Tým bude mít kvalitu, aby hrál o titul v Maxa lize. Chci pomoci k úspěchu, hlásí Petr Straka

Vsetínský útok pro nadcházející sezonu posílil zkušený Petr Straka, jenž si v kariéře zahrál i tři zápasy v NHL. V posledních sezonách působil Straka v Tipsport extralize. Se Vsetínem byl v kontaktu již delší dobu a pro letošní sezonu přichází vyztužit útočné řady valašského mužstva. Na Lapač jej zlákaly vysoké ambice klubu i touha v hokeji ještě něco dokázat.

Jak se poslouchá fakt, že budete pravděpodobně jediným hráčem Maxa ligy se starty v NHL?
Poslouchá se to hezky. Na druhou stranu je to ale skutečnost, která se odehrála před dlouhou dobou. V podstatě to vlastně nic neznamená, je to něco co už mě nepustí, jsem za to vděčný, ale už je to přes deset let a nijak se na to nevážu.

V zámoří jste trpělivě bojoval o šanci v NHL. Jaká to pro vás byla zkušenost, co vše vám to do života přineslo?
Byla to obrovská škola. Opouštěl jsem domov v sedmnácti letech a strávil jsem v zámoří osm let. Musel jsem se postavit na vlastní nohy a naučit se fungovat bez rodičů, i když v juniorce o mě bylo velmi dobře postaráno, když mě dali do rodiny, která se tam stará o hráče. Potom už jsem ale bydlel sám se spoluhráčem a musel se starat o další věci, abych se dobře najedl, abych měl nakoupeno a podobně. Určitě mě to posunulo velkým způsobem, dobře to dopadlo i hokejově. Za mě to byla super zkušenost a určitě bych nic neměnil.

Ve vašem hokejovém životopise se vyjímá sezona 2012/2013 z QMJHL s neuvěřitelnou bilancí 41+41 v 55 zápasech, tahounem jste byl i v play-off. Životní sezona?
Rozhodně to je sezona, která se vyjímá. Nevím, jestli bych ji označil za životní. Bylo to dané tím, že kvůli výluce neprobíhaly kempy v NHL, v tu sezonu jsem měl zamířit do St. Louis. Angažmá jsem sháněl až v září, když kempy odpadly. Vracel jsem se tak do juniorky jako overage hráč, každý tým měl pro takové hráče tři místa na soupisce. Navázal jsem na play-off předchozí sezony, ale určitě tomu pomohlo i to, že jsem byl nejstarší a hrál jsem i proti o čtyři roky mladším klukům. Bylo to super, ale zase bych to moc nepřeceňoval. Hokej jsem si užíval, byl jsem v dobrém týmu, dobré partě, dařilo se nám i týmově, hráli jsme na špici tabulky, což bylo skvělé. Určitě je to jedna ze sezon, na které rád vzpomínám.

Bylo těžké se pak vyrovnat s návratem do Čech, respektive kdy jste si uvědomil, že bude lepší zvolit návrat do Evropy?
Složité to trochu bylo. V tu dobu jsem ale byl rozhodnut, že snaha na farmě stačila a nejde to donekonečna. Už mě to i trochu semlelo a v podstatě během čtvrté sezony jsem se rozhodl, že to zabalím a budu hledat angažmá v Evropě. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se vracel do Plzně.

Při první sezoně v extralize jste si zahrál za mateřskou Plzeň a poté putoval pomoci se záchranou do Jihlavy. Bylo složité se znovu adaptovat na český hokej?
Obecně si myslím, že mi trochu dělalo problém změnit styl hry ze zámořského na evropský. Přeci jenom osm let je dlouhá doba a v mužích jsem do té doby nezažil nic jiného než zámořský hokej. Byly tam aspekty, které se pro mě hodně lišily, musel jsem si pak dlouho zvykat. Jsou to takové klasické věci, určitě šířka hřiště. S tím souvisí pohyb, kluci mi přišli v Evropě víc pohyblivější než na farmě v zámoří, kde to bylo všude blíž a pohyb nebyl tolik důležitý jako spíš schopnost se správně pohybovat v daných prostorech hřiště. Také byl rozdíl v délce tréninku. Z Ameriky jsem byl zvyklý na režim, kdy trénink trval tři a půl hodiny, pak měl člověk čas na sebe a udělal si co potřeboval. Tady v Česku se trénovalo i dvoufázově. Pamatuji si dny, kdy jsme za den měly dvě posilovny a dva ledy, dohromady to dalo pět a půl hodiny a to pak člověk neměl sílu vůbec na nic, možná tak sotva dojít domů, což pro mě také ze začátku bylo těžké si zvyknout.

