PLAY OFF ICE BREAKERS #4: Oslabený Vsetín na Přerov nestačil, úspěch slavila zkušenost

Porážkou 2:5 ve čtvrtém utkání série s Přerovem skončila vsetínským hráčům sezóna. Úterní utkání Na Lapači přitom Valaši rozehráli dobře a brzy vedli 2:0. Náskok ovšem neudrželi a ledovou plochu nakonec opouštěli se slzami v očích. Hlavní důvody toho, proč domácí nadějně rozehraný zápas a s ním i celou sérii ztratili, jsme se pokusili popsat v posledním letošním díle ICE BREAKERS.

Předchozí díly:

Třetí čtvrtfinále: Přerov – Vsetín 4:1

Druhé čtvrtfinále: Vsetín – Přerov 2:1

První čtvrtfinále: Přerov – Vsetín 5:3

Vsetínský lazaret

Petr Sakrajda, Robin Ševčík, Jiří Korčák, Petr Mokrejš, Josef Štraub v útoku, Pavel Rajnoha, Oldřich Horák v obraně. Dále pak Antonín Bořuta a Jiří Ondráček. To je stručný výpis hráčů, kteří by jistě nastoupili v základní sestavě Vsetína, pokud by nebyli zraněni nebo pokud by je nepovolal do svých služeb jejich mateřský klub ze Zlína. Málo vídaná marodka zasáhla Valachy už v závěru základní části a v play – off tato pozvolná rozborka sestavy pokračovala. Rozhodující čtvrté utkání čtvrtfinále tak Vsetín odehrál se šesti juniory a jedním dorostencem, což se v takto důležitém zápase muselo projevit. Tím spíš, že dvě ze tří formací VHK nastoupily ve složení, ve kterém nikdy nehrály. Konkrétně hrály útoky VHK v této sestavě: Knebl, Sýs, Tesařík - Hrňa, Vaněk, Finsterle – Kozák, Klabačka, Mikeš.

Mladému týmu VHK rozhodně nechyběla bojovnost a nasazení, co ovšem chybělo citelně, byla kvalita, zkušenost a souhra. Nejlepší a nejnebezpečnější řadou Valachů byla dle očekávání ta Vaňkova. Její členové zařídili jeden ze dvou domácích gólů a po celý zápas dělali Zubrům největší problémy. Zbylé dvě řady se jim bohužel vyrovnat nedokázaly. První útok táhl jednoznačně Marek Knebl, který podal výborný výkon a spolu s Erikem Hrňou byl nejlepším domácím hráčem v utkání. Ve třetí formaci byl pak nejvíce vidět Pepa Mikeš, který odehrál jedno ze svých lepších utkání této sezóny.

V defenzívě VHK si pak Pavel Zavrtálek s Janem Tesaříkem mohli připadat, že omylem zavítali na utkání juniorky. Nebýt jich, věkový průměr obrany Vsetína by rozhodně nepřesáhl dvacet let. I zde se chybějící zkušenosti a vyhranost zkrátka projevit musely a to i přesto, že mladíci v dresu Valachů podali kvalitní výkon. Rozhodně se alespoň nedá tvrdit, že by se dopustili více chyb než jejich zkušení kolegové.

Celkově ale prořídlost domácího kádru a chybějící zkušenosti musely být cítit a cítit také byly. Ani Přerov nestíhal během série počítat své zraněné a další mu přibyli během tohoto zápasu, jeho rezervy ovšem byly přeci jen větší než Vsetínské a i to rozhodlo. Nejen tento zápas, ale pohříchu i celou sérii.

Výborná první třetina ale s velkým ALE

Přesto že sestava Valachů vypadala tak jak vypadala, první třetina byla zcela v jejich režii. Přerovští jako by byli zaskočeni domácím nástupem a v prvních dvaceti minutách se tak do šancí dostávali jen při svých přesilovkách. Jinak hra patřila Vsetínu, kterému navíc pomohlo brzké vedení. Hostující chyba v útočném pásmu poslala do brejku Marka Knebla a ten trefil přesně mezi betony. Na rozdíl od zápasu v Přerově se navíc Vsetínu nabyté vedení povedlo ještě potvrdit. Krásnou kombinaci po ose Kapr – Finsterle – Hrňa, zakončil domácí miláček přesně do horního růžku Tihlářovy brány a konečně protrhl střelecké trápení. V tu chvíli se zdálo, že by si nadšeně bojující Valaši přeci jen mohli vybojovat rozhodující pátý zápas, že se tak nakonec nestalo, ovlivnil velkým dílem závěr prvního dějství...

