Junioři: Krok za krokem sezónou 2007/2008

V s e t í n - Plná nečekaných zvratů, překvapení a emocí, taková byla sezóna vsetínských juniorů. Mužstvo, na nějž se, při neexistenci mužského A-týmu, upíraly zraky všech vsetínských fanoušků, nakonec zakončilo sezónu na 16. místě. Co všechno tomu předcházelo, ve kterých okamžicích se lámal chléb a kdo byli ti, kteří letos nejvíce táhli valašský tým? To vše se dočtete v následujícím článku, podrobně mapujícím celou uplynulou sezónu z pohledu nejstaršího mládežnického celku Vsetína.

Část první: soupeření s českými týmy

Prvních třiadvacet utkání základní části sehráli junioři Vsetína, stejně jako i ostatní moravské týmy, výhradně s mančafty z Čech. Díky reprezentační pauze však byla první dvě kola extraligy juniorů, ve kterých se Valaši měli vydat na cestu do Plzně a Českých Budějovic odložena na přelom listopadu a prosince, a tak se jako první na stadionu Na Lapači představila dvě pražská „S“. Asi pětistovka diváků si 7. 9. 2007 našla cestu do útrob stadionu na první utkání, které však pro Valachy nedopadlo podle jejich představ: nabuzená Sparta se po nepříliš úspěšné sezóně vrhla do té nové s chutí a uštědřila tak Vsetínu porážku 4:6. O den později si však zelenožlutí napravili své skóre výhrou 7:4 nad druhým pražským klubem a s poklidem se tak mohli připravovat na další víkendové tažení na západ republiky.

Byť odpočatí, vypravili se Vsetínští vstříc své nejvyšší letošní porážce. Bronzoví medailisté z Karlových Varů přivítali Moravany čtyřmi brankami již v úvodní části a nejenže se Valaši během celých 60 minut nevzmohli ani na jedinou branku, po třech třetinách odcházeli do šaten s ostudnou prohrou 13:0!

„Ten zápas jsme po všech stránkách nezvládli. Vše špatné začalo dlouhou a namáhavou cestou. Hrálo se navíc po tamním zápase mužů, tedy až po deváté hodině. Díky zpoždění jsme dokonce přijeli těsně před zápasem, nedokázali jsme se aklimatizovat a neměli jsme moc času ani na rozcvičení. Nepřidalo nám ani to, že led byl po utkání áčka bez úpravy,“ zhodnotil ze svého pohledu utkání zadák Jiří Farda, kterého doplnil tehdejší trenér vsetínské juniorky Zdislav Tabara: „Zápas pro nás dopadl tragicky, propadli jsme ve všech činnostech. Největší rozdíl mezi týmy byl v důrazu po celém hřišti a hlavně před brankami, kdy se Vary dokázaly prosadit a dávaly spoustu branek z dorážek. Během našich přesilovek jsme z výhod nedokázali nic vytěžit a během druhé třetiny nás nepustily už k ničemu. Porážka byla proto zasloužená.“ Aby však víkendová ostuda nebyla tak nesnesitelná, odvezli si ze sobotního utkání 6. kola Valaši alespoň dva body za výhru 3:2 v prodloužení na Kladně.

Do konce září nastoupili Vsetínští ještě proti čtveřici Pardubic (6:2), Hradce Králové (3:1), Liberce a Mladé Boleslavi, přičemž první dvě utkání se hrály na stařičkém Lapači a domácí začali budovat svou valaškou tvrz, která zůstala dlouho neprolomena. Junioři vůbec v tomto období zažívali asi nejplodnější část sezóny, když ze 14 utkání podlehli pouze zmiňovanému Liberci (3:6) a Mladé Boleslavi (2:3) a v 16. kole i Spartě (1:4), která tak Valachy porazila podruhé v sezóně. V ostatních 11 utkáních, z nichž 8 se odehrálo na Vsetíně, odešli Valaši neporaženi a získali tak cenné skalpy týmů z Litvínova (6:2), Ústí nad Labem (3:0), Plzně (5:2), Českých Budějovic (2:1pp) a Slávie (3:2).

