Letní povídání s Davidem Klimkem

V týmu staršího dorostu působí velice talentovaný útočník, jemuž spoluhráči přezdívají „Kličkus“ nebo „Nepučpuk“. Řeč je o Davidu Klímkovi, odchovanci vsetínského hokeje. Ten se v našem rozhovoru rozpovídal nejen o hokeji, ale i o škole a zdraví, které má vždy vliv na slibně rozjetou kariéru. Mladý útočník udělal loni dojem i na kouče A-týmu Viktora Hlobila. „David se mi líbil, hrál velice dobře. Jde do toho po hlavě a takové hráče mám rád,“ řekl na jeho adresu Hlobil.

Vztah hráč - trenér? Nadstandartní!

Je to časté téma, vztah hráče a trenéra. V případě dvojice kouč Jenáček - hokejista Klímek jde o jednoznačně nadstandartní vztah. „Kouč mi hodně věří, i jako hráči, i jako člověku. Jeho důvěru jsem si získal už loni na letní přípravě, dělám vše naplno. Byl jsem tím mile překvapen, že si mě všiml a oblíbil. Začal mi dávat na ledě hodně prostoru, spoléhal na mě a to mi pomáhalo. O mně je známo, že když se mi nedaří, tak je to špatné. Loni se mi půlku sezóny příliš nedařilo, ale pak jsem to naštěstí prolomil a vrátil jsem kouči jeho důvěru," líčí Klimek.

„Já zkrátka potřebuji vědět, že mi kouč věří a že mám jeho podporu. Určitě mám i svoji hlavu, ale určitě neříkám: Říkej si co chceš a udělám to pak jinak. To ne. Nechám si poradit. Kluci si ze mě dělají srandu, že sem trenérův oblíbenec, mně to ale nevadí, alespoň je sranda v šatně. Kluci si navíc nemají na co stěžovat, trenér měří všem stejně," usmívá se útočník. „Pan Jenáček je hodně impulsivní a to nám pomáhá, všichni dřeme. Trenér je obrovský vsetínský srdcař, úplně mě tím překvapil. Snaží se to přenést i na nás, abychom hráli za klub, za Vsetín, za to, co nosíme na dresu. Líbí se mi tento přístup," chválí svého nadřízeného David.

Hrát někde jinde než na Lapači? Těžko

Trenér staršího dorostu Luboš Jenáček nevěří, že by David Klimek jen tak opustil Vsetín. Tvrdí, že David potřebuje domácí prostředí i důvěru trenéra. „Je pravda, že mi to tady sedí. Mám tady spoustu kamarádů a lidi, kteří mě podporují. Když hráč přijde do cizího prostředí, tak to chvíli trvá, než si vybojuje to místo a ten prostor. Já jsem tady doma, lidi mi tady věří a vkládají do mě naděje," říká vsetínský talent.

„Když člověk začíná s hokejem, tak jednou sní, že bude hrát za muže. Nikdo nesní o dorostu nebo juniorce. Pro někoho je možná druhá liga málo, všichni chtějí extraligu, ale ne každý na ni má. I taťka doma mi říká, že takových hráčů jako ty jsou tisíce, ale třeba jen dva ze sta něco dokážou - toho se drž. Možná to nezní zrovna příliš povzbudivě, ale já vím, jak to myslí. Můj otec chodí na každý náš zápas, přivedl mě k hokeji, dřív tady i hrával. Můj děda tady trénoval, tak mě všichni znali. Všichni mi říkali Tome, protože tak se jmenuje taťka. Ale teď už jsem si tady vybudoval pozici sám," usmívá se David Klímek.

Šikovné ruce vs. labilní psychika

Zajdete-li na zápas staršího dorostu, určitě si brzo všimnete hráče s číslem 24, jeho šikovné ruce a rychlá klička potěší mnoho fanoušků.

„Jsem rád za ty ruce. Já nejsem žádný silový hráč, na to nemám postavu. Jsem rád za techniku, kterou mám, je to moje plus. Nesmím ale usnout na vavřínech a musím rozvíjet i další věci, brusleni a sílu," ví Klimek.

