DOR: Chci týmu pomoct, hlásí Vinklárek. Jak se hraje v extralize?
Útočník Lukáš Vinklárek strávil začátek sezony v extraligové Porubě, kde posbíral zkušenosti v jedenácti zápasech, v nichž si připsal čtyři kanadské body za dva góly a dvě asistence. V novém roce jej však opět vidíme v kádru Vsetína. „Vrátil jsem se, chci týmu pomoct a splatit klubu to, že mě hokejově vychoval. Teď se ale musíme zaměřit sami na sebe a na to, abychom vyhráli co nejvíce zápasů a bavili se hokejem,“ říká.
Lukáši, jaký byl start zápasu s Technikou?
Start byl z naší strany horší. První třetinu jsme neměli úplně dobrou, ale od druhé třetiny jsme začali hrát a dávaly jsme góly. Ve třetí třetiny jsme se ale asi trochu lekli a báli jsme se o výsledek. Potom jsme to ale udrželi a vyhráli jsme.
Co na začátku chybělo?
Chyběl tam drive. Nebyli jsme tak rychlý, jak bylo potřeba, nepřistupovali jsme k hráčům a nestříleli jsme na bránu.
Čím se to změnilo?
Určitě jsme se rozjezdili. Byli jsme rychlejší, začali jsme přistupovat k hráčům, všechno to, co nám v první třetině chybělo, tam už potom bylo. A hlavně se nám podařilo dát více gólů.
Jak byste zápas celkově zhodnotil?
Zápas byl určitě lepší ten páteční proti Havlíčkovu Brodu, kdy jsme sami sebe poslali na dno. Tento zápas byl lepší, a hlavně jsme vyhráli za tři body, což je nejdůležitější?
Co se dělo v pátečním utkání?
Neměli jsme rychlost, nebruslili jsme, nedohrávali jsme souboje, špatně jsme si najížděli. Ztráceli jsme puky a couvali jsme před útočníky. Nebyli jsme aktivní a spíš jsme pasivně bránili.
„Už chyběly síly a museli jsme udržet jednobrankový náskok.“
Rozhodující branky jste ale inkasovali až v samotném závěru. Co se stalo?
Přestali jsme hrát. Sám teď asi ani nedokážu říct, co to způsobilo.
Pramenil nyní strach o výsledek právě z této situace?
To si nemyslím. O výsledek jsme se báli spíš z toho důvodu, že jsme hráli jen na dva střední útočníky. Už chyběly síly a museli jsme udržet jednobrankový náskok. Na konci už jsme se ani tolik nedostávali do útoku, soupeř tlačil, ale naštěstí jsme to udrželi.
Jak je znát marodka?
V sestavě je to určitě znát. Náš počet je na spodní hranici, nemůžeme si dovolit někoho vystřídat nebo posadit, když se mu nedaří. Určitě už jsme taky všichni unavení, když v nízkém počtu hrajeme tolik zápasů a dohrávek.
Na Technice se navíc vždy hraje hodně fyzický hokej...
Technika k nám hodně přistupuje, když dostáváme přihrávku, a nebojí se hrát do těla. Snaží se zavírat mantinely, držet třetinu a vyvíjet tlak. Nepouští nás moc k puku, a když už se k němu dostaneme, tak k nám hned přistoupí a odebírá nám jej.
„Vrátil jsem se, chci týmu pomoct a splatit klubu to, že mě hokejově vychoval.“
Vy jste sezonu začínal v Porubě v Extralize dorostu. Jaká to byla zkušenost?
Zkušenost to byla velká. Bylo to spíše o taktice, nehrálo se moc do těla, ale hrálo se hlavou. Tady se naopak hraje fyzický hokej a hodně se bruslí.
Do kádru Vsetína jste se vrátil po Novém roce. Jaká je domluva obou klubů?
Do Poruby jsem měl vyřízené půlroční hostování, ale v průběhu jsem se zranil. Domluva byla taková, že když bude Vsetín na vrchních příčkách, tak se vrátím a pomůžu týmu k postupu. Kdyby byl Vsetín na spodních příčkách, tak bych zůstal v Porubě. Vrátil jsem se, chci týmu pomoct a splatit klubu to, že mě hokejově vychoval. Teď se ale musíme zaměřit sami na sebe a na to, abychom vyhráli co nejvíce zápasů a bavili se hokejem, protože pokud nebudeme mít dost bodů, tak neuspějeme.