Začínal na Lapači, teď míří do KHL. Chci se tam udržet a prosadit, hlásí Jindřich Abdul

Loňská sezona mu vyšla famózně. V dresu Slovanu Bratislava vyhrál produktivitu slovenské extraligy a vysloužil si angažmá v ruském Čerepovci. Cestu za exkluzivní štací však neměl vsetínský rodák Jindřich Abdul jednoduchou. Při angažmá ve Znojmě utrpěl zranění oka, k hokeji se zkoušel vrátit v tehdy druholigovém Vsetíně. Nakonec zvolil slovenskou cestu, která ho letos vynesla až do KHL. „Jsem moc rád, že to takhle dopadlo,“ říká čtyřiadvacetiletý útočník, jenž se v nadnárodní soutěži potká s jiným vsetínským odchovancem Dmitrijem Jaškinem hrajícím v Dynamu Moskva.

Už jste si pořídil ruský slovník?
Přítelkyně mi objednala knížku Azbuka pro začátečníky, takže se asi pomalu začnu učit. (úsměv) V začátcích mi určitě pomůže, že za Čerepovec hraje Slovák Adam Liška. Vždycky je ale dobré, když už člověk něco umí. Stihl jsem se pobavit s Liborem Šulákem nebo Markem Zagrapanem, kteří tam v minulosti působili. Mám v plánu kontaktovat i Ondru Němce, ale nechtěl jsem ho zatím otravovat. Určitě se mu ale ozvu a poptám se, co a jak.

Kdy se v novém angažmá budete hlásit?
Sraz máme 13. července, ale vzhledem k aktuální situaci nás budou průběžně informovat. Bude záležet na tom, jak se bude zdravotní situace vyvíjet. Funguje to tam jako v NHL, každý má individuální přípravu. Buď tam člověk přijde připravený, nebo ne. Pak tam ale asi dlouho nevydrží. (úsměv)

Jste připraven i na vyhlášenou ruskou zimu?
Popravdě ani nevím, jestli je v Čerepovci až taková zima. Možná ano. Myslím si ale, že to nebude až takový problém. Hrál jsem i v Popradě, který leží pod Tatrami, a i tam byla zima velká. Pro člověka to snad nebude až takový problém.

Kde jste podle vás položil základy svého nového angažmá v KHL? Bylo to v úspěšné loňské sezoně, nebo kořeny vidíte ještě hlouběji v minulosti?
Myslím, že to bylo hlavně o uplynulé sezoně. Ale těžko říct. Předchozí sezony nebyly špatné, zároveň to nebylo ani nic extra. Všechno si sedlo až nyní ve Slovanu.

Vaše kariéra je plná zákrut i zranění. Vnímáte angažmá v Čerepovci svým způsobem i jako zadostiučinění, satisfakci?
Je to takové zadostiučinění. Přece jenom ta moje cesta byla hodně složitá. Osobně si ale myslím, že člověk by si měl vždycky vybírat ty složitější cesty. Jednoduchá cesta nevede nikam. Jsem moc rád, že to dopadlo takhle.

K angažmá v KHL jste se odrazil na Slovensku, kde jste postupně oblékal dresy prvoligového Prešova a následně extraligového Popradu a Slovanu Bratislava. Proč jste se před lety rozhodl právě pro tuto slovenskou cestu?
Byl jsem po zranění a začínal jsem na Vsetíně, byl tady trenér pan Dopita. Sezona byla rozběhlá, těžko jsem se dostával do prvních dvou útoků, kde bych dostal velký čas na ledě. Nešlo mi to ani podle mých představ. Usoudil jsem, že bude lepší, když půjdu někam, kde dostanu větší ice time. Přece jen těch zranění už jsem měl na svůj mladý věk hrozně moc a potřeboval jsem hrát. Vyhodnotil jsem to tak, že nejlepší bude jít na Slovensko. Později se ukázalo, že to byl správný krok.

Tehdy si možná řada lidi ťukala na čelo…
Samozřejmě, i já k tomu byl skeptický. Jestli oproti první slovenské lize není lepší zůstat na Vsetíně. Ale tak nějak jsem vycítil, že to pro mě bude dobré. Půlrok v Prešově byl krásný, perfektně se tam o mne starali. Nakonec jsme hráli na úplné špici tabulky, takže na zimák chodilo hodně lidí. Na angažmá v Prešově nedám dopustit.