Valaši byly vystaveni dvouminutové hře ve třech proti pěti. Tuto kritickou situaci zvládli na výbornou, Hrňova i Mikešova trojice odvedly skvělou práci a když se vyloučený Knebl vrátil na led, zdálo se, že Vsetín přežije. Leč v momentě, kdy už i druhý vyloučený Valach, Zavrtálek, stepoval u vrátek trestné lavice, napřáhl od modré Vlček a Plšek se po jeho střele natahoval marně. To byla pro Vsetínské velká rána. Po výborně sehrané první třetině a po přežitém dvojnásobném oslabení Valaši přeci jen kapitulovali. Asi každý si při této příležitosti vzpomněl na předchozí zápas z hanáckého ledu a nepovedenou druhou třetinu. Jak se později ukázalo, oprávněně. Druhá třetina totiž skutečně vypadala úplně jinak než první… Právě kontaktní gól hostů v závěru první třetiny tak lze označit za pravděpodobně rozhodující okamžik zápasu.

Prostřední dějství – vsetínská zhouba

Druhé třetiny byly v sérii Vsetína s Přerovem noční můrou zelenožlutého týmu. Vyjma utkání číslo dvě prohráli Valaši tuto pasáž hry pokaždé 0:2 a minimálně ve dvou případech v ní Zubři získali rozhodující náskok v utkání. Nejinak tomu bylo i ve čtvrtém utkání série. Přerov vstoupil do druhé dvacetiminutovky nesrovnatelně lépe než do té první, nepouštěl už Valachy do tlaku a naopak stále častěji se dostával k ohrožení Plškovy svatyně. Ve 26. minutě pak přišlo to, co viselo ve vzduchu. Hostujícím hráčům se vtipnou kombinací podařilo dokonale zamotat hlavu bránícím hráčům VHK. Resultovala z toho šance Paly, který zcela osamocen nedal Plškovi ranou pod víko nejmenší šanci.

V přetlačované o důležitý třetí gól pak slavily úspěch hostující zkušenosti. Domácí v několika nadějných situacích na Tihláře nevyzráli a ve 33. minutě to proto byli hosté, kdo šel do vedení. Pavel Zavrtálek už na ledě značně přesluhoval, pro střídání si bohužel nevybral nejvhodnější okamžik. Než se totiž jeho zástupce stihl zapojit do hry, ujeli Zubři do přečíslení dva na jednoho, který nechytatelným zakončením pod horní tyč korunoval Sedlák. Přerov se tak poprvé v zápase ujal vedení, a jak se později ukázalo, Sedlákova branka byla současně brankou vítěznou. Zaskočení Valaši již zbytek druhé třetiny protrpěli. Nesehráli dobře přesilovku pět na tři a bylo znát, že zvrat v utkání jimi otřásl. Druhá třetina se tak znovu ukázala jako nejdůležitější úsek všech zápasů série, radost z toho ale Valaši ani tentokrát neměli...

Neproměněný nájezd a čtvrtý gól

Třetí dějství bylo znamení zoufalé snahy mladého týmu Valachů o vyrovnání. Přerov předváděl zkušený a takticky kvalitní výkon, přesto se Vsetínu naskytlo, za stavu 2:3, několik nadějných příležitostí ke srovnání. Tou vůbec největší bylo trestné střílení Erika Hrni. Předcházel mu faul na Sýse, jemuž bylo ve vyložené příležitosti znemožněno zakončení v rozporu s pravidly. Hlavní rozhodčí ani na okamžik nezaváhal a gesto zkřížených rukou nad hlavou znamenalo jediné – trestné střílení. K němu se postavil Erik Hrňa, jeho forhendovou kličku ale Tihlář výborně vybruslil a domácímu střelci už nezbyl dostatek místa k tomu, aby zvedl kotouč mimo dosah gólmanovy výstroje. Trestné střílení v letošní sezóně tak rozhodně nebudou disciplínou, na níž vsetínský odchovanec bude vzpomínat s radostí.