„Chtěl bych dále rozvíjet své kličky, baví mě to. Jednou za mnou přišel pan Pavelec a říkal mi,
že se diví, že jsem ještě nedostal do "držky" za to, že si dělám z protihráče srandu. To mě hodně potěšilo," usmívá se talent ze vsetínské líhně.

„Člověk o tom nesmí moc přemýšlet, buď se klička povede a udělám z protihráče malého kluka a nebo dostanu naloženo. To se mi stalo třeba v Jihlavě, kde jsem to schytal se vším všudy. Mám problémy ještě s koncovkou, mé střely nemají tu správnou razanci, zamířit umím, ale chybí tomu ta rychlost," uvědomuje si své limity Klimek. Pracuje však na tom, aby je odstranil.

„Nemám takovou sílu, jako třeba David Tyralík, ale pracuji na tom. Důležitá je i chladnokrevnost, o mně se ví, že na tom nejsem psychicky nejlépe. Asi jsem se musel v extralize dorostu nejdřív pořadně rozkoukat,“ má jasno vsetínský odchovanec.

Zdraví a škola

Takových hráčů mnoho nenajdete. Pro Davida Klímka má škola přednost před hokejem. Možná je to i kvůli problémům se zády, které by při naplnění těch nejčernějších možných scénářů mohly ukončit jeho slibně rozjetou kariéru. „Možná bude nadcházející sezóna mojí poslední. Moje zdraví není nejlepší a spoluhráči vědí, že mám problémy se zády. To mi v podstatě brání dělat vrcholový sport. Nejsem zase žádný extra talent, abych měl jistotu, že se o mě budou doktoři starat a nic se mi nestane. Určitě bych ale hokej hrál rád dál, kvůli trenérovi i lidem, kteří o mně hezky mluví. Zkrátka miluji hokej, pocit z krásné branky, z povedené kličky i radost z vítězství," líčí talentovaný mladík.

„Doma mi rodiče říkají, že nemám hokeji obětovat vše, slyším, že bylo plno lepších kluků a jak skončili. Od malička jsem vedený k tomu, že na prvním místě je škola. Nikdy jsem nechodil do hokejové třídy jako moji spoluhráči, vždy jsem chodil na jinou školu. Slýchával jsem, že sport je krásná věc, ale není to na celý život, může přijít zranění a co potom. Klidně si hraj hokej, ale na prvním místě bude škola. Když jsem hrál za žáky a donesl jsem špatnou známku, tak jsem nemohl jít na trénink. Musel jsem si známku opravit, byla to pro mě i taková motivace. Škola je základ života, hokej není všechno,“ má jasno tahoun dorostu.

Útok na titul? Nic není nemožné!

Nadcházející sezóna může patřit vsetínskému staršímu dorostu. Kádr zůstal z loňské sezóny takřka pohromadě a povede jej opět oblíbený trenér Jenáček. „Tým máme silný, odešel jen brankář Nechvátal, jinak jsme zůstali pohromadě," pochvaluje si Klimek.

„Loňská sezóna nám posloužila k sehrání a letos bychom měli být ucelený tým, který ví, co chce. Po sezóně si nás pozval trenér a řekl, že letos je hlavní cíl postup do play off. Tam už je to o štěstí a momentální formě. Já myslím, že můžeme i vyhrát, tým na to máme. Musíme všichni táhnout za jeden provaz a hrát to, co jsme hráli druhou půlku v loňské sezóně. Byli jsme skvělý tým, dokázali jsme sami sobě, že dokážeme porazit každého. Věřím, že když se vše sejde, tak můžeme dosáhnout skvělého výsledku. Na Lapači se každému špatně hraje, máme malé kluziště. Když sem přijede nějaký tým z Čech a vidí to tady, tak si řekne, bože co je to za díru, snad to na nás nespadne. A podvědomě nás podcení. Možná si myslí, že kluci z vesnice neumí hrát hokej, ale to se pletou,“ říká bojovně forvard Klímek.