Trenér Jenáček: Máme za sebou specifickou sezónu

Z l í n - Přesně před týdnem skončila vsetínským juniorům sezóna. Sezóna plná kotrmelců a překvapení, která byla v historii místního juniorského hokeje zcela mimořádná. „Myslím si, že se dá těžko zažít něco podobného podruhé,“ potvrdil trenér Luboš Jenáček. Proč taková slova? Obhájci titulu se museli postupně vyrovnat s několika těžkými obdobími. V průběhu letní sezóny zastihla celý vsetínský hokej velká nejistota, když byl seniorský tým vyloučen z extraligy. Poté se museli obhájci titulu vyrovnat se smrtí hlavního kouče Tabary a následně překlenout šňůru deseti utkání bez bodu. Přestože se jim pak administrativním zásahem podařilo postoupit do play off, jejich cestu za obhajobou utnul už v prvním kole Zlín. Jak tedy hodnotí nový hlavní trenér uplynulý ročník?

Jenáček se stal trenérem juniorů v průběhu léta, kdy se dosavadní trenér Turek přemístil k mladším dorostencům. Hlavním koučem byl jmenován Zdislav Tabara, jenž v minulosti vybojoval s A-týmem šest mistrovských titulů, po bok mu stanuli právě Jenáček s Liborem Žilkou. Po Tabarově úmrtí v polovině ledna se Jenáček stal prvním mužem vsetínské juniorky a dovedl tým až do play off.

Přestože svého osmifinálového soupeře ze Zlína porazili Valaši 2:0 na zápasy, nakonec nepostoupili. Aleš Komínek, odborník na statistiky ve zlínském klubu, totiž zjistil, že vsetínský útočník Podešva nastoupil do prvního duelu neoprávněně. Důvodem byly tři desetiminutové tresty, z nichž ten poslední obdržel v závěru posledního kola základní části. Utkání tak bylo kontumováno ve prospěch Beranů a rozhodnout se mělo v mimořádném třetím zápase na zlínském ledě. V tom však psychicky zdecimovaní Valaši na svého soka nestačili a sezóna jim skončila.

K výměně koučů došlo u juniorky v létě loňského roku. Proč se tato trenérská rošáda vlastně odehrála?
K výměně došlo proto, že dosavadní kouč Pepa Turek dostal možnost trénovat nároďák. Protože šlo o výběr hráčů do šestnácti let, měl v podmínce, že bude zároveň trénoval dorost. Aby měl o hráčích přehled. Tím pádem jsme to vyřešili tak, že se společně s asistentem Jaroslavem Plachtovičem přesunuli na lavičku dorostenců. Shodou okolností byl v té době volný pan Tabara, který jej v juniorce nahradil. A jako pomocníky si vybral Libora Žilku a mne.

Uplynulá sezóna byla specifická tím, že Vsetínu chyběl seniorský tým. Nakolik se to projevilo v chodu vašeho týmu?
Sezóna byla opravdu specifická. Myslím si, že těžko něco takové člověk zažije dvakrát. Žili jsme dlouho v nejistotě, když se protahovala arbitráž. Nevěděli jsme, jak to celé dopadne. Ještě v srpnu jsme přitom měli velice silný tým, vypadal nadějně. Počítali jsme s tím, že kostra z loňské sezóny zůstane pohromadě a skončí pouze hráči ročníku 1987 - Marek Knebl nebo Lukáš Navrátil. Jinak měli všichni hráči zůstat. Buď by tu hráli stabilně za áčko nebo by vypomáhali juniorům. Po definitivním verdiktu arbitráže dostal tým hodně jinou podobu, klíčoví hráč odešli. Dám příklad: V mistrovské zóně odehráli v obraně všechny důležité okamžiky Ostrčil se Stříteským. Ostatní se vedle nich učili, ale jejich kvalit nedosahovali. Vepředu zase odešel útok kolem Daniela Vrdlovce, takže když tuto kluci odešli, museli jsme mužstvo skládat podstatě od znova. Výsledkem toho bylo, že se pak na led dostali i hráči, kteří by jinak tolik příležitostí třeba nedostali.

Trenér Turek mi říkal, že z jeho dorosteneckém kádru co chvíli chtěli hráči odcházet jinam. Nebyly takové tendence i u vás?
V den, kdy arbitráž rozhodla v neprospěch Vsetína, zvedli krovky Vrdlovec s Mičulkou a posléze Ciupa se Stříteským. Další hráči byli v obrovské nejistotě. Dá se říct, že jsme některé kluky museli přemlouvat, aby sezónu odehráli tady. S tím, že jsme jim slíbili hodně prostoru na ledě a také, že tu příští ročník bude seniorský tým.

