Jenáček: Rychlým bruslením a hrou do těla si chceme vytvořit tlak. Sedláček: Přesně takhle jsme chtěli hrát i my

Vsetínský trenér Luboš Jenáček má za sebou úspěšnou premiéru. Jeho svěřenci zvládli důležitý souboj s Břeclaví, připsali si tři body za výhru 4:2 a přiblížili se na dostřel 12. místu. „Hráli jsme do těla, vytvářeli si tlak. Navíc to pak Lukáš Plšek vzadu zavřel a šance soupeře prostě pochytal,“ vykládal po utkání spokojený kouč. „Přesně takhle jsme chtěli hrát i my. Ale bohužel Vsetín to zvládl lépe,“ posteskl si břeclavský kapitán Jiří Sedláček.

Jak se vlastně seběhlo, že jste byl jmenován trenérem A-týmu?
Během pátečního dopoledne jsem byl pozván na schůzku, na které mi vedení sdělilo své představy. Z počátku jsem k tomu byl zdrženlivý. Myslel jsem si, že by Pepa Štraub s Jurajem Juríkem měli dostat šanci ještě na poslední domácí zápasy s Břeclaví a Uničovem. A jestli má vedení k jejich práci nějaké výhrady, ať jim je řekne, aby na ně Pepa s Jurajem mohli nějak reagovat. S tímhle jsme se rozešli. Vedení ještě debatovalo a konzultovalo situaci s Jiřím Hudlerem starším. Po první třetině utkání staršího dorostu s Hradcem Králové mě vytáhli z kabiny a řekli mi, že pokud má k takovéhle změně dojít, že to má být teď. A že ten impulz mužstvo potřebuje. Rozhodování nebylo těžké, protože jsem byl postavený před hotovou věc. Vedení to tak chtělo udělat a já nejsem alibista, abych se zarytě bránil. Řekl jsem ale, že chci zároveň zůstat i u staršího dorostu, protože se mi s kluky dobře pracuje. Myslím, že to s kolegou Jirkou Weintrittem zvládneme. Prioritu teď bude mít A-mužstvo a když pojedeme se starším dorostem na výjezd, pojedu jen na jeden zápas a pak se vrátím. Jirka to určitě zvládne. S klukama ze staršího dorostu dělám třetí rok a letos bychom to chtěli završit. Vedení souhlasilo.

A-tým jste převzal společně se sportovním manažerem Alexejem Jaškinem. Jak máte rozděleny role?
Vedení řeklo, že jestliže má být řez, tak radikální. Nechtěli, aby nezůstal ani jeden z trenérské dvojice. Já byl před dvěma lety spolu s Lexou na střídačce u juniorky a máme spolu dobrý vztah a respektujeme se. Na spoustu věcí máme stejný nebo podobný názor. Zároveň jsme v něčem schopni se i zdravě pohádat a pak si to vyargumentovat. Řekl jsem tedy, že když to má být takto, ať do toho jde Lexa se mnou. Role máme rozdělené tak, že já budu dělat tréninky, celkový koučink a přípravu na utkání. Lexa pracuje hlavně s obránci, protože byl vynikající bek a má velmi dobré postřehy. Já musím sledovat celý zápas a reagovat na určité věci. Když nějaký hráč neudělá věc tak, jak bychom chtěli, tak mu Lexa individuálně předá svůj postřeh a bude na něj apelovat, aby to příště bylo lepší.

„Lukáš je velmi dobrý hokejista. Mne mrzelo akorát to, že u nás nezůstal déle. Ale je to jasné – má kořeny na jižní Moravě. Pochází z Břeclavi, loni byl v Hodoníně. Dnes nastupuje za břeclavský A-tým. Přeji mu, ať se mu daří. Pro nás je škoda, že tu nezůstal. I v tomto zápase ukázal, že pokud na sobě bude pracovat, má dobrou budoucnost.“ Luboš Jenáček o Bolfíkovi

