Z ledu na filmové plátno. Na konkurz jsem se přihlásil ze srandy, směje se Baďura

Ještě před uzavřením kin se na jejich plátna dostal nový hokejový film Smečka. Jednu z větších rolí si v něm zahrál i útočník vsetínské juniorky Martin Baďura. „Režisér mi nejprve nabídl úplně tu hlavní roli, protože jeden herec vypadl,“ pochlubil se. Kvůli časové náročnosti ji nakonec odmítl. Teď je naopak za jakoukoliv náplň volného času rád, protože se neumí nudit a nic nedělat.

Martine, bude z vás herec?
Asi se ptáte proto, že jste viděla, nebo zaregistrovala film Smečka, ve kterém hraju. Byla to samozřejmě zajímavá zkušenost, ale myslím si, že jednou stačilo. Nicméně to bylo super.

Jak jste se k filmu vlastně dostal?
Když jsem ještě trénoval ve Zlíně, tak za námi přišly dvě paní a ptaly se, kdo by měl zájem dorazit na konkurz. Samozřejmě jsem se ze srandy přihlásil. Přišel jsem tam a asi za tři dny mi přišla zpráva, že jsem byl vybrán. Bylo to pro mě milé překvapení.

Navíc tam máte jednu z větších rolí, žádný komparz…
Režisér mi nejprve nabídl úplně tu hlavní roli, protože jeden herec vypadl. Bylo by to ale na úkor hokeje. Nedalo by se to zvládat časově. Každý den 12 hodin natáčet a u toho hrát hokej nejde. Stanovil jsem si priority a řekl jsem, že mi bude stačit role, kterou nakonec ve filmu hraju.

Hodně scén se odehrává na ledě. Nebylo nepříjemné tam trávit tolik času?
Mnohdy ano. Probíhalo to tak, že nám režisér řekl, co přesně máme na ledě dělat. Třeba jet do rohu, vystřelit, ale nedat gól. Nebo trefit pravý beton. Bylo to zdlouhavé a každá scéna se točila několikrát, což je pochopitelné. Nedá se říct, že by mi to úplně vadilo.

Naučil jste se něco nového?
Určitě jsem se naučil tomu, jak se vlastně natáčí film. To bylo příjemné překvapení, hlavně je okolo toho strašně moc lidí. Samozřejmě se musíte soustředit a vědět, co máte podle scénáře dělat a hrát. Bylo to super.

Dostal jste nějaké ohlasy?
Měli jsme premiéru na filmovém festivale, tam se mnou bylo pár známých, kterým se film velice líbil. Taky kamarádky a kamarádi mi k tomu něco řekli a vesměs to všechno byly pozitivní ohlasy.

Říkal jste, že vám tato jedna zkušenost stačila. Hokej je tedy stále číslo jedna…
Řekl bych to takhle. Hokej hraju v podstatě od tří let, a kdybych si teď měl vybrat mezi smlouvou na film a smlouvou hokejovou, tak bych si určitě vybral hokej, protože jsem tomu obětoval strašně moc času. A nejen já, ale i moji rodiče, kterým bych to chtěl nějakým způsobem vrátit. Bylo by to pro mě takové zadostiučinění. Bohužel je teď ale taková doba…

„ Byla online výuka… a nic. Nejsem zvyklý mít volný čas, neumím se nudit a nic nedělat.“

Aktuální situace vám do karet moc nehraje. Jak jste na tom vlastně třeba s fyzičkou?
Myslím si, že s fyzičkou jsem relativně v pohodě. Doma jsem se připravoval i v průběhu toho, co tréninky nebyly, takže s ní nemám problém. Samozřejmě to nevypadá, jako kdybych vyšel z letní přípravy a šel hned na led. V porovnání s tímhle je ta fyzička určitě jiná. Za těch pár tréninků, které jsme měli, už jsem na to ale zvykl a není to špatné.