Jak to vlastně funguje v klubu, jehož hlavní tým neexistuje?
Na to si nemůžu stěžovat. Byli jsme zajištěni, peníze na výjezdy, hokejky nebo brusle jsme dostávali v pohodě. Komunikace probíhala přes pana Jaškina a navíc se odehrávaly pravidelné schůzky trenérů s panem Šteflem. Komunikace přerušená nebyla a co se slíbilo, to se i v rámci možností splnilo.

Šťouravá otázka: Platil klub zaměstnance?
Určitý skluz občas naběhl, ale vždycky se doplatil. Takhle funguje víc týmů, i seniorských. Bratr hraje extraligu, takže zhruba vím, jak to chodí. Třeba jaké byly ve Zlíně svého času problémy kolem Vánoc. Ale to je běžné. Mimo to, co jsem odehrál, jsem ve Vsetíně dva roky. A vždycky se všechny skluzy doplatily. Fungovalo to, jak to fungovat má a jak to funguje ve většině týmů.

Když se člověk podívá na seznam zápasů základní části, upoutají jej dvě věci: Debakl v Karlových Varech 13:0 ze třetího kola a poté zimní série deseti zápasů bez vítězství. Co se stalo?
Je pravda, že jsme měli velké rozdíly ve výsledcích z domácích a venkovních utkání. Když se podíváme na všechna kola do vánoční přestávky, zjistíme, že v osmdesáti procentech vyhrála domácí mužstva. Důvodem bylo cestování, často přes celou republiku. To probíhá tak, že vyjedeš v devět ráno, stavíš se někde na oběd, po osmi hodinách přijedeš na stadion a tvé utkání začíná o půl desáté večer. Protože se loni hrálo vždycky půlku soutěže jen s moravskými družstvy, nebyli kluci na takové přejezdy připraveni. Mohou se pak rozcvičovat jak chtějí - domácí mají k dispozici maséry, jsou nažhavení a vlítnou na ně. Pokud nepodchytí začátek, je zle. Ve Varech šlo o extrém, kdy tam soupeři spadlo úplně všechno a nám nic. Ale jak říkám. Když hráči prohrávají šest nula a ví, že příští zápas hrají zítra v poledne, těžko se na to utkání koncentrují. Podobné utkání jako s Karlovými Vary jsme sehráli doma s Třebíčí. S tm rozdílem, že to tam zase padalo nám a soupeř dostal jedenáctku. S cestováním měla problém většina mančaftů. Naštěstí jsme to, co jsme prohráli venku, vraceli stejnou mincí na domácím ledě.

A vánoční krize?
Převrátil se pořádek pořadatelství utkání. My jsme v jednu dobu hráli pět zápasů doma, vše jsme vyhráli. Pak se to otočilo a z deseti zápasů jsme hráli šest nebo sedm zase venku, což opět znamenalo přejezdy. Situace byla složitá i v tom, že pan Tabara tou dobou už ztrácel energii, nebyl na tom dobře. Za sebe můžu říct, že jsem to strašně špatně nesl. Zdíška jsem znal od deseti let, kdy hrál s mým otcem v Třinci. A každodenní kontakt s ním, kdy se na něm nemoc podepisovala a on s ní přesto statečně bojoval… Bylo zkrátka vidět jak trpí a jaké má bolesti. Pro mě osobně i pro kluky to bylo složité období. Těžko se mi o tom mluví, jde o vnitřní prožitky, které jsou těžko sdělitelné. Nemůžeme se na to vymlouvat, nicméně je fakt, že se jeho nemoc musela na nás i na klucích podepsat. Ta atmosféra byla špatná.

Vše vyvrcholilo v lednu, kdy dosavadní hlavní trenér Tabara po dlouhé nemoci zemřel. V ten samý den, kdy se konal jeho pohřeb, jste přitom museli hrát v Jihlavě…
Nepřál bych to nikomu. Na druhou stranu nás to semklo, kluci hráli za Zdíška. Nebylo to ale lehké, hráči nejdříve nechtěli do Jihlavy vůbec odcestovat. Ze strany svazu to bylo ale neprůstřelné, na to se nebere ohled. Utkání nešlo odložit, bylo by kontumováno. Klukům jsme to vysvětlili a nakonec jsme do Jihlavy odjeli. Na jejich ledě jsme nastoupili s černými pásky a domácí trenéry požádali o minutu ticha. To samé se opakovalo o den později doma s Třebíčí. To jsme hráli vyloženě pro něj. Výsledek 11:1 mluví za sebe.