Body do tabulky odevzdali při předehrávce také dva moravské týmy – Jihlava (6:2) a Olomouc, přičemž v posledním zmiňovaném utkání museli žlutozelení bojovat o body poprvé v této sezóně až do samostatných nájezdů, díky nimž zvítězili 4:3. Slova Hynka Kůdely o této části sezóny mluví jasně: „Co je naší největší zbraní? Určitě domácí zápasy, ve kterých jsme hodně silní. Bezesporu na tom mají podíl i diváci. Jsou skvělí. Zlepšovat se ale dá pořád něco.“

A tak se mezitím sezóna přehoupla do své druhé čtvrtiny a 26.10.2007 tak nad Vsetínem visela velká výzva. Společně s více než sedmistovkou věrných fanoušků se na zimní stadion dopravili také junioři z Karlových Varů a každý měl na mysli jediné, vrátit Západočechům hrozivou porážku z úvodu sezóny. Valaši sice nevyprovodili svého soupeře z Lapače se stejně vysokým rozdílem, ale výhra 4:2 je také výhrou. V následujících dvou utkáních si však na Vsetínské vyšlápli dva týmy, kterým taktéž ležela v žaludku prohra z prvních vzájemných utkání a zelenožlutí tak podlehli Kladnu při samostatných nájezdech (5:6) a v zápase s Pardubicemi o vítězi rozhodovala taktéž jediná branka (4:5).

Do konce „české části“ už zbývalo odehrát pouhých 5 utkání, z čehož první tři zvládli Valaši na výbornou, výhry 2:3, 2:1 a 4:3 nad Hradcem Králové, Libercem či Mladou Boleslaví však plynule přešly v porážky a pokud jsme zmínili úspěšnou část sezóny, nemůžeme opomenout ani útlum, který na Valachy padl koncem listopadu: 10 kol, 10 porážek.

Druhá polovina základní části: Houpačka se rozjíždí

Druhou polovinu základní části ELJ odstartovalo turné juniorů po hřištích soupeřů a také odchod Hrňi a Podešvy, nejprve na měsíční hostování do Třince, respektive Prostějova. Kombinace těchto faktorů nastartovala jednu z největších výsledkových krizí, jaká vsetínský juniorský hokej v jeho novodobé historii potkala. Během ní Valaši desetkrát v řadě prohráli a získali pouhopouhý jediný bod za porážku v prodloužení na Sareze. V této vsetínské mizérii asi nejvíce zaujaly výprasky na stadiónech Plzně (1:8) a Třebíče (2:8) a také domácí prohra se slaboučkým Znojmem (3:4). Toto utkání dokázali junioři prohrát i přesto, že téměř celých 60 minut strávili v obranném pásmu Znojma, jenže koncovka nezafungovala.

Právě prohra s Jihomoravany naplno odhalila, že v nadcházejících týdnech nečeká Valachy nic příjemného. Krizi Vsetína poté ještě umocnila domácí prohra v derby se Zlínem, přestože ani v tomto utkání rozhodně nebyli horším týmem. Bohužel, trápení v zakončení pokračovalo, hráči si věřili čím dál míň a v týmu chyběl někdo, kdo by vzal zodpovědnost na sebe a svým výkonem strhl i ty ostatní. „Opticky jsme byli v zápase se Zlínem lepší. Soupeř měl sice taky nějaké šance, ale my jsme měli bodovat. Nevím, co k tomu říct, ale podle výsledků je vidět, že úspěšné období zrovna nemáme. Já jsem navíc momentálně velice nespokojený se svými výkony. Nejenže prohráváme jako tým, ale nedaří se nikomu, včetně mne. Uvidíme, jaké to bude po Vánocích, snad se to zlepší,“ věřil před novým rokem Hynek Kůdela.

17. listopadu vyhráli junioři své poslední utkání v roce 2007 a pak až do 6. ledna 2008 čekali na svou další výhru. Během této doby spadli z první pětky až na 16. místo, čili na hranici pro postup do vyřazovacích bojů. Výhry se dočkali až v zápase 33. kola, kdy na domácím ledě porazili silný Třinec. Velkou zásluhu na tomto zlomu měl navrátivší se nový kapitán týmu Martin Podešva, který sice nepodal žádný zázračný výkon, právě on byl však tím chybějícím elementem, který tým strhl a byť pro Vsetín nezačal zápas dobře, dokázal utkání otočit a nakonec Třinecké rozdrtili v poměru 7:2.