Další sezony jste trávil znovu převážně v rodné Plzni, drželo vás to po letech v zámoří na domácí půdě?
Rozhodně ano. Jsem plzeňský rodák, na hokej jsem chodil od malička. Vždy se mi líbila atmosféra a fandil jsem od mala Škodovce. Když jsem měl pak možnost vrátit se domů a měl nabídku hrát v Plzni, tak jsem neváhal ani chvilku. Kdykoliv byla příležitost, byl jsem hrdý, že jako Plzeňák mohu hrát za Plzeň a ohromně jsem si to užíval.

Mimo Plzeň jste působil i v Litvínově a Kladně, nemrzí vás, že nepokračujete v nejvyšší soutěži?
Samozřejmě každý sportovec chce mířit co nejvýš, trochu mě to mrzí, ale cítil jsem, že už pro mě v extralize nebude místo. Na druhou stranu vím, že poslední sezony jsem měl jaké měl a v tomto ohledu jsem na sebe dost přísný a navíc realista. Tušil jsem, že už to spíš nevyjde a soustředil jsem se na hledání co nejlepšího týmu v Maxa lize a myslím si, že se mi to povedlo.

Čím vás Vsetín oslovil? Zmínil jste, že kontaktování ze strany klubu proběhlo už před rokem...
Byli jsme v kontaktu už před rokem s Lubošem Robem starším, probíhala už i jednání, ale nakonec to nedopadlo a vracel jsem se ještě na sezonu do extraligy na Kladno. Když jsem se pak ale po roce na Kladně dozvěděl, že nebudu pokračovat, moje myšlenka okamžitě směřovala na Vsetín. Nejvíc mě oslovila vidina, že budeme hrát nahoře. Ve vsetínském týmu je navíc už nastavena vítězná mentalita, na kterou se těším, protože jsem to v posledních sezonách nezažíval. Chtěl bych svým dílem pomoci, aby to tak zůstalo dál a abychom byli co nejsilnější.

Hrál jste už někdy na Lapači?
Na Lapači jsem hrál co si pamatuji minimálně dvakrát. Nemám na to úplně dobré vzpomínky, především na druhý zápas. První jsme v extralize dorostu myslím vyhráli, ale ten další jsem skončil v nemocnici se zlomenou rukou. Je to už ale sedmnáct let, což už je snad víc než před půlkou mého života. Pamatuji si to spíš matně, byla to nešťastná náhoda, která se v hokeji stává. Těším se, až Lapač ochutnám v dospělém hokeji.

Kdybyste se měl vsetínským fanouškům blíže představit, jakým stylem hry se prezentujete, co od vás mohou očekávat?
Vždycky jsem byl dobrý bruslař, rád se tlačím do brány a do zakončení. Na druhou stranu při přečíslení dva na jednoho jsem spíš ten, který se do poslední chvíle snaží nahrávat. Co se týče herního stylu a důvodu proč si i myslím, že mě Vsetín přivedl, tak to je zodpovědná hra na obě strany a také kvalitní hra v oslabení. Věřím, že tyto kvality budu moct prodávat za Vsetín a pomůžu k úspěchům.

V uplynulé sezoně jste na Kladně bojoval o vyhnutí se baráží, předpokládám, že v dalším ročníku byste si ji rád zahrál?
Je to přesně tak. Říkal jsem to i manželce a kamarádům, že je to krásná ukázka, jak rychle se život mění, protože před půlrokem jsem se snažil baráži vyhnout jak čert kříží a teď už nějakou dobu přemýšlím o tom, že bych si ji na jaře rád zahrál. Je to svým způsobem vtipné, ale zároveň pochopitelné vzhledem k situaci v jaké oba týmy jsou.