Jakým způsobem probíhal první trénink?
Pepa Štraub s Jurajem Juríkem byli v těžké situaci. Jenom pro připomenutí, aby lidi byli v obraze: válčíme na více frontách. Juniorka má stále šanci jít do baráže o extraligu a z A-týmu odešlo několik hráčů. Zůstalo v něm asi jen osm chlapů. Když nebudu počítat Pavla Zavrtálka, Zbyňka Spitzera a Dana Bryneckého, jde o kluky kolem dvaadvaceti let. Ti by už měli být jakože zkušení, ale pořád jsou to mladí kluci. Těch opravdu kovaných mužů je tam málo a hráči se tak tahají z juniorky a ze staršího dorostu. Abych to ilustroval: v pátek jsme měli se starším dorostem zápas, do kterého nastoupili Ondra Slováček s Víťou Pelcem. Pak následoval trénink A-týmu, do kterého jsem je zatáhl, stejně jako kluky z juniorky. Po tréninku áčka následoval trénink juniorů a protože měli mít sobotu utkání, potřeboval je mít kouč Mira Kubo k dispozici. Takže měli další trénink a o den později utkání. Po něm následoval další trénink A-týmu. Kluky by úplně odvařilo, kdybych je po zápase tahal ještě k nám, takže jsme si řekli jenom nějaké věci na taktické přípravě. S těmi, kteří na tréninku byli, jsme dělali vyloženě věci do obrany a taktické záležitosti.

Co budete chtít změnit?
Myslím, že v herním stylu mužstva jsou rezervy. Jsou to mladí kluci, kteří musí šlapat podle určitého systému, určité organizace hry. Pokud to budou dělat, dá se i přes tu nezkušenost nějaký zápas uhrát. Samozřejmě tam chyby jsou, ale pokud si hráči budou plnit své úlohy na ledě, je tam pořád šance. Pokud na to však nebudou ochotní přistoupit a budou si chtít každý hrát hokej podle sebe, šanci nemáme. Zkušenost a kvalita v mužstvu není taková a o to více musí hráči být ochotní přijmout to, co po nich budeme chtít. Pak se na dvanácté místo můžeme dostat.

Herní systém proti Břeclavi vypadal docela jednoduše…
Není ani jiné cesty. Je to o součinnosti celé pětky na ledě, o tom, aby si hráči drželi svá místa. Chceme, aby obránce měl možnost dát jednoduchý puk do mantinelu a abychom se na jednu dvě nahrávky jednoduše dostávali do útočného pásma. Máme spoustu mladých kluků a rychlým, agresivním bruslením a hrou do těla chceme vytvářet tlak. Z toho si chceme vypracovat situace a střely na bránu.

Ve kterém momentě se nedělní utkání lámalo?
Dostali jsme nešťastný první gól, kdy to břeclavský hráč z úhlu neskutečně trefil. Myslím, že se to na nás trochu podepsalo. Úvod zápasu nebyl tak dobrý, jak jsme si představovali. Byli jsme trochu zakřiknutí. Podle mě to byl takový scénář posledních zápasů. Něco se řeklo, ale mužstvo dostalo góly a šlo dolů. Naštěstí se nám podařilo Davidem Vítkem vyrovnat. Myslím, že od té doby jsme hráli lepší hokej a podařilo se nám dát pěkné góly. Nebylo to bez problémů, protože jsme vyrobili spoustu chyb. Bylo to o tom, že Lukáš Plšek to pak vzadu prostě zavřel a šance, které Břeclav měla, už pochytal. Zvedli jsme se a chytili se i diváci. Zezačátku vyčkávali, ale pak si dokonce došli i pro buben a rozjeli to tak, jak to tady bylo vždycky zvykem. Kluci to potřebují. Bylo perfektní, že lidi začali fandit, začali s tím mužstvem žít. Klukům se pak v té atmosféře hrálo hodně dobře. Je to obrovský rozdíl, když lidi fandí, skandují a tlučou do bubnu, než když je na zimáku ticho jak v kostele a hráči se musí motivovat sami.

Ve třetí třetině nahradil útočníka Radka Holíka starší dorostenec Jaroslav Janeba. Jak jeho přínos hodnotíte?
Nebylo to kvůli tomu, že by Holas hrál špatně. Ta lajna si svůj úkol splnila perfektně. Jarda na sobě za poslední dva roky udělal hodně práce. Je to skromný kluk, který hokej hrozně žere a dělá pro něj maximum. Když jsem ho na utkání vzal, chtěl jsem, aby celé utkání jen neproseděl a aby dostal šanci alespoň v jedné třetině. Chtěl jsem mít také srovnání, jak bude jeho výkon vypadat v komparaci se zápasy staršího dorostu. Myslím, že obstál. Měl tam dobrý forčeking, hrál do těla, napadal, předváděl tu svoji hru. Je to další z kluků, se kterými bychom chtěli pracovat a v budoucnu je zařadit do A-týmu. Myslím, že Jarda budoucnost má. Je hráčem Zlína, ale byli bychom rádi, kdyby příští roky působil u nás. Ať už v juniorce nebo v seniorském týmu.