A co po psychické stránce?
Hokej mi velice chyběl. Nebyl jsem ve své kůži. Neměl jsem radost ze života. Byla online výuka… a nic, nebo jsem šel na brigádu k tátovi. To bylo všechno. Nejsem zvyklý mít volný čas, neumím se nudit a nic nedělat. Bylo to velice nepříjemné. Odpočítával jsem dny, kdy už otevřou stadiony a budeme moct alespoň trénovat. Teď mě zase štve, že nemůžeme hrát zápasy, ale s tím nic neuděláme. Musíme být rádi za to, co máme.

Jak by podle vás ty zápasy po herní stránce vypadaly, kdyby se teď začalo hrát?
Záleželo by na tom, zda by se hrálo, nebo nehrálo v rouškách. Když nemáte příjem kyslíku, zhorší se vám výkonnost. Nevím, jak jsou na tom ostatní týmy, jestli mají vůbec přístup na led. Teď myslím třeba brněnské celky jako Warriors nebo Technika, tam si nejsem úplně jistý. V Přerově nebo Porubě led je a přípravu určitě nepodcení.

A co říkáte na trénování v rouškách?
Je to nepříjemné. Netrénování jedinci, kteří si jdou zasportovat, to nemají šanci udýchat. Nicméně můj názor na věc – myslím si, že je to úplně zbytečné. Ale tak to je asi jenom můj názor.

Jak probíhají tréninky?
V těchto dnech probíhají dle platných vládních opatření. Myslím si, že už se do toho dostáváme. Uvidíme, zatím neděláme žádné systémové věci, ale spíš kondiční. Trénujeme střelbu a nahrávky, ale myslím si, že to všechno přijde časem.

„Doufám, že si ještě zatrénuju a odehraju nějaký zápas za muže. Abych mohl ukázat, co ve mně je a na co jsem všechny ty roky dřel.“

Vy jste před pauzou odehrál za Vsetín jen dva zápasy, předtím jste působil v Mladé Boleslavi. Jaký byl váš začátek sezony?
V průběhu letní přípravy jsem se připravoval sám s kondičním trenérem Matějem Okénkou. Ve zlínském klubu nemám moc dobré vztahy, už to tam moc nemusím, pár lidí mě tam zklamalo. Řekl jsem si, že bych chtěl zkusit něco nového. Zkontaktoval jsem agenta a domluvili jsme se, že bych mohl jet na zkoušku do Mladé Boleslavi. Byl jsem tam asi měsíc, trénoval, hrál přípraváky. Nakonec mě vzali, odehrál jsem asi čtyři zápasy. Bohužel to nebylo podle představ. V Lize akademií se nepadá, a tím pádem se upřednostňuji mladí hráči. Já jsem v juniorce nejstarší ročník, a měl bych předávat zkušenosti mladým. Jenže jsem hrál třetí čtvrtou lajnu bez přesilovek a oslabení, což pro mě nemá moc význam. Chtěl jsem se někam posunout. To byl jeden z důvodu, proč jsem se vrátil domů na Vsetín.

Na Vsetíně jste ve dvou zápasech nasbíral tři body. Hrálo se vám líp?
Ono je to celkově jiné. V Extralize juniorů je to méně svázané taktikou, na což jsem si musel první dvě třetiny v Šumperku zvyknout. Potom už jsme si i se spoluhráči sedli, já totiž po týdnu tréninku naskočil hned do zápasu. Začali jsme se do toho dostávat a pak se všechno stoplo. Uvidíme, jestli se teď vůbec v blízké době někdy začne a jaké to přinese ovoce.

Budete na Vsetíně do konce sezony?
Ať už to bude situace jakákoliv, tak nepočítám s ničím jiným. Jedině, kdyby se stal zázrak a našlo by se něco v mužské soutěži. Určitě bych ale nechtěl jít hrát druhou ligu, to pro mě není motivace. Počítám s tím, že zůstanu tady. Doufám, že si ještě zatrénuju a odehraju nějaký zápas za muže. Abych mohl ukázat, co ve mně je a na co jsem všechny ty roky dřel.