Jsem rád za šanci, že zde můžu být, hlásí Jan Strmeň. Co řekl o své motivaci a fanoušcích?

V sobotu se poprvé po svém příchodu na Lapač dostal do branky a třiceti pohotovými zásahy pomohl Vsetínu ke dvěma bodům proti Kladnu. Svoji valašskou misi, která skončí 31. října, začal brankář Jan Strmeň na výbornou. „Rád bych na Vsetíně udělal dobrý dojem, aby lidi i vedení vidělo, že mám zájem tady být. A že neudělali chybu, když si mě sem vzali,“ hlásí 195 cm vysoký gólman, jenž naposledy působil v Českých Budějovicích.

Váš přesun na Valašsko se vlivem vnější okolností trochu protáhl. Už jste se ve Vsetíně zabydlel?
Přesun přišel ve chvíli, kdy v Českých Budějovicích začal covid. Já už v týmu nebyl, pan trenér Prospal mi řekl, že se mám hlásit ve Vsetíně. Všechno už bylo připravené včetně bydlení, už jsem se chtěl uvolnit, ale bohužel hned druhý den jsem dostal horečky, takže jsem pak musel s Motorem na testy. Tím se to celé zpozdilo o čtrnáct dní. Stěhování pak bylo hektičtější, ale mám výhodu v tom, že jsem z Moravy. Pomohl mi táta, který nabalil auto v mém rodném Havířově, a jeli jsme dvěma auty. Ale už jsem se zabydlel a jsem na Valašsku spokojený.

Představovala pro vás karanténa velkou komplikaci?
Není to příjemné, protože v Českých Budějovicích jsme karanténu zažili dvakrát. Začali jsme přípravu, hráli zápasy s Plzní a Spartou, a pak jsme museli do karantény. Čtrnáct dní jsme nemohli nic dělat. Měli jsme sice nějaké domácí tréninky, ale i když posilujete, jak chcete, na ledě vám to pak stejně chybí. Potom jsme s panem Prospalem jeli tři týdny v kuse včetně sobot a nedělí, abychom to nějak dohnali. No a z ničeho nic prásk – a šli jsme do karantény znovu. Pak jsem přijel na první trénink na Lapač. Čekal jsem, že to bude horší, ale po nemoci jsem se cítil celkem dobře. I když to teď ještě s trenérem brankářů a kondičním trenérem doháním. Myslím, že jsem se do toho pomaličku dostal, a uvidíme, jak to půjde dál.

Jste rád, že jste si v sobotu mohl stoupnout po čase znovu mezi tři tyče v duelu s Kladnem?
Jsem za to moc rád. Stejně tak jsem rád za šanci, že tady ve Vsetíně můžu být. NHL stojí a tím pádem i všechny farmy, kde by měl asi působit brankář Jirka Patera. Stáhl si ho Motor. Tak jsme s agentem něco hledali a jsem rád, že se ozval Vsetín. I když jen na tak krátkou dobu. Vůbec jsem neváhal a jsem za to strašně rád. Vzpomínal jsem na vzájemné zápasy Vsetína s Motorem, které byly vždycky vyhrocené a měly všechno. Co je hlavní, spolu s Budějovicemi byli nejlepší fanoušci právě ze Vsetína, kde jich na stadion chodilo hrozně moc a především byli nejvíc slyšet. Na to jsem se těšil úplně nejvíc.

Jaký cíl jste si vytýčil pro svoji valašskou misi?
Chci se samozřejmě zlepšovat a pomoci týmu co to půjde. Když půjdu do brány, chci vyhrát. Rozhodně mi to tady není jedno. Že bych si přišel jen odtrénovat, odchytat pár zápasů a pak jít pryč, to určitě ne. Chci tady udělat nějaký výsledek a neříkám, že bych se sem někdy nevrátil. Rád bych na Vsetíně udělal dobrý dojem, aby lidi i vedení vidělo, že mám zájem tady být. A že neudělali chybu, když si mě sem vzali.