V Maxa lize budete působit vůbec poprvé, jaké máte na soutěž reference a očekávání?
Konkrétní reference jsem si nezjišťoval. Když se ale dívám v posledních letech na soupisky a hráče, kteří se v lize pohybují, připomíná mi to čím dál víc extraligu před pěti až šesti lety, ještě než začala válka na Ukrajině. Očekávám, že soutěž bude velmi kvalitní a nebude snadné se adaptovat. O těch referencích jsem nic nezjišťoval, protože můj osobní cíl je nekoukat doleva nebo doprava a hlavně si nedostat do hlavy, že jdu hrát nižší soutěž, protože to je cesta do záhuby. Naopak chci jít do toho s maximálním nasazením a odhodláním něco dokázat a pomoci Vsetínu k tomu, aby se znovu pohyboval na špici tabulky.

Stejně tak poprvé budete působit na Moravě, pomůže vám se zabydlením na Valašsku místní rodák Matěj Stříteský nebo Vít Jonák s Lubošem Robem?
Na to se velmi těším. Mám už rodinu, manželku a dvě děti, bude to pro nás všechny zase nová zkušenost. První dojmy jsou takové, že lidé jsou tady velmi mílí a sympatičtí. Co se týče zabydlení, nejvíc jsem v kontaktu s Lubošem Robem mladším. Manželky se kamarádí, takže od nich máme informace a řešili jsme i bydlení. Nyní už máme vše zařízené, takže se těšíme, až vše začne.

V přípravě jste s hráči chodil na led do Kapka resortu, jak se vám zatím zamlouvá vsetínské zázemí?
Zatím je ta zkušenost velmi krátká. Vypadá to, že nám ale nic neschází. Zázemí je na vysoké úrovni a myslím, že zde problém vůbec nebude.

Podobná otázka jako na další posily, jak zatím hodnotíte skladbu vašeho týmu?
Za mě vypadá skladba týmu velmi zajímavě. Myslím, že zůstalo pohromadě jádro z předchozích sezon, které tady slavilo úspěchy a ví, co obnáší vyhrávat zápasy v této soutěži. Myslím si, že přišli velmi zajímaví hráči jako posily. Tým určitě bude mít kvalitu, aby hrál o titul v Maxa lize.

Stále jste v dobrém hokejovém věku, jaké ambice vás ženou do další práce?
Moje osobní ambice je hodit poslední tři sezony za hlavu. Vrátit se k tomu, co mě zdobilo v sezonách před tím, kdy jsem byl schopný i ze čtvrté lajny v extralize dávat góly a produkovat nahrávky. Měl jsem mnohem větší pocit, že jsem pro tým důležitý. To je i moje ambice tady na Vsetíně, vydobýt si pevnou pozici. Nechci říct, že budu nepostradatelný pro tým, ale budu vědět, že tým na mě spoléhá a zároveň tým bude vědět, že se může spolehnout na mě. Hokej mě pořád baví, baví mě chodit na tréninky, na zimák, baví mě zápasy. Byl bych rád, aby se mě osobně začalo trochu víc dařit.

Právě máte období dovolených, jak tento čas před vypuknutím hokejového maratonu trávíte?
Ještě si užívám čas, kdy si můžu přizpůsobit program k tomu, aby trávil čas s rodinou a trénoval, kdy se mi to hodí. Je to ještě volnější režim, poslední týdny to bylo trochu hektické skrz stěhování z Kladna na Vsetín. Minulý týden jsem byli na dovolené s rodinou Luboše Roba, takže tam jsme si ještě trochu odpočinuli. Už se to ale blíží a i tím, že jsem přišel z Kladna, kde jsme skončili velmi brzy, tak pauza už je dlouhá. Příprava ještě bude trvat, ale už se na to těším, těším se na kluky, na tréninky, až se začne na Lapači mrazit a budeme zase na hokeji.