Ozvěny z Lapače aneb ohlédnutí za sezónou 1/2

Před necelými dvěma týdny se uzavřela hokejové sezóna 2010/11. Minimálně pro hokej ve Vsetíně platí tato slova bezezbytku. Dunění mantinelů utichlo, místo ledu je na legendárním Lapači k vidění pouze betonová plocha. Je tedy nejvyšší čas shrnout si ve dvojdílném seriálu poslední ročník vsetínského hokeje. Ročník, který sice v mnohém zaostal za očekáváním, přesto sebou přinesl i nejedno příjemné překvapení.

Léto - začátky v exilu

Michal Šafařík a Zbyněk Spitzer se po letech vrátili do zelenožlutého dresu. Oba se měli stát pilíři vsetínské defenzívy.

Několika významných změn doznal před ročníkem 2010/11 kádr VHK Vsetín. Po několika letech se na Lapač vrátili obránci Zbyněk Spitzer, Michal Šafařík a útočník Daniel Brynecký. Právě od této trojice se očekávalo, že se zhostí úlohy týmových tahounů. Comeback na Lapač zažil i forvard Daniel Dědek, novu tváří v zelenožlutých barvách se stal Michal Rapant z Hodonína a ze skalické juniorky vyztužil obranné řady bek Radovan Zelenka. Kromě těchto jmen se v přípravě objevilo několik dalších hráčů, z jejichž angažmá na Valašsku ovšem z nejrůznějších důvodů sešlo.

Kromě příchodů postihla Lapač také řada odchodů. Namátkou jmenujme Lukáše Matulu, Jozefa Šimka či Pavla Rajnohu z obránců nebo Petra Sakrajdu, Jakuba Ašera a Josefa Mikeše z útočníků. Brusle na hřebík definitivně pověsil Josef Štraub. Ten ale na Lapači i na střídačce zůstal a postavil se po bok trenéra Juraje Juríka. Aby se pak zkušený matador nenudil, společně s Liborem Žilkou se staral i o trénování mladšího dorostu VHK.

Stejně jako v předchozí sezóně se i tentokrát vsetínský celek obešel bez společné letní přípravy. Poprvé se tak hráči společně sešli až 28.7. na ledě. Nikoliv ovšem na ploše Lapače, nýbrž v Brumově-Bylnici, který Vsetínu poskytl čtrnáctidenní azyl. Domovina Valachů totiž procházela rekonstrukcí, k prvnímu tréninku ve svém svatostánku tudíž vyjeli Valaši až v třetím týdnu měsíce srpna. Do té doby dojížděli za ledem dvakrát týdne 35 km, což úvodu vsetínské přípravy rozhodně neprospělo.

Radovan Zelenka přišel na Valašsko z rodné Skalice.

Samotné přípravné zápasy na sezónu odstartovali Valaši porážkami v Piešťanech a Hodoníně. Následně si připsali dvě remízy proti Přerovu, jeden z těchto zápasů se hrál právě na ledě Brumova – Bylnice. Úvodní výhru nepřinesl ani první zápas na zrekonstruovaném Lapači – Vsetín prohrál s Hodonínem 2:4. Jedinou výhru v přípravě si tak Vsetín připsal na ledě Nového Jičína, kde zvítězil 3:2 po samostatných nájezdech. Jediný letní úspěch tak paradoxně slavil na stadiónu, který se v průběhu sezóny stal takřka nedobytnou tvrzí. Ve zbytku přípravy už Valaši sbírali jenom porážky – dvakrát s Valašským Meziříčím a též v domácí odvetě s Novým Jičínem.