Mladí hráči z dorostu odvedli celkově proti Břeclavi solidní výkon, že?
Myslím, že Ondra Slováček dokáže hrát i lépe. Ale má toho dost. Hraje zároveň za starší dorost a za A-tým a když ostatní mohou odpočívat, on nastoupí třeba za nároďák, což představuje obvykle těžké zápasy. Měl období, kdy hrál šest zápasů za osm dnů. To je strašná porce a ten organismus není stavěný na to, aby hráč odehrál všechno s maximálním nasazení. Takže má určité výpadky, ale je natolik inteligentní hokejista, že v té pravé chvíli dokáže zabrat a podat takový výkon, aby byl mužstvu prospěšný. To samé Víťa Pelc, kterého jsem dal naschvál do obranné dvojice s Tomášem Žabčíkem. Podobný případ jsou Jirka Farda a Davidem Kaprem. Ti všichni pode mnou hráli, takže vědí, co po nich chci. A myslím, že na své mládí odehráli velmi dobrý zápas.

Když jsme u toho hodnocení – dobře jste znal i břeclavského útočníka Lukáše Bolfíka, který před dvěma lety pomáhal udržet vsetínský dorost v extralize. Ten byl v nedělním duelu také dost vidět, souhlasíte?
Lukáš je velmi dobrý hokejista. Mne mrzelo akorát to, že u nás nezůstal déle. Ale je to jasné – má kořeny na jižní Moravě. Pochází z Břeclavi, loni byl v Hodoníně. Dnes nastupuje za břeclavský A-tým. Přeji mu, ať se mu daří. Pro nás je škoda, že tu nezůstal. I v tomto zápase ukázal, že pokud na sobě bude pracovat, má dobrou budoucnost.

Nepřišlo vám, že některé momenty nedělního utkání byly nesportovní? Třeba když Zháňal odkopl z brankoviště hokejku Lukáše Plška nebo když si břeclavský kapitán Sedláček vyšlápl ve třetí třetině na mladíka Slováčka? Dokonce jsem slyšel břeclavské hráče před utkáním pobrukovat si „Zapalte Vsetín…“ Od fanoušků bych to pochopil, ale u sportovců mě to zarazilo.
Tohle bych nehodnotil, jsou v tom emoce. Dělají to hráči na úrovni nároďáku, NHL, extraligy. Nervy pochodují a zvlášť, když se prohrává. Patří to k tomu. Samozřejmě je to nesportovní chování, ale jde o hokej, který se nehraje v rukavičkách. Tím, že jsem ho hrál, vím, že je to pod velkým tlakem. Někdy ty saze prostě bouchnou, hráč to neunese a prezentuje se tak, že udělá třeba nesmyslný faul nebo vynadá rozhodčímu. Samozřejmě by to nemělo být, ale je to hokej. Vymýtit se to nedá a svým způsobem to k tomu patří.

Co očekáváte od posledního utkání roku proti Uničovu?
Že uděláme maximum pro to, abychom nedělní vítězství potvrdili. Jedenkrát vyhrát je sice pěkné, ale pro nás to ještě nic neznamená. V tabulce se udělala díra pěti bodů a my musíme bezpodmínečně Uničov porazit. Půjdeme na to úplně stejným způsobem hry, jako proti Břeclavi. Budeme se snažit vytvořit si tlak, hrát agresivně a donutit hráče soupeře k chybám. Ve Vsetíně bylo zvykem, že soupeř měl velký respekt z užšího kluziště, protože věděl, že bude celý zápas pod tlakem. Proti Břeclavi to tak bylo. Hráli jsme do těla, vytvářeli tlak. To samé musíme předvést ve středu.

Rozhodl větší důraz domácích, myslí se břeclavský Jiří Sedláček

Asi málokomu z renomovaných scenáristů by se podařilo sepsat závěrečný díl základní části druholigové skupiny Východ tak, jak se tomu stalo díky vylosování. V boji o to, kdo bude mít ještě teoretickou naději vybojovat play off a kdo naopak bude muset napnout všechny síly na odvrácení sestupu, si to vzájemně rozdávají dotčené celky mezi sebou. Také nedělní duel Vsetína s Břeclaví byl jedním z těchto zápasů. Případnou výhrou by si hosté zajistili klidné svátky, ale domácí mladíci byli nad jejich síly. „Chtěli jsme hrát stejný hokej, jako Vsetín,“ krčil po zápase rameny břeclavský kapitán Jiří Sedláček. „Domácí byli ale tentokrát lepší,“ uznal.