Nakolik důležitá pro vás byla dvojice útočníků Podešva s Hrňou?
Šlo o klíčové hráče, nicméně v období, kdy se i za jejich účasti načala ta černá série deseti utkání, na nich bylo vidět, že těžko hledají motivaci. Nemyslím ve smyslu hrát za Vsetín. Jsou to výborní kluci, kteří vždycky, když ta možnost bude, za Vsetín rádi nastoupí. Nicméně teď viděli, že jejich ročníky nastupují za seniory, třeba Ciupa nebo Vrdlovec. Zkrátka že už jejich vrstevníci přičichují k seniorskému hokeji, zatímco oni hrají „jen“ za juniorku. Přestože byli jasně nejlepší hráči loňského play off. Myslím si proto, že jim pobyt v Třinci a Prostějově prospěl. Nám sice jejich absence uškodila, protože chvíli trvalo, než si tým zvykl, že se na ně nemůže spoléhat. Nicméně byli pro nás obrovským přínosem, navzdory občasným výpadkům formy.

Veřejnost určitě zaujalo, že ač jde o technické hráče, obětovali se pro tým.
Bylo těžké je naučit hrát účelný hokej. Oba jsou to hračičkové, to je o nich známé. To je v pořádku, protože hrají pro lidi a hokej se tak hrát má. Ale v utkáních, kdy se to tahá, musí jít tyhle parádičky stranou. Napřed se musí hrát na góly a až pak se může přidat nějaká ta parádička. Bylo složité je v tomhle přesvědčit. Ale tím, že si přičichli k seniorskému hokeji uviděli, že hokej v mužích se hraje trochu jinak než v juniorce. Takže na to nakonec přišli sami a velmi nám pomohli.

Nicméně – o účast v play off jste museli bojovat až do konce a v posledním dvojkole vás čekali dva moravští soupeři: Havířov a Opava. Podle kuloárních informací mělo jít v utkání s prvně jmenovaným soupeřem o handl – dorostenci s nimi prohrají, junioři za to získají tři body. Nakonec se stalo, že dorost skutečně prohrál a juniorka zvítězila 3:0. Můžete tu spekulaci vyvrátit?
To nemůžu hodnotit. Já šel trénovat zápas jako každý jiný. Havířov měl účast v play off jistou a proto k nám přijel s mladším týmem. To dělají i jiné mančafty. Kdybychom byli v podobné situaci, taky bych vyzkoušel mladší kluky. Takže nevím. Taky jsem tu spekulaci zaslechl, ale nemůžu to ani potvrdit, ani vyvrátit. Myslím si ale, že to je blbost. Hrálo se normální utkání, ve kterém Havířovští kousali, nicméně my zvítězili. Dorostenci tou dobou moc venkovních zápasů nevyhráli a nezadařilo se jim ani na havířovském ledě. Takže bych nehledal spojitost v tom, že zrovna teď prohráli, protože mělo jít o výměnný obchod.

Rozhodnout se tak mělo na druhý den v Opavě, kde byste si výhrou zajistili poslední postupové místo. Ze Slezska jste však odjížděli s porážkou 7:2. Proč poslední krok nevyšel?
Opava hrála tou dobou ve skvělé formě, ze čtrnácti utkání vyhrála dvanáct. Slezané měli také dobře poskládaný mančaft, starší hráči dostávali šanci ve druhé lize. Když se podíváte na bodování extraligy, v první čtyřicítce měli pět útočníků, my jen dva - Podešvu s Hrňou. Proti nám zahráli znovu výborně. My jsme v první třetině dokázali ještě držet krok, ale pak jsme dostali dva smolné góly. Padly tak, že Opavané byli důraznější před naší brankou…

Nebyl to tak trochu celosezónní problém Vsetína?
Trápilo nás to. Nebyli jsme důrazní jak u naší brány, tak u soupeřovy. Bylo těžké přesvědčit naše hráče technického ražení, aby si chodili pro odražené puky. Do budoucna na tom musíme velmi tvrdě zapracovat. Dneska už se bohužel jen technickým hokejem vítězit nedá. Troufnu si říct, že spousta mužstev nás hokejově nepřehrála, ale prostě nás umlátila, ubila. Ti kluci byli důraznější, což platí právě i pro utkání s Opavou. Když dá někdo za stavu 2:1 tři rychlé góly, těžko se to pak obrací. Nicméně do třetí třetiny jsme šli s tím, že to ještě zkusíte, přestože jsme prohrávali 5:2. Bohužel obránce Fabián dostal trest 2 + 2 + 5 minut + do konce utkání, takže jsme hráli devět minut oslabení. A právě v době, kdy jsme se měli hnát do útoku a snižovat. Po brance Opavy na 6:2 už nešlo s výsledkem nic dělat.

