Vstupenky online

Vyrůstali v Kladně, teď jsou spolu ve Vsetíně. Život nám tu vyhovuje, shodují se Šilhavý s Machačem

Redakce • 30.10.2020

Nastupovali spolu v mládežnických výběrech Kladna, a i když je později hokejový život rozdělil, přece se znovu setkali. Jejich cesty se protnuly na Valašsku. Vojtěch Šilhavý obléká vsetínský dres pátou sezonu, jeho někdejší spoluhráč z útoku Patrik Machač dorazil na Lapač letos v září. „Jsme tady oba sami, takže čas trávíme spolu, vaříme si večeře. Jednou ji připravím já, podruhé Patrik. Děláme si takové Prostřeno,“ usmívá se Vojtěch Šilhavý, o necelých šest měsíců mladší z „kladenské“ dvojice.

Jak dlouho se spolu vlastně znáte?
Vojtěch Šilhavý: Známe se od třetí nebo čtvrté třídy, kdy Patrik přišel na Kladno. Pamatoval jsem si ho z turnajů, kdy proti nám hrál za Beroun. 
Patrik Machač: Já si vybavuji první trénink za Kladno s Vojtou. Byli jsme oblečení do fialových dresů a Vojta neměl na helmě mřížku, ale celoobličejový štít z plexiskla. Bylo to takové akvárium. Měl ho asi jen dva měsíce, ale pamatuji si to velmi dobře.

Byli jste od začátku kamarádi?
Vojtěch: Moc nás v týmu nebylo, snad jenom tři lajny. A každý se bavil s každým. Byli jsme děti, víceméně všichni jsme chodili na stejnou školu. Já chodil o rok níž než Patrik. Všichni jsme se znali a hráli spolu hokej, neměli jsme mezi sebou žádný problém.

Máte z dětství nebo z dospívání příhodu, na kterou si vždycky vzpomenete?
Patrik: Myslím, že z dospívání toho bude určitě víc (směje se). Trávili jsme spolu spoustu času. 
Vojtěch: Než Machy odešel do Kanady, hráli jsme spolu v lajně a byli spolu často i mimo led. Například u něj na chatě, kde jsme slavili narozeniny.

Patriku, jaký byl Vojtěch v patnácti letech?
Patrik: Hubený jak sirka. Byl to divočák. Měl rád zábavu a hodně se kamarádil s holkama.

A jaký byl Patrik?
Patrik: Zodpovědný a pracovitý, měl to srovnané v hlavě. Viď, Vojto?
Vojtěch: Já jsem ty zábavy odstartoval trošku dřív, ale myslím, že mě Patrik zodpovědně doběhnul.

Do kolika let jste spolu nastupovali?
Vojtěch: Hráli jsme spolu do dorostu, v juniorce Patrik odešel do Kanady a pak se vracel do kladenského A-týmu. Oba jsme měli starty za muže a byli na výjimku v juniorech. Patrik potom pokračoval stabilně v A-týmu, zatímco já střídavě jezdil do druholigových Řisut.
Patrik: Z působení v A-týmu mám jednu příhodu. Hráli jsme spolu ve čtvrtém útoku a jeli na Spartu. Přijeli jsme autobusem ke stadionu, postupně vystupovali Patera, Kaberle nebo Tenkrát a všichni podepisovali kartičky. Pak nějaký fanoušek zastavil vyjukaného Vojtu, který měl před sebou třetí zápas v extralize. Podal mu kartičku, na které byl Vojta v převleku maskota, kterého jako dorostenec dělal na zápasech mužů. Naštěstí jsem to viděl na vlastní oči, bylo to neskutečné.
Vojtěch: Tahle historka žije stále s námi.

Patriku, co jste před čtyřmi lety říkal na Vojtěchův odchod na Valašsko?
Patrik: Vybavuji si, že to Vojta řešil, když se nedomluvil na Kladně. Vím, že v tom byl zainteresovaný i pan trenér Neliba. Sledoval jsem, jak to celé postupuje, a nakonec si myslím, že to pro Vojtu dopadlo nejlépe, jak mohlo. Tehdy ve 2. lize nebylo lepší možnosti, než jít do Vsetína. Navíc když tam byla velká šance na postup. Vojta si vybojoval svoji pozici a určitě tehdy udělal dobré rozhodnutí.

Nakonec jste se na Lapači sešli oba. Vojtěchu, jak jste se o tom dozvěděl? 
Vojtěch: Dostalo se to ke mně, když jsem zrovna trávil víkend na Kladně a najednou mi Patrik volá, kdy spolu odjedeme na Vsetín. 
Patrik: Když se příchod domluvil, rovnou jsem volal Vojtovi a ptal se ho, v kolik jede. Určitě jsem se ptal na nějaké základní informace. Ve městě mě překvapilo, jak tady Vojtu každý zná. Ať jsme byli v jakékoliv kavárně, pozdravil každou servírku. Dokonce i paní v trafice mu říká: Ahoj Vojto, jak se máš, jak hrajete? To jsem celkem hleděl. Nejsem na to zvyklý, ale na Vsetíně je to asi běžnější. 
Vojtěch: Vsetín žije hokejem a lidi se tu mezi sebou znají. Jak jsem tu už pátým rokem, tak vím o lidech a lidi vědí o mně. Vsetín je menší jak Kladno, lidé tu k sobě mají blízko.

