Tvorba kádru nekončí se startem sezony, jde o neustálý proces, říká nový hlavní trenér Daniel Babka

Vsetínský tým má poprvé od postupu do první ligy v roce 2017 hlavního trenéra, jehož minulost není propojena s klubem. Daniel Babka přijal nabídku z Valašska jako další výzvu po úspěšném angažmá v Žilině, kde se mu podařilo podepsat pod návrat Vlků do nejvyšší soutěže, aby společně dosáhli v nováčkovské sezoně na bronzové medaile. S novým hlavním trenérem jsme v rozhovoru rozebírali probíhající letní přípravu, formování mužstva i systém Maxa ligy. Rovněž jsme vzpomenuli na jeho nedávné úspěchy a zamýšleli se i nad přínosem mentálního koučingu.

Jak se vám podařilo na Vsetíně zabydlet?
Velmi dobře, nejprve jsem měl provizorní bydlení, ale nyní už mám byt na Deltě, na zimák mohu chodit v pantoflích, jak se u vás říká.

Jak probíhá vaše každodenní rutina v průběhu letní přípravy?
Režim s Lubošem máme nastavený tak, že se ráno scházíme mezi sedmou a půl osmou. Připravujeme si plán na sezonu, řešíme různé záležitosti. Pak už přicházejí hráči, někteří jsou už v kabině a připravují se na tréninkovou fázi s Tomášem Frolem. Původně jsme měli v plánu osm tréninků na ledě, ale uvažujeme, že ještě tréninky přidáme.

Na ledě pracujete na individuálních dovednostech, jak jste s kvalitou tréninků spokojen?
Využíváme i trenérů mládeže, chodí s námi na led Ondřej Veselý, Zbyňa Žabčík a Ondřej Němec. V podstatě se věnujeme věcem, na které není tolik času v sezoně. Jde hlavně o dovednosti týkající se bruslení, zakončení nebo krytí puku. Chlapci jsou v tom opravdu dobří a je to velmi přínosné. Blok na ledě vypadá většinou tak, že jdeme první na bruslařské dovednosti, které pak propojujeme se střelbou a na závěr děláme hry na malém prostoru. Musím hráče pochválit, co jsem zatím viděl, tak tréninky mají švih a tempo. Těší nás, že hráči pracují, jak mají.

Někteří hráči trénují individuálně, platí, že v kompletním složení se sejdete až v další fázi přípravy na ledě?
Tréninkové skupiny jsou rozdělené v rámci prvního bloku přípravy. Někteří hráči trénuji individuálně a zhruba polovina trénuje s Tomášem Frolem, pak je tu i skupina, která má tréninky nastavené kombinovaně. První část přípravy by měla vyvrcholit krátkým soustředěním, které zároveň bereme jako týmovou akci. Bude se konat na Zavadilce v posledním týdnu přípravy. Chtěli bychom tam podniknout výstup, zároveň se věnovat poradám a jasně si povědět, co od sezony očekáváme z pohledu filozofie hry a jak budeme chtít působit v soutěži. Tam už bychom se měli sejít všichni kromě Valtonena a Tyczynského. Budeme mít celý tým pohromadě, bude to něco jako teambuilding. Cílem je, aby se hned od začátku začala tvořit parta. Strávíme tam tři dny, kluky pak čeká dovolená a v pondělí 28. července vyjedeme k další fázi přípravy na ledě.

Můžete více přiblížit, jak jste se s týmem seznamoval? Máte už zpracované reference na hráče od Tomáše Frola, jak jste avizoval při příchodu?
Měli jsme úvodní meeting, kde jsme se představili. Rovněž i Pavel Hanák coby sportovní ředitel je ve své pozici nový. Seznámili jsme se s mužstvem a pověděli si co nás čeká v přípravě. S některými hráči jsme měli individuální pohovory. Tomáš Frolo má domácí úlohu, ale momentálně toho má víc, budeme to řešit od začátku přípravy na ledě. Mělo by jít o krátké videa z činností, ve kterých hráče chceme vidět, kluci by si na to měli dát pozor. Museli jsme řešit i zdravotní problémy, naštěstí nešlo o nic vážného nebo zranění, která by vyplývala přímo z tréninku. Akorát Adam Srdínko nám na týden vypadl, protože mu trhali zuby moudrosti, což pro něj asi nebylo nic příjemného. Kluci ale v tréninku pracují dobře, myslím, že je to pestré a skladba tréninku je zvolena tak, aby mužstvo bylo dobře připraveno na sezonu.

