Pneumonie patří k závažným onemocněním dýchacího traktu a její výskyt pro nemocného znamená téměř vždy určité narušení denních aktivit (Především v oblasti pohybu. Nemocný nemůže vykonávat namáhavější práce.). Zápal plic se samozřejmě léčí farmakologicky, při samotném zvládnutí infekce se metody fyzioterapie nevyužívají.

Na rehabilitaci by se ale při léčbě pneumonie zapomínat nemělo, neboť fyzioterapeutickými metodami můžeme hlavně působit preventivně. Při pravidelných dechových cvičeních bráníme rozšíření zánětu, pohybovou léčbou protahujeme svaly končetin a tím bráníme vzniku kontraktur.

Cílem této seminární práce je objasnit vznik a léčbu pneumonie a nastínit možnost využití metod fyzioterapie při prevenci i samotné léčbě nemoci.

Pneumonie (zápal plic) je zánětlivé onemocnění plicní tkáně. Podle postižené struktury dýchacího systému rozlišujeme (www.zdrava-rodina.cz):

Dalším možným dělením pneumonie je (Ziesche):

Původcem nemoci se může stát bakterie, parazit, plíseň, virus nebo může zánět vzniknout neinfekční cestou.

Nejčastěji se vyskytuje pneumonie bakteriální, kdy na infikované tkáni nacházíme Mykoplasmata. Dále to jsou Chlamydie a Ricketsie (Ziesche),(Medková).

Pravá virové onemocnění není příliš časté (Ziesche). Většinou se jedná o těžší formy nemocí horních a dolních dýchacích cest, které se "přesunou" do plic, kde vytvoří zánět.

Neinfekční cestou vzniká pneumonie z jednoho hlavního důvodu - neprůchodnost dýchacích cest. Ucpání může vzniknout na podkladě vdechnutí cizího tělesa do plic, obstrukcí dýchacích cest, či ucpání hlenem. U jakékoliv překážky se vždy začne hromadit hlen, který je pro většinu mikroorganismů výborným kultivačním prostředím.

Zánět plicní tkáně také může vzniknout u dlouhodobě imobilních starších klientů. V leže člověk nedokáže "prodýchat" celé plíce a ani to vzhledem ke sníženým energetickým nárokům organismu nepotřebuje. Dochází ke vzniku ložisek, kde se hromadí hlen a opět se objevuje zánět. Prevence vzniku pneumonie na tomto podkladě je velmi jednoduchá. Využívá se dechového cvičení a kinezioterapie v rámci možného pohybu.

Dalším způsobem vzniku pneumonií je nozokomiální nákaza. Většinou se jedná o gramnegativní bakterie, příležitostně o houby a pneumocystis carini (tab.1). nozokomiální nákaza zvyšuje u pacientů riziko úmrtí a v lepším případě prodlužuje dobu nutné hospitalizace.

Definitivní diagnosu určí lékař po důkladném fyzikálním vyšetření. Pro potvrzení diagnosy, nebo při nevýrazných příznacích, je možné provést RTG snímek plic, na kterém je patrné jedno nebo více zánětlivých ložisek (Pozorujeme rozsáhlé měkké, nepřesně ohraničené infiltrace. Nález je především lokalizován do dolních laloků a přilehlého hylu). V krevním obraze je patrné zvýšené množství leukocytů. Pro upřesnění původce nákazy se může provést bakteriologické vyšetření. Toto vyšetření by se mělo, podle mého názoru, provádět při každé infekci. Pouze tak totiž můžeme nasadit pouze specifická antibiotika a můžeme tak předcházet vzniku alergií, či znovu opakování infekce stejného agens.

Pneumonie má celou řadu příznaků. Mezi ně můžeme zařadit kašel, teplotu (Ze začátku se obvykle objevuje zimnice a třesavka (www.zdrava-rodina.cz).), zvýšenou produkci hlenu (Při bakteriální infekce vlhky, s velkou expektorací především zeleného hlenu. U virové nákazy se netvoří tolik hlenu, ten je na rozdíl od bakteriálního původu nemoci bily), bolest hrudníku, spavost, únava, bolesti svalů a kloubů. K typickým fyzikálním nálezům patří dušnost, průduškové dýchání a dechové chrupky (Ziesche).

Onemocnění obvykle začíná po 1 - 3týdenní inkubaci. První příznaky jsou nevolnost, nechutenství, únava a bolest hlavy. Tělesná teplota stoupá na 38 až 40 °C. zpočátku nemoci je kašel suchý a dráždivý (Otterbach), provázený bolestmi za hrudní kosti. Později přechází ve vykašlávání a asi u 10 % postižených se objevuje v hlenu příměs krve.

Po nasazení kauzální terapie, podávání tetracyklinu (Můžou se také aplikovat makrolidová antibiotika, či tzv. Gyrase-Hemmer (Otterbach), ustupuje po několika dnech horečka a také další příznaky. K zabránění šíření infekce se nemocný izoluje.

