Získal jsem silnou motivaci snažit se a vyhrávat dál, tvrdí posila do obrany Tomáš Dujsík

Obránce Tomáš Dujsík se, coby úřadující mistr Tipsport extraligy s Kometou, zařadil mezi nejvýraznější posily vsetínského týmu před novým ročníkem Maxa ligy. Brněnský odchovanec může Valachům nabídnout cenné zkušenosti z nejvyšší soutěže, kde kromě zisku mistrovského titulu posbíral téměř pět stovek startů. Dlouhá léta na schopnosti dvaatřicetiletého praváka spoléhali v Olomouci, odkud teď bude dojíždět do nedalekého Vsetína bojovat o další týmový úspěch.

Máte za sebou solidní kariéru v Tipsport extralize, zvažoval jste i jiné alternativy než prvoligový Vsetín?
Byly na stole i jiné nabídky, ale nakonec jsem se rozhodl pro Vsetín. Věřím, že v danou chvíli to pro měla byla ta nejlepší varianta.

Co hrálo ve vašem rozhodování zásadní roli? Zjišťoval jste si informace o tom, jak to na Valašsku chodí?
Informace jsem si zjišťoval, jak už jsem říkal při podpisu, bylo to hlavně od Robina Staňka a také odchovance Honzy Ščotky, ale byl jsem v kontaktu i s dalšími lidmi, kteří se pohybují okolo vsetínského hokeje a veškeré reference byly pozitivní. Velkou roli při mém rozhodování hrály i vysoké ambice Vsetína, těším se na roli našeho týmu v lize.

Manažeři často při oznámení příchodu používají frázi: navíc pravák, považoval jste tento fakt v kariéře za velkou výhodu?
Upřímně jsem to v kariéře nikdy nevnímal, možná jen když se skládaly přesilovky.

Přípravu jste absolvoval individuálně, na co jste se zaměřoval? S novými spoluhráči jste se setkal až na soustředění?
Individuální přípravu mám zavedenou už osm let. Myslím, že zaměřením se podobá ostatním hráčům, já to mám ale z větší části zaměřené na silovou vytrvalost, výbušnost a prevenci zranění. Soustředění bylo super. Bylo fajn konečně být v kontaktu s ostatními spoluhráči a víc se poznat. Po třech dnech společného času už si pamatuji skoro všechny přezdívky.

Trenéři už s vámi diskutovali, co od vás v nové sezoně očekávají?
Naše debata zatím byla vedena spíš v obecném charakteru. Očekávám, že konkrétnější bude komunikace až po startu přípravy na ledě.

Už od juniorských let jste sbíral starty v nejvyšší soutěži, navíc v mateřské a vždy ambiciózní Kometě, skvělá škola do startu kariéry?
Určitě, Kometě jsem vděčný za to, že mě vychovala pro dospělý hokej a že mi dala první šanci v extralize. Samozřejmě s ambiciózním klubem se pojí určitý tlak, ale ten jsem jako mladý hráč tolik nevnímal. Byl jsem rád za každý start.

Jižní Moravu jste poprvé opustil v roce 2016 a přišla karlovarská výzva. Vzpomínáte na společné působení s brankářem Honzíkem?
Vzpomínám si na to velmi dobře. Byla to pro mě sezona po těžkém zranění, vlastně jsem téměř rok pořádně nehrál a ten přesun pro mě znamenal novou motivaci. Paradoxně to byla bodově jedna z mých nejlepších sezon v kariéře, ale z týmového hlediska dobře nedopadla. Tým byl tehdy ve Varech velmi mladý, jeden z mladých příchozích byl i David Honzík.

Výraznou stopu jste zanechal v Olomouci. Udržet se šest let v jednom extraligovém týmu je slušný počin. Čím si vás hanácká metropole získala?
Olomouc je pro mě srdcovka, strávil jsem tam opravdu dlouhou dobu. Našel jsem si tam spoustu skvělých přátel, s manželkou se nám Olomouc natolik zalíbila, že jsme se tam i přestěhovali z Brna a chtěli bychom tam už zůstat. Říkáme tomu takové malé Brno, je tam vše co člověk potřebuje ke komfortnímu životu a to vše navíc na malé placaté ploše, takže všude jste do pěti minut.

Olomouc rok co rok byla podceňována a tipována na boje v baráži. Za vašeho působení jste ale trápili favority a pravidelně postupovali do play-off. Byly třeba i tyhle negativní prognózy hnacím motorem kabiny?
Určitě ano, v Olomouci jsme měli opravdu za všechny roky mého působení úžasnou partu. Tým držel při sobě a díky tomu jsme většinou dokázali ty prognózy úplně shodit ze stolu. 

