Zpívat hymnu na modré čáře je čest, líčí Matějová po mistrovství. Teď chce do dorostu

Na mistrovství světa žen do osmnácti let jely Češky s velkým očekáváním. Jenže jejich cesta nakonec skončila ve čtvrtfinále, v kterém i přes dobrý výkon nestačily na Švédky. „Dokázaly jsme je přehrát, takže nemůžu říct, že byly lepší. Nám jen chybělo štěstíčko,“ komentuje Petra Matějová. Šampionát byl pro vsetínskou útočnici vyvrcholením náročné sezony, ale ani teď odpočinek neplánuje. Jejím dalším cílem je dostat se do základní sestavy dorostu VHK.

V základní skupině mistrovství světa do osmnácti let získaly mladé Češky plný počet bodů a ve dvou ze tří zápasů neinkasovaly ani jednu branku. Naděje se tak upínaly ke čtvrtfinále, v kterém národní tým narazil na Švédsko. Češky se dostaly do vedení jako první, nakonec však prohrály těsně 1:2. V boji o páté místo pak porazily Slovenky 7:2. 

Petro, na mistrovství světa žen do osmnácti let česká reprezentace nepostoupila přes čtvrtfinále. Co chybělo?
Chyběl opravdu kousek. Jedna střela, která by tam spadla. Šance jsme měly, mohly jsme vyrovnat a rozhodovalo by se až v prodloužení, nebo v nájezdech. Je to opravdu škoda, hodně nás to mrzelo. Věděly jsme ale, že jsme byly Švédkám vyrovnanými soupeřkami. Dokázaly jsme je přehrát, takže nemůžu říct, že byly lepší. Nám jen chybělo štěstíčko.

Trápilo vás zakončení?
V některých zápasech se se zakončeními a góly roztrhl pytel, ale jindy bohužel ne. Švédky se při jednogólovém vedení stáhly do obrany a začaly hrát beton. V poslední třetině čtvrtfinále jsme je válcovaly, hrálo se jenom u nich v pásmu, vůbec se nepouštěly do ofenzivy. Snažily jsme se vyrovnat, případně i rozhodnout. Soupeřky měly minimum šancí, my jsme naopak šancí na vyrovnání měly hodně a v závěru nás to mrzelo. Takový je sport.

Poté jste hrály ještě zápas o páté místo. Je těžké najít po prohraném čtvrtfinále motivaci?
Trenéři nám říkali, ať se z toho hlavně nesesypeme, protože jsme na ledě nechaly opravdu všechno. Věděli to a my jsme si s holkami taky navzájem nemohly nic vyčítat. Poslední pokyn od trenérů pak už byl jen to, ať si poslední zápas na mistrovství užijeme, dáme Slovenkám bůra, zahrajeme si a zakončíme šampionát výhrou. Kdybychom prohrály i zápas o páté místo, byl by to opravdu neúspěch.

Jaký byl zápas o páté místo?
Pro mě osobně bylo hodně smutné hrát jen o páté místo. Snažila jsem se ale hlavu nastavit na to, že s předešlou prohrou už nic neudělám a je třeba, abychom jely dál. Snažila jsem se tedy čtvrtfinále hodit za hlavu a nachystat se na zápas se Slovenkami.

Jaká byla nálada v kabině?
Před čtvrtfinále jsme byly pěkně naburcované, věřily jsme si a šlo to vidět i na ledě, když jsme na Švédky hned od začátku vlétly. Daly jsme první gól a i naše hra vypadala dobře. Co se týče přímo nálady v kabině, tak ta byla skvělá po celý turnaj. Po prohře ve čtvrtfinále ale samozřejmě přišlo zklamání, což se podepsalo i na atmosféře. Bylo těžké se z toho vzpamatovat, ale víceméně se nám to nakonec povedlo.

Takže cílem bylo lepší umístění?
Všechny jsme chtěly medaili. Věřily jsme, že to může cinknout. A svou hrou jsme od toho nebyly daleko. Stačil by opravdu jeden gól proti Švédkám a třeba bychom v tom semifinále byly. Tento tým měl na to, aby překvapil i zámořské celky a došel až do finále. Bohužel jsme neproměňovaly šance, které jsme proměnit měly, a možná i kvůli tomu ta medaile není.

„Hlavní trenérka ženské reprezentace Carla MacLeodová nás v jednom volném dni vzala na prohlídku města Madison.“

Jak tedy hodnotíte mistrovství světa jako celek?
Byl to neskutečný zážitek. Už jenom se dostat do Ameriky, podívat se na hezké stadiony. V Madisonu je multifunkční hala, takže jsme viděly i větší arénu. Ze sportovní stránky to byl samozřejmě neúspěch a zklamání, ale zase víme, na čem máme stavět do budoucna. Bohužel se nepovedla medaile, ale myslím si, že příští rok se to klidně může změnit.

