Vstupenky online
ONLINE PRODEJ PERMANENTEK ZDE! | Prázdninová kolekce Léto s VHK v prodeji! | AKTUÁLNÍ POČET PRODANÝCH PERMANENTEK: 170 (k 14.7.)

Osobní ambice nemám, zajímá mě tým, hlásí Antonín Pechanec. Chce Vsetín posunout výš

Redakce • 23.06.2020

Přípravu na třetí sezonu v zelenožlutém dresu mu nakrátko přerušila operace nosu, teď už útočník Antonín Pechanec zase trénuje s týmem. A těší se, až bude na ledě se svými spoluhráči bavit diváky a prát se o nejvyšší příčky. „Věřím, že budeme hrát vysoko v tabulce. Bylo by fajn posunout Vsetín zase někam výš,“ hlásí devětadvacetiletý rodák z Havířova, jenž shodou okolností na Lapači zažil debut v seniorském hokeji.

Do konce prvního bloku letní přípravy zbývá týden. Stříháte už metr?
Sice se blíží volno, ale já ještě musím něco dohnat. Prvních čtrnáct dní jsem totiž trénoval normálně, pak jsem si na dva týdny ale musel dát pohov. Absolvoval jsem operaci nosu, který mi před dvěma lety zlomili. Nemohl jsem dýchat, tak mi rovnali přepážky a čistili sliznici. Ale teď už jsem zase zpátky.

Co vám dá v tréninku nejvíc zabrat?
Asi běhání, nejsem moc dobrý běžec. (úsměv) Zbytek je v pohodě, dokonce mám rád i posilovnu. Jen jsem teď moc nehrál fotbal, právě kvůli nosu. Měl jsem obavu, aby se mi s ním něco nestalo. Teď už mě to ale v ničem neomezuje, právě naopak. Lépe se mi dýchá a cítím se dobře.

Chystáte se v létě někam na dovolenou?
Ještě vůbec nevím, s přítelkyní to řešíme. Čekáme, jak to všechno bude vypadat a možná si někam na chvíli odskočíme. Doufám, že to klapne. Nemám rád někde jen tak ležet, pořád musím něco dělat.

Na Lapači jste doposud odehrál dvě sezony. Jak se za nimi ohlížíte?
První byla famózní. Všechno si sedlo, opravdu se nám to vyvedlo. Loni to bylo celé trochu komplikovanější, ale nakonec to nebylo špatné. Jen škoda, že se to neukázalo i v play-off. Ten konec mrzí asi každého, že se sezona nedohrála. Stalo se, co se stalo, celý svět byl na nějakou dobu ochromený, Doufejme, že už se to nikdy nevrátí.

Co očekáváte od nového ročníku Chance ligy?
Věřím, že budeme hrát vysoko v tabulce. Myslím, že tým se na Vsetíně utvořil dobrý, mohla by být perfektní kabina. Doufám, že se bude dařit celému mančaftu, budeme semknutí a hrát dobře. Osobní ambice nemám, zajímá mě tým. Bylo by fajn posunout Vsetín zase někam výš.

Sledujete, jak se vyvíjí soupisky vašich konkurentů?
Abych pravdu řekl, tak moc ne. Občas se kouknu na mužstva, ve kterých jsem v minulosti působil, jinak to jde mimo mne.

Jsou pro vás ještě specifické zápasy proti Havířovu, kde jste vyrostl?
Musím říct, že ze začátku to tak bylo, ale teď už ne. Když máme hrát proti Havířovu, beru to jako každý jiný zápas. Z doby mého působení v Havířově tam nezbylo moc kluků, se kterými jsem hrával, takže ani neprobíhají nějaké hecovačky.

A naopak – jaké pro vás bylo nastupovat v havířovském dresu proti Vsetínu?
Můj první zápas za A-tým Havířova byl právě ve Vsetíně. Bylo to v září 2010, oba kluby ještě hrály druhou ligu. Pamatuji si, že se utkání nedohrálo, protože po druhé třetině někdo použil pepřák. Na Vsetín jsem potom jezdil vždycky rád i v pozici soupeře, protože tu byla parádní atmosféra. Myslím, že každý sem jezdí rád, ať už hraje za kohokoliv. Vždycky je lepší hrát před plnými tribunami, než když na vás přijde tři sta lidí a vy se na ledě vzájemně slyšíte. To je o ničem.

Ve statistikách máte i starty v nejvyšší soutěži za Třinec a Zlín. Jaká to byla zkušenost?
Musím říct, že výborná. Vyzkoušel jsem si to asi v nejlepším extraligovém klubu, který u nás je, takže to byl velký zážitek. Myslím, že zápasy v obou sezonách, které jsem v Třinci odehrál, se mi celkem povedly. Mám pouze dobré vzpomínky. Jenom je škoda, že se v tom už dál nepokračovalo.

Co chybělo tomu, abyste v Tipsport extralize zanechal hlubší stopu?
Tehdy mě tam chtěli, ale Havířov mne měl pod smlouvou a kluby se mezi sebou nedomluvily. Musel jsem zůstat v Havířově. Vždycky ale tvrdím, že všechno se děje z nějakého důvodu. Nijak negativně se za tím neohlížím, třeba si ještě nejvyšší soutěž zahraji se Vsetínem.

V sezoně 2014/2015 jste byl součástí třineckého mužstva, které to v play-off dotáhlo až do finále. Máte doma schovanou stříbrnou medaili?
Mám ji doma. (úsměv) Zahrát si zápasy play-off, to bylo úžasné. Hrát vyřazovací zápasy o mistra nebo o postup, to je přece pro hokejistu nejvíc. Ve finále nás porazil Litvínov, takže zlatou medaili získal Frolič. (dnešní kondiční trenér VHK Tomáš Frolo – pozn.)

Proč jste se vlastně rozhodl před třemi změnit prostředí a zamířil na Valašsko?
Chtěl jsem něco změnit a jít do ambiciózního klubu, který by chtěl hrát nahoře. To byl jeden důvod. Také jsem se znal z Třince s panem trenérem Dopitou, který si mě tehdy vytáhl do prvního týmu. Hrál jsem i první lajnu, což bylo úžasné. Pan Dopita se nedíval nalevo napravo, jestli je někdo mladý nebo už má jméno. Sestavu dělal podle toho, jak člověk hrál. Takže jsem chtěl jít i za ním. Domluvili jsme se a je fajn, že to vyšlo.

Dá se říct, že jste se ne Vsetíně už usadil?
Dalo by se říct, že už jsem Vsetíňák. (úsměv) Mám tady přítelkyni, byt. Na Vsetíně už jsem zabydlený, nic mi tu nechybí. Navíc to mám kousek do Havířova, kam jezdím za rodiči. Jsem tady zkrátka spokojený.