Vstupenky online

Baráž o ELJ se blíží! Představme si kabinu Vsetína /1/

Dominik Tobola, Filip Bazala • 04.03.2013

Do baráže o extraligu juniorů zbývá už jen několik dní. Vsetínský tým juniorů je ve velmi dobré formě a dohrává úspěšnou základní část, ve které si vybojovali už před několika zápasy jistotu prvního místa. Vsetín se v baráži utká s týmy z Hradce Králove, Kladna a Ústí nad Labem. Hrát se bude systémem každý s každým jednou doma, jednou venku. Kdo všechno bude usilovat o návrat Valachů do extraligy juniorů? Pojďme si v devítidílném seriálu představit vsetínské mužstvo.

Tomáš Kohn

Narozen: 21. července 1993

Číslo dresu: #22

Hůl: Levá

Výška: 176 cm

Váha: 84 kg

Přezdívka: Koňas

Jeden z nejdůležitějších článků týmů se narodil v Novém Jičíně, kde také hokejově vyrostl. Poté si to talentovaný brankář namířil do Slezska, kde působil v Havířově, odkud následně putoval zpět na Valašsko, které si zamiloval a s výjimkou jedné sezóny, jíž strávil v ostravských Vítkovicích, na Vsetíně působí od roku 2009.

Tomáš přišel zpět na Vsetín před sezónou s myšlenkou postupu do extraligy juniorů. Zatím mu to s jeho partou vychází náramně. Koňas, jak se mu v kabině přezdívá, by se chtěl jednou podívat na Mistrovství světa. Jeho vzorem je současná opora mezi třemi tyčemi Komety, tedy Jiří Trvaj. Není tomu náhodou, protože vsetínský brankář vyznává podobný styl a jeho klid ve vypjatých situacích k někdejšímu gólmanovi Vítkovic naprosto sedí. Většina hokejistů má svůj osobitý rituál, Tomáš Kohn není výjimkou. To, bez čeho nejde na led, se nazývá sprcha. „Před každým zápasem, i když třeba přijedeme později, se musím zchladit. Smyju ze sebe starosti a soustředím se jen na chytání,“ vysvětluje svůj zvyk odchovanec novojičínského hokeje. Za největšího soupeře v baráži považuje tým, který je v Extralize juniorů poslední a to stylem start – cíl – tedy Ústí nad Labem. „Hrajeme s nimi první zápas, což je podle mě hodně důležité, kdo jak odstartuje. Mají celou sezónu dobrou průpravu se silnými celky, ale my, věřím, budeme silnější i někde jinde, než jen v dovednostech.“

Na zádech nosí dvaadvacítku, která je i jeho nejoblíbenějším číslem a když jsme se zeptali proč, Tomáš odpověděl velmi originálně: „Vždycky jsem jí chtěl, nikdy jsem jí neměl. Prostě se mi líbí, nevztahuje se to k žádné události.“

A když zrovna opora vsetínských řad nemá na práci chytání tvrdých ran soupeřů, rád se podívá na film. Nejvíc mu holduje snímek Trestná lavice s Adamem Sandlerem v hlavní roli. Na tréninky musí dojíždět autem a cestu si často zpříjemňuje poslechem hudby, nejvíce a nejradši si přehrává zpěváka Daniela Landu. Po namáhavém a těžkém dni mu udělá také velkou radost jídlo. „Ze všeho nejradši mám smažený sýr s hranolkami a na zapití si rád dám pivo.“

V současné době Tomáš ještě pracuje v Novém Jičíně a navíc trénuje brankáře VHK Vsetín jako jejich hlavní trenér.

Řekli o něm spoluhráči – Michal Žák:
Je to motor týmu, bez něj by to zkrátka nešlo. Má velmi osobitý styl, asi jako každý brankář. Řídí obranné pásmo naprosto skvěle, jeho hlasité upozorňování dodává hře řád.

Řekli o něm spoluhráči – Stanislav Báchor:
Koňas si do ničeho nenechá mluvit, je to osobnost. Velký šprýmař, je, tak říkajíc, pro každou špatnost a smích má, ostatně jako celá kabina, rád. Často krade Pištovi (Josef Daněk – pozn. redakce), jak sám říká, wabaky. Pro vysvětlení, jsou to boty do sprch (směje se).

Dresy v baráži? No přece ty poslední, které nasály vůni Extraligy!