Návrat Podešvy a s ním i Erika Hrni, přesněji pokračování jejich hostování formou střídavých startů, rázně napomohl k ukončení vsetínské krize. Valaši sice v dalším kole prohráli v Havířově smolně 3:4, poté však přišla série pěti výher v řadě a zdálo se, že Zelenožlutí nabrali přímý kurz do první desítky. V rozletu je nezastavila ani tragická zpráva, která vzešla přímo z jejich kabiny. Dne 16. 1. 2008 je totiž navždy opustil úspěšný trenér a velká osobnost vsetínského hokeje, pan Zdislav Tabara, který v nerovném boji podlehl zákeřné nemoci…

Junioři se se svým trenérem rozloučili vskutku velkolepě. Pár dnů po jeho úmrtí nejprve rozdrtili Jihlavu, na jejím ledě 10:2, aby den poté rozstříleli doma, po bravurním výkonu, Třebíč 11:1. „Dostali jsme se z krize a navíc jsme si řekli, že bychom mohli udělat takové gesto panu Tabarovi. Přece jen udělal pro každého z nás mnoho,“ prohlásil po utkání David Varga.

Vše vypadalo, že cesta do play-off je pro vsetínské junky ideálně vydláždění a ti tak budou možná útočit i na první osmičku, jenže ouha… Snad uspokojení z předchozích výsledků a výkonů, snad nějaká momentální krize či snad něco úplně jiného zapříčinilo, že o týden později junioři svá utkání nezvládli. Nejprve neudrželi vedení na ledě slabého Znojma, a byť po výhře 3:2 po nájezdech získali dva body, rozhodně to nebyl zisk, pro nějž si do Znojma přijeli. O den později pak, v domácí utkání proti juniorům Komety Brno, zcela vyhořeli a po prohře 1:3 se jejich tabulková situace začala znovu postupně zamotávat.

Vsetínští se sice i nadále pohybovali v okolí 12. příčky, v jejich neprospěch však hovořilo hned několik faktů. Jednak poměrně obtížný los pro závěrečná kola, jednak výborná forma vsetínských pronásledovatelů a jednak neustále pokračující valašská mizérie na hřištích soupeřů. A aby toho nebylo málo, zasáhla vsetínskou kabinu ještě nemoc, kvůli níž si museli přeložit svůj zápas ve Zlíně a jejich nabitý program v závěru základní části se tak ještě více zhustil.

Přesto až do domácí prohry s Vítkovicemi 3:5 nikdo příliš nevěřil tomu, že by mohl juniorům reálně hrozit nepostup do vyřazovacích bojů. Jenže když po domácím neúspěchu s Vítkovicemi, prohráli Valaši smolně svá utkání v Třinci (5:6) a ve Zlíně (3:5), bylo nad slunce jasné, že k jistotě postupu budou muset v posledních dvou kolech porazit doma Havířov a především pak neprohrát na ledě přímého konkurenta v boji o play-off, Opavy. První krok zvládli Valaši na výbornou a po bezchybném výkonu zdolali Panthery 3:0, následující zápas v Opavě však znovu v plné nahotě odhalil největší problém vsetínský juniorů, zápasy na hřištích soupeřů.

V celé sezóně vyhráli junioři venku pouhých 6 zápasů a získali 16 bodů – pro tým kvalit Vsetína to bilance vskutku žalostná. Jeden z možných důvodů této nešťastné bilance naznačil trenér Žilka: „Na svých kluzištích jsou soupeři schopni nás fyzicky přetlačit, chybí nám důraz. Naši hráči jsou zvyklí na technickou hru, to možná stačí doma, ale venku to je málo." V inkriminovaném zápase v Opavě prohrál Vsetín 2:7, a to, čeho se všichni obávali, se stalo realitou… Vsetín nepostoupil do play-off a čekaly ho pouze zápasy o udržení v nejvyšší soutěži.

Naštěstí tato hrozivá realita trvala jen necelých 24 hodin. Poté totiž přišla série kontumací za celou základní část, a protože jedna z kontumací postihla i 16. Mladou Boleslav, dostal se Vsetín, o jediný bod, do vyřazovacích bojů. Cesta za obhajobou mistrovského titulu tak mohla začít…

Play –off: Do čtvrfinále a zase zpět

Jako poslednímu postupujícímu týmu do play-off nemohl Vsetínu připadnout nikdo jiný než vítěz základní části, a tím byl tým Zlína. Hned v osmifinále vyřazovacích bojů se tak mohla odehrát velká repríza loňského finále a současně i krajské derby. Berani vstupovali do série jako velcí favorité a plni sebevědomí si vůbec nepřipouštěli problémy. Hned první zápas série však dal za pravdu těm, kteří tvrdili, že Zlínští to se Vsetínem nebudou mít vůbec lehké, neboť Valaši to na Ševce vždy uměli a v rozhodujících chvílích je vždy dokázali porazit.