Trvá člověku, než si zvykne na jiný trénink?
Samozřejmě je to zase něco jiného. Trochu jiní hráči, jiné tempo. Ale jak říká trenér brankářů, puk je všude stejný. Brankářské tréninky tady máme stejné jako v Budějovicích, patnáct minut před tréninkem máme společnou suchou přípravu. Po tréninku můžeme zůstávat na stadionu, což je úplně super. Hráči tady mají prostor k tomu, aby se zlepšovali. Prostě si to tady užívám a jsem tu moc spokojený.

Každý brankář má svůj styl, jak jste přišel k tomu svému?
Jsem tak trošku samouk. Trenérů brankářů jsem v mládeži moc neměl, víceméně jsem je začal potkávat až ve starších kategoriích. V Chomutově jsem měl Michala Podolku a zažil jsem pana Bruka staršího. Byla to dobrá škola. Postupem času se trenéři měnili, stejně jako vývoj hokeje. Vyzkoušel jsem si všechny možnosti chytání. Českou školu, Švédsko, Finsko, jak se to teď všechno motá dohromady. Z každého jsem si něco vzal. Když pak na mě v zápase letí střela, hlava si to nějak přebere a něco udělá.

Využíváte hodně své výšky?
Je to výhoda v tom smyslu, že v bráně nemusím tolik lítat a zaberu víc místa. Ale pořád je na čem pracovat a zlepšovat se.

Máte zkušenosti ze třech nejvyšších soutěží v Česku. Ve které se vám chytá nejlépe?
Ve 2. lize jsem chytal jenom jeden zápas. Byl jsem v juniorech a utkání se nám vůbec nepovedlo, byla to hořká premiéra. K tomu jsem ještě zapomněl registračku, takže mě stejně museli stáhnout z ledu. Každá soutěž má něco do sebe. Extraliga je přesnější, rychlejší, první liga zase bojovnější. Nejvíc jsem chytal první ligu, víceméně v každém týmu někoho znám. Jednou bych se chtěl dostat do extraligy a vyzkoušet si, jestli na to opravdu mám.

Máte nyní o to lépe načtené soupeře?
Když vzpomenu třeba na sobotní utkání s Kladnem, Račuk s Hlavou se mnou hráli v Chomutově i v juniorech. Tak nějak vím, kam střílí nebo jaké volí zakončení v nájezdech. Ale spoléhat se na to určitě nedá. Oni znají i mne, takže ví, kde mám třeba slabinu a nevystřelí tam, protože si myslí, že to právě tam budu čekat. Snažím se to nevnímat a hledat puk, který je nejdůležitější.

Jak se vlastně připravujete na utkání?
Mám své rituály, například nesmím před zápasem spát. Po obědě už ani nejím. Jsem už jenom vyloženě na vodě a pomaličku se soustředím na utkání. Mám něco i v rámci rozcvičky, ale to nechci říkat nahlas, aby se to neobrátilo proti mně. (smích)

V sezoně 2013/2014 jste odchytal jedno utkání za Chomutov v rámci European Trophy. Jaká to byla zkušenost?
Bylo to proti Vídni a víceméně moje premiéra za chomutovský A-tým. Když tedy nebudu počítat sedm minut, které jsem strávil v bráně, zatímco Mírovi Hanuljakovi šroubovali na střídačce košík. Vzpomínám na to v dobrém. Pamatuji si, že jsem byl strašně nervózní, ale říkal jsem si, že nemám co ztratit. Byl jsem v té době ještě junior, takže jsem věděl, že se můžu jen ukázat. Ve výsledku to byla naše jediná výhra v European Trophy, i když jen v prodloužení.

Ve středu vás čeká derby na ledě Přerova. Co od tohoto duelu očekáváte?
Pamatuji si, když jsme do Přerova jezdili s Budějovicemi nebo s Chomutovem. Zubři mají silný tým s výbornou obranou. Vždycky měli i vynikající gólmany. Jsou hodně siloví, jako většina moravských týmů. Myslím si, že to bude pěkný hokej a že se lidé mají na co těšit. Zápasy, které jsou derby, mám strašně rád. Doufám, že získáme tři body.