Jan Neliba se loučí se Vsetínem

V s e t í n – Seběhl blíže k ledu, naklonil se přes mantinel a uštědřil slávistickému obránci Kolaříkovi pěkný políček. Impulzivní trenér Jan Neliba se takto naposledy rázně prezentoval coby kouč mladého ambiciózního mužstva. Na Vsetíně po třech letech končí a jeho další působiště je zatím neznámé. Můžou to být České Budějovice, Zlín, ale ve hře jsou také nabídky z ruské elitní soutěže. Jedno však zůstává jisté. Po oblíbené postavě vsetínského mužstva bude nejen jeho fanouškům smutno.

Proč se ale za prakticky rozhodnutého stavu zapletl do potyčky se slávistickým obráncem Kolaříkem, za který inkasovala vsetínská lavička dvě minuty? „Před lety jsem ho vytáhl z Berouna do nejvyšší soutěže, teď mu ani nestojím za pozdrav. Proto jsem ho v zápalu hry praštil,“ vysvětloval Neliba napjaté vztahy s bývalým svěřencem. Strkanice s Kolaříkem ale nebyla stěžejní otázka dne, do spekulací o budoucnosti rázovitého kouče vnesl sámNeliba trochu světla.

„Je to tak, dnešní zápas byl mým posledním vystoupením tady na Vsetíně,“ sdělil Neliba poté, co na Lapači dozněly bouřlivé oslavy vydařené sezóny. Končí tak úspěšný tandem stoika Tabary a impulzivního srdcaře Neliby, kterému se podařilo během dvou let od rozpadu mistrovského kádru protlačit mužstvo plné neznámých tváří opět mezi elitu. Pro perspektivní tým bylo čtvrtfinále vrcholem možností.

„Samotná účast v play-off byla velkým úspěchem,“ přikyvoval Neliba a dodal hodnocení posledního zápasu, ve kterém Slavia jednoznačně kralovala: “Přestože dnes utkání nedopadlo podle našich představ, nemáme se za co stydět.“ Vsetín v Praze dvakrát prohrál, o výsledku série se rozhodovalo ve třetím souboji série. „Kdybychom měli v nájezdech trošku více štěstí, mohli jsme celou sérii ještě zdramatizovat. Nicméně Slavia je výborným tým. Přes brankáře, obranu i útok. Proto si myslím, že Slavia postoupila zaslouženě,“ sportovně pogratuloval hostům už bývalý trenér Vsetína.

Vsetín a Jan Neliba

V roce 1996 přebíral otěže dvojnásobného mistra po Horstu Valáškovi a uvedl se výrokem, že mužstvo plné hvězd nemá kondici dle jeho gusta. Z velkých jmen si hlavu nikdy nedělal. Možná i zde byl zárodek problému, který gradoval v následující sezóně. Neliba stál při zisku třetího titulu, poté však kvůli sporům především s Josefem Beránkem a Tomášem Sršněm v půli ročníku 97/98 ze Vsetína odešel.

Bylo to trochu trpké loučení, o to triumfálnější byl návrat o dva roky později. „Tento tým je jiný, než když jsem odcházel. Nejsou zde už hráči, se kterými jsem měl spory,“ řekl Neliba po prvním tréninku. Neliba na střídačce nahradil odvolaného Miroslava Venkrbce a podruhé dovedl tým až na samotný vrchol. Se Zdislavem Tabarou vytvořili poněkud atypickou dvojici hlavních trenérů.

Mistrovský kádr se poté rozutekl všemi směry a trenérský tandem byl nucen během léta poskládat úplně nový tým. „Chtěli bychom hrát v extralize důstojnou roli,“ znělo opatrné krédo nového Vsetína. Vše zlé je pro něco dobré. Neliba měl možnost prokázat své schopnosti práce s mladým mužstvem, na kterých si vždy zakládal. Vsadil na tvrdou přípravu, v soutěži pak na přímočarý a agresivní hokej. „Fugas“ je dobrém slova smyslu blázen, dokáže nás pořádně vyhecovat, povídali hráči, kteří sbírali první extraligové zkušenosti. Neliba s týmem dýchal, velice prožíval jeho nezdary i úspěchy. Například po vítězství nad Spartou v prodloužení neváhal přeskočit mantinel a jako první obejmout šťastného střelce Kucharczyka.

Dvě úspěšné sezóny jsou dokladem, že „nový Vsetín“ vykročil správnou nohou. Jan Neliba byl jedním z těch, kteří tento krok usměrnili. Za to mu patří velký dík.