Ano, junioři změnili během sezóny dresy a ze své bílo-zelené kombinace se vrátily k tradiční zelenožluté. A aby toho nebylo málo, jsou to dresy z doby, kdy Vsetín končil svou třináctiletou etapu v Extralize mužů. My se Vám pokusíme přiblížit spojitost a příběh posledního extraligisty a juniora, který si vybral právě jeho číslo.

Čí dres ponese Tomáš Kohn?
Tomáš si vybral číslo 22, které však, jako jediné, nikdo v sezóně nenosil. Juniorská jednička tedy bude psát příběh svého trika úplně od nuly. Zbývá dodat, jakým způsobem?

Stanislav Báchor

Narozen: 30. června 1993

Číslo dresu: #14

Hůl: Pravá

Výška: 172 cm

Váha: 72 kg

Přezdívka: Stano, Bichy, Kowal

Opora obranných řad juniorů narodila, stejně jako jeho kolega v brance, v Novém Jičíně, kde začal s hokejem. První krůčky dělal právě se svým brankářským kolegou. „S Koňasem hrajeme už od čtvrté třídy a kromě jedné sezóny jsme spolu hráli v každé sezóně,“ popisuje svou společnou kariéru s Tomášem Kohnem. V silném novojičínském ročníku 1993 pobyl obránce s kvalitní podporou útoku až do roku 2009, kdy následně putoval na Vsetín, kde se stal součástí týmu staršího dorostu. Na Valašsku bez výhrady působí dodnes. „Zamiloval jsem si to tady, má to tady své kouzlo. Takovou partu nikde v žádném týmu nenajdete,“ rozplývá se Standa.

Ambice novojičínského odchovance jsou velmi aktuální. „Myslím hlavně na tu baráž, chceme ji vyhrát. Co bude dál, se uvidí po sezóně,“ říká. Jeho hokejovým vzorem není obránce, nýbrž jeden z nejlepších současných hráčů na světě. Patrick Kane z Chicaga Blackhawks vymýšlí nahrávky a kličky, nad kterými někdy až mrazí v zádech. „Já nevím, co říct. Je prostě neskutečný,“ nenachází slova. A když se ptáme na rituál, říká Stanislav: „Asi nic zvláštního, hrozně rád si však dám před zápasem něco sladkého a kafe.“ Za nejtěžšího soupeře považuje druhý nejproduktivnější obránce VHK vítěze skupiny Střed, tedy Hradec Králové. „Mají velký a dobrý výběr z hráčů ročníku 92 a do Extraligy chtějí podle mě stejně tak moc jako my.“

Standa také hrozně rád spí, ale předtím si ještě rád pustí i film, jeho nejoblíbenějším snímkem jsou Nedotknutelní. Často ho také spatříte se sluchátky v uších, ve kterých mu nejčastěji zní zvuky Hip Hopu, „Bichy“ si však také rád poslechne českou satiru, jako je Jaromír Nohavica, Karel Kryl. Student Střední školy Kostka v jídle volí českou klasiku. „Nejraději ze všeho mám svíčkovou, k níž si rád dám Coca Colu.“

Na zádech nejraději nosí číslo 21, které měl od svých prvních krůčků až do dorostu. A proč? „Vždycky jsem měl hrozně rád Ivana Hlinku a číslo se mi moc líbilo, takže to byla jasná volba. Chtěl bych ji i teď, ale v nabídce bohužel není,“ vysvětlil svůj výběr.

Řekli o něm spoluhráči – Michal Žák:
Opora týmu, je to velmi pohodový a klidný kluk. Sedí v šatně v našem koutku, kde je vždy mnoho smíchu a srandy. Přál bych Vám ho vidět, když přijde do šatny pár minut po vzbuzení. Nereaguje skutečně na nic (směje se).

Čí dres ponese Stanislav Báchor?
Standa si vybral číslo 14, které nosil naposledy David Květoň. Shodou okolností mají tito dva hráči jednu zásadní spojitost. Oba jsou odchovanci novojičínské mládežnické líhně. Šikovný obránce se sice k číslu dostal náhodou, protože nevěděl, co si vybrat. Ovšem, nevědomky tak narazil na dalšího útočníka, která právě, ač v obraně, naráží na jeho styl hry. Bude úspěšný i v baráži?