Při rozsáhlém postižení plicní tkáně, v obou plicích, je pacient těžce dušný až cyanotický. Další možné komplikace uvádí předchozí tabulka

Metody fyzioterapie využíváme hlavně jako doplňkovou léčbu. Nejvíce se používá polohování a dechová cvičení. Z dalších druhu fyzioterapie můžeme využít některé procedury hydroterapii, či elektroterapie (např. horní omývání a další). Využití těchto metod ale není v současné době příliš využíván. Proto se prakticky využívá jen již zmíněné polohování a dechová cvičení.

Polohování je indikováno především v akutní fázi nemoci, kdy je dechová gymnastika kontraindikována (Palát). Jelikož jsou nemocní pneumonií omezení, co se týče pohybu, muže se u nich docela lehce vyvinout dekubit. Právě proti této, asi nejhorší, komplikaci se nejlépe osvědčilo polohovat ohrožené klienty (Existuje celá řada faktoru, které se podílejí na vzniku dekubitů. Např. vlhkost, mobilita, poruchy CNS, věk, výživa, tělesná teplota, souběžné onemocnění. Na vzniku proleženiny se musí podílet alespoň dva faktory (Janošíková).

Vlastní polohování je pomoc klientovi změnit svou současnou polohu. Polohovat by se mělo každých 15 minut až 2 hodiny (V praxi se obvykle používá 2 hodiny přes den a 3 hodiny v noci).

Při polohování využíváme celou řadu nejrůznějších poloh (supinační a pronační poloha, laterální a Simsova poloha a další (Janošíková). Nejznámější polohy pro polohování jsou:

Dechovou gymnastiku (cvičení) (Dechová cvičení můžeme definovat takto: Jsou to cvičení, při kterých využíváme dýchací pohyby na ovlivnění morfologických, strukturálních a funkčních vlastností dýchacího ústrojí, na ovlivnění dýchání, vlastních dýchacích pohybů, jakož i ostatních systémů organismu. (Barnášová), při léčbě pneumonie využíváme hlavně jako možnost rekonvalescence (Palát). Dýchací cvičení takto napomáhá obnově dýchacího parenchymu, který byl postižen zánětem. Z tohoto důvodu používáme především lokalizované (Cvičení zaměřena na pohyby určité partie hrudníku) dýchání do patřičné oblasti plic.

Dechová cvičení můžeme rozdělit do dvou základních skupin:

Základním pravidlem, které používáme, je, že nádech i výdech se provádí nosem. Nosní sliznice se tak může zapojit do své normální funkce, tedy předehřát vzduch, zbavit ho nečistot a patřičně ho zvlhčit. Důležitým předpokladem pro vlastní provádění tedy je průchodnost (Průchodnost můžeme ovlivnit reflexivně, např. ležením na opačném boku, nebo tlakem do opačného podpaží pěstí. (Barnášová) obou nosních dírek. Jinak bychom totiž asi těžko mohli uplatnit první pravidlo.

Při vlastní rekonvalescenci po prodělané pneumonii můžeme využít celou řadu nejrůznějších cviků. Já zde uvedu osm cviků, které můžeme pokládat za jakýsi základ cvičební jednotky (dle Paláta). Samozřejmostí je vlastní modifikace, kterou si provede na základě svých zkušeností a momentálnímu stavu nemocného sám terapeut.

Ačkoliv se v současné době zápal plic léčí hlavně medikamentózně, nemělo by se zapomínat ani na jiné metody léčby, hlavně dechová cvičení. Pomáhají nejen ke zlepšení dechové funkce plic a vlastně celého systému, ale také zlepšují psychiku a celkové rozpoložení člověka.

V neposlední řadě můžeme dechová cvičení využívat i v normálním životě, tedy i v době, kdy nejsme nemocní.

Barnášová A. (1995). Dechová cvičení a jejich použití u zvýšeného svalového tonu [závěrečná písemná práce]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury

http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0401/med0409.html (2001). Pneumonie.

http://www.medizinfo.com/immunsystem/erkaelt/pneumonie.htm (2001). Lungenentzündung / Pneumonie.

Janošíková M., Mikšová Z., Zajíčková M. (1998). Kapitoly z ošetřovatelské péče I. Vsetín: Nalios

Medková Z., Toršová V. (2001). Mycoplazma pneumoniae a chlamydia pneumoniae: původci respiračních infekcí a jejich vztah k některým chronickým onemocněním, Interní medicína pro praxi 2001/1 str.13

Otterbach I., Wagner T.O.F. (2001). Anatomische grundlagen der atypischen pneumonie. http://yavivo.lifeline.de/Erkrankungen/Pneumonie_atypisch/15Anatomie.html

Otterbach I., Wagner T.O.F. (2001). Pneumonie, atypisch. http://yavivo.lifeline.de/Erkrankungen/Pneumonie_atypisch/index.html

Palát M. (1970). Dýchacia gymnastika. Martin: Osveta

Ziesche R. (2001). Pneumonie. http://www.ahc?nocsilum.at/daten/pneumonie.htm