Pomohl vám Vojtěch v aklimatizaci?
Patrik: Určitě, bydlíme tři metry od sebe. První týden jsme spolu dokonce spali na jedné posteli. Vojta pak dal dva góly Porubě a od té doby se mě ptá, jestli nepůjdu spát k němu.
Vojtěch: Jsme tady oba sami, takže čas trávíme spolu, vaříme si večeře. Jednou ji připravím já, podruhé Patrik. Děláme si takové Prostřeno.

Co jste si připravili naposledy?
Vojtěch: Naposledy jsem dělal klasicky rýži a nakládal maso na česneku. Nejsem asi úplně nejzdatnější kuchař, ale na druhou stranu hlady bych nezemřel.

Na Instagramu jste nedávno sdíleli fotky z výletu. Kam jste se byli podívat?
Vojtěch: Byli jsme na Pustevnách, na stezce Valaška. Pak jsem vzal Patrika na kopec nad hvězdárnou a také na Vodárku.
Patrik: Je tady všechno, co člověk ve finále potřebuje. Vsetín je podobný Berounu, tam je také kam vyrazit do okolí. Obzvlášť teď, když stejně jediné místo, kam člověk může vyrazit, je příroda.

Čím to je, že hráči z Kladna byli na Valašsku historicky vždy spokojení?
Vojtěch: Ještě když jsme byli malá ucha, Pavel Patera nám o Vsetínu vykládal. Stejně jako Jiří Veber. Ten si to tu obzvlášť pochvaloval, už dvakrát jsem mu vezl slivovici od pana Jenáčka. V Kladně vzpomínají na Vsetín jedině v dobrém. Nedovedu říct, čím to je. Asi hokejem, atmosférou, je tady trošku jiný život. Vyhovuje nám to. 
Patrik: Já slyšel od Patýse řadu historek. Ale o těch to není. Vsetín je hokejové město, klub má historii a člověk si chce před místními fanoušky zahrát. Žije to tu hokejem, v tomhle ohledu není moc podobných štací, navíc v Chance lize.
Vojtěch: Jak tady lidi baští hokej, to je něco neuvěřitelného. Víceméně se to opakuje v každém rozhovoru, ale je to tak. Kamkoliv jinam přijedete a prohráváte 0:3, je ticho. Tady se jede celý zápas, fanoušci za klubem stojí. To nás žene dopředu.
Patrik: Ještě bych chtěl říct, že se mi moc líbí klubová hymna. A slogan „dú Valaši, dú“. Ten si broukám docela často. Je to chytlavá písnička, někdy si ji dokonce pouštím v autě. Na internetu jsem si musel najít slova, protože jsem všem zezačátku nerozuměl. Jsou to malé věci, které tvoří celek.

Jak trávíte aktuální dny bez hokeje?
Vojtěch: Trénujeme na venkovních hřištích v Liptále. Ve volném čase se snažíme, dělat, co se dá. Odpočíváme, sledujeme zprávy. 
Patrik: Máme takový rituál, že jeden druhému vždycky o půl osmé ke zprávám přinese to, co uvařil. Nedávno jsem si koupil Fifu na PlayStation, takže nejbližší program na volný čas je jasný.
Vojtěch: Já Fifu kvůli zraněnému prstu hrát nemůžu, takže budu asi jen fandit. Když venku není hezky, snažíme se nějak zabavit a odpočívat, protože po tréninku je člověk kolikrát tak unavený, že nemá moc energii něco většího vymýšlet.

Čím si udržujete pozitivní mysl?
Vojtěch: Je to těžké, ale je potřeba mít pozitivní mysl. Jsou tady nějaká opatření, my se vlastně pohybujeme jenom na trase trénink – domov. Neběháme nikam mezi lidi, maximálně si nakoupíme to nejnutnější a jinak jsme doma. S moc lidmi do kontaktu nepřijdeme. Doufám, že se to brzo otevře, abychom mohli hrát. Ta nejistota je šílená. Věřím, že počty nakažených začnou klesat a nařízení se začnou rozvolňovat. 
Patrik: Co se týče zákazu sportu, to člověk nemůže ovlivnit. Přemýšlet nad tím a stresovat se, to není cesta. Fakt je ten, že bychom všichni chtěli jít na led a hrát zápasy, protože od toho tady jsme. Ne od toho, abychom běhali po venku, ale abychom hráli hokej a bavili sebe i fanoušky. A abychom společně udělali pro Vsetín úspěch.
Vojtěch: Bylo by fajn, kdyby se otevřela Tipsport extraliga, na to by se navázalo naší Chance ligou. Záleží na tom, jak budou lidé dodržovat současná opatření. Je potřeba je respektovat, jinak se tu nic neotevře.

banner pod článkem