Cesta z nebes k zemi za 43 hodin

V s e t í n - Hořce začala letošní hokejová sezóna pro vsetínský hokej a poměrně hořce i končí. Tentokrát za to může vyřazení juniorů Zlínem a to i přesto, že na ledě vyhráli Valaši sérii v poměru 2:1. Kontumace prvního zápasu spolu s dalšími vlivy způsobila, že úspěšná generace vsetínských juniorů okolo Erika Hrni a Martina Podešvy končí v mládežnických kategoriích tak trochu charakteristicky – vyřazením po zásahu vyšší moci. V následujícím článku jsme se pokusili popsat ony vypjaté okamžiky série, tentokrát však trochu z jiného úhlu…

Je čtvrtek, půl osmé večer a z kabiny hostujícího celku se linou libé tóny slavné písně všech vítězů,“We are The Champions“. Pár minut poté se dveře šatny otevírají a pomalu se z ní začínají trousit vsetínští junioři se svou bagáží. Jejich rozzářené obličeje hovoří za vše, podruhé v sérii porazili Zlín a postupují do čtvrtfinále play-off juniorské extraligy. Byli týmem, jemuž téměř nikdo nevěřil, navíc v derby vyřadili vítěze základní části a svého odvěkého rivala ze Zlína, o to víc si teď vychutnávají slastné pocity vítězství.

Úspěšní mladíci postupně zalézají do autobusu, někteří si povídají se svými známými a příbuznými, jiní zase ochotně poskytují rozhovory novinářům. „O naší výhře rozhodlo větší srdce, týmový duch a pan Tabara“, povídá Libor Haška a svými slovy připomíná zesnulého trenéra Zdislava Tabaru. Potvrzuje tak, že Tabarův duch v kabině i nadále zůstává. „Musím kluky pochválit, hráli skvěle, bojovali, v obou zápasech jsme byli lepší“, připomíná zase kapitán týmu Martin Podešva. Jeho slova potvrzuje i jeden z trenérů vsetínského týmu Žilka a dodává: „Tento tým má obrovskou vnitřní sílu a může dojít hodně daleko.“ Mezitím už je vše připraveno k odjezdu, takže hráči se chvatem loučí zpoza zavírajících se dveří autokaru. Ještě zaslechneme, jak se mladí hokejisté začínají domlouvat, jak že tento úspěch oslaví.

Pátek 29. února 2008

Je poklidné páteční odpoledne, kalendář ukazuje neobvyklé datum, 29.2. Vsetínští fanoušci sledují na internetu zápasy potenciálních soupeřů juniorů pro čtvrtfinále a dohadují se, který z týmů by byl pro Valachy lepší. Hráči se zatím pomalu scházejí k tréninku. Hlavy jim zdobí čerstvý, devítimilimetrový sestřih, který si v případě postupu přes Ševce předsevzali. Vládne výborná nálada. Nikdo ještě netuší, že již za pár okamžiků se dozví zprávu, která všechny do jednoho zasáhne.

Brankář Hynek Kůdela je tím, jehož údělem je přinést do kabiny tu smutnou zprávu: „První osmifinálový zápas byl pro neoprávněný start Martina Podešvy kontumován, zítra se ve Zlíně hraje rozhodující zápas.“ Nastává šok, nikdo tomu nemůže uvěřit, vždyť ještě před pár dny je sami svazoví funkcionáři ujišťovali, že Vsetínu nic takového nehrozí. Najednou se ukazuje, že všechno je jinak a místo příprav na Plzeň čeká juniory hned další den znovu cesta do jámy lvové. A v ní rozhodující zápas. Před tým předstupují zdrcení trenéři, přiznávají svou chybu a se slzami v očích se všem omlouvají.

Zlá zpráva se mezitím šíří rychlostí blesku, informace o kontumaci takřka okamžitě doputuje do redakce oficiálního webu a o pár okamžiků později už se tuto novinu dozvídají i fanoušci. Všichni jsou zdrceni. Hráči mezitím dokončují trénink a k domovům se vydávají plni odhodlání ukázat věčnému a neoblíbenému rivalovi, zač je toho loket. Všem však musí být na slunce jasné, že znovu zvítězit na ledě Zlína, který bude po svém nečekaném zmrtvýchvstání ještě mnohem silnější, bude úkolem více než obtížným.

Sobota 1. března 2008

Cestou od nádraží k Zimnímu stadiónu Luďka Čajky se potkáváme tváří v tvář s Emmou. Prudký vítr láme větve stromů, které dopadají na zem kolem nás a nevyhýbají se ani projíždějícím autům. Liják křížený s pořádným krupobitím se vzorně stará o to, aby na nás nezůstala ani nit suchá. To hokejový Pánbůh pláče a rozčiluje se nad tím, co se v našem hokeji děje, ironicky poznamenáváme ve chvíli, kdy konečně proklouzneme branou stadiónu pryč z toho nečasu. Na ledě mezitím končí rozbruslení a fanoušci obou týmů už se pomalu srocují v ochozech stadiónu.

Přesně ve 12:30 začíná zápas, který má s definitivní platností rozhodnou o postupujícím do dalších bojů play-off. Mezi fanoušky Vsetína, za hostující střídačkou, vládne v těchto chvílích menší zděšení, neboť zjišťují, že se nedostavil bubeník a s ním i buben. I proto je všech pět poctivě fandících zlínských fandů v prvních deseti minutách slyšitelnějších, než skupina Vsetínských. Ti navíc po úvodních verdiktech hlavního rozhodčího poměrně nechápavě hledí na led. S ještě menším pochopením ze vsetínské strany se pak setkává podivné buly, vhozené čárovým při vsetínské přesilovce pět na tři. Největší důvod ke špatné náladě však mají fandové z Valašska při pohledu na ukazatel skóre, neboť domácí se brzkým gólem ujali vůbec poprvé během série vedení.