Věřili jste, že se ještě může stát zázrak, když jste se v sobotu vraceli z Opavy?
Řeknu to upřímně: Už před utkáním jsem měl zprávy o tom, že proběhne kontumace Mladé Boleslavi, že je to otázka jenom nějakého potvrzení. Nebylo to ještě oficiální, takže hráčům jsme nic neříkali. Ale já v té naději žil a během neděle jsem čekal na telefon od sportovního manažera Jaškina. Nakonec to dopadlo tak, že Boleslavi bylo jedno vítězství v prodloužení kontumováno a my se díky tomu posunuli na postupové šestnácté místo.

Není to ale trochu podivné, když šlo o utkání staré několik měsíců?
Je to zvláštní. Já se v těch řádech nepohybuji, Jsou to papíry, to je něco jiného než hokej. Nicméně každý by si to měl nějakým způsobem hlídat. Na Svazu se tomu věnuje pan Schiffner, kterého považuji za seriozního člověka. Údajně mu pomáhají tři nebo čtyři pánové kolem sedmdesáti let. Dělají to zřejmě zadarmo nebo z lásky k hokeji, ale asi už nejsou tak pozorní. A když se sečte sezóna a začne se to kontrolovat zpětně, vyplavou nad povrch i takovéto věci. Bylo toho víc, údajně za Havířov hrál celý únor hráč, jehož hostování skončilo poslední lednový den. A oni během února nasbírali čtyřiadvacet bodů, takže kdyby se jim odečetly, Panteři by vůbec v play off nebyli. Tohle všechno se zjistilo, jakmile se o to začaly zajímat kluby. Ale bylo už rozehrané play off a Havířov do něj už naskočil, takže by se to všechno muselo zastavit a hrát se znovu. A byl by z toho guláš, týmy by pořádně ani nevěděly, kdo bude ve vyřazovacích bojích a kdo bude hrát o záchranu. V první várce byly kontumace asi pěti utkání, díky čemuž třeba Slavia spadla ze třetího na šesté místo. Přijde mi to zvláštní, regulérnost soutěže tím byla narušena.

Jaká byla vsetínská situace?
Podle mě by mělo být bráno play off jako nová soutěž, stejně jak je to v extralize a stejně jak to bylo loni u juniorů. Buď by se měly tresty po základní části zrušit a nebo by měly být kluby včas upozorněny, že jejich hráč má stopku. Myslím, že by to nebylo tak nákladné a snadno by se předešlo těmhle situacím. Zároveň dodávám, že by se mě každý snažit si to pohlídat. Mně bylo řečeno, že Vsetín nemá žádný problém. Nemáme vedoucího mužstva, takže se o zápisy ve Vsetíně staráme my trenéři. A některé z těchto zápisů, právě z inkriminovaných utkání, kdy dostal Podešva desetiminutové tresty, zůstaly u pana Tabary. Neměli jsme to k dispozici. Hlavní problém ale byl, že nám bylo řečeno, že je všechno v pořádku. Že jsme čistí. Já jsem vůbec nezaznamenal tu Podešvovu třetí desítku. Ta padla právě v utkání s Opavou tři minuty před koncem, kdy už o nic nešlo. Měl jsem za to, že dostal pouze dvouminutový trest a už jsem zápis neprocházel. Sám Poděs žil v domnění, že má desítky dvě. Ono hrát celou sezónu ve třech různých mužstvech, to si ani pamatovat přesné počty trestů nemůže. Odpovědnost z nás trenérů nikdo nesundá, ale tohle bych bral jako polehčující okolnosti. Pan Tabara měl doma asi patnáct zápisů, k nimž se my už nemáme jak dostat. A jak říkám, bylo nám řečeno, že je vše v pořádku.