Hráče jste sledoval i na ledě v Kapka resortu, udělal jste si už nyní obrázek o možných kvalitách nových svěřenců?
Určitě ano. Sledujeme i skills tréninky, některé prvky jsou pro hráče zcela nové. Můžeme pozorovat, jak jsou na tom hráči z pohledu bruslařské techniky, jak umí reagovat na zcela nový typ cvičení, nebo jak zvládnou kontrolovat své tělo. Vidíme, jak hráči pracují s hokejkou, sledujeme reakci hráčů při hrách na malých prostorech, především v situacích 1 na 1 nebo 2 na 2. Zajímá nás i orientace hráčů v prostoru, jaký mají přehled a dokáží zvolit vhodný výběr místa na zakončení. To vše nám velmi pomáhá. V takovém režimu se dnes bruslí na celém světě. Pauza od ledu není úplně ideální. Jak už jsem říkal, můžete se věnovat pilování věcí, na které v sezoně nemáte tolik času. Můžeme začít v nižší intenzitě, avšak v kvalitě, a postupně přidávat. Tohle vše nám pomáhá udělat si obrázek, jak jednotliví hráči fungují.

Co spolupráce s Lubošem Robem, působili jste společně jako hráči, jak to nyní vypadá ve společné kanceláři?
Přibyl k nám ještě Daniel Makóni, se kterým jsem působil v Žilině. S Lubošem i s Danem máme tu výhodu, že jsme tady všichni sami bez manželek. Můžeme se tak naplno věnovat týmu a tomu, co budeme chtít. Každodenně spolu komunikujeme a řešíme jednotlivé záležitosti opravdu detailně. Minulý týden jsme společně byli v Praze na semináři, který vedl reprezentační trenér Radim Rulík. Do Prahy jsme vyrazili o den dřív a znovu jsme detailně rozebírali naše záležitosti ohledně týmu, které vyplynou ze vzájemné diskuze. Shodli jsme se na společné vizi, jakým způsobem se chceme prezentovat, jaký typ hokeje chceme hrát a jak se na to připravit a udržet kluky v intenzitě, aby stále byli v zápasovém rytmu a to platí i v tréninku. Samozřejmě ne vždy se dá tak vysoké nároky udržet, ale čím blíž k tomu budeme, tím dřív to budeme schopni přenést i do zápasu.

Vsetín je v posledních letech brán jako vysoce ofenzivní mužstvo. Je vám tento styl blízky respektive jakým hokejem se budete chtít prezentovat?
Mně ofenzivní styl hry sedí. Jako hráč jsem díky své výšce byl braný spíš k defenzivním úkonům, ale mám rád, když se hraje útočně. Hokej se neustále posouvá, přizpůsobují se tomu i pravidla, aby padalo víc branek. Ukazuje se, že když je tým v pohybu a neustále v akci, jednak jde o atraktivní podívanou pro lidi, jednak přináší různé kombinace a vidíme, že tato kvalita je důležitá i na nejvyšší úrovni jako jsou turnaje Mistrovství světa nebo i Stanley Cup. Řekl bych, že hokej se začíná hrát doslova totálně, to znamená všichni vpředu, všichni vzadu a celkově se všech deset hráčů pohybuje v bloku. Pomalinku se upouští od klasické defenzívy. Samozřejmě, někdy to jinak nejde a je třeba se zatáhnout. My ale budeme chtít pokračovat v načaté práci, která se tu již odvedla. Vím, že Vsetín dopředu hrál dobře, i když určitě by se našly věci, které se dají zlepšit a také jsme se na ně již podívali a budeme je chtít zdokonalit.

