Vstupenky online
  80. narozeniny

Základní část končí, trenér Turek se těší na dorostenecké play off

Václav Trávníček • 20.02.2008

V s e t í n – Vlastně se mu povedl malý zázrak. Dorostenecký lodivod Josef Turek dovedl svůj koráb úspěšně do vyřazovacích bojů. A co víc – už šest kol před koncem základní části! Přes všechny trable, které dorost v letošní sezóně potkaly, dostal z hráčů vynikající výkony a do elitní šestnáctky postoupil. Přitom musel s asistentem Plachtovičem řešit spoustu problémů: malou hráčskou základnu, nízkou konkurenci v kádru, i absenci náhradního gólmana. „Zachránili jsme pro Vsetín dorosteneckou extraligu. A to je nejdůležitější,“ říká úspěšný kouč v obsáhlém rozhovoru.

Poté, co tým opustil gólman Guštafík, který nebyl spokojen s pozicí dvojky, řešil Turek přímo tragikomickou situaci. Jak zachránit nejvyšší soutěž s jediným gólmanem na soupisce? Naštěstí se první brankář Hromada nezranil a odchytal všechna důležitá utkání. Navzdory všem patáliím, které přímo či nepřímo souvisely s vyloučením seniorského týmu z extraligy, se Turkovu výběru podařilo postoupit mezi nejlepších šestnáct. A dávno před koncem základní části, který nastává nyní.

Oddechl jste si?
Strašně moc. Letní příprava byla kvalitní, hráči ji pojali zodpovědně. Bylo nás asi čtyřicet, vzali jsme do kádru i ty hráče, kteří v devátých třídách nedostávali tolik příležitostí. Chtěli jsme je všechny vidět, jak trénují. V srpnu však klub definitivně ztratil šanci na extraligu, což hodně dorostenců odradilo. Jejich rodiče nevěděli, jestli se hrát bude nebo nebude. Hráči byli rozložení. Nechci se na to vymlouvat, ale i to mělo za následek, že jsme začátek soutěže nezachytili a první dvě kola jsme prohráli. Přestože jsme hned ta dvě následující vyhráli, přišel znovu útlum. Všichni nás začali odsuzovat, ale my jsme se z toho poctivým tréninkem vyhrabali. Vytvořili jsme tu výbornou partu a jeli jsme. Dovoluji si tvrdit, že když jsme byli v plné síle, patřili jsme mezi pět nejlepších týmů v republice. Před Vánoci jsme měli lauf jako blázen.

Právě během vánoční přestávky vás však opustili bratři Vrbové. Mladší Filip a starší Lukáš – kapitán. Oslabil jejich odchod tým hodně?
Ne že by nás to položilo, to ne, ale hledali jsme nového lídra týmu, který by utužil partu v kabině a na ledě. Chvilku to trvalo, ale nakonec jsme takového hráče našli v Tomáši Vávrovi. Určitě mu pomohli i Mikuláštík nebo Kubo, kteří si umí vzít zodpovědnost na sebe. Po Novém roce nám chybělo jediné vítězství, abychom si zajistili účast v play off. A přesvědčili jsme se, jak těžké je ty tři body udělat. Chtěli jsme si ho sami vybojovat, abychom se nemuseli spoléhat, které z týmů pod námi zaváhají. Byli jsme všichni nervózní, abychom to už měli za sebou a byl klid. Také jsme si chtěli vyzkoušet hráče z deváté a osmé třídy a připravovat se na play off.

Zabředli jste přitom do série proher, která nastala právě po odchodu obránců Vrbových. Odešla s nimi kvalita, nebo jsou obecně obránci nedostatkovým zbožím?
Společně s Tomášem Mikuláštíkem byl Lukáš našim klíčovým obráncem. Ten nám pak chyběl a museli jsme do obrany poslat Martina Kuba. Jinak bychom šest obránců dohromady nedali. Někteří hráči, kteří nenastupovali, pak totiž na těchto postech neobstáli, byl to pro ně příliš velký skok. Takže pro nás byli důležití. Lukáš byl klíčový a Filip střídal dobré výkony s horšíma, měl výkyvy. Byl schopen v pátek odehrát super zápas a den na to vyhořet. A za týden zase dobře zahrát. Byl to kluk, na kterém jsme pracovali, abychom s ním mohli počítat příští rok. Proto jsme ho nechávali ve hře, i když byl třeba na posazení.

