Vstupenky online
PRODEJ VSTUPENEK A PERMANENTEK ZDE! | Počet prodaných permanentek: 1637

Vsetín? Hráče v takovém klubu prostě baví hrát, vzpomíná Rostislav Klesla

Jan Tajzler • 29.11.2022

Sobotní utkání mezi Vsetínem a Třebíčí sledoval z tribuny i bývalý vsetínský obránce se zkušenostmi z NHL Rostislav Klesla, jenž přišel pozdravit fanoušky a obstaral slavnostní vhazování zápasu. „Vyrůstal jsem ve zlaté éře Vsetína a vždycky jsem toužil si za něj zahrát. Bylo to sice již v době útlumu, což byla škoda, ale i přesto to byla nezapomenutelná atmosféra a něco speciálního i v době, kdy měl Vsetín ty netypické modré dresy,“ usmíval se rodák z Nového Jičína, jenž na Lapači působil ve výlukové sezoně 2004/2005.

Jak se vůbec stalo, že vás fanoušci mohli vidět v sobotu na Lapači?
Párkrát za sezonu se vždy rád přijedu na Lapač podívat. Hokej tady mě baví i fanoušci mě tady vždycky bavili. Má to tady speciální atmosféru. Zrovna v sobotu jsme se dohodli s Tomášem Frolem. Říkal jsem, že mám volno, a že by bylo fajn, kdybychom se viděli a spojili to i s charitativní akcí. Těšil jsem se, že se zase spolu na Lapači podíváme po delší době na hokej. S sebou jsem přinesl hokejky, které Auxilium Vsetín umístí do dobročinné dražby, aby výtěžek pomohl dobré věci.

Prostředí Lapače pro vás není neznámé, dokonce jste tady působil ve výlukové sezoně 2004/2005. Vzpomenete si ještě někdy na vsetínské angažmá?
Určitě vzpomínám velmi rád. Tehdy to byla velmi kvalitní soutěž, kdy spousta hráčů z NHL hrála českou extraligu. Vzpomínám opravdu rád, byli tu fajn kluci, město i lidé na Valašsku jsou fajn. Rád se tady vracím, ačkoliv času není moc. Vždy ale rád tady zajdu na hokej, potkám se s lidmi, moje vzpomínky jsou jen ty nejlepší. Sezona nám tehdy sice hokejově příliš nevyšla, byly tam různé problémy. Jsem ale rád, že se vše dalo dohromady a Vsetín se teď vrátil na nejvyšší příčky v první lize. Doufám, že brzy uvidíme Vsetín znovu v extralize.

Co tehdy tehdy ve vašem případě rozhodlo pro Vsetín? Byly v rámci extraligy i jiné varianty?
Bylo více variant. Já jsem ale vyrůstal ve zlaté éře Vsetína a vždycky jsem toužil si za něj zahrát. Bylo to sice již v době útlumu, což byla škoda, ale i přesto to byla nezapomenutelná atmosféra a něco speciálního i v době, kdy měl Vsetín ty netypické modré dresy. Zelenožluté jsem bohužel nezažil, ale byl to vlastně detail. Bohužel byly tam jisté problémy, jak finanční tak i hokejové, zranili se nám oba brankáři a hráči pak začali odcházet. Myslím ale, že ten tým měl určitě potenciál, byla škoda že to hokejově nedopadlo. Byl jsem ale rád, že jsem si na Vsetíně zahrál. Ke konci sezony jsem už odešel do Finska, protože naše postavení v tabulce už nebylo ideální, a spousta kluků se snažila ještě sezonu prodloužit jinde. Určitě ale vsetínského angažmá nelituji, sezonu jsem si užil a rád se tady vracím.

Většinu kariéry jste strávil v NHL v dresu Columbusu a Phoenixu. Dají se vůbec angažmá v těchto klubech porovnat s tehdejším extraligovým Vsetínem? A sledujete stále NHL?
NHL se snažím pořád sledovat, držím si základní přehled. Vsetín i další kluby v Česku jsou samozřejmě odlišné. Na Vsetíně to mělo speciální atmosféru jak v kabině tak i s fanoušky. Hráče prostě v takovém kubu baví hrát. NHL je extra profesionalismus, v každém detailu plánovaný v podstatě na každou minutu. Ať už se jedná o trénink, stravu a podobně. V extralize to obecně bylo více domácké a možná to i někteří hráči preferují, že to může mít vliv na jejich výkonnost. Cítí se uvolněně a v takové atmosféře se jim hraje lépe. Každá soutěž má svá pro a proti.

Co se týče národního týmu, byl jste součástí zlatého výběru do 20 let v roce 2001. Asi vás tehdy nenapadlo, že na další zlaté medaile z dvacítek budeme čekat tak dlouho, že?
Určitě jsem si to nemyslel, ale podobný trend vidíme i u seniorské reprezentace. Vždy, když Češi někam přijeli, očekávala se minimálně bronzová medaile a útok na zlatou. Juniorům se pak otevřely brány, mladým hráčům bylo zprvu bráněno odcházet do zámořských soutěží. Pak se nakonec situace uvolnila. Měli jsme kvalitní hráče v kvalitních týmech. Jenže pak hráčů ubývalo a celkově jsme zaspali. Svaz si myslel, že to půjde samo, ale jak se ukázalo, samo to nešlo. Světová konkurence je obrovská a bohužel nám o level dva utekla. Teď se snažíme zuby nehty vrátit, abychom vůbec byli konkurenceschopní dojít do boje o medaile. Je to škoda, ale na druhou stranu je na čem pracovat jak v seniorské kategorii, tak hlavně u juniorů, kde je rozdíl ve výkonnosti velký. Mladým klukům bych ale určitě nic nevyčítal, nedá se jim upřít bojovnost. Těch faktorů je více, ale to my tady bohužel nevyřešíme.

Po konci kariéry vedly vaše kroky do Vítkovic, kde jste se věnoval development coachingu. Zůstáváte u hokeje i nadále?
Teď už ne. Ve Vítkovicích jsem měl dobrou zkušenost, kdy jsem dělal development u A-týmu asi dva a půl roku. Poté jsem se na půlroku dostal na pozici asistenta trenéra. Bylo to celkem hektické, protože se zrovna hrála sezona, kdy byl přímý sestup. Byla to půlka sezony, ve které jsme potřebovali Vítkovice zachránit, takže v podstatě každý zápas byl ve stylu play-off. Nakonec se nám to podařilo, byla to super zkušenost. Časově to však bylo náročné. Z osobních důvodu už jsem i přes projevený zájem pokračovat nechtěl. Chtěl jsem se více věnovat rodině a nebýt pořád na cestách. Zjistil jsem, že život trenéra je časově daleko náročnější než u hráče. Možná někdy v budoucnu se k tomu vrátím. Celkem mě to i bavilo, ale teď to není na pořadu dne. Uvidíme co v budoucnu, možná se k tomu vrátím.

A co kdyby přišla nabídka ze Vsetína, uvažoval byste nad ní?
To nevím, nad tím jsem opravdu nepřemýšlel. (směje se) Ale kdyby se Tesil (sportovní manažer VHK Radim Tesařík - pozn.) ozval, tak bychom si možná na kafe sedli.

banner pod článkem