Musel to být šok, když jste Zlín dvakrát jasně porazili a najednou jste zjistili, že radost byla předčasná.
Nikomu bych to nepřál. Byl jsem se syny na zimáku ve Zlíně a byl jsem domluvený s Liborem Žilkou, že vyrazíme do Vsetína na přípravy čtvrtfinále s Plzní. V tu chvíli mi zazvonil telefon, vidím to jak dnes. Když se na displeji telefonu objevilo jméno Schiffner, rozbušilo se mi srdce. Pane Jenáček, nepotěším vás, ozvalo se. Bylo to strašné. Ještě horší bylo pak předstoupit před kluky, kteří si na počest vyřazení Zlína oholili hlavy. S panem Žilkou jsme nehráli žádnou schovávanou. Přiznali jsme, že jsme udělali chybu. Přestože některé věci nám nehrály do karet a my to neodhalili. Myslím si, že máme spolu dobrý vztah, takže nás kluci podrželi. Řekli jsme si prostě, že zkusíme Zlín porazit do třetice, i když to bude hodně těžké.

Po druhém vzájemném utkání zlínský trenér Čech prohlásil, že „k vyřazení těžko hledá slova“. Vzápětí vyrukoval s myšlenkou, že Podešva nastoupil neoprávněně...
Říká se: Tonoucí se stébla chytá. Myslím si, že Zlínští byl hodně na kopci, jak je u nich zvykem. Vůbec si nepřipouštěli, že šestnáctý tým tabulky, který dvakrát v základní části porazili, by s nimi mohl hrát vyrovnané partie. A ten náraz byl asi hodně silný.Po druhém osmifinálovém utkání, které jsme vyhráli, pan Čech neunesl situaci. Nepodal mi ani ruku. Jenom nastrčil ručičku na dva prsty, podíval se kamsi mimo na opačnou stranu a šel pryč. Ale na druhou stranu ho chápu, že to nedokázal skousnout. Pokud neumí své hráče, z nichž mnozí jsou reprezentanti, motivovat a přivést k takovému výkonu, aby porazili šestnáctý tým tabulky, pak musí být zklamání obrovské. Rozdíl byl také v morálce hráčů obou týmů.

Jak to myslíte?
Já jsem do žádné konfrontace nešel a i kluky jsme upozorňovali na to, aby se nevysmívali, že to není sportovní. Byl obrovský rozdíl v tom, jak se obě mužstva radovala z úspěchu. Zatímco my se radovali vnitřně a pak se svými fanoušky, někteří z hráčů Zlína se nám po třetím utkání vysmívali.

Máte na mysli brankáře Sedláčka ? (čas 0:13 - pozn.)
Těch hráčů bylo víc. Ale víte co, mně se také dotklo obvinění pana Čecha…

…který prohlásil, že Vsetín udělal na jeho tým podraz?
Ano. Vím jak to bylo s těmi desítkami, takže to osočení z úmyslu považuji za naprosto drzé a sprosté. Tak to prostě nebylo. My nemáme zapotřebí něco skrývat, my jsme šli hrát hokej a potrápit favorita. Kdybychom měli informaci, že Podešva má tři desetiminutové tresty, žádného Podešvu bychom do utkání nepostavili. Ale abych se přiznal, od pana Čecha mne to nepřekapuje.

Zlín do třetího zápasu nasadil hráče Ondráčka, který předtím za Berany nenastupoval.
Byli natolik vyklepaní, že si ho stáhli z Olomouce a nasadili ho na rozhodující zápas. Asi proto, že by byla obrovská ostuda prohrát s šestnáctým celkem tabulky třikrát po sobě. Kdoví jak to bylo s jeho střídavými starty, nicméně my nemáme za potřebí něco zkoumat a podezírat Zlín, že snad něco nebylo v pořádku.

Je náhoda, že rozhodující utkání podle názoru nezávislých pozorovatelů nezvládne rozhodčí ?
Samozřejmě nemám hmatatelné důkazy a nikoho neobviňuji z korupce. Ale pokud pan Polák, rozhodčí extraligové úrovně, píská dvě třetiny jednoznačně tendenčně a našeho nejlepšího hráče nepustí do hry, je to pozoruhodné. Zlínští do Podešvy s Hrňou šli, jak jen to šlo. Pokud tohle sudí umožní a ještě toho faulovaného technického hráče vylučuje, je to směšné. Zvlášť to vyloučení na 2+2 minuty, kdy se Podešva srazil s o dvě hlavy větším hráčem, bylo směšné. Přijde mi to trapné a ubohé. Mimochodem, že Polák pískal tendenčně, mi potvrdili i někteří lidé ze Zlína, kteří na utkání byli přítomni. Nevím, co k tomu dodat.. Koneckonců - když bývá strach velký, pomůže si člověk jak jen může.

