil Brad Marchand a měl těžký otřes mozku. Kdyby neměl vysokoškolský titul, co by ten kluk dělal? Takových hráčů máte mraky.

Co bylo na vaší zámořské pouti vůbec nejnáročnější?
Asi celková adaptace, nejde vybrat jeden moment. Ze začátku pro mě byla náročná angličtina. Myslel jsem si, že anglicky umím z gymplu, ale neuměl jsem nic. Také jsem musel pochopit tamní vzdělávací systém, který je úplně jiný, než ten náš. Nevěděl jsem, která bije. A pak udržet se v týmu. Byly tam tak neskutečně náročné tréninky, že jsem první měsíc necítil nohy ani záda. Do toho jsem se musel učit. Pamatuji si, že jsem každý den odcházel z domu v 6:50 a vracel se v deset večer. Když jednu věc neděláte dobře, celé se vám to zhroutí.

Dokážete říct, že jste se v zámoří rozvinul v konkrétních dovednostech?
Určitě to byla technika bruslení, střelby, vypichování puků, na které kladli velký důraz. A pak různé detaily jako dýchání na střídačce nebo studená sprcha před tréninkem či zápasem, aby se tělo nachystalo na psychický a fyzický stres.

Na univerzitě jste získal titul MBA v oboru Finance. Je to pro vás záložní plán, kterému se chcete věnovat po kariéře?
Mám to teď půl na půl. Stíhám oboje, podnikám v oboru.

V pondělí vám začala letní příprava. Jak ji snášíte?
Nevadí mi. Spousta tréninků byla venku. Poslední rok jsme byli zavření buď doma, nebo na zimáku. Jakýkoliv čas strávený venku je pro mě jenom dobře. Trénovali jsme ve Lhotě nebo v Liptále, je tady krásné prostředí, úplně jsem zíral. Spousta lidí si to asi neuvědomuje, protože to vidí každý den. Já viděl, jak škaredé části světa také můžou být. Valašsko, to je krásná, téměř nedotčená příroda.

V minulosti jste absolvoval dva reprezentační kempy. Představuje pro vás národní dres stále výzvu?
Vždycky jsem si chtěl zahrát aspoň jeden zápas za reprezentaci. Cítil jsem, že jsem tomu hodně blízko v době, kdy národní tým vedl pan trenér Říha. Byl jsem na dvou kempech v Přerově a v Jihlavě. Myslím, že se mi oba povedly, cítil jsem, že o mě trenéři mají zájem. Ale vzhledem k tomu, že jsem neměl nějakou exkluzivní sezonu ve Zlíně, to padlo. Ale víte, jak to je. O brankáři Kacetlovi nyní říkají, že je možná nejlepší gólman extraligy a předtím ho nikdo nechtěl. Nikdy nevíte.

banner pod článkem
×
Dnes v 17:00 | Muži
VHK ROBE Vsetín
HC Stadion Litoměřice
×
Dnes v | Dor.
Draci Pars Šumperk
VHK ROBE Vsetín