Ožehavým tématem vsetínského týmu byl brankářský post. Máte už v brankovišti jasně určené role?
Pozici v brankovišti budeme delegovat na trenéra brankářů. Dan Makóni s nimi začal pracovat a dá se říct, že bude určena brankářská jednička. David Honzík bude jasná jednička, myslím, že s tím i na Vsetín přicházel. Musí ale mít za sebou oporu a určitě po něm nebudeme chtít, aby odtáhl celou sezonu, očekávám, že jistá rotace v brankovišti probíhat bude. Klíčové otázky budeme řešit společně. Dan Makóni bude na tento úkol delegovaný a bude záležet na jeho hodnocení, který z brankářů bude v dané chvíli připraven jít do zápasu. 

Právě příchodem Dana Makóniho a útočníků Juliuse Valtonena s Damianem Tyczynskym se projevuje váš rukopis. Nicméně, jak trenér bere fakt, že nemůže skladbu týmu ovlivnit hned od startu?
Myslím, že práce na tvorbě kádru byla odvedena dobře. Radim Tesařík, Luboš Rob i Pavel Hanák skládali mužstvo podle svých představ a myslím, že odpovídá hře, kterou se chceme prezentovat. Dvě volné okénka se vyskytly a vždy je lepší si vzít hráče, které znáte a s oběma mám dobré zkušenosti. Juliuse znám jako kvalitního bruslaře, fyzicky dobře připraveného hokejistu s dobrou střelou, zároveň má tah na branku a věřím, že bude pro nás přínosem. Co se týče Damiana, toho jsem vedl v Martině. Jde o kreativního hráče, který umí dobře číst hru, rád ji tvoří a stejně kvalitně bruslí. Důležité u obou hráčů je, že jsou vítěznými typy a hlavně se stále chtějí ve svých kariérách posouvat. Proto jsme se rozhodli angažovat zrovna je, i když v úvahu přicházela i jiná jména. Šlo ale o hráče, kteří chtěli pouze na Vsetíně dohrát a my nechceme hráče, kteří jsou od začátku nastavení na dohrání kariéry. Vždy je lepší, když má hráč před sebou obzor a cíl se posouvat.

Podobná otázka jako na Pavla Hanáka, soupiska je pro start sezony hotová nebo ještě budete ladit finální podobu týmu?
V této podobě odstartujeme sezonu. Máme tady i kluky na zkoušce a budeme hledat možnosti, jak všechny hráče vytěžit. I kdyby nastala situace, kdy se někdo z hráčů nevejde do sestavy, stále bude pod naším drobnohledem a budeme se snažit ho posunout tak, aby hrál pravidelně jinde. Určitě nechceme na Vsetíně držet skupinu, která nebude nastupovat do zápasu, to by nedělalo dobrotu. Budeme chtít mít všechny kluky v akci. Tvorba kádru ale nekončí se startem sezony, jde o neustálý proces. Samozřejmě bude záležet i na dalších faktorech, jako je zdravotní stav mužstva a dalších. Stále máme kádr otevřený a určitě bych neřekl, že je uzavřený.

Můžete přiblížit, jak bude fungovat skautování hráčů a rozhodování o možných posilách týmu jak pro letošní tak i další sezony?
Měli jsme rozpravu i nad tímhle tématem. Zatím neřešíme nic konkrétního, ale určitě se budeme zaměřovat na věkovou skladbu mužstva. Každý hráč samozřejmě zraje a stárne. Musíme se na věc dívat i perspektivně. Určitě se budeme rozhlížet po hráčích během sezony a budeme se snažit s nimi navázat kontakt. Je možné, že se třeba v této sezoně ještě nedohodneme, ale budeme mít už prvotní zkušenost a budeme monitorovat, zda by třeba byli ochotni Vsetín posílit v dalších sezonách. Musíme se dívat i směrem do dalších let, protože věk hráčů nezastavíme a přijde doba, kdy bude nutné kádr osvěžit.

Co se týče poznávání týmu, budete sázet i na funkční vazby z minulé sezony?
S Lubošem jsme to samozřejmě diskutovali. Víme o funkčních a vyzkoušených vazbách. Na začátku bychom ale zkusili udělat jednu až tři změny, abychom mohli sledovat i jiné možnosti. Budeme ale navazovat na minulé sezony. Určitě je důležité, pokud si hráči rozumí a funguje mezi nimi chemie, pak se už i na ledě hledají naslepo a vědí komunikovat jak verbálně tak i neverbálně. Je to určitě obrovská výhoda.