Zápas na 1300 diváky zaplněném Lapači vyhráli Vsetínští krásným gólem Vargy ze 60. minuty 4:3 a i svou předvedenou hrou, kdy svého soupeře jednoznačně přehráli, ukázali, že se s nimi bude muset počítat. „Byl to těžký, vyhecovaný zápas, ale myslím si, že jsme byli lepší. Měli jsme víc šancí, ale vlastními chybami jsme Zlín za stavu 2:0 vrátili do utkání. Byla to tahaná, po druhé třetině to bylo 3:3, a kdo by dal branku, tak by měl velice blízko k vítězství. Naštěstí jsme ji dali my,“ liboval si trenér Jenáček. O dva dny později Vsetínští zvítězili i na ledě svých rivalů a po výborném výkonu a výhře 3:2 zaslouženě postoupili do čtvrtfinále…

Neuplynulo však ani 24 hodin a vše bylo opět jinak. Snaživí Berani pozorně prošli zápisy ze vsetínských zápasů, odhalili v nich to, co potřebovali a rezultát z jejich činnosti byl následující. Martin Podešva obdržel v posledním kole základní části ELJ třetí desetiminutový trest a protože v letošní sezóně se osobní tresty před play-off nemažou, nesměl dle pravidel nastoupit v prvním zápase vyřazovacích bojů. Jelikož toto nebylo naplněno a Martin Podešva do zápasu nastoupil, byl zápas kontumován a postup Vsetína se tak rozplynul jako pára nad hrncem.„Trošku nás to zaskočilo, ale řekli jsme si, že je ve Zlíně porazíme. Brali jsme to jako kdybychom vedli 2:0 na zápasy a jeli jsme si pro třetí vítězství. Věříme, že to ve Zlíně zvládneme, nikdo z nás tam nejede s poraženeckou náladou, jedeme tam vyhrát,“ povzbuzoval své spoluhráče den před rozhodujícím utkáním Erik Hrňa.

V sobotu 1.3. tak Vsetínští znovu cestovali do Zlína, aby zde s definitivní platností rozhodli o svém postupu či nepostupu do čtvrtfinále. Okolnostmi zdrcení Valaši se však již nedokázali vzedmout k další výhře, a byť i tentokrát byli Zlínu více než rovnocenným soupeřem, prohráli rozhodující zápas 0:3 a čtvrtfinálové brány jim tak nadobro zůstaly zavřeny. „Já chci jenom poděkovat celému týmu, který se dokázal zmobilizovat a odehrál fantastický zápas na hranici svých možností. Ono porazit první tým třikrát po sobě bylo opravdu hodně těžké a nám se to bohužel nepodařilo. To, co tomu předcházelo nás hrozně mrzí, bohužel ta situace byla nepřehledná, ale bereme to na sebe,“ posmutnil si po utkání trenér Jenáček.

Hodnocení hráčů

Vsetínskou branku hájil pravidelně již od začátku sezóny sedmnáctiletý Hynek Kůdela, který během základní části odchytal dohromady 1966 minut, přičemž na něj směřovalo celkově 1005 střel, z nichž při 113 se musel Hynek pro puk otáčet za svá záda. Ve výstižnějších statistikách to pro brankářskou jedničku Vsetína znamená 88,76% úspěšnost s průměrem 3,45 branek na zápas, což v celkovém součtu znamená 29. příčku mezi ostatními brankáři extraligy juniorů.

Máme-li Hynkovu sezónu zhodnotit i jinak než řečí čísel, je třeba upřímně říct, že základní část se Hynkovi nepovedla určitě tak, jak by asi i on sám očekával. O tom ostatně nejlépe hovoří výše zmíněná čísla a také fakt, že v závěru základní části byl Kůdela vytlačen z brány svým náhradníkem Petrem Musilem. Ten nastoupil do zápasu, ať již do rozehraného či od začátku, celkem sedmnáctkrát, s úspěšností zákroků 87,37% a průměrem 3,68 gólů na zápas. Oba brankáři si v průběhu základní části připsali po jednom čistém kontu.

Do play-off vstupoval v pozici brankářské jedničky Musil, úvod 1. zápasu série se Zlínem se mu však nepovedl a do brány tak putoval Kůdela. A nejen že do brány putoval, on si v ní rozpomněl i na svou formu z loňského play-off a zejména v prvních dvou zápasech série byl Vsetínu velkou oporou. Fakt, že si v play-off vedl úplně jinak, než v základní části, dokresluje nejlépe statistika úspěšnosti zákroků – 92,73%.

