Zrušené mistrovství k Vánocům? Hrozná tragédie, říká Matějová. Teď vyhlíží olympijský festival

Vsetínská hokejistka Petra Matějová měla v těchto dnech hájit dres České republiky na mistrovství světa žen do osmnácti let ve Švédsku. Během vánočních svátků však přišla zpráva u zrušení turnaje. „Všichni jsme na to reagovali opravdu špatně. S holkami jsme si o tom psaly, bylo nám to všem hrozně líto. Nebylo to pro nás v tu dobu vůbec jednoduché,“ popsala šestnáctiletá hráčka, která nastupuje za vsetínskou 9. třídu a ženský tým ve Valašském Meziříčí.

Petro, jak vypadal váš hokejový program v uplynulých týdnech?
Pořád se trénovalo. Ještě 22. prosince jsme odehráli přípravné utkání s Púchovem, o den později už jsme měli volno. Na druhý svátek vánoční jsem odjela do Českých Budějovic na reprezentační sraz. Po Vánocích jsme zase začali trénovat a od 3. ledna už máme zase normální program.

Na co jste se soustředili na reprezentačním srazu?
Trenérům bylo hrozně líto, že nám zrušili mistrovství světa, takže hned řekli, že tento kemp zaměří spíše na dovednosti. Nějaké kombinace tam proběhly taky, ale opravdu šlo spíše o trénink dovedností. Suché byly taky náročné a ve zkratce jsme vlastně navázali na to, kde jsme skončili na minulém kempu.

Mistrovství světa žen do 18 let, které se mělo konat ve Švédsku, je tedy zrušeno. Jaké to pro vás je?
Hrozná tragédie. Nebylo to pro nás vůbec jednoduché. Manažerka reprezentace nám zprávu o zrušení mistrovství oznámila přes sociální sítě na Štědrý den ráno, což není úplně věc, kterou chcete na Vánoce slyšet. Už nějakou dobu to věděli a samozřejmě se nám tuto informaci snažili předat co nejdřív. Musíme doufat, že nám to přeloží.

„Stále je v řešení náhradní termín, jako v případě mistrovství světa juniorů.“

Jak jste na tuto zprávu reagovala?
Vzhledem k tomu, že všechny naše kempy proběhly bez problémů a covid nám přípravu neovlivnil, tak jsem ani nečekala, že se by se něco takového mohlo stát. Najednou je z čista jasna všechno zrušené. Všichni jsme na to reagovali opravdu špatně. S holkami jsme si o tom psaly, bylo nám to všem hrozně líto. Nebylo to pro nás v tu dobu vůbec jednoduché. Snažily jsme se ale myslet pozitivně, když jsou ty Vánoce.

Sdělili vám důvody?
Švédové se snažili mistrovství uspořádat, ale nakonec se došlo k závěru, že nejsou připraveni mít na turnaji takovou bublinu, jak by bylo potřeba. Z jejich strany by to aktuálně asi bylo hodně náročné a chtějí mistrovství pořádat příští rok v lednu, ale to už je pozdě. Stále je ale v řešení náhradní termín, jako v případě mistrovství světa juniorů. Někdo dokonce sestavil petici, teď je tam myslím okolo devadesáti tisíc podpisů. Snad se to nějak povede, protože turnaj byl zrušený i loni a ročník 2004 tak nemá vůbec mistrovství světa.

Vy jste ale ročník 2005, takže můžete jet ještě na příští mistrovství…
Ano, já můžu jet ještě příští rok, ale o rok starší holky už bohužel ne. Vždycky je tam ale nějaká naděje, že by to mohlo vyjít, a to i teď. Myslím si, že je to padesát na padesát. Teď navíc ještě můžeme mít Olympijský festival ve finském Vuokatti, u kterého není dořešené, který ročník tam pojede. Buď to bude jen na ročnících 2004, 2005, ale je možné, že by tam jel ještě i ročník 2006. Uvidíme, stále ale ještě věříme, že se všechno uskuteční.

Jaké jsou vaše zkušenosti v reprezentaci?
Já jsem v reprezentaci celkem krátce. K národnímu týmu jsem si přidala předminulou sezonu, ale pak začal covid, takže se nic nekonalo. Letos jsem tam od začátku, máme za sebou třeba turnaj v Rakousku. Pak samozřejmě různé přípravné kempy v Popovicích, v Benešově nebo ve Slaném.

V prosinci jste hrály ještě ve Finsku proti tamní reprezentaci. Jaké tyto tři zápasy byly?
První zápas byl, nemůžu říct, že ustrašený, ale musely jsme se do toho chvilku dostávat. Po pozdním večerním příletu totiž hned ráno následoval trénink a večer zápas. Postupně se naše hra rozbíhala a bylo vidět, že se zlepšujeme. Před posledním zápasem jsme si s holkami řekly, že je porazíme na plné čáře a zazpíváme si konečně českou hymnu, což se nakonec i podařilo, takže přišla obrovská radost a euforie. Jinak nám připravili opravdu pěkné zázemí, mělo to vysokou úroveň. Akorát tam teda byla zima a brzo se stmívalo (směje se).