Přesto si po nepovedené přípravě nikdo nepřipouštěl, že by její výsledky byly reálným odrazem síly současného kádru. I trenér Juraj Jurík byl těsně před začátkem základní části poměrně optimistický: „Z přípravy špatný pocit nemám. Mužstvo jsme během léta přebudovali, začali jsme na něčem pracovat a myslím si, že v pátek na ledě Valašského Meziříčí to už bylo poznat. Navíc jsme během přípravy měřili síly se soupeři, kteří loni skončili v tabulce nad námi. Je škoda, že jsme pro psychiku a pohodu našich kluků nějaké zápasy nevyhráli, ale důležitý bude první zápas a to, jak se odpíchneme do dalších třech, čtyřech kol. Chtěli bychom se pohybovat kolem šestého místa. Na středu tabulky. Rádi bychom se dostali do play-off s tím, že především doma chceme předvádět atraktivní hokej a vyhrávat.“

Ligovým juniorům Vsetína se naopak příprava poměrně vydařila. Pětkrát vyhráli, čtyřikrát prohráli a dva zápasy sehráli nerozhodně. Utkávali se přitom s poměrně kvalitními týmy – se špičkou ligy juniorů a také s extraligovými juniorkami ze Slovenska. Ambice měli vsetínští junioři dle očekávání vysoké, což potvrzovala i slova elitního útočníka celku Martina Kuba: „Cíle jsou letos jednoznačné, vyhrát soutěž a dostat se do baráže o extraligu. Lehké to určitě nebude, ale s trenéry i kluky se o to porveme, nikomu nenecháme nic zadarmo.“

Starší dorost se musel vypořádat s odchodem velkého množství opor a úvod přípravy tomu odpovídal. Prvních pět zápasů Jenáčkovi svěřenci jednoznačně prohráli, což jen podpořilo teorii těch co tvrdili, že letošní kádr bude mít hodně problémů se záchranou extaligy. Další část připravy již ovšem starším dorostencům vyšla lépe a vybojovali v ní tři výhry. Přesto zůstávaly ambice týmu poměrně skromné.

„Cíl je záchrana. To je vždycky. Co bude navíc, za to budeme rádi. Letos v naší skupině nebude asi nikdo takový outsider, jakým byla loni Třebíč, která vyhrála poprvé snad až v desátém kole. Ve druhé skupině na tom byl podobně Písek. Místo Třebíče nám do skupiny přiřadili Jihlavu, která loni hrála čtvrtfinále s Vítkovicemi, takže si myslím, že budou silní. Hledat někoho mezi Zlínem, Olomoucí, Třincem, Havířovem nebo Vítkovicemi, kdo bude na chvostu, to asi nepůjde. Podle mne bude každý zápas o rozdílu jednoho dvou gólů. Bude to o maličkostech – kdo je bude dělat lépe, bude sbírat body,“ pronesl před započetím mistrovských zápasů trenér Jenáček.

Do věku mladších dorostenců pozvolna dorostli hráči, které v posledních letech pravidelně sbírali úspěchy na žákovských mistrovstvích republiky. Ambice trenérů Žilky a Štrauba tudíž nemohly být nikterak malé – a také nebyly. „Cíle jsou vždy vysoké, protože tým na to máme a chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku. Od toho se odráží umístění v tabulce a chceme obývat jen ty nejvyšší příčky,“ prohlásil před vstupem do soutěže Libor Žilka.

Září - velká očekávání zahalil dým

8. září se druholigoví hokejoví příznivci konečně dočkali. Nadešel kýžený start soutěže. Pohříchu hned první kolo přineslo aféru, jejíž stín se nad Lapačem vznášel až do konce sezóny. Utkání proti ambicióznímu Havířovu se totiž nedohrálo. Po řádění hostujících „fanoušků“ a zásahu bezpečností služby byl zápas v čase 41:27 přerušen a posléze i ukončen. Disciplinární komise poté učinila šalamounské rozhodnutí. Ponechala v platnosti výsledek, který byl na časomíře v době přerušení utkání, Havířov tudíž vyhrál 3:2. Valaši tak odešli z utkání s prázdnou.

