Vstupenky online

Moc si vážím toho, že jsem zase doma, přiznává Roman Půček. Po zranění se těší na sezonu

Redakce • 10.05.2020

Před dvěma lety si jej vyhlédlo Toronto a tak odletěl do Kanady na sérii přípravných kempů. Šanci dostal v OHL, kde bojoval v dresu Soo Greyhounds. Loňskou sezonu zase útočník Roman Půček strávil v Benátkách na Jizerou. V obou případech jej ale provázela vleklá zranění, kvůli kterým se nemohl ukázat naplno. To chce nyní zlomit doma na Lapači. „Věřím, že jsem si to vybral a teď už to bude dobré,“ říká odhodlaně vsetínský odchovanec, jenž se svými spoluhráči již zahájil letní přípravu.

Jaký je to pocit, vrátit se po dvou letech zpátky na Lapač?
Výborný. Jsem rád, že jsem konečně doma. Mám tady spoustu kamarádů, rodinu. Odmalička jsem se chodil dívat na zápasy A-týmu a byl bych moc rád, kdyby se mi povedlo tady před lidmi hrát. Hrozně si toho vážím, snad se mi bude v sezoně dařit. Teď se na ni musím dobře připravit v rámci letní přípravy, protože jsem toho spoustu ztratil kvůli zranění. Musím pořádně potrénovat, abych nabral zpátky kondici a svaly.

Potkal jste na stadionu a jeho okolí známé tváře?
Určitě, se spoustou kluků se znám a ti noví jsou bez problému. Máme skvělé vztahy. Myslím, že letní příprava nás ještě o to více stmelí a bude to super. Moc se těším na sezonu.

Chystal jste se nějak na start společné přípravy v domácích podmínkách?
Trochu ano. Párkrát jsem si někam vyběhl, jezdil na kole. Udržovali jsme se také s přáteli v rámci míčových her jako je basketbal nebo fotbal. Bylo to v tomto duchu. V době domácí izolace jsem cvičil s vlastní vahou bez činek, kliky a podobné věci. Zkusil jsem pocvičit něco i na hrazdě, kterou mám doma. Určitě to ale nebylo v takovém tempu, v jakém se nese aktuální letní příprava s týmem.

Jaké pro vás uplynulé dva roky mimo Vsetín byly?
Kdybych to měl shrnout jedním slovem, bylo to neštěstí. V obou sezonách jsem byl zraněný a obě jsem je v podstatě promarodil. V zahraničí jsem se od října potýkal s problémy s kotníkem. Loni jsem byl v organizaci Bílých Tygrů a nastupoval za Benátky nad Jizerou. Tam jsem se zranil na konci září. Hlavně po psychické stránce bylo těžké se s tím vyrovnat, že se mi dva roky v tomto ohledu nepovedly. Nemohl jsem se přenést přes zranění, která se se mnou táhla. Tak věřím, že už jsem si to vybral a teď už to bude dobré.

Zároveň jste zažil velkou zkušenost v zámoří, v létě 2018 o vás ohlásilo zájem Toronto…
V tomto ohledu to bylo skvělé. Letěl jsem tam hned dva dny po draftu. Proběhly tam nějaké testy, hráli jsme proti sobě rozdělení do dvou týmů. V září už byl tréninkový kemp, kde to bylo také super. Týden jsme byli v tréninkovém centru, pak jsme letěli na zápasy s Montrealem a Ottawou. Následně jsme se přesunuli do Niagary, kde se k nám připojili hráči z NHL. Seděl jsem vedle nich v kabině, což pro mě byla skvělá zkušenost a konfrontace, která je k nezaplacení.

Pomohlo vám, že jste se na kempech potkal s blanenským rodákem Filipem Králem?
Trávili jsme spolu hodně času. Byli jsme tam dva Češi, takže nás to hodně sblížilo. Byli jsme ale i s dalšími zahraničními kluky, poznali jsme se navzájem. Filip Král je super kluk, teď podepsal nováčkovský kontrakt v Torontu. Gratuloval jsem mu, jsme spolu v kontaktu. Držím mu palce, snad mu to vyjde.