Druhá část hry začíná trestem pro Podešvu, dokonce dvojnásobným, byť jeho zákroky nijak zvlášť nevybočovaly z řady ostatních střetů na obou stranách. A tak zatímco domácí fanoušci ženou své hráče do přesilovky, mezi lidmi podporujícími Vsetín se začíná mluvit o čemsi podivném až nekalém, zvlášť když poté následuje série dalších vsetínských trestů. Třetí třetina začíná stejně jako ta druhá – opět vyloučením Podešvy. Z tábora hostujících fanoušků se čím dál více ozývají smutně znějící výkřiky „...ale on dnes může hrát, Podešva může hrát...“, rozhodčí Polák je však neoblomný. O chvíli je vsetínský kapitán vyloučen znova, tentokrát při cestě na vlastní střídačku. Vsetínští už to jen glosují hádankou: „Za co že byl vyloučen teď? Za napadení vlastní střídačky?“

Jinak však nikomu v zelenožlutých barvách do smíchu příliš není – Ševci vedou 2:0, čas do konce zápasu se krátí a na vsetínských mladících je čím dál více patrná psychická i fyzická únava. Fandové se je snaží burcovat jak jen to jde a za jejich zády vytvářejí výbornou kulisu, bohužel, ono to už nejde. V závěru sice rozhodčí vylučuje i několik domácích hráčů, čímž aspoň lehce smaže výrazný nepoměr trestů, v očích fanoušků z Valašska však už zjevně zůstává jeho výkon zapsán jako neobjektivní. Ironické výkřiky typu „...ale ty ses spletl, chtěl jsi vylučovat na druhé straně...“, při již zmíněných trestech pro Berany jsou toho jasným důkazem.

Jsou tu poslední minuty utkání, vsetínští hráči sedí se sklopenými hlavami na střídačce a jejich smutek dostává definitivu při Okálově gólu do prázdné vsetínské klece. „Je konec, byli jsme tam a už tam zase nejsme“, takto by se nejspíš daly ve stručnosti charakterizovat pocity Vsetíňanů. Zlínští v hledišti i na ledě naopak bouří, stalo se to, s čímž už nikdo nepočítal a byť Vsetín porazili jen jednou, postupují. Ostrý zvuk závěrečné sirény definitivně ukončí zápas. Podešva jede za hlavním rozhodčím a místo podání ruky mu sděluje, co si o jeho výkonu myslí. Ani zlínským hráčům Valaši ruce nepodávají. Jsou příliš zdrceni prohrou a až příliš znechuceni způsobem, jakým Berani dosáhli výhry, než aby jim šli poblahopřát k vítězství. Jediný, kdo to po chvíli váhání chce porušit je Hynek Kůdela, snaha o tento sportovní akt však končí dříve než začala a na vsetínském brankáři je vidět, že je vzteky bez sebe. Dlouho ho musí trenéři volat k sobě než je konečně poslechne a nechá se odvelet do šaten.

Nikomu z Valachů veselo není. Fanoušci přesto neustále vyvolávají podporu svému týmu a svými pokřiky dávají jasně najevo, co si o celé této sérii myslí. Jejich skandování ještě zesílí, když se o pár chvil později vrací na led junioři i trenéři Vsetína a před svými věrnými vytvářejí na ledě půlkruh. Je na nich vidět obrovské zklamání a smutek, o to větší ovace od svých fanoušků sklízejí.

Trvá několik desítek vteřin, než se hráčům podaří utišit své diváky a pak sami spustí, na již téměř prázdnou zlínskou hokejovou arénu pokřik „Zdíííslav Tabara“. V mžiku se k nim přidávají i fanoušci a stadiónem se tak sborově ozývá jméno zesnulého vsetínského trenéra. V kombinaci s ostatními okolnostmi je tento okamžik natolik silný, že i ty nejsilnější nátury mají blízko k slzám. Pak už hráči nadobro opouštějí ledovou plochu a my se vydáváme pro jejich ohlasy. Před šatnou už mluví na kameru trenér Jenáček. Se slzami zalitýma očima znovu hovoří o kauze neoprávněného startu Podešvy, vrací se i k právě skončenému utkání a děkuji svým svěřencům za odvedenou práci.

Poté ze šatny vychází Erik Hrňa, se svým novým sestřihem téměř k nepoznání. I on působí značně sklesle, po tvářích mu stékají slzy, přesto se snaží odpovídat klidně a vyrovnaně. Mluví o tom, že takový způsob prohry v sobě ponesou ještě hodně dlouho. Podobně vypadají i rozhovory s Kůdelou a Podešvou. Oba zdrcení a znechucení okolnostmi vyřazení. Hynek popisuje, že Okálova urážlivá slova byla tím, co jej tak rozčílilo, Podešva tlumočí výhrady kabiny vůči výkonu rozhodčích. Pro všechny z nás jsou to hodně těžké okamžiky, takový konec jedné úspěšné generace juniorského týmu Vsetína je hodně smutný - i když na druhou stranu, pro Vsetín vlastně docela typický.