Úvodní utkání sezóny s Havířovem přineslo nejen urputnou bitvu, ale též velký skandál. Střetnutí zůstalo nedohráno…

Mnohem horší než nula na bodovém kontě ovšem byly následky, které „AZshow“ přinesla. Krom zásahu do pokladny VHK a skutečnosti, že někteří lidé prohlásili, že z důvodu strachu o vlastní bezpečnost přestanou Lapač navštěvovat, přišlo též razantní zpřísnění bezpečnostních opatření. Na hromadu omezení nebyla vsetínská veřejnost zvyklá a její nemalá část dala záhy najevo, že si ani zvykat nehodlá. To se nejvíce podepsalo na tragické atmosféře při zápasech samotných. Ta byla zřejmě nejhorší za posledních (minimálně) 18 let a fanoušci tak trápícím se hráčům příliš nepomohli. Ale nepředbíhejme...

Ke Vsetínské zářijové mizérii, během níž si Valaši připsali pouhých pět bodů v sedmi zápasech přispělo též rozlosování. To bylo totiž hodně kruté. Až na jedinou výjimku v podobě Uherského Hradiště totiž Valachy v úvodním měsíci čekalo to nejsilnější, co druholigová skupina východ nabízela. Po zápase s Havířovem zamířili Vsetínští do Šumperka, aby se odsud vraceli s výpraskem 0:8. Pak sice Vsetín uspěl na ledě Uherského Hradiště 5:4 po nájezdech, kdy v samém závěru dohnal dvoubrankové manko, hned poté ale Vsetín utrpěl další debakl – 1:6 v derby s Valašským Meziříčím.

Poté, co ukončil angažmá v Trenčíně, stal se Marek Dubec na dva měsíce klíčovou postavou vsetínského útoku.

Jedinou tříbodovou výhru v září přineslo páté kolo a domácí úspěch s Hodonínem v poměru 3:1. V tomto utkání se poprvé trefila velká posila v kádru Valachů, Marek Dubec. Ten sice nastoupil již do zápasu v Uherském Hradišti, první úspěšnou trefu ale zaznamenal Dubec až proti Hodonínu. Na ledě nováčka soutěže pak debutoval ještě jeden hráč. Třinecký junior Filip Bajtek hned při svém prvním startu za VHK zaznamenal branku a naznačil, že v utkáních, ke kterým jej Třinec uvolní, bude pro Vsetín znatelnou posilou.

Měsíc pak Valaši zakončili dalším venkovním výpraskem – 1:7 na ledě Přerova a domácí prohrou 2:4 se silnou Orlovou. Na sklonku září se tak zelenožlutí pohybovali na chvostu tabulky a na Lapač se pomalu začala dostavovat skepse. Tým se trápil v zakončení, a byť dokázal s většinou soupeřů držet krok, poté co inkasoval více než jednu branku, se začínal hroutit. Ukázkový příkladem mohl být právě zápas v Přerově. Dvě třetiny byl k vidění v podstatě vyrovnaný zápas, v němž ale byli domácí produktivnější. Avšak poté, co se jim povedlo odskočit na 4:1, se Valaši zcela sesypali a v rychlém sledu obdrželi další tři branky.

Velice výstižně zhodnotil úvod sezóny obránce Jiří Farda: „Výsledky už ani v přípravě nebyly ideální. V prvním kole jsme myslím odehráli slušný zápas s Havířovem, který dopadl jak dopadl, ale v ostatních utkáních se nám vůbec nedaří. Na úvod sezóny jsme dostali těžký los, přesto by naše hra i výsledky měli vypadat úplně jinak. Máme velký problém s proměňováním šancí, střílíme velmi málo branek. Dokážeme i venku hrát poměrně vyrovnané zápasy ale v momentě, kdy obdržíme rychle dva góly, se naše hra celá sesype. Tohle se nám nemůže stávat. Musíme začít hrát jednoduše, zodpovědně a disciplinovaně. Věřím, že tento tým má mnohem větší kvalitu než jsme předvedli v dosavadních utkáních, a že se naše hra v dalších zápasech zlepší a budeme stoupat tabulkou na místa, na která patříme.“

Ani juniorce se vstup do sezóny zdaleka nepovedl dle očekávání. V úvodních šesti zápasech hned třikrát remizovala, k tomu si připsala vysokou prohru 1:5 na ledě Prostějova. Na sklonku září se tudíž Valaši se ziskem sedmi bodů pohybovali hluboko ve středu tabulky. To pochopitelně nebyla pozice, která by ambiciozní celek trenéra Kuba uspokojovala. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že ani ostatní favorité nevstoupili do soutěže nikterak suverénně, tabulka po šesti kolech tudíž byla poměrně vyrovnaná.