Nedělní duel se Vsetíne, to byl zápas o šest bodů, souhlasíte?
Samozřejmě. Možná právě ta důležitost nás svazovala a pramenily z ní chyby, které jsme v utkání udělali. Hráli jsme zbytečně nervózně a ustrašeně. Vidina té důležitosti zápasu nám přinesla problémy.

Co se týká zkušeností, měli byste být přece jen jinde, než Vsetín, ne?
To si nemyslím. Máme v mužstvu kluky, kteří vloni hráli první pětku ve starším dorostu. Věkově jsme na tom zhruba stejně. Myslím, že máme nejnižší věkový průměr v lize a to ho ještě kazím já. Myslím, že se zkušenostmi jsme na zhruba stejné úrovni. Oba celky tam mají tak tři starší kluky a spoustu mladých. I když Vsetín tam tentokrát měl spoustu košíkářů. Ale i u nás hrají v základní sestavě kluci z ročníku 1993. Poznamenaly nás odchody některých hráčů, proto máme kádr hodně omlazený.

Na druhou stranu nemáte v poslední době špatné výsledky.
S Opavou i Orlovou to byly vyrovnané zápasy, ale nakonec jsme v nich nedokázali bodovat. Podle mne je to právě kvůli nedostatku zkušeností. Chybí tam ta troška, díky které bychom ta utkání otočili v náš prospěch. Opticky to vypadá docela vyrovnaně, ale nakonec prohrajeme a to nás sráží ještě víc dolů.

Břeclav je docela nevyzpytatelné mužstvo – může porazit kohokoli, ale také s kýmkoli prohrát, že?
Nám se hraje líp v zápasech, kde nejsme favoritem. Kluci se trošku uvolní. Jakmile jdeme pod tlak, když hrajeme s mužstvy zespodu tabulky, začíná se už projevovat nervozita. Proto máme asi lepší výsledky s týmy, které nás trošku podcení.

Nebylo pro vás problémem, že Vsetín hrál do těla, dohrával souboje, hodně bruslil, tedy předváděl spíše juniorský hokej?
Pro nás to problém byl, ale z jiného důvodu. My jsme takto chtěli hrát také. Vsetín to ale zvládl daleko lépe než my, a to rozhodlo. Domácí byli důraznější v osobních soubojích. My jsme takovýto styl dneska nezvládli.

Stále máte náskok na zlomové 13.místo, ale ten se po neděli srazil na pouhé dva body. Cítíte se pod větším tlakem?
Tím, že je v soutěži lichý počet mužstev, je to docela zamotané. V příštím kole máme volno a tak nám nezbývá nic jiného, než potrénovat a pak porazit doma Uničov. Chtěli jsme mít klid už před Vánocemi, bohužel ho mít nebudeme.

Teď následuje zase přestávka; to asi hráče moc netěší?
Většinou to bývalo tak, že základní část byla do Vánoc dohraná. Navíc byla spousta volných dní, ve kterých se mohlo hrát. Mně osobně se to nelíbí.

Postavení vašeho týmu v tabulce odpovídá vašim představám před startem soutěže?
Na začátku sezony jsme si říkali, že budeme mít docela problémy. Start se nám ale docela vydařil, dokonce jsme se motali kolem pátého šestého místa. Potom na nás dolehla krize, zranění a odchody hráčů. Podle mého názoru jsme dneska tam, na co mužstvo opravdu má. Cílem bylo nehrát poslední trojku a tento cíl zůstává.

O Černém Petru se pravděpodobně rozhodne mezi Vsetínem, Břeclaví a Technikou. Pro vás osobně to má jistě náboj, vždyť v Technice jste strávil spoustu let?
To ano. Já si také myslím, že se rozhodne mezi těmito mužstvy. Podle mého soudu má aktuálně nejlepší formu Technika a myslím, že to zůstane mezi námi a Vsetínem. A jsme zase u toho, že dneska to bylo velmi důležité utkání.

Autoři fotografií: Martin Pavlík a hcbreclav.cz