Prohra 1:2 s Kometou? Úspěch!

Místo mistrovství nyní pokračujete v ligových zápasech s devátou třídou. Jak se vám daří?
Moc se nám nedaří, ale můžu říct, že jsme teď v pauze vyhráli obě přípravná utkání a zlepšujeme se. Kdybychom neměli výpadky v některých třetinách, tak můžeme bez problémů hrát i s těžšími soupeři. Třeba předtím jsme hráli s Kometou Brno a skoro jsme je porazili. Ten zápas jsme prohráli jen 1:2 a trenér říkal, že to nemáme brát jako prohru, ale jako úspěch, protože jsme se dokázali vyrovnat velkoklubu, jako je Kometa. Neříkám, že my jsme malý klub, ale trošku rozdíl tam je. Nicméně náš tým kvalitu má, jen se prostě musíme celých šedesát minut soustředit a makat naplno.

V jaké části soutěže aktuálně jste?
Máme za sebou základní část a teď hrajeme nadstavbu. Čtyři nejlepší z naší skupiny po základní části postoupili do takového menšího play-off, je to skupina, z níž se můžou dostat na závěrečný turnaj a bojovat o titul. My však nyní hrajeme už jen o umístění v rámci celé republiky.

„Naším cílem byl střed tabulky a zkusit překvapit silnější soupeře.“

Měli jste před sezonou nějaký cíl?
Chtěli jsme hrát co nejlépe. Neměli jsme žádné umístění, na které bychom mířili, ale chtěli jsme se třeba zkusit dostat i na mistrovství republiky. Vzhledem k situaci jsme si ale říkali, ať se hlavně všechno odehraje a zápasy se zbytečně neodkládají, což se až na nějakou menší marodku povedlo. Vyloženě nám to nic nepokazilo. Naším cílem byl střed tabulky a zkusit překvapit silnější soupeře. Zkusit se jim dostat pod kůži.

Chtěla byste si s kluky zahrát i o kategorii výš?
Pokusím se samozřejmě o místo v dorostu zabojovat v letní přípravě. Zkusím co nejvíc makat, abych se tam dostala. Je to teď jeden z mých nejvyšších cílů, zahrát si Extraligu, nebo Ligu dorostu. Doufám, že aspoň někdy dostanu příležitost. Ale samozřejmě se uvidí, jak můj výkon zhodnotí trenéři.

Zápasy jednou za dva týdny. Ženská liga se ale rozrůstá

Máte zkušenosti i s ženským ligovým hokejem?
Už od 12 let hraju 1. ligu žen B. Nejdřív za Vsetín, pak za Opavu a nyní nastupuju za Valašské Meziříčí.

Proč zrovna Opava? Ze Vsetína to není úplně blízko…
Bylo to hlavně proto, že jsem z Opavy dostala nabídku. Součástí bylo to, že bych měla odvoz, dostala tam výstroj a měla bych tam veškerý servis. Na Vsetíně už ženský hokej bohužel skončil, tak jsem se rozhodla takhle. Z jiných týmů byl blízko akorát Uničov, možná Prostějov, ale tam bych se neměla jak dostat. Ze Vsetína jezdily do Opavy ještě dvě hráčky, takže jsem jezdila s nimi. Bylo to daleko, ale komfort byl daleko větší, než kdybych byla v Prostějově, nebo Uničově.

A jak to vypadá ve Valašském Meziříčí?
Je to úplně nový tým, jsme takoví benjamínci. Nic nám tam nechybí, zatím jsem spokojená. Máme i podporu fanoušků, chodí hodně lidí, vždycky máme kotel, takže zápasy si užíváme. Hrajeme jednou za dva týdny, protože ženský hokej není tak rozšířený a liga má málo týmů. Ale musím říct, že už i tohle se zlepšuje a počet účastníků narůstá.

Jaký je váš hokejový vzor?
Vyložené hokejový vzor nemám, ale samozřejmě se mi líbí hra Sáry Čajanové, která se teď dostala na olympiádu. Na Valašsku takových holek moc není, takže jsem strašně ráda, že je v týmu, který to vybojoval. Z mužského hokeje se mi líbí dovednosti Davida Pastrňáka a Davida Krejčího. No a samozřejmě rychlost Connora McDavida.

Jaký je váš hokejový cíl?
Teď je to určitě Evropský olympijský festival, možná přeložené mistrovství světa. A třeba i olympiáda za čtyři roky, kdyby se to povedlo.

A nějaký nehokejový cíl?
Asi udělat maturitu (směje se). A dostat se na vysokou školu, i když ještě vůbec nevím, co bych chtěla studovat. Možná mě ale trošku láka fyzioterapie, protože s fyzioterapeuty se potkávám a jejich práce mě zaujala.