A jak viděl úvodní zápasy sezóny jedna z opor juniorky David Vítek? „První zápas jsme hráli doma se silným Šumperkem. Hráli jsme s nimi i na přípravném turnaji v Přerově a i tam to skončilo remízou. Mají velice šikovné útočníky a důrazné obránce, hrají hodně do těla. U Jestřábů se nám nepovedl vstup, po 26 vteřinách jsme prohrávali 1:0 a v závěru třetiny jsme dostali další branku. V prostřední části jsme hráli skoro pořád ve čtyřech a navíc Martin Kubo dostal trest do konce zápasu. Proti Hradišti nám nezbývalo nic jiného než vyhrát. To se nám povedlo, po druhé třetině jsme vedli už 4:1, soupeř sice ještě snížil na rozdíl jedné branky, ale díky velké bojovnosti jsme výhru udrželi!"

Zcela opačně než jejich zkušenější kolegové vstoupili do sezóny starší dorostenci. Podceňovaní Valaši totiž dokázali bodovat ve všech devíti zářijových zápasech, které v rámci extraligové soutěže sehráli. V Třinci a doma s Kometou i Vítkovicemi sice prohráli, avšak až po prodloužení. V Olomouci naopak dokázali zvítězit po samostatných nájezdech. Zbylých pět zápasů vyhráli Vsetínští v normální hrací době, přičemž zaujala zejména vysoká výhra nad Jihlavou v poměru 7:0 a také derby se Zlínem. V tomto prestižním souboji slavili Vsetínští výhru po více než roce, když doma porazili Berany 4:2.

V celku tak vládla spokojenost a vzrůstaly i ambice.„Pokud budeme k utkáním přistupovat jako doposud, budeme pokorní a postupovat zápas od zápasu, mohli bychom sbírat body dál a v tabulce se držet mezi prvními čtyřmi nebo pěti. Bude to ale samozřejmě těžké, protože všichni soupeři jsou kvalitní,“ prohlásil na konci září trenér Jenáček.

Mladší dorost odehrál v prvním měsíci sezóny šest utkání s bilancí tří výher a stejného počtu porážek. Venku Vsetínští prohráli na hřištích Třince, Opavy i Vítkovic, doma byli naopak suverénní. Havířov zdolali 5:3, Šumperk a Přerov vyprovodili dokonce s dvoucifernou brankovou nadílkou – Draky zničili 15:1, Zubry 10:2.

Říjen - jako na houpačce

V prvních říjnových dnech vyvrcholilo vsetínské trápení z úvodu sezóny. K zápasu v Novém Jičíně povolali trenéři seniorského týmu dokonce i tahouny mužstva staršího dorostu Slováčka s Pelcem. Ti sice podali kvalitní výkon, těsné prohře Valachů v podobě 2:3 ale nezabránili ani oni. Sérii tří utkání bez bodového zisku přetrhli Vsetínští v následujícím 10. kole, kdy doma zdolali 3:2 Opavu. K zápasu už Valaši nastoupili bez Marka Knebla, který na vlastní žádost přestoupil do Uherského Hradiště. Jeho střelecké schopnosti ale nahradili jiní… Dvě ze tří branek VHK vstřelily mladé třinecké pušky Filip Bajtek a Adam Rufer, pro nějž to bylo první vystoupení ve vsetínském dresu. Mnohem více než Rufera ale vítala vsetínská veřejnost jinou posilu. Po mnoha letech se v zelenožlutém dresu představil Radim Tesařík. O jeho angažmá ve vsetínských barvách se spekulovalo od začátku sezóny a 13. října se fanoušci konečně dočkali. Jeho zkušenost i kvalita byly na ledě nepřehlédnutelné a Radim Tesařík měl výrazný vliv na zlepšení výsledků i výkonů Vsetína.