Co se ofenzívy Valachů týká, nejproduktivnějšími střelci jsou duo Hrňa – Podešva, kteří z celkového počtu 162 vstřelených branek Vsetína (v základní části) obstarali dohromady 39, přičemž dalších 61 pro své spoluhráče přichystali. Erik Hrňa nasbíral v průběhu základní části 52 bodů (25 + 27) a jeho „dvojče“ Martin Podešva zaostal v celkovém součtu o pouhé 4 body – 48 (14 + 34). Přitom je třeba připomenout, že ani jeden z nich zdaleka neodehráli všechny zápasy. Za své výkony se však rozhodně nemusí stydět ani posila ze sousedního Zlína, Tomáš Rachůnek, který ať už svou přihrávkou či gólem pozlobil brankáře juniorských celků sedmatřicetkrát. Pokud se však na statistiky útočníků ve žlutozelených dresech podíváme z poněkud jiného úhlu, zjistíme, že na prvních dvou příčkách v +- hodnocení trůní David Varga (+4) s Ondřejem Švaňhalem (+3), navíc první jmenovaný je pátým nejproduktivnějším útočníkem Valachů.

Nutno však podotknout, že pokud bychom do statistik produktivity týmu zahrnuli také obránce, David Varga by poskočil o jednu příčku níž, jelikož mezi nejproduktivnější vsetínské hráče se řadí také „útočník“ mezi vsetínskými obránci, Libor Haschka, s 33 body za 12 branek a 21 asistencí, navíc i s 3 body v +- hodnocení se řadí na druhou příčku k Ondřeji Švaňhalovi. To však nejsou zdaleka všechny plusové body pro Libora Haschku, s výše zmíněnými statistikami je totiž nejproduktivnějším obráncem celé juniorské soutěže po základní části! Jediné, co tuto výbornou statistiku malinko uzemňuje je fakt, že Libor je se svými 100 trestnými minutami, jimiž často zachraňoval, že se při svých ofenzivních výpadech tu a tam nestíhal vracet zpět do obrany, nejtrestanějším hráčem Vsetína.

Mezi nejhůře hodnocenými hráči, z pohledu +- hodnocení, stojí duo obránců Petr Štindl a Jiří Farda, kteří si v přítomnosti na ledě připsali shodně -14 bodů. A ještě malá zajímavost, všech 46 utkání základní části odehrál v letošní sezóně pouze jediný hráč a to David Varga.

Nejlépe hodnocení hráči Vsetína v domácích zápasech:

V průběhu letošní sezóny jsme v reportážích z většiny domácích zápasů vyhlašovali tři vsetínské hvězdy utkání. Nyní je ta pravá chvíle, abychom vyhlásili celkového vítěze tohoto hodnocení. Prostý součet těchto hodnocení, kdy za první místo obdržel hráč tři body, za druhé dva a za třetí jeden, nám pak dal celkového vítěze. Nejlépe hodnoceným hráčem jednotlivých domácích utkání juniorky HC Vsetín pro sezónu 2007/08 se, se 17. body, stává Erik Hrňa.

Pořadí Jméno          Body
  1.   Erik Hrňa       17 
  2.   Libor Kadlčík   10 
  3.   Hynek Kůdela     9 
  4.   Martin Podešva   8 
  5.   Tomáš Rachůnek   5
       Robin Ševčík     5 
       Ondřej Švaňhal   5 
  8.   David Varga      4 
  9.   Ondřej Holomek   3  
       Jiří Farda       3 
  11.  Jiří Plachtovič  2 
       Marek Sýs        2 
       Martin Surovec   2 
 

Závěrečné shrnutí:

Jak tedy zhodnotit uplynulou sezónu vsetínských juniorů? Odpověď na tuto otázku asi vůbec není jednoznačná. Před sezónou by bylo konečné šestnácté místo bráno jako neúspěch, na druhou stranu, v těžké situaci, v níž se momentálně nachází celý vsetínský hokej, neměli ani junioři vždy nejlehčí podmínky, ať už se jedná o psychický tlak, či střídavé starty opor týmu, apod. a zapomenout nemůžeme ani na úmrtí trenéra Tabary v průběhu sezóny. V jednu chvíli to vypadalo, že Vsetín vůbec nepostoupí do play-off, o pár dní později už se zase Valaši radovali z postupu do čtvrtfinále. Přestože do něj, po zásahu vyšší moci, nakonec nepostoupili, v očích vsetínských fanoušků zůstanou týmem, jenž porazil Zlín 2:1 na zápasy a play-off tak opustil bez prohrané série. Zda tedy byla sezóna vsetínských juniorů úspěšná nebo neúspěšná tak ponecháme na zvážení každého z vás.