Rozešli jste se v dobrém?
Odchod jim nezazlívám. Šli do klubu, kde jim nabídli určité podmínky a kde mají ambiciózní muže. Přeji jim, aby si to vyzkoušeli, když už si takovou cestu vybrali. Narušilo nás to ale morálně. Hráči, kteří si mysleli, že jsou stejně dobří jako Lukáš, začali přemýšlet, že by také odešli.

Měli také zaječí úsmysly?
Mysleli si, že se něco děje a chtěli jít také pryč. Doma to probírali s rodiči a někteří hráči už byli skoro na odchodu. Ať už do Třince, Chomutova nebo Litvínova. Já je přesvědčoval, aby nám pomohli dohrát lednová utkání a dostat se do play off. Údajně se mnou byli spokojení, tak řekli, že mi nepodrazí nohy. Zůstali tady dokonce i přes únor a momentálně jsme domluvení, že zde dokončí sezónu. Nicméně nás to narušilo. Hráči chtěli jít taky za lepším a najednou si mysleli, že když podají poloviční výkon, že se někam dostanou. Nějakou dobu nám prostě trvalo je přesvědčit, že teď musí odvést sto padesát procentní práci. Na jednání s panem Šteflem nebo domlouvání nových angažmá budou mít celé léto.

V průběhu sezóny jste si stěžoval, že máte k dispozici pouze jednoho brankáře. Bylo to hodně stresující?
Viděl jste to dneska sám na tréninku, že jsme měli polovinu doby zase jenom jednoho. Ten druhý gólman byl z juniorky Valašského Meziříčí, který tu úplnou náhodou přišel. A takhle už trénujeme tři měsíce. Richard Dostálek se ráno připravuje s devátou třídou a pak jde do školy. A v jeho věku nemá smysl, aby trénoval dvoufázově – tedy ještě večer s námi. Taky toho má plné brýle. A my s ním nechceme nic uspěchat. Od listopadu se sháněl gólman, nesehnal se. Jsou to už tři a půl měsíce a nevypadá to, že by se měla situace změnit.

Muselo to být náročné.
Bylo nám řečeno, ať s sebou na zápasy bereme gólmana z devátých tříd. Jenomže – jakmile se v dorostu začne prohrávat, tak to jede! Dostanou vás tam, soupeři to vycítí, republika si o tom začne povídat a najednou vás začnou odstrkávat. Říkal mi to pan Kopřiva, ale nevěřil jsem tomu. Teď už ano, jsem u mládežnického hokeje pět let. Jakmile se chytne série proher, je nesmírně těžké ji zastavit. Navíc na nás mančafty, hlavně tedy ty, co hrají o sestup, nastupují s hráči ročníku 1991. Hrají na čtyři nebo pět formací s hokejisty, které si postahovali z hostování v juniorských týmech. Takže na nás nastoupí z devatenácti hráčů čtrnáct z ročníku 1991. To jsou tři pětky. My máme těchto hráčů jenom pět, šestý je Hromada v brance. Všichni další jsou mladší.

Jak jste ten "brankářský problém" řešili?
Nijak!

A co by se tedy stalo, kdyby se gólman Petr Hromada zranil?
Zkrátka by se musel hráč z pole převléknout do brankářské výstroje.

Schválně – který z útočníků by šel chytat?
Jednou mi o tom na střídačce říkal Jenda Podešva. (smích) Každopádně kdyby nám někdo zranil gólmana, sestoupíme. Takhle, s tímhle vědomím, jsme jezdili do zápasů.