Radim Tesařík si také vyzkoušel druhou ligu.

Hned v dalším kole vyhrál Valašský hokejový klub na ledě nevyzpytatelné Břeclavi 5:1, a pak v napínavém zápase zdolal doma 4:3 Prostějov. Do konce první poloviny nadstavbové části zbývaly pouhé tři zápasy vesměs proti outsiderům a na Vsetíně vládla všeobecná víra v to, že se po jejich absolvování Valaši konečně dotáhnout na klidný střed tabulky. Následující týden ale přinesl kruté vystřízlivění. Vsetín napřed vybouchl na ledě beznadějně posledního Uničova, kde prohrál 4:7. Pak díky strhujícímu finiši dokázal, před zraky žokeje Váni, obrátit utkání s Technikou a vyhrát 4:3, potupná porážka 1:6 na ledě Frýdku-Místku ale definitivně srazila valašský optimismus k bodu mrazu.

S odstupem času se dá říct, že právě poslední říjnový týden se možná nejvýznamnější měrou podepsal na konečném neúspěchu vsetínského mužského celku. Rozpoložení, které po nepovedeném závěru měsíce zavládlo napříč dospělým vsetínským hokejem, dokonale charakterizují slova, která po zápase ve Frýdku pronesl Daniel Brynecký: „Pro nás je tohle hanba. Před fanoušky se můžeme jen stydět a po Vsetíně chodit kanály.“

Neradostné bylo i půlsezónní hodnocení z úst trenéra Juríka: "Abych se přiznal, očekával jsem, že budeme mít o pár bodů na kontě víc. Určitě nás mrzí, že jsme ztratili tři body v Uničově a ve Frýdku-Místku. Kdybychom je měli, patrně bychom se pohybovali kolem osmého místa, kolem kterého bychom chtěli být. Asi jsme trochu zpychli, když jsme měli sérii tří utkání v řadě bez prohry. Začali jsme pravidelně sbírat body, a když jsme to měli potvrdit v zápasech s tabulkově slabšími soupeři, propadli jsme. Chybí nám soustředěnost. Když máme soupeře přehrát, máme s tím velké problémy,“ hledal příčiny tabulkového postavení trenér. „Prvořadé teď pro nás bude dostat se ve druhé půlce základní části do skupiny od sedmého do dvanáctého místa a neztratit kontakt s osmým místem. Tak abychom byli pořád ve hře o play off. Věřím, že mužstvo má sílu na to, abychom se o to poprali,“ připojil tehdejší trenér VHK své přání.

Junioři vstoupili do desátého měsíce další remízou – tentokrát 4:4 v domácím utkání s Kometou Úvoz. Pak se ale rozjeli k velmi dobrým výkonům. Ve zbytku jedenatřicetidenního období si připsali pět výher, jednu remízu a jednu porážku. Jediná prohra ale Valachy mrzela hodně, souboj s Třebíčí byl totiž bitvou dvou největších aspirantů na vítězství v soutěži. Výsledek 3:5 na vlastním ledě byl tudíž nepříjemnou ztrátou. Ze zcela jiného soudku byl zápas s Frýdkem-Místkem, který junioři vyhráli 10:3, což byla první ze tří dvojciferných výher juniorů v sezóně. Celkově byl říjen pro juniory druhým nejúspěšnějším měsícem v sezóně a Valaši se během něj vyšplhali na příčky, které jim byly předpovídány – do první trojky.

Jenáčkovi svěřenci neměli říjen tak suverénní, jako měsíc předchozí, přesto se i nadále drželi v první čtverce své skupiny. Vůbec první utkání bez bodového zisku zaznamenali mladíci VHK 2.10., kdy v zápase 11. kola podlehli doma Havířovu 2:3. Do konce období pak přibyly ještě další čtyři prohry, s mini ale na konto Valachů přiskočilo i pět vítězství. Vsetínští tudíž zažili měsíc s 50% úspěšností. Z porážek ční dva neúspěchy. Výprask 0:5 na ledě Jihlavy – první utkání v sezóně, během kterého Valaši neskórovali. A také vysoká prohra 2:7 v Olomouci.