Internet později obletěly fotky prešovského stadionu, který přišel o svoji střechu…
Je to tak. Tuším, že poslední dva roky už tam vůbec není hokej. Je to takové smutné. Když jsem tam byl, viděl jsem, že to město je hokejové. Na play-off už přišel plný stadion, který měl kapacitu asi čtyři a půl tisíce diváků. Lidé by tam podle mě chodili dál. Je škoda, že ve třetím největším městě na Slovensku se nehraje vůbec žádný hokej a momentálně tam není ani stadion.

Hokej v Prešově skončil ze dne na den?
V podstatě ano. Byl jsem tam půl roku, Prešov odehrál v druhé nejvyšší soutěži ještě jednu sezonu a pak to úplně skončilo. Pod hlavičkou Prešova hráli ještě chvíli ve Zvolenu. Teď jsem četl, že se prešovský stadion začíná hýbat, že se opravuje. Ale je otázka, co bude dál. Momentální situace tomu taky určitě nepřispívá, takže uvidíme, jestli tam hokej znovu bude.

Následně jste se přesunul do nedalekého Popradu, který hraje nejvyšší soutěž. Jaký byl hokejový život na východě Slovenska?
Byl jsem spokojený, líbilo se mi tam. Prostředí bylo krásné, nad městem Vysoké Tatry… Jsou tam fajn lidi, doteď tam mám spoustu kamarádů, za kterými rád jezdím. Z tohoto hlediska to bylo určitě super. Po dvou letech jsem ale cítil, že to není ono. Svým způsobem jsem se nemohl nikam posunout, moje výkony také nebyly ideální. Cítil jsem, že potřebuju jít někam jinam, a přišla změna do Bratislavy.

Jakou roli ve vašem slovenském angažmá sehrál bývalý útočník a nyní trenér Roman Stantien?
Rozhodně velkou. Trénoval mě v mé druhé sezoně v Popradě. Asi málokdo to ví, ale neměli jsme tam spolu ideální vztah. Trošku jsme spolu bojovali, protože to nebylo podle představ ani jednoho z nás. Zlomilo se to až v play-off, kde jsem mu ukázal, že hokej snad hrát umím, a dostal jsem od něj důvěru. Vedlo to až k tomu, že chtěl, abych s ním šel do Bratislavy. Tam už to bylo sto a jedna. A zvlášť po uplynulé sezoně spolu máme výborný vztah.

Jaká vlastně na Slovensku panuje po předčasně ukončené sezoně nálada? Například košický klub vrátil svazu bronzové medaile poštou…
Hodně lidí se mě na to ptalo. Odpovídal jsem, že je smutné, že nikde na světě se nevyhlásil mistr ligy, jenom na Slovensku určili Banskou Bystricu. Vrhá to negativní světlo na celou soutěž. Komedie pokračovala, když mistrovský titul Banské Bystrici po oslavách zase odebrali. Nakonec ten titul nemají, což je správné rozhodnutí, ale takové věci opravdu poškozují celou ligu.

Jedním z aspirantů na titul byl i Slovan, souhlasíte?
Na to, že se tým formoval za pochodu, se vedení podařilo složit dost dobrý mančaft. Bylo to i tím, že Slovan je pořád velká značka. Plno kluků, kteří tam byli, mělo i jiné nabídky, ale čekali do poslední chvíle, jestli se Bratislava vrátí na extraligovou mapu Slovenska. Chtěli hrát za Slovan. To byl asi hlavní faktor toho, že se tam poskládal silný tým. Měli jsme i dobrou partu, takže si myslím, že šance na titul určitě byla.

Jaký dojem ve vás slovenská nejvyšší soutěž zanechala?
Určitě se tam hraje jiný styl hokeje než třeba v EBEL, která je hodně útočná, padá tam spousta gólů a moc se nedbá na taktiku. V Česku jsem toho moc neodehrál, víceméně jen třetí nejvyšší soutěž na Vsetíně, takže to moc srovnávat nemůžu. Myslím si ale, že za poslední tři roky šla úroveň slovenské extraligy nahoru. Hlavně tím, že tam bylo čím dál víc vyrovnaných týmů. Letos tam bylo šest nebo sedm mančaftů, kdy každý z nich mohl vyhrát titul. Plno klubů se finančně stabilizovalo. Ať už Poprad nebo jiné kluby, které měly v minulosti problémy, se dostaly na velmi dobrou finanční úroveň. Minimálně v poslední sezoně měla slovenská extraliga dost dobrou kvalitu.

