Hlobil kroutil hlavou nad koncovkou, Sršeň zářil spokojeností

Sobotní utkání Vsetína s Uničovem mělo pro domácí hořkou pointu. Přestože vedli 2:0, dovolili soupeři srovnat a připustili trestná střílení. V těch byl Uničov úspěšnější a odvezl si tak z Lapače dva body. A tak zatímco domácí trenér Hlobil po kolapsu těžko hledal slova, jeho protějšek Tomáš Sršeň si mohl mnout ruce. „Podařilo se nám vyrovnat a dojít až k penaltám,“ vykládal spokojeně.

„Hlavně musíme začít střílet branky,“ hlásil před zápasem s Uničovem útočník Robin Ševčík. Uhodil hřebíček na hlavičku. Valaši totiž v dosavadních pěti utkáních vsítili pouhých devět gólů, což nečiní ani dvě branky v průměru na zápas. Přestože se proti sobotnímu soupeři snažili mizérii zlomit a vypracovali si řadu šancí, do černého mířili pouze dvakrát. „Trápíme se v koncovce. V první třetině jsme soupeře přehrávali, ale neskórovali. Ve druhé části jsme dali branku, ale to je na naše šance málo. Měli jsme vést alespoň 3:0, aby se mužstvo trochu zklidnilo. Pak hrajeme pořád pod tlakem,“ smutnil po zápase vsetínský trenér Viktor Hlobil. „Jenomže v mančaftu není nikdo, kdo by to vzal na sebe a dal nějaký gól, takže se trápíme v koncovce,“ dodal.

Stejně jako v Orlové, i v sobotu proti Uničovu inkasovali Vsetínští nešťastný gól. Hostující Diviš na sklonku 57. minuty poslal puk z buly přímo na Sršňovu hůl a ten bez rozpaků Plška prostřelil pohotovou přízemní ranou. V tomto momentu Valaši definitivně ztratili vedení, které si pracně budovali od šestadvacáté minuty. „Že soupeř srovná, to se může stát. Ale pak musí následovat náš gól. A my bušíme, bušíme a z jasných šancí nedáme ani jednu,“ věděl Hlobil. Co je platná relativně dobře šlapající obrana a víceméně v pohodě chytající Plšek, když útočníci nepromění několik tutovek? Kvalitou protivníkova soupeře to není, vždyť se podobný scénář opakoval poněkolikáté.

Týmu zkrátka chybí lehkost a s tím spojený klid v koncovce, tolik typický pro závěr loňské sezóny. Valachům tak nezbývá než na sobě dál pracovat. A fanoušci musí doufat, že se zelenožlutá mašina zase rozjede. „Pořád věřím, že to bude fungovat. Mužstvo má nějakou sílu,“ říká i navzdory sobotní prohře Viktor Hlobil.

To trenér hostujícího celku Tomáš Sršeň řešil o poznání pozitivnější záležitosti. Po utkání, které jeho Uničov vyhrál 3:2 na samostatné nájezdy, klábosil s přáteli za dveřmi místní VIPky. Prostory vsetínského zimáku důvěrně zdá, vždyť na Lapači Sršeň strávil dlouhých pět let. „Vždycky když jedu kolem Vsetína a vidím z dálky zimní stadion, usměju se a vzpomenu si na devadesátá léta. Byly to nejlepší roky mé hokejové kariéry. Získal jsem se Vsetínem pět titulů a byla tady výborná parta,“ vzpomínal Sršeň, který má dodnes na Valašsku řadu přátel. „Ale stýkáme se víceméně jenom během sezóny, protože každý má svých starostí dost. Standa Pavelec s Lexou Jaškinem mají na starost práci ve Vsetíně, já zase v Uničově. Moc času není, ale vždycky rádi pokecáme, když se vidíme. Třeba po zápase. A dáme si nějakou tu slivovičku,“ usmíval se.

Coby hráč byl Sršeň vyhlášeným bouřlivákem. Na ledě i mimo něj. Dnes je vlastníkem, sportovním manažerem a koučem druholigového Uničova. A jeho trenérské schopnosti se projevily v závěru sobotního utkání. Jeho svěřenci ukázali dobrou morálku i fyzickou kondici, když necelé tři minuty před koncem vyrovnali. „Kluci jsou trénovaní dobře, většina jich je mladých, takže sílu mají. Už je to několikátý zápas, kdy ve třetí třetině dáme dva nebo tři góly. Hlavě aby nám to vydrželo. Je začátek sezóny a tento zápas nerozhoduje, co bude na konci. Určitě je pro nás tohle vítězství pozitivní. Byli jsme trochu dole a tohle mladé mužstvo potřebuje občas získat body, aby se chytlo,“ těšilo uničovského muže „tři v jednom“.

Někdejší reprezentant mohl mít v sobotu radost i ze svého syna. Důležitý vyrovnávající gól na 2:2 totiž vstřelil Tomáš Sršeň mladší. Sršeň senior se o něm však nezmiňoval. „Vsetín do utkání vlétl, více než polovinu utkání byl lepší než my. Také to dokázal tím, že vstřelil dvě branky. My se do toho začali pomalu dostávat ve třetí třetině. Řekl bych, že jsme závěr zvládli kondičně,“ hodnotil rozhodující momenty duelu. „Podařilo se nám vyrovnat a dojít až k penaltám. A ty jsou vždy o štěstí.“

A tak zatímco Valaši zkusí překonat střeleckou nemohoucnost ve středu na ledě Prostějova, který v sobotu utrpěl porážku v Přerově, Uničovští mají „nastolen“ méně ambiciozní režim. „Nemáme nějaké závratné cíle, ale určitě bychom chtěli kolem Vánoc hrát v soutěži důstojnější roli. Čeká nás ovšem spousta práce,“ uzavřel Tomáš Sršeň.