Byla v průběhu sezóny na vaše výsledky – jakožto reprezentačního trenéra – zvýšená pozornost?
Kdybychom nepostoupili do play off, dostal bych to všude hodně pocítit. Hráči ve Vsetíně nejsou špatní, ale je třeba to takříkajíc natlakovat. Dnes na tréninku nás bylo hodně, protože jsme měli modrou pětku z deváté třídy. Další dva hráči jsou z Nového Jičína, ale bydlí tady. Takže s námi trénují vždycky jenom v pondělí, aby je tam rodiče nemuseli vozit. Když ale přijdete zítra, bude nás na ledě dvanáct. Pokud si tedy nepozveme znovu modrou pětku. To má za následek, že není konkurence. Nikdo nevytváří na lavičce tlak, aby měli hráči strach o svoji pozici. Situace byla taková, že jsme často neměli ani člověka, který by psal zápis. A brankář Petr Hromada jezdil na utkání jako jediný gólman.

Dorostencům zbývá odehrát poslední dvojkolo a základní část skončí. Jak se těšíte na play off?
Těším se moc. Hráči určitě něco vymyslí. Myslím, že si buď obarví hlavy nebo přijdou v oblecích, co mají z tanečních. Kapitán Tomáš Vávra se mě už ptal, jestli v tom taky přijdeme. Jsem rád, že je tu taková parta. Hráči by chtěli poznat, jak to tam v play off vře. Že už to není jenom o výkonu na ledě, ale že do toho zasahují i vnější vlivy. Někdy vám ukřivdí rozhodčí, někdy prohraje lepší tým... Můžete skončit druzí po základní části a pak vypadnout v prvním kole. Nikoho pak nebude zajímat, že jste byli druzí a sezóna se bude hodnotit jako neúspěšná.

Jak daleko může letošní tým dojít? Jaké jsou ambice vašeho výběru?
Přejít první kolo, což se loni klukům proti Kladnu nepodačilo. Když bychom se dostali mezi nejlepších osm, byl by to obrovský úspěch. Ale i kdyby ne, nemůžu hráčům vytknout nic, celou sezónu dřeli. Přestože se nám to v určitých chvílích narušilo a za pochodu se to dávalo dohromady.

Tlačí na vás hodně trenéři juniorů, abyste jim posunuli nějaké hráče? V porovnání s loňským rokem jsou na tom letos bídně.
Kdepak, netlačí. Junioři nejsou na špici, což mě mrzí, ale podle mě do play off postoupí. Kvalitu na to mají. Stále si udržují dvoubodový náskok před Opavou a to hrají ještě se Zlínem, Havířovem a Opavou. Znamená to, že pokud Opava v pátek zaváhá na Kometě, nemusí už junioři klidně nic vyhrát. Myslím si, že pokud se do play off dostanou, mohou se zase dostat daleko. Mají dva skvělé gólmany Musila s Kůdelou a sedm loňských mistrů republiky - od Švaňhala přes Vargu až po Fabiána.

Takže se hráčské přesuny konat nebudou?
Chtěli jsme do juniorky od Vánoc posunout pár hráčů, ale sami jsme neměli ani tři pětky. Byli u nich na zkoušku Tomáš Mikuláštík a Lukáš Vrba. Ale zrovna v době, kdy se prohrávalo. Takže je trenéři poslali zpátky a moc jim nevěřili. Od Nového roku jim zase chtěli dát šanci, ale my v dorostu neměli hráče.

Do play off zbývá odehrát poslední dvojkolo – sledujete už po očku vaše potencionální soupeře?
Zbývající utkání dohrajeme na plný plyn. Rozhodně nekalkulujeme s tím, jaký ze soupeřů na nás vyjde, jestli Zlín, Třinec nebo Karlovy Vary. Můžeme skončit desátí, můžeme skončit čtrnáctí. Uvidíme, jak se nám bude dařit. Neúspěch to v současné chvíli není, zachránili jsme pro Vsetín extraligu dorostu už šest kol před koncem. To něco znamená.