Navíc Slovan se mohl opřít o solidní diváckou podporu, souhlasíte?
Na první zápas proti Košicím přišlo deset tisíc diváků. Pak to šlo trochu dolů, ale to se čekalo. Bylo to i tím, že letos se v Bratislavě hrál též dobrý fotbal, evropské soutěže a podobně. Plus na můj vkus tam bylo drahé vstupné, hlavně permanentky. To trochu lidi odlákalo. Na závěr se začalo hovořit o koronaviru a lidé se báli na hokej chodit. Ale i tak na Slovan chodilo klidně osm tisíc diváků a bylo to fajn. Samozřejmě když jich přišly čtyři a půl tisíce, tak to na tom obrovském stadionu vypadalo špatně.

Jak vlastně v Bratislavě vzali vznik konkurenčního klubu Capitals?
Hodně lidí to neslo těžce, ale oni Slovanu nějak extrémně v ničem nepřekážejí. Nějak jsme to neřešili, byla to spíš otázka vedení. Něco mezi sebou měli a teď je to vyřešené tím, že Capitals budou hrát EBEL a Slovan extraligu. Tím, že budou oba kluby působit na jednom stadionu, snad město uleví Slovanu s nájmem. Je opravdu neuvěřitelné, jaká je to suma. Taková částka představuje u jiných klubů rozpočet na celou sezonu.

Kdy jste se poprvé dozvěděl, že se o vás zajímá klub z KHL?
V den, kdy nám na Slovensku ukončili sezonu. Ráno jsem vstal a na telefonu uviděl zmeškaný hovor z ruského čísla. Přišla mi zpráva, abych zavolal zpátky. Byl to Andrej Razin, hlavní trenér Čerepovce. Chvilku jsem počkal, šel jsem do kabiny. Tam jsme se dověděli, že je konec sezony. Poprosil jsem Michala Sersena, jestli by mi mohl trošku tlumočit, a zavolal nazpátek do Čerepovce. Trenér se mě zeptal, jestli bych měl zájem přijet a jaké by byly podmínky. To byl prvotní kontakt. Pak už to bylo víceméně o agentech, aby doladili podmínky smlouvy.

Je pro hráče velká výhoda, když jej do mužstva chce přímo trenér?
Vždycky je nejdůležitější, aby vás chtěl trenér. Ten má z 99 procent hlavní slovo v tom, kdo hraje a kdo ne. Rok předtím byl v Čerepovci Libor Šulák, kterého chtěl vyloženě manažer a Libor na tom později i ztroskotal. Nesedl si s trenérem a po dvaceti zápasech ho nakonec vyhodili.

O trenéru Razinovi se říká, že je hodně přísný. Jste na to připraven?
Vím, že se o něm říká spousta věcí. (úsměv) Ví se o něm, že v šatně jsou nachystané boxerské rukavice. Vždycky před sezonou vyhlásí, že kdokoliv s ním bude mít jakýkoliv problém, můžou si ty rukavice vzít a venku před stadionem si to vyříkat. Slyšel jsem, že už bylo plno hráčů, kteří této šance využili. Takže to bude určitě zajímavé.

S jakou ambicí vlastně do Čerepovce odcházíte?
Budu se snažit tam jít pokorně a skromně. A po malých krůčcích se tam udržet a vybudovat si nějaké místo. Chci ukázat, že hokej hrát umím. Když se tam člověk udrží a prosadí, je pak všechno do dalších let mnohem jednodušší.

Je pro vás výhoda, že město má poměrně dobrou geografickou polohu skrze létání?
Poloha města je výborná, do Moskvy je to jenom hodina letadlem. Není tu Kunlun nebo třeba dříve Vladivostok. S létáním problém nemám. Asi víme, že ty ruská letadla nejsou úplně nejkvalitnější, ale věřím, že to nebude žádný problém a bude to v pohodě.

Sledujete, jak se daří vašemu domovskému Vsetínu?
Hrací dny Chance ligy byly většinou jiné, než jsme měli na Slovensku, takže jsem viděl snad všechna utkání na internetu. I když se tým už hodně obměnil, pořád tady zůstala spousta mých kamarádů. Zápasy jsem sledoval a byl s klukama v kontaktu. Letošní třetí místo určitě nebylo špatné, i když ambice před sezonou byly možná malinko vyšší, co se týče předvedené hry. Určitě tam byla šance na postup, ale je pravda, že letos byly České Budějovice odskočené od zbytku soutěže. Bylo by těžké je v play-off čtyřikrát porazit, ale i tak si myslím, že kluci mají za sebou dobrou sezonu a věřím, že v té nadcházející by se jim postup do extraligy mohl podařit.