Více než rok čekal starší dorost VHK na vítězství proti Zlínu. V sezóně 2010/11 se dočkal hned v prvním derby… a rozhodně to nebylo naposled.

Velkou cenu měla naopak výhra 5:3 na ledě Vítkovic. Trenér staršího dorostu zůstával po průměrném měsíci i nadále opatrný: „Myslím, že tahle sezóna bude boj do posledního kola. Zbývá osm zápasů do konce základní části, z toho dva do reprezentační přestávky. Pokud by se nám podařilo minimálně jednou vyhrát za tři body a jednou jít alespoň do prodloužení, opravdu bychom přiblížili našemu cíli – skončit v první čtverce,“ přiblížil kouč Vsetína týmové cíle pro nadcházející období.

Poměrně povedený měsíc zažili dorostenci mladší. Ze šesti zápasů čtyřikrát vyhráli, mimo jiné i na ledě Zlína v poměru 3:1. O to více je ale mohly mrzet porážky. Obě totiž přišly na vlastním ledě a obě byly proti celkům, s nimiž v závěru sezóny bojovali Valaši o druhé místo v tabulce a tím i o postup na finálový turnaj o titul republikového šampióna. Olomouc vyhrála na Lapači 7:3 a Třinec 5:3. Po 12 kolech se Vsetínští pohybovali přibližně ve středu tabulky své skupiny.

Listopad - těžký měsíc plný změn

Gólman Petr Hromada dělal co mohl, další prohře s valašskomeziříčskými Bobry ale zabránit nedokázal.

Když trenér Juraj Jurík mluvil o vyhlídkách a cílech VHK pro druhou polovinu základní části asi ani ve snu netušil, jakou mizérii přinese listopad. Jediné vítězství (6:2 proti Uherskému Hradišti) a celkem čtyři získané body. To je listopadová bilance vsetínských mužů. Místo postupu vzhůru tudíž přišel strmý sestup až do těsné blízkosti příček, zajišťujících účast ve skupině o udržení. Mimo jiné se VHK ani na osmý pokus nepovedlo uspět v derby s Valašským Meziříčím, tentokrát Vsetín doplatil především na žalostnou koncovku a Bobrům podlehl 1:2 po prodloužení. Koncovka byla vůbec vsetínským evergreenem znějícím z úst hráčů, trenérů i diváků. A právem. Přes tragické výsledky Valaši nepodávali vždy špatné výkony. Vzpomeňme například výborný duel se Šumperkem, v němž byli Valaši svému favorizovanému soupeři minimálně vyrovnaným soupeřem. Zakončení ovšem nefungovalo a Draci nakonec odlétli ze Vsetína s těsnou výhrou 3:2.

Porážky o jednu branku byly vůbec jevem, který se u vsetínských mužů vyskytoval v právě skončené sezóně měrou vrchovatou. Dohromady osm zápasů v ročníku skončilo porážkou VHK o gól. V listopadu, stejně jako v prosinci a lednu, se jim takto těsného výsledku podařilo dosáhnout dvakrát.

Utkání proti Bobrům bylo zároveň posledním, do nějž zasáhl Radim Tesařík. Zkušený bek následně zamířil na Hanou, kde strávil zbytek sezóny. O týden později, po zápase s Přerovem, pak kádr VHK dle předpokladů opustila i druhá hvězda. Marek Dubec zamířil na Slovensko. Z disciplinárních důvodů se ve stejných dnech rozloučil s kabinou i ostřílený obránce Michal Šafařík. Pro trápící se a mnoha zraněními zdecimovaný kádr VHK, byly tyto odchody dalšími nepříjemnými ztrátami. Měsíc listopad byl pro Valašský klub vůbec plný změn. Pozici jednatele opustil Stanislav Pavelec, který zamířil na vsetínskou radnici a jeho post zaujal Vlastimil Palatý. Střídání pak přišlo i na trenérském postu. Pod tíhou neuspokojivých výsledků si své pozice vyměnili Juraj Jurík s Josefem Štraubem.