Zlínští hráči naopak tvrdili, že jim pomohly výroky vašich svěřěnců. Vsetín byl podle nich „moc na hrušce“.
Zřejmě měli na mysli výrok Libora Haschky, že se nás Zlín odjakživa bojí. Mně se to osobně nelíbilo, podle mě se tak Libor neměl vyjádřit. Vždycky tvrdím, že důležité je být pokorný a při zemi. Takovéto silácké řeči do novin se vždycky obrátí proti jejich autorovi. Byla to Liborova chyba, ale asi chtěl spoluhráče vyburcovat. Nicméně to mělo opačný efekt, vyhecovalo to hráče ze Zlína. Zkrátka neuznávám taková prohlášení. Zastávám názor, že se máme předvést na ledě, ne v novinách.

Letošní ročník juniorské extraligy je v mnoha ohledech odlišný od těch předchozích, někteří lidé operují se slovem fraška. Především pro ty důvody, které jsme právě probrali.
Také nepamatuji tolik administrativních zákroků mimo led. Možná by se to na Svazu mělo hlídat víc, možná by si to měly hlídat víc kluby. Těžko říct, proč dřív toho tolik nebylo a teď se s kontumacemi atd. roztrhl pytel. Možná se to dříve tolik nekontrolovalo a nechávalo se to plavat. Kruté je to ale vůči hráčům. V našem případě měrou vrchovatou - z šestnáctého místa vyřadí favority a pak musí kvůli administrativním zásahům spolknout takovouhle hořkou pilulku.

Když sezóna pro Vsetín skončila, jak nyní trávíte čas?
Pořád probíhají tréninky, ve Vsetíně má být led do konce března. Takže si několikrát týdně chodíme zatrénovat. Příští týden provedeme společné tréninky i s hráči, kteří by připadali v úvaho pro juniorku na příští sezónu. Něco skončilo, jsou před námi nové výzvy.

Takže jste už zlínský knokaut vydýchali?
Nic jiného nám v podstatě nezbylo. Nicméně ta pachuť zůstala a bude nás provázet asi ještě hodně dlouho. Já osobně mám velkou motivaci uhrát v příští sezóně dobrý výsledek. Pokud bude seniorská soutěž, nemám o juniory strach. Máme dobré jádro, v týmu jsou skromní kluci, kovaní Valaši, kolem kterých se to nabalí. Zajímají nás především hráči z okolí – Vsetín, Valašské Meziříčí, Rožnov. Nemáme v plánu sem tahat hráče odněkud z daleka. Myslíme, že z našeho regionu můžeme vytvořit kvalitní tým, který bude hrát srdcem, bojovně a tak, aby to odpovídalo pověsti Vsetína. Cítím kolem sebe zapálené lidi, kteří chtějí odevzdat místním fanouškům maximum.

Věříte, že se do Vsetína vrátí seniorská soutěž, popřípadě i první liga?
Pevně věřím, že se podaří sehnat seniorský tým, protože to bude naprosto zásadní událost z hlediska dalšího vývoje nejen mládeže, ale i hokeje ve Vsetíně. Věřím, že se situace stabilizuje, nikdo nebude mít důvod někam odcházet a bude to šlapat. Nedokážu si představit, jakým směrem by se situace ubírala, kdyby se to zase celé protahovalo a v květnu nebo červnu nebylo jasné, co s klubem bude. Můžu se ještě na závěr vrátit ke Zlínu?

Prosím.
Takovou škodolibou radost, jakou po vítězném utkání projevovali někteří lidé ze zlínského klubu, ať už trenéři nebo někteří funkcionáři, jsem dlouho nezažil. Je vidět, že tihle lidé mají dlouhodobě pod kůží zadřeno, že je Vsetín ve všech důležitých zápasech přehrál. Vzal Zlínu dva tituly, jedno čtvrtfinále a junioři finále. Zlínští byli v tomhle vždycky až za Vsetínem a podle mě se s tím hrozně těžko smiřují dodnes. Na začátku devadesátých let byl pro ně Vsetín farma, odkladiště nepotřebných hráčů. Spanilá jízda Vsetína z druhé ligy až po šestý titul pro ně byla takový šok, že se z toho nevzpamatují nikdy. Vždycky v sobě budou mít ten vsetínský komplex. Pro mě je to úsměvné, ale je to tak. Je to z nich cítit. Na závěr si rýpnu – šest jedna na tituly, to je celkem vysoké skóre. Su zvědavý, v jakém horizontu to Zlín bude snižovat!