Kamil Valentík

Narozen: 20. února 1993

Číslo dresu: #55

Hůl: Levá

Výška: 185 cm

Váha: 80 kg

Rodák z Kroměříže se k hokeji dostal právě v hlavním městě kultury Zlínského kraje. Poté však musel, kvůli kvalitě a podmínkám, odejít za lepším. Postupně procestoval Prostějov, Havířov, na chvíli i Třinec a Mladou Boleslav. Na začátku sezóny 2011/2012 se nevešel do kádru extraligové juniorky právě ve městě Škody a putoval na Vsetín, kde působí až do současných dnů.

Ambice má Kamil stejné jako brankářská jednička Tomáš Kohn, jednou by se chtěl podívat na Mistrovství světa, kde byl také, a ne jednou, jeho vzor Tomáš Kaberle. „Líbí se mi svým stylem, plní si defenzivní úkoly a zároveň rád podpoří i útok,“ vysvětluje svůj obdiv ke kladenskému rodákovi parťák Stanislava Báchora z první obrany. Rituál však odchovanec kroměřížského hokeje odpověděl slovy: „Nemám nic speciálního.“ A jako největšího soupeře v baráži považuje Ústí nad Labem. „Asi určitě to bude soupeř, který byl na posledním místě v Extralize. Zahráli si kvalitní zápasy, ale zase nevyhrávali, což bude, si myslím, naše výhoda.“

Mimo hokeje Kamil studuje Střední školu Josefa Sousedíka, obor Ekonomika a podnikání. Ve volném čase si rád poslechne hudbu. Jeho oblíbeným stylem je pop a rap, rád si obzvláště pustí známého slovenského rappera Rytmuse. Hokej ovšem zasahuje i do jeho oblíbeného filmového repertoáru. „Ze všeho nejraději si pustím Hokejový zázrak,“ říká. Film natočený podle skutečné události na ZOH 1980 v Lake Placid, kde tehdejší trenér amerického výběru Herb Brooks sestavil mužstvo z univerzitních, kteří následně senzačně získali zlaté olympijské medaile. Bude se zázrak parafrázovat i na vsetínské juniory?

Další neodmyslitelnou částí života hokejisty je jídlo. Kamil si nejraději pochutná, stejně jako jeho parťák z obrany Standa Báchor, na svíčkové. Co se týče pití, je to také klasik: „Mám rád pivo, ze všech nejvíc asi Plzeň.“ Nejraději si obléká dres s číslem 6 a proč, vysvětlil následovně: „Začínal jsem s tím, dostal jsem jí v Kroměříži a celkově mi připomíná mé začátky. Teď však ve výběru těchto sad není.“

Řekli o něm spoluhráči – Michal Žák:
Je to velký bojovník a srdcař. Pomůže týmu za jakékoli situace. Nikdy se nevzdává, jeho činnost v obraně je opravdu hodně důležitá.

Řekli o něm spoluhráči – Stanislav Báchor:
Povahou je to asi nejhodnější kluk v kabině. Umí přijmout žertík a nic si z toho nedělá. Kiwi (Martin Kývala – pozn. redakce) na něj útočí velmi často, ale on jeho ataky úspěšně pacifikuje (směje se).

Čí dres ponese Kamil Valentík?
Číslo 55, které si hráč první obranné řady zvolil, před ním nosil lotyšský reprezentant Lauris Darzinš, takže žádné béčko. Současný hráč Ak Bars Kazaň prošel mimo jiné také Dinamem Riga, Třincem a Ilvesem Tampere, hrající nejvyšší finskou soutěž SM Liigu. Postaví se ke svému číslu jeho současný nositel stejně odpovědně a připíše na jeho látku další úspěch?

Další díly:

První díl: Tomáš Kohn, Stanislav Báchor a Kamil Valentík (právě čtete)

Druhý díl: Michal Žák a Tomáš Vašíček

Třetí díl: Tomáš Žabčík a Petr Hradil

Čtvrtý díl: Jan Ščotka a Jan Koutský

Pátý díl: Martin Kývala, Josef Daněk a Martin Štrbík

Šestý díl: Vojtěch Baroš, Dominik Tobola a Jaroslav Uchin

Sedmý díl: Dalimil Zvonek, Kamil Šiafotdinov a René Kajaba

Osmý díl: Michal Ondra, Lukáš Gromus a Martin Koutník

Devátý díl: Luboš Jenáček a Marek Dubec

Top story foto: Kateřina Paráková

banner pod článkem