Hřebíček do vsetínské rakve pak zasadil v 50. minutě nejlepší hostující hráč v utkání Dittrich, který ukázal domácí obraně záda a překonal Lukáše Plška v domácí kleci. Domácí cítili po této brance oprávněnou křivdu, vždyť hostujícímu protiútoku předcházel evidentní faul na Zavrtálka za přerovskou svatyní, zvrátit rozhodnutí hlavního rozhodčího ale nebylo v jejich moci. Krátce před inkasovanou brankou se přitom zdálo, že se Vsetínští přeci jen začínají nadechovat k závěrečnému náporu, inkasovaná branka jim ale sebrala vítr z plachet. Při pohledu na rozložení sil na ledě bylo tímto okamžikem jasné, že o vítězi utkání a tím i postupujícím do semifinále je rozhodnuto, přes sympatickou snahu domácích si Zubři poslední minuty lehce pohlídali a ukončili tak Vsetínu sezónu.

Velké malé drobnosti

Kromě výše zmíněných faktů se vyskytlo ještě několik faktorů, které ať už přímo nebo nepřímo ovlivňovaly situaci na ledě a s ní i konečný výsledek střetnutí. Jako po celou sezónu ani v tomto utkání Vsetínu nešly přesilové hry. Využil sice hned tu první, to ovšem bylo ze strany Valachů vše, zbylé početní výhody přinesly spíše domácí trápení. Zřetelně v nich byla znát nesehranost nově složených formací, vsetínští útočníci navíc v zápase velmi málo chodili před branku clonit hostujícímu brankáři. Když už se tedy někdo z Valachů dostal ke střele, Tihlář ji dobře viděl a díly tomu i v poklidu zneutralizoval. Nejviditelněji dokumentovala vsetínský zmar přesilovka pět na tři v závěru druhé třetiny, v níž si jedinou šanci vytvořili oslabení hosté...

Jestliže byli po prvních dvou zápasech série rozhodčí podrobeni značné kritice, výkon hlavního rozhodčího Dědka a jeho čárových kolegů Helda, Trunečky si snad ani žádný velký komentář nezaslouží. Problémem Dědkova výkonu přitom nebylo to, že by hokejisty vylučoval neoprávněně, klíč, podle nějž tresty rozdával, ale zůstal neobjasněnou záhadou. Zatímco některá vyloučení byla přísná, i když v souladu s pravidly, jiné fauly, které byly naprosto učebnicové a které hlavní rozhodčí viděl z bezprostřední blízkosti, zůstaly z tajuplných důvodů nepotrestány. Ukázkovými příklady bylo zahákování Hrni, řítícího se po pravém křídle do šance v třetině druhé a zákrok na Zavrtálka, po němž navíc hostující hráči vstřelili čtvrtý gól. Nicméně konečný poměr vyloučených byl vyrovnaný a o tom to, zdá se, je...

V neposlední řadě je nutno zmínit atmosféru. Souboj fanoušků prohráli Vsetínští s Přerovskými na plné čáře - odhadem 250 hostujících fans bez problémů překřičelo takřka dvě tisícovky Vsetínských. Vůbec, atmosféra při letošních vyřazovacích bojích byla asi tou nejhorší, která byla "v zápasech pravdy" v posledních, minimálně šestnácti letech, Na Lapači k vidění a slyšení. Jako z jiného světa se tak mohla zdát případná vzpomínka na loňskou sérii s Hodonínem, která se lámala právě ve třetí třetině utkání Na Lapači. Tehdy vsetínští fanoušci společně s hráči připravili Drtičům peklo, ve kterém je doslova uškvařili. Letos se hokejistům podpory v rozhodujících chvílích nedostávalo, což bohužel zcela koresponduje s fanouškovskou mizérií celé letošní sezóny...