Příběh slavné sezony: Kudy vedla cesta k šestému titulu Vsetína?

Letos je tomu dvacet let od chvíle, kdy vsetínští hokejisté vybojovali šestý mistrovský titul a definitivně se zařadili mezi ligové dynastie. Do společnosti legend jako LTC Praha, Dukla Jihlava či Kladno. Tehdejší triumf napsal velký příběh, už jen proto, že se Valaši ve finále utkali se Spartou Praha, tedy týmem, který rok nazpět přerušil jejich pětileté kralování českému hokeje. Odveta však patřila partě v zelenožlutých dresech. Jaká cesta k historickému okamžiku vedla?

V průběhu letní přípravy na sezonu 2000/2001 počítal kádr vicemistrů hlavně ztráty. Po sedmi letech se s výsostnými barvami Vsetína rozloučil brankář Roman Čechmánek, jehož si v draftu vybrala a následně i podepsala Philadelphia. K očekávaným změnám došlo i v útočných řadách, kde již nebyl zájem o služby Pavla Patery a Martina Procházky, na jih Čech se vrátil Radek Bělohlav a do Znojma byl uvolněn Zbyněk Mařák. Mistrovskou Spartu posílil obránce Libor Zábranský.

Nová jména neměla až na zkušeného zadáka Milana Nedomu takový zvuk: Ján Lipiansky ze Slovanu Bratislava měl za sebou jednu nevyvedenou sezonu v Karlových Varech. Ondřej Veselý, Jan Sochor a Jiří Jantovský představovali sázku na mládí. Větší prostor se rovněž otevřel před odchovanci a hráči z juniorky, v přípravě na sebe upozornil především mladíček Jiří Hudler.

Ožehavým tématem zůstávala až do startu nového extraligového ročníku otázka prvního brankáře. Vsetín se nakonec dohodl s Jaroslavem Kamešem, který předchozí sezonu proseděl na lavičce Eisbärenu Berlin. V těžké pozici po Čechmánkovi obstál se ctí. Neméně napínavé bylo nekonečné vyjednávání o nové smlouvě Jiřího Dopity. Vsetínský kapitán měl před sebou výhodnou nabídku od Floridy, své další setrvání na Vsetíně podmiňoval vyrovnáním pohledávek vůči zbytku týmu. K dohodě nakonec došlo v hodině dvanácté, pouhé dva dny před startem soutěže.

Omlazený tým, kde v centru třetí pětky dostával stabilně prostor šestnáctiletý Jiří Hudler, začínal sezonu pozvolna. V tabulce neklesl pod pátou příčku, stabilní forma provázela opory Dopitu, Tesaříka či Stantiena. Nicméně mužstvo dlouho hledalo svou tvář a k pohodovému hernímu projevu mělo daleko. V polovině soutěže přejela Vsetín na domácím ledě Slavia (1:6) a vedení sáhlo ke změně na trenérském postu. Asistenta Miroslava Venkrbce vystřídala staronová tvář: charismatický Jan Neliba, do té chvíle kouč slovenského Martina.

Změny proběhly i v kádru. Vynikajícím tahem se ukázalo angažování Jiřího Burgera, brilantní technik rychle zapadl do herního systému. Po příchodu zkušeného ex-vítkovického Luďka Krayzela nezbylo v náhle nabitém kádru místo pro Hudlera, kterého klub v lednu poslal na hostování do Havířova.

Prohraný zápas se Slavií se ukázal jako zlomový. Vsetín poté nastartoval k trháku, kterým se v jednačtyřicátém kole vyšvihl na první místo v tabulce a do konce základní části jej neopustil. Získal devadesát devět bodů, o sedmnáct více než druhé Znojmo.

Hned ve čtvrtfinále se Vsetínští potřetí v play-off setkali s rivalem ze Zlína, který se na osmé místo propadl jen kvůli pokaženému závěru soutěže. Aspirant titulu si s houževnatým soupeřem užil nejednu krušnou chvilku, o výhře 4:2 na zápasy rozhodla na zlínském ledě přesná trefa Jiřího Burgra v prodloužení. Ve vyrovnaných duelech nakonec rozhodly větší zkušenosti na straně Vsetína.

Obdobný styl náročného fyzického pojetí hry vyznával i semifinálový soupeř vsetínských, pražská Slavia. Tým trenéra Růžičky si na Vsetín hodně věřil, v základní části s ním prohrál pouze jednou. Úvodní střetnutí však bylo jednoznačně v režii Vsetína, který bezchybným výkonem dokráčel k vítězství 4:0. V následujícím duelu Slavia zabrala a o druhé domácí výhře rozhodl Vsetín až brankou Jána Pardavého dvě minuty před koncem zápasu.

Valaši skvěle rozehráli i třetí duel v Praze, po gólech Pardavého a Kucharczyka směřovali ke zdánlivě snadné výhře. Jenomže v druhé polovině utkání čtyřikrát inkasovali a do sedla se vyšvihli slávisté, kteří zpočátku dominovali i ve čtvrtém semifinálovém duelu. Ještě na začátku třetí třetiny vedli nad bezkrevným Vsetínem 5:2. V krizovém okamžiku však Vsetín ukázal sílu. Do sirény srovnal a v prodloužení zmařil naděje Pražanů na pátý zápas opět Pardavý.

Ve finále se Vsetín stejně jako v předešlém ročníku setkal se Spartou. Mistrovský celek měl za sebou krušný rok, kdy o svém postupu do play-off rozhodl až v posledním kole základní části. V nástavbové soutěži si ovšem vedl výborně, snadno přešel přes Litvínov a Vítkovice. Vsetín urval v prvním finále vítězství až v prodloužení, kdy rozhodl kapitán Dopita. Valaši výborně rozjeli i druhý zápas, rychle vedli 3:0. Sparta ale dokázala vstát z mrtvých a utkání otočit; před dvěma zápasy v Praze měla zdánlivě všechny trumfy v ruce.

Vsetín ale ve vypjatém momentu opět prokázal obdivuhodnou odolnost. Veden nezadržitelným Dopitou, který poslal do sparťanské klece čtyři puky, porazil soupeře na jeho ledě 6:3. Sedm minut před koncem třetí části následujícího střetnutí vypálil zpoza obránce Burger a zlomil nerozhodný stav ve prospěch vsetínského mužstva. Vedení ještě pojistili Veselý a Stantien a mistrovský pohár se po roční přestávce opět vrátil na Valašsko. Vsetín se ziskem šestého zlata definitivně zařadil mezi ligové dynastie po bok LTC Praha nebo Dukly Jihlava. Jeho dominanci v moderní éře českého hokeje už stěží někdo překoná...