Jaké jsou vaše očekávání od Maxa ligy? Měl jste i možnost zabrousit do nedávné minulosti soutěže?
Ano, sledoval jsem průběhy sezon. Každé mužstvo je jiné, hodně mužstev praktikuje jinou filozofii. Určitě se ale bude jednat o kvalitní soutěž, řekl bych, že Maxa liga bude houževnatá. Působí zde množství mladých hráčů nebo i borců ve středním věku ale zároveň i zkušených hokejistů, dohromady to tvoří kvalitní mix dobré soutěže. Spoustu zápasů jsem si i zapnul na videu, podíval jsem se například na finálovou sérii play-off a díval jsem se i na baráž. Udělal jsem si obrázek a už se těším, až vše vypukne. 

Na Slovensku jste slavil návrat do nejvyšší soutěže se Žilinou, jak se díváte na systém a propustnost soutěží v Česku?
Mluví se o tom hodně. Říká se, že baráž je neprůstřelná. Když jsme se i dívali do termínové listiny, tak v případě finálové série na sedm zápasů, jde vítězné mužstvo za dva dny k prvnímu zápasu baráže, což není určitě jednoduché. Záleží na tom, jak budou mužstva v Maxa lize lobovat či snažit a jak velká ochota z této soutěže bude bojovat o postup výš. Jako trenéři to moc nemůžeme ani hodnotit. Jsme se situací srozumění a vyrovnaní. Věřím, že každé mužstvo, které do baráže půjde, bude chtít jít výš. Četli jsme vyjádření i nového majitele Jihlavy, zřejmě do toho půjdou. Dokonce jsem četl, že chtějí ve střednědobém horizontu i vyhrát extraligu, což jsou sice pěkné cíle, ale uvidíme, sám jsem na to zvědavý. Některá mužstva na sebe naloží tlak hned na začátku a tvrdí, že neberou nic jiného než postup, ten ale bývá vždy velmi těžký. Znám to z vlastních zkušeností na Slovensku, i v případě přímého postupu se vám to nemusí povést. Každý konec sezony je specifický. Samozřejmě klub může disponovat vysokým rozpočtem a mít velká očekávání, ale to si musí všechno sednout, musí se to naladit. Nejde jen o mužstvo, ale o všechny vztahy okolo. Je to dlouhodobý proces. Systém baráže je bohužel takový, momentálně s tím nic neuděláme. Uvidíme, co přinese budoucnost, myslím, že zajímavější by byl systém 2+2, jak je teď nastaven na Slovensku. Bylo by o co hrát na spodku extraligy i v první lize. Nehrálo by se sice finále první ligy a šlo se rovnou do baráže, ale pro lidi je určitě zajímavé vidět své mužstvo nastupovat proti extraligovým celkům.

Žilina dlouho klepala na extraligu, v nováčkovské sezoně jste dokráčeli k bronzovým medailím, v čem tkvěl úspěch?
Bylo to vyvrcholení snažení, které vyvinul majitel pan Chovanec s Františkem Skladaným. Ukázala se skvělá práce jak se skladbou týmu tak i nastavením celého klubu. Vytrvale kráčeli za postupem, vydržet čtyři roky nebylo jednoduché. Potom přišel Milan Bartovič s Dominikem Antalou coby trenérem brankářů. Milan během hráčské kariéry nastupoval v nejkvalitnějších ligách světa, přinesl dravý vítr a vložil do toho svůj charakter, který je tak trochu žoviální, ale vedl to v atmosféře, díky které se vytvořila neskutečná parta. Každý kluk se na stadion těšil, hráči se dokázali navzájem podržet. Na začátku jsme hráli dobré zápasy, ale nepodařilo se nám je dovést do vítězného konce. Postupně se nám podařilo prvoligové návyky odstranit, hráči pochopili, že v extralize se hraje jinak. Pak jsme začali vyhrávat a už se to začalo nabalovat, nakonec z toho byla fantastická jízda.