Jak jste si mistrovství užila?
Bylo to super. Je to opravdu nepopsatelný zážitek a velká čest stát na modré čáře a zpívat českou hymnu na mistrovství světa. S holkami jsme toho zažily hodně i mimo hokej. Hlavní trenérka ženské reprezentace Carla MacLeodová nás v jednom volném dni vzala na prohlídku města Madison, což bylo super. Nakoupily jsme si nějaké věci domů, prohlédly si památky, podívaly se na hlavní dominanty města. Taky nás protáhla do univerzity v Madisonu, kde studovala a hrála. Hodně se mi tam líbilo, zázemí tam bylo v porovnání s některými českými stadiony opravdu luxusní. Užily jsme si to opravdu pořádně. Jinak nějaká nákupní centra byla i vedle hotelu, takže jsme chodily i tam, nebo třeba k nedalekému jezeru.

Máte nějaký zajímavý zážitek nebo příhodu?
Den před odletem jsme šly do Národní muzea hořčic, což byla docela náhoda, protože už jsme prostě nevěděly kam jít a co dělat. Některé holky se učily nebo dopisovaly věci do školy, ale žádný oficiální společný program už nebyl. Bylo hrozné vedro, snad kolem třiceti osmi stupňů, tak jsme se potřebovaly někde schovat. Byl tam celkem chládek, tak jsme se podívaly na hořčice (směje se). Měli tam i českou, což nás překvapilo. Cestou zpátky jsme ještě zašly do bazénu a celkově jsme se snažily poslední den užít, hlavně pro hráčky ročníku 2004, které už příští rok za reprezentaci do osmnácti let hrát nemůžou.

Panovalo během šampionátu velmi teplé počasí?
Ano, proto jsme se snažily trávit co nejvíce času na stadionu, ale na rozcvičky jsme samozřejmě chodily ven. Snažily jsme si chladit různé body na těle a hlavně co nejvíc pít, abychom byly zavodněné a nezůstaly na zápas dehydratované. Bylo opravdu šílené vedro. Nicméně jsme to zvládly, takže když se za tím ohlédnu, tak to nebylo až tak hrozné.

Překvapilo vás na mistrovství něco?
Vstřícnost organizátorů. Ve všem nám vyhověli a pomohli. Když jsme nevěděly, kam jít, rádi nám poradili. To samé na hotelu, všichni byli vstřícní a milí, vždycky našli nějaké řešení.

Dokázala byste si představit žít a hrát hokej v USA?
Představa by to určitě byla hezká, ale teď se snažím soustředit na hokej v Česku. Samozřejmě, že kdyby se nějaká nabídka naskytla, tak bych se tomu vůbec nebránila (směje se).

Bylo mistrovství po dlouhé sezoně náročné?
Bylo to náročné. Po psychické i fyzické stránce tak padesát na padesát. Musely jsme skloubit hlavu s nohama, aby všechno fungovalo. Myslím si ale, že zápasy jsme odmakaly dobře a s fyzičkou jsme problém rozhodně neměly. Všechny jsme hrály obětavě, padaly do střel. Takže jsme naopak byly připravené dobře a jestli jsme měly někdy menší problém, tak v hlavě. Musely jsme se soustředit na dobré zápasy a hlavně na ty důležité. Se Švédskem to bohužel nevyšlo, ale myslím si, že i v tomto zápase jsme nevypadly ze soustředěnosti. Jednoduše jsme do všech zápasů vstoupily správnou nohou.

A jak bylo těžké skloubit mistrovství takhle na konci školního roku se studiem?
Tohle bylo hodně náročné. Ať už to bylo průběžné dopisování zápisů nebo potom testy ve škole. Učitelé mi naštěstí vyšli všichni vstříc a zvládla jsem to dopsat. A když už jsem něco nestíhala, tak mi řekli, že známek mám dost, tudíž není potřeba dopisovat nějaký menší test. Nakonec jsem všechno stihla v termínu a nemuseli mi ani prodlužovat klasifikaci, takže jsem spokojená.

Jaký je teď váš další program?
Od prvního července začínám individuální letní přípravu a trénovat budu do konce měsíce. Od srpna mi začínají ledy.

„Můj hlavní cíl je dostat se do základní sestavy dorosteneckého týmu.“

Budete mít i nějaké volno?
Asi pojedu na tábor jako vedoucí, takže tam si s dětmi po náročné sezoně trochu vyčistím hlavu. Bude tam určitě sranda, takže to beru jako dovolenou.

Jaký je váš cíl do další sezony?
Můj hlavní cíl je dostat se do základní sestavy dorosteneckého týmu. V reprezentaci se pak chci zase dostat na mistrovství světa U18. Budu se snažit makat víc než předtím, zdokonalovat se v dovednostech, bruslení a dalších věcech, v nichž se snažím dělat něco navíc, abych se pak mohla na mistrovství nebo reprezentačních kempech ukázat.

Můžete zúročit i své nové zkušenosti z mistrovství světa?
Ano, určitě už nebudu ze všeho tak vyjukaná, a když uvidím dopingový test, tak budu vědět, o co se jedná (směje se). Myslím si, že budu umět poradit mladším holkám, uklidnit je, když se jim něco nepovede. Naučila jsem se, že všichni táhnou za jeden provaz, a když se jedna situace nepovede, tak se svět nezhroutí. Tohle bych chtěla předat mladším holkám, které přijdou.