Od podzimu jste nastupoval za Soo Greyhouds v OHL. Jak vám tato soutěž sedla?
Škoda, že jsem neměl možnost nastoupit do více zápasů. Jak už jsem zmínil, potýkal jsem se se zraněním. Nesedlo mi to v tom smyslu, že jsem se nemohl naplno ukázat. Víceméně jsem se připravoval jenom mimo led. Měl jsem problémy s kotníkem a doktoři mi nedali zelenou, abych mohl trénovat s týmem. Celkově to ale byla fantastická zkušenost a určitě na to budu vzpomínat. V týmu jsme měli kluky, kteří byli draftovaní v prvních třech kolech, dva dokonce hned v prvním. Jezdili za nimi skill koučové z klubů, které si je vybraly. Mohl jsem od nich něco pochytit, jak na sobě pracují.

Zranění kotníku jste si přivodil v zápase?
Nejprve mi překroutili kotník v zápase, to bylo ještě v pohodě. Pak jsem do stejného místa dostal při tréninku ránu z první. Musel jsem vynechat nějakých osm zápasů. Táhlo se to se mnou a gradovalo po Vánocích, kdy jsem si přisedl nohu. Měl jsem tam nějakou zlomeninu, na kterou ale přišli až doktoři v Česku. Neměl jsem tam žádný rentgen, zvolila se konzervativní léčba. Cvičil jsem s vlastní vahou, abych se vrátil zpátky, ale pořád jsem cítil, že to není stoprocentní. Až zpětně v Česku jsem se dozvěděl, že mám srostlou zlomeninu levého kotníku.

Zbytek zámořské sezony jste tedy strávil zavřený v tělocvičně…
Přesně tak. Na druhou stanu mi to docela pomohlo. Na letní přípravě nikdy nedominoval, bral jsem to jako povinnost. Teď vím, že to to musí být. Využil jsem to, nabral nějaká kila a celkově jsem zesílil. Sice jsem nebyl na ledě, ale zlepšil jsem se v suché přípravě. Bohužel pak přišlo další zranění kolena a zase mi to všechno spadlo. Takže teď jedu v podstatě odznova a musím se dostat do tréninkového tempa.

Uplynulou sezonu jste odehrál v Benátkách nad Jizerou, farmě extraligového Liberce. Jak se ohlížíte za tímto angažmá?
Bílí Tygři mají s Benátkami úzkou spolupráci. Kabiny mají hned vedle sebe, trenéři se znají a předávají si poznatky. Měli jsme v podstatě stejné nebo hodně podobné tréninky a systém jako A-tým Liberce. Připravovali tam hráče na přechod do hlavního mužstva tak, aby to pro ně nebyl velký skok. Všechno tam bylo na profesionální úrovni. Byl tam kondiční trenér Aleš Pařez, který ze svých poznatků a ze zkušenosti ze zahraničí vytvořil svůj vlastní trénink, který funguje.

Co rozhodlo o tom, že jste přípravu na novou sezonu zahájil ve Vsetíně?
Roli hrálo více faktorů. Jednak zájem ze Vsetína, za který jsem moc rád. Měl jsem dvě operace kolena a už po té první jsme se bavili s vedením. Byl jsem měsíc doma a proběhly nějaké diskuze, ptali se, jak se mám a podobně. To určitě hrálo roli. Celou dobu jsme byli v kontaktu a moc mě to sem táhlo. Nesmím zapomenout na fanoušky. Atmosféra na Lapači je jiná než třeba v Benátkách. Tam nechodí na zápasy tolik lidí, na druhou stranu tam mají kluci prostor. Jsem moc rád za to, že jsem na Vsetíně.

Už jste se bavili s trenérem Janem Srdínkem, co by od vás vyžadoval, nebo je to na startu letní přípravy ještě předčasné?
Na tohle téma jsem se s panem trenérem ještě nebavil. Teď si nechci dávat nějaké cíle do sezony, pro mě je priorita připravit se na letní přípravě, zamakat na sobě a pak se uvidí, jak to bude. Nerad bych předbíhal nebo mluvil za trenéry, to určitě ne.

banner pod článkem