Ani rošáda na střídačce seniorského týmu k lepší výsledkům nevedla

Tyto, ani žádné jiné změny, ovšem kýžené výsledky nepřinesly a listopad se tak stal nejhorším vsetínským měsícem v rámci celého ročníku 2010/11. A propos marodka. Jak již bylo zmíněno, ke všem problémům s nimiž se valašský celek potýkal, se přidalo poměrně značné množství zraněných. Od úvodu sezóny odpadli ze sestavy ze zdravotních důvodů Korčák, Dědek, Rapant, problémy měl i Zelenka. U prvních dvou se navíc jednalo o dlouhodobá zranění. Michal Rapant se zase po uzdravení rozhodl Lapač opustit. Pro úzký kádr Valachů byla pochopitelně každá ztráta citelná, množství zraněných tak trenéři museli lepit juniory, Slováčkem či Pelcem z dorostu a bylo-li to možné, tak i třineckými mladíky. K Bajtkovi s Ruferem přibyl během listopadu též Petr Řezář. Poslední novou tváří v dresu VHK byl útočník Radek Holík.

Problémy se šíří kádru popsali ve velkém listopadovém rozhovoru i bratři Tesařikovi. „Je to těžké. Dá se říct, že hrajeme na dvě pětky, ta třetí je doplněna juniory. Když ale mladí kluci přijdou, mají často za sebou dva zápasy ve dvou dnech a tady hrají další. Takže to není žádná sranda. Když přijely na Lapač týmy Prostějova nebo Opavy, měly čtyři vyrovnané pětky. My ty zápasy získali jenom díky bojovnosti a divákům. Určitě by to chtělo mančaft posílit, ale všechno je o penězích. Ty nejsou nikde. Jenže hrát celou sezónu na dvě pětky? To nejde,“ prohlásil zkušenější Radim k čemuž jeho bratr Daniel jedním dechem dodal: „Včera nás bylo na tréninku dvanáct. To ani nejde nacvičit nějaká taktika. Kluci to hrají často po škole nebo po práci, do toho máme teď docela dost zraněných. Snažíme se to lepit, jak se dá. Každopádně před takovými diváky si nikdo nedovolí cokoliv vypustit, každý maká.“

Poprvé v životě si spolu v jednom dresu zahráli Radim a Daniel Tesaříkovi . Spolupráce jim očividně svědčila.

Když už jsme u Dana Tesaříka. Máme-li vyhledat nějaká pozitiva, která tato sezóna přinesla, výkony zkušeného útočníka Valachů by se jistě mezi ně zařadily. Zatímco v předchozích dvou sezónách po návratu na Lapač nebyl Dan se svými výkony spokojen a v určitých obdobích dokonce bojoval o místo v základní sestavě, letošní sezóna se mu jako jednomu z mála vydařila. Ve většině zápasů patřil k nejlepším hráčům VHK, udělal spoustu černé práce a viditelně povzbuzující pro něj byla i příležitost zahrát si poprvé v kariéře se svým bratrem.

Ostatně akce „já na bráchu – brácha na mě,“ kdy Radim vyslal precizní kolmicí do brejku Daniela a ten ukázkovým bekhendovým blafákem pokořil brankáře Prostějova, patřila k vůbec nejkrásnějším, které byly v letošní sezóně na Lapači k vidění. Alespoň co se seniorského týmu týče. V závěru sezóny si Daniel Tesařík zahrál v několika zápasech i na obvyklé pozici svého bratra, na beku. A nutno dodat, že si počínal lépe, než mnozí kovaní obránci.

Přes nepovedený listopad ale vsetínští sympaticky neházeli flinty do žita. „Nálada je bojovná a rozhodně se chceme porvat o osmé místo. Věřím, že nad námi fanoušci předčasně nezlomili hůl a že nás podpoří. Když budou více pozitivní, můžeme to společně zvládnout,“ prohlásil za všechny kapitán Daniel Vaněk.