Maxa liga je dost možná neoprávněně podceňována ze strany extraligového vedení. Jak se hráč zamýšlí nad systémem soutěže, případně mohl byste porovnat i s baráži, kterou jste si zahrál ve Varech v roce 2017?
Já osobně mám z Maxa ligy určitě respekt. Je to i z toho důvodu, že v posledních letech se kvůli válce na Ukrajině hráči přesunuli z Ruska zpět do Evropy, všechny soutěže se tím zkvalitnily. Myslím, že zrovna česká extraliga nabyla kvality za poslední roky asi nejvíc ze všech evropských soutěží, což samozřejmě vyústí v to, že se hodně hráčů posune o ligu níž. Maxa liga jde neustále kvalitativně nahoru, očekávám hodně fyzicky náročnou soutěž a těším se na ni. Co se týče baráže, je to hodně propírána věc. Vzpomínám si na svou zkušenost z roku 2017, kdy ji hrály čtyři týmy. Cesta pro postupující tým z nižší soutěže byla určitě jednodušší, než je tomu nyní.

Při podpisu smlouvy na Lapači jste avizoval, že jste neprožil jednoduchý ročník, jak se na minulou sezonu zpětně díváte?
Loňský ročník to pro mě byla opravdová smršť emocí. Dnes už jsem ale na vše negativní zapomněl a vždycky si tu sezonu budu pamatovat jen jako mistrovskou, kterou jsem získal se svým mateřským klubem. Strašně jsem si to přál a nakonec se to splnilo. Takže nyní sezonu hodnotím jako nezapomenutelnou, díky tomu jsem získal novou a silnou motivaci snažit se a vyhrávat dál.

Co pro vás znamená vyhrát titul pro mateřskou Kometu a rodné město Brno?
Mně se podařilo už v mladším věku získat s Kometou bronz a stříbro, už jen tyto cenné kovy se na Moravském náměstí v Brně slavily jako titul. Tehdy jsem si to ale moc neuvědomoval, člověk si to vše uvědomí až v průběhu kariéry, jak vzácné takové okamžiky jsou. Když se letos povedl titul a zvlášť doma v Brně, bylo to pro mě a vlastně pro celou moji rodinu, přátelé a blízké neuvěřitelné, ale opravdu neuvěřitelné zadostiučinění.

Odstavit z cesty Spartu i Pardubice je určitě obdivuhodné, co podle vás rozhodlo zrovna v těchto sériích o úspěchu?
Je třeba si uvědomit, že Kometa je mimo Třinec jediným klubem, který si v posledních letech sáhl na titul. Lidé, kteří byli součástí úspěchu tam pořád jsou, ať už jde o hráče, realizační tým a podobně. Zkušenosti z minulých play-off a konkrétních situací byly cítit. A hlavně, ono to sice zní jako obrovské klišé, za mě opravdu rozhodla parta. Když jsem viděl, jak fungoval celý tým na ledě i mimo něj, od trenéra až po posledního nejmladšího náhradníka, to bylo úžasné. To mi třeba u těch vyřazených týmu chybělo.

Slýcháme o tom, jak je třeba o extraligu bojovat s extraligovými hráči. Minimálně příchody vás a Patrika Marcela jsou slušné posílení defenzívy. Jak se díváte na aktuální složení vsetínského týmu?
Myslím, že tým vypadá velice dobře. V českém hokeji ve vyřazovacích bojích ve většině případů rozhoduje pevná defenzíva a gólman, stačí se podívat na úspěchy Třince i Komety. Myslím, že na Vsetíně je základ pro úspěšnou sezonu dobře položen, zvlášť když v bráně je výborný David Honzík a kluci, co jsou v útoku, jsou stálicemi mužstva a nadstandardními hráči Maxa ligy.

Podobně jako Patrika se zeptám, pamatujete ještě vzájemnou bitku z roku 2022?
Ano, pamatuji si to dobře. Jel jsem se zastat spoluhráče, který byl sám mezi třemi protihráči a na zemi. Bohužel jsem při strkanici trefil zrovna Patrika, pak už následovala jen smršť pěstí, kdy jsem se snažil přežít a naštěstí jsem odjel bez újmy na zdraví. Po zápase jsem dostal pár sms zpráv od kamarádů, co jsem blbnul, že jsem šel zrovna do Patrika, ale já si vůbec nevybíral, jen jsem se chtěl zastat spoluhráče. Pro mě je to teď taková vtipná historka.

Vnímáte i formování konkurenčních týmů? Velkými ambicemi se netají například Jihlava...
Samozřejmě, jsem v obraze a nějaké články jsem četl, ale já osobně se zaměřuji jen na náš tým, aby byl co nejúspěšnější.

Ke kulatému výročí 500. zápasu v extralize vám chybí 14 startů, co kdybyste je posbíral ve vsetínském dresu?
To by byl naprosto ideální scénář.