Je to jeden ze splněných snů, září Frolo po premiéře. Ve Finsku se naučil být profík

Sedmnáctiletý útočník Jakub Frolo má za sebou premiérový start za A-tým Ilvesu Tampere v ostrém zápase, který odehrál v Lize mistrů na ledě Komety Brno. „Je to jeden ze splněných snů,“ říká po utkání, které přihlížela téměř celá rodina a přátelé. A i když se Finsko stalo jeho druhým domovem, díky kterému se osamostatnil, naučil jazyk a poznal, co znamená profesionální přístup, rád se vrací zpátky na Valašsko. „Obzvlášť v zimě, kdy je ve Finsku skoro pořád tma, si uvědomuju, že mi Vsetín chybí,“ přiznává v rozhovoru.

Jakube, jak se vám daří?
Jsem teď po všech stránkách hrozně spokojený. Našel jsem si přítelkyni, trávíme spolu všechen čas, bydlíme spolu, nemůžu být šťastnější. Dva roky jsem byl ve Finsku sám, bylo to občas náročné, když je zima a tma. Kamarádi taky nemají pořád čas, abychom třeba společně něco podnikali. Teď tam mám i takovou tu podporu, kterou si myslím, že člověk potřebuje. Je dobré, když můžete třeba po špatném zápase přijít domů a víte, že tam na vás někdo čeká. A taky si nemusím moc vařit a uklízet (usmívá se).

Takže jste se po dvou sezonách zabydlel?
Ano, myslím si, že tento rok je z hlediska nějakého zabydlování nejlepší. Ani ty roky předtím to ale nebylo špatné. Možná první tři měsíce to bylo takové těžší, protože mi chyběla rodina. Teď už ale nad tím moc nepřemýšlím a i Finsko beru jako domov.

„Je to jeden ze splněných snů.“

Zmiňujete rodinu, byl se někdo z vašich blízkých podívat na zápas v Brně?
Byli tady podle mě všichni, kteří mohli. Snažil jsem se sehnat co nejvíc lístků, co to jen šlo. Pan manažer tady vykulil oči, když jsem mu řekl, že bych chtěl 25 lístků (směje se). Vůbec nevím, jak se tady všichni dostali, jestli šli někde zadním vchodem přes rolbaře (směje se)... Co vím, tak tady ale opravdu bylo tak dvacet pětadvacet lidí, takže celá rodina a všichni kamarádi.

A jaké to bylo pro vás?
Je to jeden ze splněných snů. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale dědečkové a babičky už jsou starší, mají sedmdesát osmdesát let, nevíme, jak dlouho tady ještě s námi budou a vidět je tady při takovém okamžiku je něco neskutečného. Myslím si, že i pro ně to musí být silný zážitek. Jsem hrozně rád, že je můžu aspoň na chvíli vidět a strávit s nimi nějaký čas.

Jak dlouho zůstáváte?
Hrozně rád bych v Česku ještě aspoň na pár dnů zůstal, ale je to naplánované tak, že hned po zápase se jede do Vídně a v pátek ráno letíme, protože o víkendu hrajeme back to back zápasy a musíme se tak dostat co nejdřív domů. Do Vídně jsme přiletěli v úterý pozdě večer a do Brna jsme přijeli kolem půlnoci, takže jsme tady necelý den. Vyloženě jsme přijeli jen na otočku na zápas a letíme hned zpátky domů.

Pro vás to bylo o to speciálnější, že šlo o první ostrý zápas za A-tým. Co to pro vás znamená?
Jsem Ilvesu hrozně vděčný za to, že mi věří. Taky se mi celkově líbí to, jak pracují s mladými hráči a jsem velmi rád, že můžu působit zrovna v takové organizaci, kde i my mladší dostáváme prostor.

„Jsem Ilvesu hrozně vděčný za to, že mi věří.“

Jak jste si užil samotný zápas? Připsal jste si asistenci, hrál jste i přesilovky...
Fanoušci byli v Brně neskuteční. Čekal jsem, že když je to Champions Hockey League, tak přijde málo lidí, ale nakonec bylo skoro vyprodáno, nebo minimálně přišlo daleko víc lidí, než jsem očekával. Byla to paráda, navíc jsme dominovali, celou dobu jsme měli zápas pod kontrolou, takže po první, nebo možná v půlce druhé třetiny už jsem si to začal fakt užívat. Přesilovky teda nebyly úplně dobré, moc jsme to necvičili, ale nebylo to zase ani až tak špatné. Celkově jsem si to moc užil.

Čekal jste, že bude utkání takto jednoznačné a zvítězíte 5:0?
Popravdě ne, ale když jsem před zápasem viděl sestavu Komety, tak jsem si pomyslel, že máme asi lepší tým. Nicméně jsem nečekal, že to bude 5:0. Nevím, jestli Kometa hrála úplně naplno, ale my jsme hráli výborně, neudělali jsme žádnou chybu, výborně nám zachytal gólman. Byli jsme skvělí a k ničemu jsme je nepustili.

Kometa, stejně jako Ilves, nasadila do utkání mladší hráče. Mohlo třeba tohle určit ráz utkání?
Všiml jsem si toho, ale myslím si, že my jsem měli mladší tým než Kometa. Hráli za nás i kluci ročníku 2009 a podle mě se zrovna tady ukázalo, jaký je rozdíl mezi českou a finskou juniorkou. Když se podívám na kluky z finské juniorky, tak jsou úplně někde jinde oproti těm českým, a to je tam rozdíl tří čtyř let. Podle mě i tohle dost rozhodlo, protože i naši mladší kluci hráli opravdu výborně.

Mluvíte o rozdílu v kvalitě juniorské kategorie, jste rád, že jste se rozhodl pro Finsko?
Rozhodně. Tohle je podle mě ten nejlepší krok, jaký jsem mohl udělat. Osamostatnil jsem se, naučil jsem se jazyk, naučil jsem se, jak být profík. Sotva jsem přijel, tak na mě vypustili všechny informace o tom, jak jíst, spát, hlídá se tam opravdu všechno. Monitorují nás na trénincích, takže tam není ani způsob, jak něco ošidit. Naučil jsem se, jak být profík, a hrozně mi to pomohlo.

„Zapnu si každé derby, jinak sleduju výsledky, přál bych si, aby se Vsetínu co nejvíc dařilo.“

Ještě v loňské sezoně působil v Ilvesu také Jakub Málek. Bývali jste spolu v kontaktu?
Když byl den volna, tak jsem vídali. Chodili jsme na obědy, často mě vozil na nákupy a podobně, protože ještě nemám řidičák (usmívá se). Stýkali jsme se dost a trošku mi chybí, když tam není. Teď mu přeju hlavně hodně štěstí a doufám, že se dostane do NHL. Viděl jsem, že teď chytal v některých přípravných zápasech, bohužel jsem měl dost starostí a nestíhal jsem to sledovat.

A co Vsetín? Máte čas sledovat dění na Valašsku?
Zapnu si každé derby, jinak sleduju výsledky, přál bych si, aby se Vsetínu co nejvíc dařilo. Dennodenně mluvím s tátou, takže se bavíme o tom, jak to na Vsetíně vypadá. Jezdím domů na Vánoce a taky na pár měsíců mimo sezonu. Je vždycky super, vidět rodinu a všechny kamarády. Občas mi to opravdu chybí. Obzvlášť v zimě, kdy je ve Finsku skoro pořád tma, si uvědomuju, že mi Vsetín chybí.

Foto: Vít Golda, Caroline Elizabeth Zalud