Listopad v juniorské lize definitivně oddělil zrno od plev. Čím dál zřejmější tedy bylo, že o postup do baráže se poperou celky Třebíče, Vsetína a Prostějova. Valaši v tomto měsíci ze šesti zápasů čtyři vyhráli, remizovali ve Frýdku-Místku a v domácím utkání ztratili důležité body s Přerovem – podlehli mu 3:4. Výše popsaná bilance ale doznala během února změny. Utkání proti Šumperku, které původně Vsetínští suverénně vyhráli, bylo pro neoprávněný start jednoho z Valachů kontumováno ve prospěch Draků. Stalo se tak ovšem v době, kdy už bylo jasné, že na barážové boje nakonec Vsetínští nedosáhnou. Nutno dodat, že mnozí junioři měli v tomto období perný program. Naskakovali současně za juniorku a muže a během jednoho týdne občas odehráli i čtyři zápasy. Tato více než vydatná porce se na aktuální formě hráčů v některých zápasech musela chtě – nechtě projevit.

Třetí nejstarší hokejová kategorie se v listopadu dostala do jedné z klíčových fází sezóny. Právě během tohoto měsíce se totiž rozhodovalo o postupu do skupiny tvořené dvanácti top celky z celé republiky. První část předposledního měsíce roku nevyšla Vsetínu ideálně. Z pěti utkání hned třikrát prohrál a výrazně se mu tak přiblížila pátá příčka, znamenající skupinu tvořenou celky z dolní poloviny soutěže. Sérii vsetínských proher rozdělily jen dvě výhry, o to však hřejivější. Obě totiž přišly v derby se Zlínem. Doma Valaši rozstříleli Berany 6:1, díky obětavému výkonu pak slavili úspěch i v krajském městě – zde vyhráli 2:1.

Klíčovými, pro další působení staršího dorostu, se pak ukázaly zápasy 25. a 27. kola. Vsetín v nich porazil 6:3 Havířov a 4:1 Olomouc. Tyto výsledky Vsetínu s definitivní platností zajistily účast mezi nejlepšími celky soutěže, na čemž nemohla nic změnit ani následná vysoká prohra z ledu Vítkovic. Starší dorost, tažený elitní lajnou Ptáčník – Daněk – Slováček, vzadu podporovanou duem Pelc – Žák, si tak již v polovině sezóny zajistil největší úspěch za několik let. Trenéru Jenáčkovi se povedlo vytvořit maximálně soudržný tým plný bojovníků, kteří kvalitně doplňovali výše zmíněné tahouny. Spolehlivými výkony v brance se pak prezentoval další důležitý člen kádru, Tomáš Kohn.

Tři vítězství, dvě porážky, taková je bilance mladšího dorostu v měsíci listopadu. Vsetínští podlehli silným Vítkovicím a znovu nestačili ani na Olomouc, na jejímž ledě podlehli 6:3. Výhry si Valaši naopak přivezli z Havířova a Přerova, doma pak porazili 2:1 Porubu. Svěřenci Žilky a Štrauba se tak i nadále pohybovali těsně nad středem tabulky. Ta nicméně byla stále velice vyrovnaná.

Výkony mladšího dorostu se v průběhu sezóny neustále zlepšovaly. Proti mladým Drakům ze Šumperka si s chutí zastříleli.

Libor Žilka byl tak s prozatímním účinkováním týmu poměrně spokojen: „Máme 24 bodů a ve středu tabulky je to velmi těsné, rozdíl mezi druhým a šestým místem je 5 bodů. Znamená to, že každé hrací kolo nám přinese nějaké překvapení a kluci musí hrát každý zápas naplno. S vývojem jsem spokojen až na některá utkání, které jsme prostě měli vyhrát. Například venku s Opavou a také zápas v Třinci,“ podotkl jeden ze vsetínských lodivodů.

Pokračování příště...