To by mohla být jistá paralela se Vsetínem, klubu se vyplatila sice dlouhodobější ale precizní příprava na vyšší soutěž…
Jistě, Žilina startovala úplně ze dna. V klubu nefungovalo prakticky nic, na zápasy chodilo třeba jen dvě sta lidí, nebyl marketing, nebylo nic. Postupnými kroky budovali organizaci a dnes je marketing jeden z nejlepších v lize, dokonce i jiné kluby už se od Žiliny učí. Šlo o všechny tyto detaily, ať už se bavíme třeba o složení lékařské služby či dalších lidech, kteří se starali o mužstvo. Celé se to pak rozrostlo, když jsem potom přišel já a stejně tak Ernest Bokroš, tak byl překvapen, že vidí extraligové podmínky a extraligovou organizaci, chyběla už jen třešnička na dortu v podobě postupu, což se ale nakonec podařilo. Povedlo se udržet i spoustu hráčů z postupového týmu, postupně se ukazovalo, zda si hráči pozici obhájí nebo ne, ale i ti kterým se to nepovedlo na klub nezanevřeli a jsou s ním v kontaktu. Celé to bylo tvořené se sportovním cílem, zároveň byl kladen důraz na zdravé fungování klubu, ať už jde o včasné výplaty nebo i další aspekty. Samozřejmě vždy je co zlepšovat, ale tam si to vše sedlo.

Jak vnímáte, že se teď posouváte do role hlavního trenéra, bude to velká změna?
Po dvou letech v roli asistenta ano. Působil jsem dvě sezony před tím v Martině nebo v Nice jako hlavní trenér, na začátku trenérské činnosti jsem byl i rok v extralize, ale ano je to jiné. Pozici asistenta v Žilině jsem si užíval. V postupové sezoně jsme měli tým, který zvládl vyhrávat i ty zápasy, ve kterých jsme nehráli dobře. Bylo důležité v hráčích udržet oheň, aby byli připraveni na závěr sezony. Měli jsme těžké první i druhé kolo. Sezonu jsme prošli lehce, ale první i druhé kolo nás dokázalo tak prověřit, že finále jsme zvládli úplně v pohodě. Hlavní trenér má závěrečné slovo a svou zodpovědnost, s tím jsem do toho i šel. Chtěl jsem si vzít zpět zodpovědnost a věřím, že na změny, které u hráčů jsou pozorovatelné, zvládnu zareagovat. Lidé se dnes mění, mění se společnost i hokejisté. Dnes je trenérské práce o hodně víc než v minulosti. Kdysi trenér nastavil jasný směr a komu se nelíbilo, z vlaku vystoupil. Dnes je to hodně o komunikaci a vysvětlování. Hokej se nezměnil v tom, že musíte držet disciplínu v herních činnostech, které si to vyžadují. Nedá se jednoduše říct, že se teď budeme na sebe smát a když někdo udělá chybu, budeme se ještě víc smát. Musíme být schopni si věci vyříkat, ale způsob jakým se dnes komunikuje, se změnil. Je třeba najít správný způsob, aby člověk vysvětlení vzal, pochopil a pak ho i přenesl do výkonu.

V této souvislosti bychom se mohli zamyslet nad mentálním koučinkem. Vsetín před sezonou představil koncepci jako jednu ze zásadních změn, máte s tím zkušenost?
Mentální koučing mě zajímá velmi dlouho. Nechci říct, že začal na Slovensku, ale mentální kouč Petr Bielik, který fungoval při hokejové reprezentaci na mistrovství světa, s tím začal poměrně brzy a přecházel od tenisu k hokeji. Spolu jsme to začali rozebírat ještě v době, kdy jsem hrál ve Zvolenu. Je třeba říct, že i můj bratr je mentální trenér respektive pedagog. V Žilině jsme pak měli Petra Šagáta. Ne každý z hráčů je na to nastavený. Postupně se to ale posouvá. Bruslařské schopnosti, silové dovednosti nebo technicko-taktické prvky se neustále posouvají, ale blíží se jejich hranice, protože nemůžeme fyzicky dosáhnout nejvyšší rychlosti. Pak jsou ale další faktory vedoucí k výkonu na ledě a ty se odehrávají v hlavě, kterou je třeba mít uspořádanou. Zrovna minulý týden jsme s Adamem Beranem měli meeting a mluvili jsme o propojenosti na mládež. Jedna z prvních věcí byla, že naší úlohou ve vsetínském klubu bude i to, že hráč v juniorském věku, který už nebude pokračovat v hokeji, což je mimochodem zcela běžné, naší úlohou bude, aby z hokejového prostředí odcházel v rozpoložení, aby na něj nezanevřel. I z takového hráče se pak může stát fanoušek, nový partner, rodič nebo třeba pracovník klubu. Budeme se snažit to nastavit tak, aby se hráči, kteří už nemohou pokračovat, vraceli do hokeje, aby pro ně konec kariéry nebyl strašák. Dovedu si představit rodiče, kteří mohou hráči vyčítat, že strávil hokejem patnáct let a nic z toho. Hokej ale buduje mimo jiné základy disciplíny, pořádku či sportovní připravenosti a s těmito základy můžete pokračovat do života dál. Často právě tyto vlastnosti ovládají zodpovědní lidé, kteří mohou obstát na různých pozicích. Tolik k debatě s Adamem Beranem.

Mentální koučink u nás v týmu nebude na denní bázi, bude to spíš na individuální práci, s Adamem budou komunikovat hráči, kteří o jeho pomoc sami požádají. Určitě hráči nebudeme říkat, ať si jde něco vyřešit s mentálním koučem. Málokdy si může trenér na hráči všimnout, že změna v přístupu nebo poklesu formy může souviset s problémem, se kterým se hráč trenérovi nesvěří. I proto tady budeme mít mentálního kouče, který je schopen poskytnout pomoc. Jsou tu hráči, kterým se blíží konec kariéry a je třeba je i na tohle připravit. Je spousta případů, kdy hráči skončili s hokejem a nevěděli jak naložit se životem. Hokejisté mají život nalinkovaný, vědí, kdy mají trénovat, jak cvičit nebo kdy co jíst. Zároveň mají kolem sebe kolektiv podporovatelů, obdivovatelů nebo kamarádů, ale jednoho dne to skončí. Je třeba i s tímhle pracovat a připomínat hráčům, že hokej nebudou hrát věčně. Samozřejmě někdo je více náchylný ke stresu nebo pociťuje trému a na někoho někdo zahučí a hned se mu třesou ruky, i tohle budou hráči spolu s mentálním koučem vědět řešit. Budou vědět jakým způsobem získat mentální energii, když ji zrovna postrádají. Uvidíme, jak to bude probíhat, ale plánujeme Adama týmu představit a bude hráčům k dispozici. Necháme ale na hráčích, zda budou chtít jeho služeb využít.

V přípravných zápasech vás čeká i konfrontace proti vašemu Martinu, kde působí i váš syn v roli kapitána, jak se na tuto speciální konfrontaci těšíte?
Syn byl kapitán, uvidíme, jestli bude i dál, protože tam přijdou i další hráči. Moc se těším, ale když jsem synovi zavolal, nebyl zrovna nadšený, neměl jsem mu to dělat, říkal mi. Bylo to způsobené tím, že nám jeden soupeř z přípravy vypadl. Ostatní týmy už měli termíny obsazeny a my jsme chtěli mít šest přípravných zápasů. Napadlo mě i skrz propojení obou klubů kontaktovat právě Martin. V minulosti na Vsetíně hrál Jaroslav Markovič, v Martině zase nastupoval Damian Tyczinski, samozřejmě i já jsem tam trénoval. Jsou tam další vazby, Tomáš Frolo tam také v minulosti působil. Trenér Hrnčár zná Vsetín díky působení ve Frýdku-Místku, ten určitě bude chtít ze svých hráčů dostat maximum. Bude to zápas s příběhy. Chtěli jsme samozřejmě vybírat co nejsilnější soupeře, ale myslím, že zrovna trenér Hrnčár rozhodně nic nepodcení a uvidíme kvalitní utkání.